Južno-Sachalinsk
| Južno-Sachalinsk Южно-Сахалинск | |
|---|---|
 | |
 znak .png) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°57′ s. š., 142°44′ v. d. |
| Nadmořská výška | 44[1] m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+11[2] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Dálněvýchodní |
| Oblast | Sachalinská |
 Sachalinská oblast na mapě Ruska | |
  Južno-Sachalinsk Město na mapě Sachalinské oblasti | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 164,7 km² |
| Počet obyvatel | 180 467 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 1 096 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové, Korejci |
| Správa | |
| Vznik | 1882 |
| Oficiální web | yuzhno |
| Telefonní předvolba | (+7)4242 |
| PSČ | 693000–693023 |
| Označení vozidel | 65 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Južno-Sachalinsk (rusky Ю́жно-Сахали́нск, do roku 1946 Tojohara japonsky 豊原市, Tojahara-ši), je město v Rusku, na Dálném východě, na ostrově Sachalin. Leží na řece Susuja a je správním střediskem Sachalinské oblasti. Žije zde 180 467 obyvatel (2023).
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1882 byla založena ruská trestanecká kolonie Vladimirovka, jejíž název pocházel od křestního jména Vladimír, které patřilo místnímu vrchnímu dozorci. V letech 1905 až 1945 patřilo sídlo Japonsku a jmenovalo se Tojohara, což lže přeložit jako Krásná rovina. Po návratu jižní části Sachalinu pod správu SSSR v roce 1945, došlo v červnu 1946 na přejmenování města na Južno-Sachalinsk podle jeho polohy na jihu Sachalinu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Ruské období (do roku 1905)
[editovat | editovat zdroj]Carská vláda nedokázala organizovat volnou kolonizaci ostrova Sachalin a proto v roce 1858 rozhodla, že Sachalin se stane místem, kam budou odesílání vyhnanci a odsouzenci k těžkým pracím. K realizaci ale došlo až v 1869, kdy začali být na ostrov deportování první vyhnanci a trestanci. V květnu 1881 byl major Vladimir N. Jancevič jmenován náčelníkem vyhnanců v jižní části Sachalinu a k jeho poctě byla založena v roce 1882 na místě dnešního města trestanecká osada Vladimirovka, která se stala součástí okresu Korsakov.
V roce 1885 žilo ve Vladimirovce 57 lidí, v roce 1895 již 130 obyvatel.
Na přelomu 19. a 20. století byla Vladimirovka typickou ruskou vesnicí se samostatnými, převážně středními a malými domácnostmi. Centrální část osady se nacházela severně od současné továrny na koženou a gumovou obuv, okrajové části vesnice byly v místě současné hlavní pošty. Na říčce Rogatka byl mlýn. V západní části byly zemědělské usedlosti. Existovala zde pošta, škola, obchody, kaple a několik úřednických domků.
Japonské období (1905–1945)
[editovat | editovat zdroj]Dne 10. července 1905 během rusko-japonské války obsadila Vladimirovku japonská armáda. Na základě výsledků války se portsmouthskou smlouvu se v září 1905 stala jižní část Sachalinu, včetně Vladimirovky, součástí Japonska. V dubnu 1908 došlo k přejmenování osady na Tojohara a stala se hlavním správním střediskem nejsevernější japonské prefektury Karafuto. Tojohara byla budována jako důležité průmyslové středisko a dopravní uzel, japonská vláda podporovala daňovými dotacemi přesídlování Japonců do Tojohary a na těžké práce v dolech a továrnách tam násilně přesídlovala Korejce.
V srpnu 1923 navštívil Tojoharu japonský spisovatel Kendži Mijazawa.
Tojohara jako hlavní město Karafuta byla budována podle moderních japonských městských plánů a vše bylo stavěno k uctění císařských symbolů. Hlavní administrativní budovy, včetně vládní rezidence, byly obráceny k hlavní ulici Jinja dori, která vedla přímo na východ k chrámu Karafuto jinja, který byl postaven v roce 1911. U chrámu se nacházela chrámová zahrada s alejem pomníků k oslavě japonských kolonizačních vítězství.[3]
V letech 1926 a 1931 se konalo v Tojohaře celojaponské mistrovství v lyžování.
Dne 22. srpna 1945 SSSR vyhlásil Japonsku válku a provedl první nálet na Tojoharu. Dne 24. srpna 1945 bylo město obsazeno sovětskou armádou pod velením podplukovníka Teťjuškina.
Sovětské období (1945–1991)
[editovat | editovat zdroj]Dne 11. února 1945 podepsali Stalin, Roosevelt a Churchil tzv. Jaltskou dohodu, kde se Sověti zavázali krom jiného vyhlásit Japonsku válku a měli za to získat Sachalin, Kurilské ostrovy, dále nájem přístavu Port Arthur a další východy na úkor Japonska. V srpnu 1945 byla Tojohara obsazena sovětskou armádou, v lednu a únoru 1946 byl zlikvidován systém japonské moci. Dne 4. června 1946 bylo rozhodnuto o přejmenování Tojohary na současný název Južno-Sachalinsk, který se začal používat od roku 1947. V dubnu 1947 se stal Južno-Sachalinsk hlavním městem Sachalinu.
Japonci byli hned po válce vystěhováni z města do Japonska, ve městě ale zůstalo tisíce Korejců, kteří se neměli kam vrátit. Mnozí z nich proto zůstali v Južno-Sachalinsku a tvoří tak výraznou menšinu ve městě.
V září 1977 byla rozloha města 8241 hektarů a do začátku roku 1982 se zvýšila na 13800 hektarů, z nichž bylo 2700 hektarů zastavěno.
Po roce 1991
[editovat | editovat zdroj]Dnes se na Sachalinu těží hlavně zemní plyn, díky přílivu investic od společností, jako např. ExxonMobil a Shell. Většina populace je ruské národnosti, významnější menšinu tvoří Korejci (12 % obyvatel).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Město je spojeno mezinárodním letištěm Južno-Sachalinsk (ICAO: UHSS). Ostrovem vede železniční síť, Japonci vybudovali první spoj roku 1906 na jižní straně, v sovětské éře byla trať rozšířená i do severních oblastí ostrova. V roce 2006 byla trať dlouhá 805 km. Do budoucna se uvažuje o vybudování podmořského tunelu k ostrovu Hokkaidó a o mostu na severní straně k pevnině.[4]
Mezinárodní vztahy
[editovat | editovat zdroj]Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Zahraniční konzuláty
[editovat | editovat zdroj]V Južno-Sachalinsku se nachází konzuláty následujících států:
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Južno-Sachalinské muzeum -
Katedrála Vzkříšení -
Hotel Megapalac -
Noční pohled na město
.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
- ↑ Карафуто в истории Японской колониальной империи. cyberleninka.ru [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Russian Far East railway project may extend to Hokkaido. ajw.asahi.com [online]. [cit. 2014-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-30.
- ↑ Первый вице-мэр Южно-Сахалинска встретился с представителями консульства Кыргызской Республики [online]. astv.ru, 2023-02-13 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Južno-Sachalinsk na Wikimedia Commons - (anglicky) Historie Južno-Sachalinsku na oficiální stránce Sachalinu
