Svitavy
Svitavy | |
---|---|
Náměstí Míru | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
Pověřená obec | Svitavy |
Obec s rozšířenou působností | Svitavy (správní obvod) |
Okres | Svitavy |
Kraj | Pardubický |
Historická země | Morava |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°45′21″ s. š., 16°28′6″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 16 108 (2024)[1] |
Rozloha | 31,33 km²[2] |
Nadmořská výška | 435 m n. m. |
PSČ | 568 02 |
Počet domů | 2 929 (2021)[3] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 4 |
Počet ZSJ | 20 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | T. G. Masaryka 35, 568 02 Svitavy [email protected] |
Starosta | David Šimek (Nestran.) |
Oficiální web: www | |
Úřední web: www | |
Svitavy | |
Další údaje | |
Kód obce | 577731 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svitavy (německy Zwittau)[4] jsou město ležící v Pardubickém kraji v okrese Svitavy, 59 km severozápadně od Olomouce. Žije zde přibližně 16 tisíc[1] obyvatel. Jsou součástí Mikroregionu Svitavsko. Svitavy se nacházejí v jihovýchodním výběžku České tabule, známém jako Svitavská pahorkatina, který však už zasahuje do povodí Moravy. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Téměř celé území města leží na severozápadní Moravě, velice malá nezastavěná severovýchodní část území však dříve náležela ke k.ú. Opatovec, tudíž leží v Čechách.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a nazvali ji podle zde protékající řeky Svitavy, o něco později sem začali přicházet němečtí osadníci povolaní olomouckým biskupem, kteří založili novou ves s kostelem sv. Jiljí, původní Svitava postupně s novou vsí splynula. Oblast v okolí Svitav se tak stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím, roku 1256 byl spor urovnán ve prospěch olomouckého biskupství.
- 6. listopad 1256 – Nejstarší písemná zmínka o Svitavách v listině sporu mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlským premonstrátským klášterem.
- 1513 – Olomoucký biskup Stanislav Thurzo osvobodil město a okolní obce od odúmrti.
- 1515 – Založení městských knih, do kterých byly zapisovány majetkoprávní ujednání.[5]
- 1539 – První písemná zmínka o škole ve Svitavách.[6]
- 6. říjen 1606 – Olomoucký biskup František z Ditrichštejna udělil městu právo pečetit červeným voskem a povolil koňské trhy. Dále biskupskou listinou potvrdil městu privilegia svých předchůdců z roku 1513, 1527, 1538, 1540, 1547, 1564,1580, 1581 a 1587 a krále Matyáše z roku 1486.[7]
- 31. červenec 1645 – Švédský vojevůdce Torstenson vydal pro města Svitavy, Březová nad Svitavou a okolní obce ochranný list.[5]
- 1679–1689[8] – Raně barokní přestavba věže kostela sv. Jiljí do dnešní podoby.
- z 4. na 5. července 1758 – Ve Svitavách přenocoval pruský král Bedřich II.[5]
- 1771 až 1772 – Ve Svitavách a Litomyšli v důsledku velkého hladomoru v českých zemích, který vznikl neúrodou vlivem nepříznivého počasí, pohřbívali kněží průměrně 10 – 15 lidí denně.[9]
- 4. září 1781 – Město postihl obrovský požár, kterému padlo za oběť 249 novějších domů a 35 stodol.[10]
- do roku 1804[8] – Kostel sv. Jiljí farním kostelem.
