Jamalo-něnecký autonomní okruh
| Jamalo-něnecký autonomní okruh Яма́ло-Не́нецкий автоно́мный о́круг | |
|---|---|
 Členění okruhu do rajónů | |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Salechard |
| Souřadnice | 67°15′ s. š., 74°40′ v. d. |
| Rozloha | 683 976 km² |
| Nejvyšší bod | Paj-Er (1499 m n. m.) |
| Časové pásmo | UTC+5[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 515 960 (2024) |
| Hustota zalidnění | 0,8 obyv./km² |
| Jazyk | ruština, něnečtina, chantyjština, selkupština |
| Národnostní složení | Rusové 59 %, Ukrajinci 13 %, Tataři 5,5 %, Něnci 5,2 % |
| Náboženství | pravoslaví 73 %, islám 15 % |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | autonomní okruh |
| Podřízené celky | rajóny |
| Vznik | 10. prosince 1930 |
| Gubernátor | Dmitrij Arťuchov |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-YAN |
| Označení vozidel | 89 |
| Oficiální web | правительство |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jamalo-něnecký autonomní okruh (rusky Яма́ло-Не́нецкий автоно́мный о́круг, něnecky Ямалы-Ненёцие автономной ӈокрук) je administrativní částí Ruska (autonomní okruh) a součást Ťumenské oblasti. Je začleněn do Uralského federálního okruhu.
Rozprostírá se ve střední části arktické oblasti Ruska, na severu západní Sibiře. Jeho součástí je i skupina ostrovů v Karském moři (např. Bílý ostrov), které ho omývá ze severu a poloostrov Jamal, který dal celému okruhu jméno.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První lidé se usadili na Jamalu asi v 5. tisíciletí před naším letopočtem, aby zde lovili divoké soby. Dokazují to archeologické objevy poblíž řeky Jortajacha.[2]
První zmínky o této oblasti a jejich obyvatelích jsou již z 11. století, kdy „Konce světa“ (to je doslovný překlad slova Jamal z něnečtiny) dosáhli obchodníci z Novgorodu. Od roku 1187 bylo území na dolním toku Obu podřízené Novgorodu až do jeho pádu. Od roku 1502 spadalo pod správu moskevských knížat. V roce 1592 car Fjodor zorganizoval výpravu, jejímž cílem bylo konečné podmanění oblastí kolem řeky Ob. V roce 1595 jedna z kozáckých jednotek vybudovala pevnost Obdorsk (nyní hlavní město Jamalskoněneckého AO – Salechard). O 6 let později v roce 1601 byla založena pevnost Mangazeja na řece Taz, která se stala hlavní základnou pro další dobývání Sibiře. Oblast měla obrovský ekonomický význam především z důvodu lovu kožešinové zvěře.
Jamalo-něnecký národnostní okruh byl oficiálně vyhlášen 10. prosince 1930 v rámci Uralské oblasti. 20. června 1933 byla vesnice Obdorsk přejmenována na město Salechard. Později byl okruh součástí Obsko-irtyšské a Omské oblasti. 14. srpna 1944 se stal součástí Ťumeňské oblasti. V roce 1977 byl statut okruhu změněn z národnostního na autonomní. 18. října 1991 vyhlásila Jamalskoněnecká republika deklaraci suverenity a od roku 1992 je plnoprávnou součástí Ruské federace.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Jamalo-něnecký autonomní okruh zabírá severní část Západosibiřské nížiny a podnebí má především arktické a subarktické. Díky převažující nízké nadmořské výšce a vysokým srážkovým úhrnům je zde velké množství jezer a bažin. Do Karského moře, které je součástí Severního ledového oceánu, se zde vlévají řeky Ob (do Obského zálivu), Nadym, Pur a Taz. Obecně je pro klima typické velmi krátké léto a dlouhé a chladné zimy (až −50 °C). Léto trvá jen 50–60 dnů a je to jediné období v roce, kdy teplota vystoupá nad bod mrazu.
