Volgograd
| Volgograd Волгоград | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°42′31″ s. š., 44°30′53″ v. d. |
| Nadmořská výška | 0–102 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+4[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Jižní |
| Oblast | Volgogradská |
| Administrativní dělení | 8 rajónů |
 Volgogradská oblast na mapě Ruska | |
  Volgograd | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 859 km² |
| Počet obyvatel | 1 004 763 (2021)[2] |
| Hustota zalidnění | 1 169,7 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové, okrajově též Ukrajinci, Kazaši, Tataři a další |
| Náboženské složení | pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Vitalij Lichačov[3] |
| Vznik | 1589 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +7 (8442) |
| PSČ | 400001—400138 |
| Označení vozidel | 34 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volgograd (rusky 
Волгогра́д), od 10. dubna 1925 do 7. listopadu 1961 a ve dnech významných výročí[p 1] nazýván Stalingrad (rusky Сталингра́д), v letech 1589–1925 Caricyn (rusky Цари́цын), je město v Ruské federaci na jihu její evropské části. Město je důležitým přístavem na řece Volze; podél jejího západního břehu se táhne v délce přibližně 60 km. Město je centrem Volgogradské oblasti. Žije zde přibližně 1 milion[2] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Carské Rusko a občanská válka
[editovat | editovat zdroj]
Volgograd byl založen roku 1589[4] jako pevnost Caricyn na soutoku řek Carica a Volha.
Účelem pevnosti bylo hlídat nestálou hranici carského Ruska před nájezdy nomádů z jižních stepí. V roce 1670 dobyli město vzbouření kozáci pod vedením Stěnky Razina. O století později, za dalšího kozáckého povstání, tentokrát vedeného Jemeljanem Pugačovem, se povstalcům už Caricyn dobýt nepodařilo; byl ubráněn carským vojskem pod vedením plukovníků Cypletěva a Bošňaka.
V 19. století se tehdejší Caricyn stal významným přístavem na Volze a důležitou dopravní křižovatkou. Během občanské války v Rusku po Říjnové bolševické revoluci to bylo místo těžkých bojů. Velitelé Stalin, Vorošilov a Buďonnyj obsadili město sice už roku 1918, avšak nedlouho poté je s pomocí československých legionářů[5] získali „bílí“ zpět. Roku 1920 byla nakonec ustanovena sovětská moc a v roce 1925 bylo město přejmenováno na Stalingrad na počest aktuálního vládce.
2. světová válka
[editovat | editovat zdroj]Za dob Stalinovy vlády se „jeho město“ stalo důležitým přístavem. Bylo zde překládáno zboží z vlaků na lodě a naopak. V době 2. světové války tak mělo město značný strategický význam, umocněný navíc symbolikou jeho jména. Mezi 21. srpnem a listopadem 1942 město dobývala německá vojska a téměř celé je obsadila. Při německém bombardování Stalingradu v prvních dnech útoku zahynulo přes 40 000 civilistů.[6] Pak však byla německá 6. armáda obklíčena, a do 2. února 1943 zničena anebo zajata. Bitva o Stalingrad, kterou nakonec vyhrála Rudá armáda, je považována za bod obratu v bojích na východní frontě. Za dobu bitvy padlo nebo bylo zraněno téměř 2 miliony lidí na obou stranách; celé město bylo totálně zničeno. Po skončení války roku 1945 dostal Stalingrad titul Město-hrdina a ocenil je také britský král Jiří VI.
Poválečná doba
[editovat | editovat zdroj]Jako památník na 2. světovou válku byla v letech 1959–1967 na dominantní výšině postavená socha Matka vlast volá, s jejími 85 metry to byla největší socha té doby, nyní je to nejvyšší socha ženy na světě.
Roku 1961 Nikita Chruščov v rámci procesu destalinizace přejmenoval Stalingrad na Volgograd, podle protékající řeky. Tato změna byla přijata s rozpaky, jelikož název Stalingrad měl doma i v zahraničí velkou historickou váhu a město pod tímto jménem obdrželo svůj hrdinský titul.
V 80. letech byla zřízena tramvajová rychlodráha. V 90. letech překonal počet obyvatel milionovou hranici.
V roce 2010 ruští monarchisté a představitelé pravoslavných organizací požadovali, aby se město vrátilo ke svému původnímu předrevolučnímu názvu Caricyn, úřady však jejich návrh zamítly.[7]
Podle různých anket by údajně mnoho lidí uvítalo návrat k historicky proslulému názvu Stalingrad, a město se proto rozhodlo k dočasnému návratu titulu „Město hrdinů Stalingrad“.[8] Titul se tak na základě rozhodnutí z roku 2013 může používat po šest dní v roce během významných výročí, mj. na den začátku porážky nacistických vojsk u Stalingradu.