- 1848–1849 – Svitavy vydaly u třech vydavatelů Ludvíka Tempese, Karla Ulihraa K. A.Blodera nouzové peněžní poukázky v pěti hodnotách od 3 kr. do 10 kr.[11]
- 1873 – Otevřena jednoroční textilní škola pro obor tkalcovství s německým vyučovacím jazykem.Roku 1945 zanikla.[7]
- 1895 – Zřízena Vyšší reálná škola s německým vyučovacím jazykem.[7]
- 1914–1919 – Městská rada v reakci na nedostatek drobných peněz v důsledku hrozící krize vydala celkem třikrát nouzové poukázky v letech 1914 až 1919. První vydání s platností od 10.8.1914 do 16.9.1914 v hodnotách 1/2 K, 1 K, 2 K, 5 K, 10 K s označením města Zwittau a datem vydání. Druhé vydání proběhlo v důsledku rozpadu Rakouska-Uherska 31. 3. 1919 s platností do 30. 11. 1919 v nominálních hodnotách 50 hal., 1 Kč a 2 Kč o celkové výši 35 000 Kč a třetí vydání nouzových poukázek, proběhlo s platností do 30. listopadu 1919 s jejich prodloužením do 31. 3. 1920 v hodnotách 10 hal., 20 hal. a 50 hal.[11]
- 1922 – Založena Soukromá dvouletá obchodní škola Ústřední Matice školské.[7]
- 9. červenec 1929 – město oficiálně navštívil prezident republiky T.G. Masaryk, diskutoval rovněž s německy mluvícím obyvatelstvem města
- v roce 1955 byly při stavbě domu na náměstí nalezeny tři dřevěné soudky stříbrných mincí o celkové hmotnosti přes 23 kg a celkovém počtu 4347 mincí, převážně z doby vlády Marie Terezie, Josefa II. a Františka I. Poklad byl pravděpodobně ukryt v roce 1830. V současné době je uložen v Moravském muzeu v Brně, kde ho lze spatřit ve stálé expozici v Biskupském dvoře.[12]
- 1. ledna 1960 – usnesením okresního národního výboru ve Svitavách ze dne 18. prosince 1959 byly ke Svitavám připojeny dosud samostatné obce Moravský Lačnov a Čtyřicet Lánů[13]
- 28. října 1990 – založena Nadace Josefa Plívy, za účelem podpory vzdělávání a kultury,rozvoje a prohlubování mezinárodních styků mladé generace.[14]
Svitavy byly do roku 1945 součástí německého jazykového ostrova Hřebečsko. Při sčítání v roce 1910 se 9 471 obyvatel města hlásilo k německé národnosti a 123 obyvatel k české.[15] Po odsunu bylo město osídleno českým obyvatelstvem.
Vývoj názvu města
[editovat | editovat zdroj]- 1569 – Suitta (Fabriciova mapa Moravy z roku 1569, vydání z roku 1625)[16]
- 1627 – Zwitta, Zwitawy (Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627)[17]
- 1705 – Zwittau (Wigand Christian, Neu-vermehrte und auf eine dem Gedächtnis dienliche Methode … eingerichtete Teutsche Staats-Geographie: worinnen alle in Europa befindliche Königreiche, Republiquen und Länder … abgehandelt … werden, Volume 1)
- 1712 – Swytawy (Vogtova mapa Čech z roku 1712)[18]
- 1720 – Zwittau, Switawa, Vierzighuben, Bredmiesta (Müllerova mapa Čech z roku 1720)[19]
- 1742 – Zwittau, Vierzighuben (Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742)[20]
- Zwittau (Nederlansch gedenkboek: of, Europische mercurius,A. van Damme, 1742)
- 1764–1768 – Zwittau, (I. vojenské mapování – josefské)[21]
- 1802 – Zwittau, VierzigHuben (Karte des Markgrafthum Mähren)[22]
- 1804 – Zwittau, VierzigHuben (Karte des Markgrafthum Mähren)[23]
- 1836–1852 – Zwittau, VorstZwittau,Vierzieghuben (II. vojenské mapování – Františkovo)[24]
- 1855 – Zwittau (Ethnographische Karte der oesterreichischen Monarchie)[25]
- 1857 – Zwittau,Vierzighuben (Speciální mapa Markrabství moravského 1:144 000)[26]
- 1861 – Zwittau (General-Karte der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthum's Schlesien)[27]
- 1876–1878 – Svitavy, Zwittau, Čtyřicet Lánů (III. vojenské mapování – Františko-josefské)[28]
- 1880–1888? – Svitavy (Visecí mapa Markrabství moravského a Vévodství slezského)[29]
- 1881 – Svitavy, Čtyrycet lánů (Šemberova mapa Moravy 1:288 000)[26]
- 1883 – Svitava (Erbenova mapa Čech z roku 1883)[30]
- 1935 – Svitavy (Mapa Republiky československé z roku 1935)[31]