Okruh sousedí s Krasnojarským krajem, Něneckým autonomním okruhem, republikou Komi a Chantymansijským autonomním okruhem.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako ostatní sibiřské regiony, je i tento významný především díky ložiskům důležitých surovin. Je proto nazýván pánví („pánevní kostí“) ruské ekonomiky. Odhaduje se, že na jeho území se nachází až 90 % ruských (tzn. cca 1/3 světových) zásob zemního plynu a 10 % ruských zásob ropy. Okruh má sice jen 0,4 % z celkového počtu obyvatel Ruska, přispívá však do HNP 2,8 %.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Rozvoj dopravy je velmi úzce spojen s rozvojem těžby ropy a zemního plynu. Hlavní význam má železniční doprava, kterou nyní tvoří dvě hlavní trasy a další části jsou ve výstavbě. Automobilová doprava má význam především z hlediska přepravy nákladu mezi průmyslovými a těžebními centry a jednotlivými železničními stanicemi nebo přístavy. Osobní automobilová doprava je zatím omezena nedostatečnou infrastrukturou, která by měla být zlepšena po napojení na dálniční síť Ruska. Říční doprava je historicky velmi významná, především ve spojení směrem jih-sever. Významná je i námořní doprava po Severní mořské cestě do Murmanska, která bude využívána především na transport kapalného plynu. Nejdůležitějšími přístavy jsou Sabetta a Nový Port.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Celá oblast je velmi řídce osídlena a podle sčítání lidu r. 2002 zde žilo 507 006 obyvatel. Administrativním centrem je Salechard s 40 600 obyvateli, který ale není největším městem regionu. Největšími městy jsou Novyj Urengoj (117 000), Nojabrsk (109 900) a Nadym (48 500). Stejně jako jinde na Sibiři i zde tvoří původní obyvatelé Něnci pouze malou část – 5,9% obyvatelstva. Početně je převyšují imigranti z celého bývalého Sovětského svazu. Historický vývoj složení obyvatelstva:
| census 1939 | census 1959 | census 1970 | census 1979 | census 1989 | census 2002 | census 2010[3] | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Něnci | 13 454 (29,3 %) | 13 977 (22,4 %) | 17 538 (21,9 %) | 17 404 (11,0 %) | 20 917 (4,2 %) | 26 435 (5,2 %) | 29 772 (5,9 %) |
| Chantové | 5 367 (11,7 %) | 5 519 (8,9 %) | 6 513 (8,1 %) | 6 466 (4,1 %) | 7 247 (1,5 %) | 8 760 (1,7 %) | 9 489 (1,9 %) |
| Komijci | 4 722 (10,3 %) | 4 866 (7,8 %) | 5 445 (6,8 %) | 5 642 (3,6 %) | 6 000 (1,2 %) | 6 177 (1,2 %) | 5 141 (1,0 %) |
| Selkupové | 87 (0,2 %) | 1 245 (2,0 %) | 1 710 (2,1 %) | 1 611 (1,0 %) | 1 530 (0,3 %) | 1 797 (0,4 %) | 1 988 (0,4 %) |
| Rusové | 19 308 (42,1 %) | 27 789 (44,6 %) | 37 518 (46,9 %) | 93 750 (59,0 %) | 292 808 (59,2 %) | 298 359 (58,8 %) | 312 019 (61,7 %) |
| Ukrajinci | 395 (0,9 %) | 1 921 (3,1 %) | 3 026 (3,8 %) | 15 721 (9,9 %) | 85 022 (17,2 %) | 66 080 (13,0 %) | 48 985 (9,7 %) |
| Tataři | 1 636 (3,6 %) | 3 952 (6,3 %) | 4 653 (5,8 %) | 8 556 (5,4 %) | 26 431 (5,3 %) | 27 734 (5,5 %) | 28 509 (5,6 %) |
| Ostatní | 871 (1,9 %) | 3 065 (4,9 %) | 3 574 (4,5 %) | 9 694 (6,1 %) | 54 889 (11,1 %) | 71 664 (14,1 %) | 87 001 (13,8 %) |
Pohyb obyvatelstva (2005):[4]
- Narození: 7 148 (porodnost 13,6)
- Zemřelí: 3 099 (úmrtnost 5,9)
Pohyb obyvatelstva (2007):[zdroj?]
- Porodnost: 14,09 na 1000 obyv.
- Úmrtnost: 5,39 na 1000 obyv.
- Přírůstek stěhováním: −1,2 na 1000 obyv.
- Míra přirozeného přírůstku: +0,87 %/rok
- Míra celkového přírůstku: +0,75 %/rok
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ямало-Ненецкий автономный округ na ruské Wikipedii a Yamalo-Nenets Autonomous Okrug na anglické Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Салехардский археолог рассказал, откуда пришли древние жители Ямала — Новости. goarctic.ru [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Нациoнальный сoстaв населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky)
- ↑ Sčítání lidu v Ruské federaci 2002 (anglicky). www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2008-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-17.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jamalo-něnecký autonomní okruh na Wikimedia Commons - (rusky) Oficiální stránky vlády Jamalo-něneckého autonomního okruhu Archivováno 23. 12. 2018 na Wayback Machine.
- (rusky) Archiv Jamalo-něneckého autonomního okruhu
- (rusky) Добро пожаловать в Ямало-Ненецкий автономный округ! Archivováno 10. 1. 2014 na Wayback Machine.
