Čeboksary
| Čeboksary Чебоксары / Шупашкар | |
|---|---|
 Čuvašské národní muzeum v Čeboksarech | |
.png) znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 56°8′ s. š., 47°15′ v. d. |
| Nadmořská výška | 150 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3 |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Povolžský |
| Republika | Čuvašsko |
 Čuvašsko na mapě Ruska | |
  Čeboksary Město na mapě Čuvašska | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 250,9 km² |
| Počet obyvatel | 492 331 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 962,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Oleg Igorevič Kortunov |
| Vznik | 1469 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7)8352 |
| PSČ | 428000–428038 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čeboksary (rusky Чебокса́ры, čuvašsky Шупашкар Šupaškar) je město v evropské části Ruské federace. Město je říčním přístavem na Volze a hlavním městem Čuvašska. Žije zde přibližně 492 tisíc[1] obyvatel, nedaleko města se nachází satelitní město Novočeboksarsk se 125 000 obyvateli.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Archeologické vykopávky ukázaly, že na místě dnešního města vzniklo první osídlení na přelomu 13. a 14. století, jednalo se o bulharsko-čuvašskou osadu.[2] Na velké mapě Benátčanů Francesca a Dominica Piziganiových z roku 1367 je na místě Čeboksary zakreslena podoba města bez udání názvu.
Ruské kroniky poprvé zmiňují Čeboksary v roce 1469, když tudy postupovali ruští vojáci na východ ke Kazani, ve válce s Tatary. Za tatarské nadvlády neslo název Çabaqsar, z něhož časem vznikl dnešní ruský název. V té době bylo osídleno pouze Tatary a Čuvaši. Když ho roku 1555 získali Rusové, vybudovali zde pevnost a osadu, na další dvě století tu sídlila vojenská posádka. Poté se postupně měnil charakter města, a to z vojenské osady na obchodní křižovatku celého Povolží. V roce 1781 získalo status města v Kazaňské provincii. Na začátku 19. století už mělo pilu a několik malých manufaktur, žilo zde 5 500 obyvatel. Vznikla banka, obchody, katedrála a stavěly se kostely.
Narodil se zde generál Pavel Lebeděv.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Čeboksary leží nedaleko Čeboksarské vodní elektrárny (instalovaný výkon 1 370 MW energie). Ve městě jsou továrny na výrobu zemědělských strojů, zpracování dřeva, bavlny a na výrobu elektronických součástek. Kromě přístavu je zde také letiště.
Po druhé světové válce se začalo s celostátní podporou rozvoje chmelařství, které zde má několikasetletou tradici. Od rozpadu SSSR je pěstování chmele na ústupu.[3]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Ve městě je mnoho divadel hrajících hry jak v ruštině, tak v čuvaštině, baletní a operní scéna a filharmonický orchestr. Nachází se tu také jediné ruské muzeum piva.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. [cit. 2019-01-23].
- ↑ КРАСНОВ, Ю. А.; КАХОВСКИЙ, В. Ф. Средневековые Чебоксары: материалы Чебоксарской экспедиции 1969—1973 гг.. 1. vyd. Moskva: Наука, 1978.
- ↑ Žatec a krajina žateckého chmele. 1. vyd. Žatec: Město Žatec, 2021. 263 s. ISBN 978-80-908006-1-8. S. 119.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeboksary na Wikimedia Commons - Fotografie města