- 1941 – Zwittau (Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941)[32]
Svitavský klášter
[editovat | editovat zdroj]Svitavské převorství vzniklo zřejmě v období povýšení litomyšlského biskupství. K roku 1364 známe jméno prvního doloženého převora svitavského kláštera. Od roku 1417 se svitavští převorové stali administrátory litomyšlského biskupství. Písemností o svitavském klášteru je velmi málo. Kolem roku 1556 odevzdali Svitavské převorství olomouckému biskupovi a svitavští premonstráti odešli do Hradištského kláštera u Olomouce.[33]
rok | jméno převora |
---|---|
1364 | Mikuláš |
1453
1457 |
Benedikt |
1463 | Jan de Ruina |
1497
1503 |
Mikuláš |
1509 | Arnošt (?) |
1519
1525 |
Lukáš |
1554 | Wolfgang |
Části města
[editovat | editovat zdroj]Svitavy se člení na čtyři místní části nacházejících se na čtyřech jim odpovídajících katastrálních územích:[34]
- k. ú. Svitavy-město – část Město
- k. ú. Svitavy-předměstí – část Předměstí
- k. ú. Moravský Lačnov – část Lačnov
- k. ú. Čtyřicet Lánů – část Lány
Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Hradec nad Svitavou, Javorník a Opatovec.[35]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]-
Věková struktura obyvatel obce Svitavy roku 2011
-
Rodinný stav obyvatel obce Svitavy roku 2011
-
Vzdělání obyvatel obce Svitavy roku 2011
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Svitavy leží na železniční trati Brno – Česká Třebová, která je součástí I. tranzitního koridoru. Ve zdejší stanici zastavují rychlíky mezi Prahou a Brnem, ne však vlaky kategorie EuroCity. Odbočuje zde také lokální trať do Poličky a Žďárce u Skutče.
Svitavy jsou silničním uzlem celostátního významu, kříží se zde dálkové silnice propojující východní Čechy, Vysočinu, střední a jižní Moravu a Kladsko. Z evropské silnice E442 vedené po silnici I/35 se zde odpojuje evropská silnice E461 (silnice I/43). Dále odsud vycházejí silnice I/14 (severně od Svitav) a silnice I/34.
Muzea a galerie
[editovat | editovat zdroj]- Městské muzeum a galerie – Máchova alej 1
- Muzeum esperanta – Náměstí Míru 1 (v Ottendorferově domě)
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Stará radnice
- Dům U Mouřenína
- Langrova vila
- Kostel Navštívení Panny Marie
- Kostel svatého Jiljí
- Kostel svatého Josefa ve Čtyřiceti Lánech
- Mariánský sloup
- Městské opevnění – zbytky zdí
- Ottendorferův dům (tzv. Červená knihovna, sídlo Muzea esperanta)
- Židovský hřbitov – část dochovaná při silnici na Moravskou Třebovou
- Památník Oskara Schindlera
- kamenná socha sedícího Krista z roku 1712 (park na Školní ulici), nápis: ECCE/HOMO/1712/RENOVIRT/1866/T:I:B.
- socha Nejsvětější Trojice z roku 1734 (park na Školní ulici), nápisy: ANTON RICHTER/RENOVATUM/1847 MARTINVS/EMBERTH/17.34
- Fara římskokatolické církve – raně barokní městský dům z let 1626 – 1635 s umělecky hodnotným portálem[36]
- kamenný kříž u vjezdu na faru z roku 1845
- socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1708 (Školní ulice), nápisy: 1708/PRANOBILIS/AC/CLARISSIMVS/……., RENOVIERT:A:1.7.5.0, RENOVIERT A 1807, RENOVIERT A 1836
- náhrobní desky v hřbitovní zdi u kostela Svatého Jiljí z roku 1585 a r. 1707 (nápis: Anno 1707 den 31/Oktobrist Verschiden/Justina des Sebastian/Achtl seine Gemahlin. Anno 1823 den 20/Oktober starb Rosina /und in Jahre 1838 den 24/April ihr Ehegattte/ Joseph Tempes der/ Herr giebihnen die/ ervige Ruhe. Renovirt Thomas Haberhauer.). Náhrobní deska na bývalé márnici z roku 1611.
- kamenný kříž u kostela Svatého Jiljí z roku 1850
- železný kříž na hřbitově z roku 1847, nápis: Dieses Kreuz liegs/Agnes Iaich geb. Dittrich/ihrem Ehegattien Anselm/Iaich welcher im 66.Lebensjahr/am 4.Mai 1847 das Zeitliche/gesegnet hat so wie auch für alle/hier Ruhende errichten.