Ekonomika a doprava
[editovat | editovat zdroj]_07.JPG)
Na Volze byla vybudována přehradní nádrž, dnes je Volgograd stále důležitou dopravní křižovatkou mezi Donbasem, Sibiří, Kavkazem a Ruskem. Roku 1952 byl vybudován Volžsko-donský kanál, do dneška je Volha velmi důležitý dopravní kanál. V dnešní době se zde nachází velké množství loděnic a závodů na zpracování oceli, hliníku a ropy.
Volgograd je dnes také významným železničním uzlem, z hlavního volgogradského nádraží jezdí vlaky do Moskvy, Saratova, Astrachaně, Rostova na Donu a Krasnodaru.
Místní veřejná doprava je zajištěna autobusy, trolejbusy, tramvajemi, včetně tramvají československé výroby Tatra T3, a systémem metrotram. Přes Volgograd také prochází evropská silnice E40 vedoucí z francouzského Calais do Ridderu v Kazachstánu.
Mezinárodní letiště Volgograd se nachází 15 km severozápadně od města.
Sport
[editovat | editovat zdroj]Stadion Volgograd Arena hostil některé zápasy Mistrovství světa ve fotbale 2018.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Matka vlast volá je největší socha v Evropě a největší socha ženy na světě -
Katedrála všech svatých -
Katedrála Kazaň -
Volgogradská synagoga -
Rezidenční komplex ve Volgogradu
.JPG)
.jpg)
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Coventry, Velká Británie (1943)
Ostrava, Česko (1949–2022[9])
Kemi, Finsko (1953)
Lutych, Belgie (1959)
Dijon, Francie (1959)
Turín, Itálie (1961)
Port Said, Egypt (1962)
Čennaí, Indie (1966)
Hirošima, Japonsko (1972)
Kolín nad Rýnem, Německo (1988)- Saská Kamenice, Německo (1988)
Cleveland, USA (1990)
Toronto, Kanada (1991)
Ťi-lin, Čína (1994)
Jerevan, Arménie (1998)- Čcheng-tu, Čína (1998)
Kruševac, Srbsko (1999)
Ruse, Bulharsko (2001)- Huntingdon, Pensylvánie, USA (2003)
- Orlando, Florida, USA (2008)
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Vladimir Krjučkov (1924–2007), sovětský právník, diplomat a předseda KGB v letech 1988 až 1991
- Alexandra Pachmutovová (* 1929), ruská a sovětská hudební skladatelka, zejména populárních písní tzv. sovětské estrády
- Vasilij Sidorenko (* 1961), bývalý ruský kladivář, mistr Evropy z roku 1994
- Jekatěrina Grigorjevová (* 1974), bývalá ruská atletka, sprinterka
- Denis Pankratov (* 1974), bývalý ruský plavec, dvojnásobný olympijský vítěz z her v Atlantě 1996
- Maxim Opalev (* 1979), ruský rychlostní kanoista, vítěz olympijských her v Pekingu na trati 500 m
- Anna Chapmanová (* 1982), ruská špionka pracující pro Službu vnější rozvědky
- Jelena Isinbajevová (* 1982), bývalá ruská atletka, skokanka o tyči, dvojnásobná olympijská vítězka
- Jelena Slesarenková (* 1982), bývalá ruská atletka, olympijská vítězka a dvojnásobná halová mistryně světa ve skoku do výšky
- Olga Kučerenková (* 1985), ruská atletka, jejíž specializací je skok daleký
- Julija Zaripovová (* 1986), ruská atletka, běžkyně
- Michail Kukuškin (* 1987), kazašský profesionální tenista
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Město se pravidelně ve dnech významných výročí vrací k názvu Stalingrad.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2018-10-11 [cit. 2018-11-25]. (rusky)
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2022-09-27].
- ↑ Vedení města
- ↑ Рощевская Л.П. Генетик П.Ф. Рокицкий в истории Коми филиала АН СССР (1949-1957 гг.). Genesis: исторические исследования. 2017-07, roč. 7, čís. 7, s. 105–121. Dostupné online [cit. 2024-05-05]. ISSN 2409-868X. DOI 10.25136/2409-868x.2017.7.23255.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.60 - 137, 140 - 148
- ↑ Stalingrad: Ani krok zpět!. Česká televize [online]. Dostupné online.
- ↑ Stalingrad name to be revived for anniversaries. BBC News [online]. 2013-02-01 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HÁJEK, Adam. Volgograd se na výročí porážky nacistů opět přejmenuje na Stalingrad [online]. iDNES.cz, 2013-01-31 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online.
- ↑ https://www.ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/ostrava-vypovi-partnerske-smlouvy-s-doneckem-a-volgogradem
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volgograd na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Rozsáhlá fotogalerie — zvláště z místního muzea a Mamajevova návrší se sochou Matky Rusi