- zbořená synagoga
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Po městě a jeho okolí vede 12 km dlouhá naučná stezka Českomoravské pomezí, která informuje o historii města či řadě zemských hraničních kamenů v okolních lesích.
V červenci roku 1904 v blízkosti Svitav ztroskotal balón „Sirius“, jenž byl vypuštěn ve Vídni. Čtyři důstojníci byli zraněni.[37]
Pověsti
[editovat | editovat zdroj]- Jedna z pověstí praví, že v dobách obléhání Svitav husity zbyla ve městě poslední kráva. Obyvatele napadlo vyhodit hlavu zvířete přes hradby. Husité si pomysleli proč tak zbytečně mrhají masem a že mají ještě zásoby. Odtáhli s vojskem pryč a město přežilo. Od toho také pochází znak města.[zdroj?]
- Svitava[38]
- Poklad[38]
- Zdíkova záchrana[38]
- Šibeničníky[38]
- Záviš z Falkenštejna před Svitavami[38]
- Svitavský znak – pověst pojednává o době obléhání Svitav švédskými vojsky[38]
- Proč mají Svitavy na radniční věži půlměsíc a hvězdu – oslava konce vpádu Turků do střední Evropy[38]
- Naše prastará radnice – zakoupení městské radnice od měšťana Michela Dyttricha v roce 1538[38]
- Husitský kámen – postavený na paměť odvrácení husitského obléhání[38]
- Nešťastný Světlov – příběh o nenaplněné lásce pana Kuna z Ostrého Kamene a dcery rytíře ze Světlova[38]
- Mrtvým o Všech svatých[38]
- Gregorius Palma[38]
- Žhavá ruka[38]
- Josef II. u nás – návštěva Josefa II. ve Svitavách v roce 1776[38]
- Prokletý prušák – události r. 1866[38]
- Po výhře v loterii[38]
- Zaklínání na hřbitově[38]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Hugo Albrecht (1862–1920), podnikatel, majitel továrny na rukavice a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
- P.M. Jan Baptista Crystellius Svitavský z Bochova, též Jan Svitavský (?–1637), lektor (1581), převor augustiniánského kláštera u sv. Tomáše v Praze Malé Straně (1601–1637), 1. provinciál samostatné české provincie řádu sv. Augustina (1604), provinciálem byl zvolen celkem třikrát, ve svém třetím funkčním období v roce 1637 zakoupil osobně v Antverpách u Petra Pavla Rubense 2 oltářní obrazy pro kostel sv. Tomáše (Umučení sv. Tomáše a Sv. Augustin), originály obrazů byly roku 2014 v restituci církevního majetku vráceny řádu a vystaveny jsou v Národní galerii ve Šternberském paláci (jediné 2 obrazy tohoto umělce nyní v Česku), zasloužil se o potvrzení práv várečných pro svatotomášský pivovar roku 1608 u Rudolfa II., v dvorském kostele sv. Tomáše založil kryptu pro cizí příslušníky u dvora (1612), několikrát jednal s Albrechtem z Valdštejna (o prodeji domů z klášterního majetku, od roku 1621) a také o založení augustiniánského kláštera v České Lípě (jednání v letech 1623–1624), klášter oficiálně založen (druhou) listinou z roku 1627, dnes muzeum a galerie
- František Černý, (* 1957), kapelník a zakládající člen skupiny Čechomor
- Viktor Felber (1880–1942), profesor Českého vysokého učení technického v Praze a jeho rektor v letech 1930–1931
- Maximilian Felzmann (1894–1962), generál dělostřelectva, nositel Rytířského kříže
- Herbert Fiedler (* 1929), právník
- Wilhelm Gerlich (1915–2001), Prof. Phil.Dr., OStR, pedagog, nositel nejvyšších vatikánských a rakouských vyznamenání
- Hermann Franz Haupt (1926–2017), emeritní univerzitní profesor astronomie na Univerzitě ve Štýrském Hradci, Phil.Dr., Předseda rakouské astronomické společnosti, člen mnoha astronomických společností světa
- Maximilian Haupt (1876–1959), JUDr., soudce v Sterzingu a Meranu, dvorní rada v zemské vládě v Innsbrucku, dědeček Mag. Herberta Ernsta Haupta (* 1947, Seeboden), ministra rakouské spolkové vlády (2000), vicekancléře (2003), sociálního ombudsmana, místopředsedy Strany svobodných a veterináře
- Jiří Antonín Heinz (1698–1759), sochař
- Julius Hönig (1902–1945), nacistický politik
- Tomáš Christ (1791 - 1870), ThDr., profesor dogmatiky na olomouckém C. k. lyceu, v letech 1831-1833 děkanem Františkovy univerzity v Olomouci
- Franz Jesser (1869–1954), sudetoněmecký politik
- P. Benedikt Knauer ze Svitav (?–1609), šlechtic (2. 5. 1608), kaplan u sv. Jakuba v Brně (1587–1589), u sv. Václava v Brně (do 1591), kanovník a arcijáhen olomoucký, probošt Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži (1600 – 1609)
- P. Josef Kristelli z Bochova (1658–1740), převor v kartouze v Gamingu – OCart. (1702–1739) v Dolním Rakousku u St. Pölten, též asketický spisovatel
- Petr Kvíčala (* 1960), malíř
- Carl Lick (1859–1935), ředitel Sparkasse, starosta města v letech 1918–1935, historik, autor děl: Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1910) a Die Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1937, posmrtně vydal jeho syn Ing. Lick)
- Heidi Lück (* 1943), německá politička
- Alexander Makowsky (1833–1908), geolog, projektoval I. březovský vodovod u Muzlova
- P. Martin Svitavský z Bochova (?–1602), strýc P.M. Jana Baptisty Crystellia Svitavského z Bochova, převor v augustiniánském klášteře u sv. Tomáše v Praze Malé Straně a klášteře sv. Kateřiny na Novém Městě pražském (1565–1601), ve funkci potvrzen českým králem Maxmiliánem II. roku 1568, zasloužil se o obnovu obou klášterů
- Jana Musilová (* 1966), herečka
- Jaroslav Novák Večerníček (* 1967), novinář
- Valentin Oswald Ottendorfer (1826–1900), anarchista, překladatel, filantrop
- Adolf Paar (1889–1964), Ing. arch., rodák z M. Lačnova, zemřel v Linci, architekt, absolvent vídeňské Akademie. Ve svém vídeňském ateliéru od roku 1920 projektoval řadu soukromých obytných budov a bytových interiérů, v letech 1923–1931 se podílel i na světově proslulé výstavbě komunálních budov a dělnických bytů ve Vídni-Floridsdorfu. V roce 1935 po sňatku s dcerou šumperského senátora Gustava Oberleithnera působil i v Šumperku. Vedle řady soukromých zakázek se tu věnoval také rekonstrukcím několika reprezentativních budov města (Spolkového domu, hotelu Na Vyhlídce aj.) a je i autorem regulačního plánu historického jádra Šumperka z roku 1935. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska a působil v Linci.
- Petr Pakosta (* 1957), český politik
- Jiří Pernes (* 1948), moravský historik
- Oskar Schindler (1908–1974) sudetoněmecký obchodník, zachránil před smrtí na 1200 Židů
- Evžen Snítilý (* 1954), politik
- Martin Sodomka (* 1968), výtvarník, grafik a autor knih pro děti
- Hans Tyderle (* 1926), malíř a kreslíř
- Řehoř Vencelius z Bochova (?–1653), v roce 1634 je uveden jako nový měšťan na Starém Městě pražském, roku 1650 je uveden jako dárce 100 zlatých „na dodělání oltáře velkého“ v Týnském chrámu v Praze na Staroměsts. náměstí, v té době byl registrátorem desk zemských na hradě pražském, předtím služebníkem v komoře české, bratr Dr. jur. Pavla Vencelia z Bochova, manželka: Kateřina Hadová z Proseče
- Dr. jur. Pavel Vencelius z Bochova (před rokem 1600 – 1663), královský apelační rada v Praze, „Herr Doktoris Pauli Wenzelii von Bochau auf Triebsch“, od roku 1623 vlastnil panství Třebušín a Vrbičany, dnes okres Litoměřice, které za válečnou půjčku z roku 1622 ve výši 2000 zlatých zakoupil jako konfiskát po nejstarším z popravených na Staroměstském nám. Smilu Kaplíři ze Sulevic. Dne 9. listopadu 1651 byl panovníkem povýšen do rytířského stavu. Nemaje mužských potomků smrtí rytíře Pavla rod Venceliů z Bochova roku 1663 vymřel po meči. Rodový majetek tak drželi dědici – panství roku 1634 vypálená od Švédů zdědila nejprve jeho manželka a 3 dcery, nakonec po vyplacení a smrti manželky získala panství jeho dcera Růžena Anna z Bochova (z druhého manželství) provdaná za vyslance v Anglii a Dánsku Fr. Karla rytíře Kressla z Gwaltenburgu a po nich potomci (po přeslici) z rodu Kresslů z Gwaltenburgu a z rodu z Puteani až do roku 1913, kdy jej Adéla ze Skal a Gross-Elguthu, roz. z Puteani, prodala příbuznému Charlotty Garrigue Masarykové. Mezi hojné potomstvo po přeslici Dr. Pavla Vencelia z Bochova patří velké množství středoevropské šlechty – od rodů Kinských z Vchynic a Tetova, Kinských dal Borgo, Lobkovice (dolnobeřkovická větev, např. tedy exministr obrany Michal z Lobkovic), Strachwitze, Dobřenské z Dobřenic, Silva-Tarouca, Nosticové-Rieneck, vládnoucí knížecí rod Lichtenštejnů až po rod Neippergů ve službách rakouských panovníků, spojený s nimi i sňatky, mediálně nejznámějším byl morganatický sňatek gen. Adama Alberta hraběte z Neippergu s Marií Louisou, manželkou Napoleona, dcerou císaře Františka II. Současně žijící Karel Evžen hrabě Neipperg (potomek Dr. jur. Pavla rytíře Vencelia z Bochova) má za manželku Andreu Habsburg-Lothringen, vnučku posledního českého krále blahoslaveného Karla I. Spolu mají 5 dětí (jedna dcera provdaná také do rodu Lobkoviců) a 2 vnoučata
- Zdeněk Veselý (* 1932), malíř, grafik a ilustrátor
- Gustav Witlatschil (* 1935), fotbalista
Významné osobnosti, které přenocovaly ve Svitavách
[editovat | editovat zdroj]datum [39][40] | místo přenocování | ||
---|---|---|---|
16. září 1776 | Josef II. | císař Habsburské monarchie | hostinec U Mouřenína |
2. února 1800 | Alexandr Vasiljevič Suvorov | ruský vojevůdce | náměstí Míru |
21. září 1833 | František I. | císař Rakouský | úřední budova ve Čtyřiceti Lánech |
10. červenec 1866 | Vilém I. Pruský | pruský král pozdější německý císař | dům Adalberta Neumeistra |
10. červenec 1866 | Otto von Bismarck | německý politik | Ponceletův dům čp. 159 |
Návštěvy významných osobností ve Svitavách
[editovat | editovat zdroj]datum návštěvy | ||
---|---|---|
9. července 1929 | Tomáš Garrigue Masaryk | prezident ČSR |
2. září 2006 | Václav Havel | prezident České republiky |
Školství
[editovat | editovat zdroj]Ve městě je šest mateřských škol, šest základních škol, z toho jedna neúplná. Pro některé děti je tu speciální mateřská a základní škola. Je zde gymnázium s osmiletým i čtyřletým studiem. Dále obchodní akademie, střední zdravotnická škola a učiliště.
Mateřské školy
[editovat | editovat zdroj]- Mateřská škola Svitavy, Větrná 11
- Speciální mateřská škola Svitavy
- Mateřská škola Svitavy, Pražská 2A
- Mateřská škola Svitavy, Marie Majerové 13
- Mateřská škola Svitavy, Milady Horákové 27
- Mateřská škola Svitavy – Lány
Základní školy
[editovat | editovat zdroj]- Základní škola Svitavy, Riegrova 4
- Základní škola Svitavy, T. G. Masaryka 27
- Základní škola Svitavy, náměstí Míru 7
- Základní škola Svitavy, Sokolovská 1
- Základní škola Svitavy, Felberova 2
- Základní škola a mateřská škola Svitavy – Lačnov
- Speciální základní škola Svitavy, Milady Horákové 44
- Základní umělecká škola Svitavy, T.G. Masaryka 25A
Střední školy
[editovat | editovat zdroj]- Gymnázium, Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy, Sokolovská 1638
- Střední zdravotnická škola, Purkyňova 9
- Obchodní akademie a VOŠ ekonomická, T.G. Masaryka 20
- Střední odborné učiliště Svitavy, Nádražní 1083
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Svitavy a literatura
[editovat | editovat zdroj]- na budově Základní školy T.G.Masaryka je v blízkosti vchodu umístěna pamětní deska s následujícím obsahem : Zde, v bývalé Státní vyšší reálné škole, se v letech 1900 – 1901 vzdělával Vinzenz Sagner (1884 – 1927) budoucí důstojník Rakousko-uherské a Československé armády a postava proslavená Jaroslavem Haškem v románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ „Zmatek je to nejhorší co může být v poli, pánové“ dodal prorocky hejtman Ságner a odmlčel se. Město Svitavy a svitavský klub Laurus 2006.
Hudební skupiny[41]
[editovat | editovat zdroj]- Big Band Svitavy
- Dechový orchestr Astra Svitavy (kapelník Pavel Pospíšil)
- Dechový orchestr Svitavská dvanáctka (kapelník Roman Kalvoda)
- Dětský dechový orchestr ZUŠ Svitavy
- Jarda Gang Svitavy (kapelník Jaroslav Dvořák)
- Do větru (folk, jazz)
- FAITH
- Fialový expres
- BezLimitu (world rock)
- pěvecký sbor IUVENTUS[42]
- Kanafas
- Los Hongos (svitavsko-mýtská kapela)
- SIN JOY (žánr: LIKVID BIGBÍT, současné složení – Funnus (kytara), Jackob (bicí), Radus (bas kytara), Pady (řev)
- Povijan
- Syfon (rock, založena r. 1979 jako Veteráni, přejmenována na Kapitol a Syfon (SY – Svitavy a FON – zvuk)[43]
- Varianta (Stanislava Plívová – zpěv, sbor, percuse, Ladislav Plíva – zpěv, sbor, akustická kytara, mandolína, Karel Sax – klávesy, Karel Walta – flétny, saxofony, hoboj, klarinet,prog.bicí, Jiří Bečka – housle, Jiří Mikyska – baskytara)[44]
- The Pink Panthers, soubor založen v r. 1997 – skupina hrající rock and roll 50. let minulého století, kapelník Karel Sax – piáno, Milan Kalina – zpěv, Marcela Andrlová-Bártová – zpěv, Karel Víšek – saxofon, Dalibor Peňáz – kytara, Pavel Bolcek – kontrabas, Petr Walta – bicí
- Kowalski – zpěv Petr Svatoš, kytara Martin Sodomka, basa Petr Šedý, bicí Etienne van Sas la Rue
- SYxtet (vokální skupina)
- Dozing Brothers (jazz – swing, https://www.facebook.com/dozingbrothers/)
- PPS
- Flying South
Divadelní soubory
[editovat | editovat zdroj]- Divadelní soubor Céčko[45]
- Jabloň (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)[43]
- DOcela MAlé divadlo[46]
- Bubliny (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)[47]
Sport
[editovat | editovat zdroj]- Atletika Svitavy, založena roku 1958
- Tuři Svitavy, soutěž: Národní basketbalová liga (NBL)
- FbK TJ Svitavy, od roku 1995, soutěž: Regionální liga mužů (2024), 1. liga žen (2024)
- TJ Svitavy fotbalový klub, soutěž: Přebor Pardubického kraje
- Volejbalový oddíl TJ Svitavy, založen roku 1949
- Lední hokej
- TJ Sršni Svitavy (hokejbal)
- Box Club Dynamo Svitavy[48]
- Silový trojboj:extraliga družstev
Požárníci
[editovat | editovat zdroj]Ve Svitavách působí Hasičský záchranný sbor České republiky se sídlem na Olbrachtově ulici. Ředitelem HZS územního odboru Svitavy je plk. Ing. Oldřich Jedlička (r. 2020).[49]
Dále působí ve Svitavách Jednotka sboru dobrovolných hasičů Svitavy od roku 2009. Velitelem jednotky je Petr Lédl (r. 2020).[50]
Z historie: Svitavský hasičský obvod v roce 1906 byl součástí Deutscher Feuerwehr-Landesverband für Mähren (založen r. 1869) s 13 sbory a 750 členy. Starosta: Konrad Randa (Svitavy) a místostarosta: Rudolf Duchatschek (Chrastová), [51]
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Partnerskými městy jsou:[52]
- Lądek-Zdrój, Polsko
- Perečín, Ukrajina
- Stendal, Německo
- Strzelin, Polsko
- Žiar nad Hronom, Slovensko
Město má také přátelské vztahy s městem Plochingen v Německu.[52]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ http://www.zwittau.de/orte/zwittau-stadt/zwittau-stadt.htm Stadt Zwittau
- ↑ a b c Bartoš Josef a kol. , Svitavy, dějiny a současnost města. Hradec Králové, 1987
- ↑ Průvodce po archívních fondech a sbírkách. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli.Hradec Králové, 1972,str.314
- ↑ a b c d Průvodce po archívních fondech a sbírkách. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli.Hradec Králové, 1972
- ↑ a b Pomezí Čech a Moravy, svazek 4. Kovařík Petr, Emporové kostely s podélnou dispozicí a jejich příklady na okrese Svitavy, str. 23 až 53
- ↑ Němeček Jiří, Dějiny obce Dětřichov, Hradec Králové, 1996
- ↑ Fikejz Radoslav, Velešík Vladimír, Kronika města Svitavy, Svitavy 2006
- ↑ a b Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 4 roč. 1968
- ↑ Petrtyl Josef, Nálezy mincí v oblasti Trstenické stezky na Litomyšlsku a jejich historická dokumentárnost. Litomyšl 1966
- ↑ Úřední list republiky Československé, ročník 1960, částka 13, str 98, vydáno v Praze dne 30. března 1960
- ↑ informační leták Nadace Josefa Plívy
- ↑ http://zwittau.de/verweise/schoenhengstgau/4.m-volkszaehlung.htm
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05.
- ↑ http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=mul&map_region=mo&map_list=m006
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05.
- ↑ http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=1vm
- ↑ Archivovaná kopie. mapy.vkol.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-12.
- ↑ Archivovaná kopie. mapy.vkol.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-12.
- ↑ http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=2vm
- ↑ Archivovaná kopie. mapy.vkol.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-27.
- ↑ a b http://www.vilemwalter.cz/mapy/
- ↑ Archivovaná kopie. mapy.vkol.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-12.
- ↑ http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=3vm&map_region=75&map_list=4057
- ↑ Archivovaná kopie. mapy.vkol.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-12.
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-09.
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-01.
- ↑ Archivovaná kopie. www.oahshb.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05.
- ↑ Premonstráti v Čechách a na Moravě. [s.l.]: Nákladem kanonie Strahovské, 1877.
- ↑ Obec Svitavy: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2017-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 173, 204 a 374.
- ↑ informační tabule při vstupu na faru
- ↑ Čech. Roč. 1904.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Šustrová Drahomíra, Svitavské pověsti, Svitavy 1996
- ↑ FIKEJZ RADOSLAV; VELEŠÍK VLADIMÍR. Kronika města Svitavy. Svitavy: [s.n.], 2006.
- ↑ Kroniky města Svitav. [s.l.]: SOA Svitavy se sídlem v Litomyšli
- ↑ Svitavský kulturní a informační měsíčník Naše město
- ↑ http://www.iuventus.cz/
- ↑ a b Naše město – svitavský kulturní a informační měsíčník, listopad 2010
- ↑ CD Varianta Folk ze Svitav 1984 – 1994, Odrodily trnky
- ↑ Svitavy: C (Céčko), LD (od 1970). www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2018-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.divadlodoma.wz.cz [online]. [cit. 2010-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-12.
- ↑ http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=20725
- ↑ Svitavy. Sportovní oddíly [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-09.
- ↑ HZS Pardubického kraje [online]. Dostupné online.
- ↑ JSDH Svitavy [online]. Dostupné online.
- ↑ Fromme's Österreichischer Feuerwehr-Kalender [online]. 1906.
- ↑ a b Partnerská města [online]. Město Svitavy [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století; Matice moravská, Brno, 2013; 248 s. ISBN 978-80-87709-03-0
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svitavy na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Svitavy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo Svitavy ve Wikislovníku
- Svitavy v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
- Historické fotografie Svitav z 1. pol. 20. století
- Informační server města
- Internetová televize Svitavy
- Městská knihovna
- Městské muzeum a galerie Svitavy
- Multifunkční centrum Fabrika
- Muzeum esperanta
- Stránky mikroregionu Svitavsko
- Středisko kulturních služeb
- Svitavský deník