Pád (řeka)

Pád
	řeka v Piacenze
Základní informace
Délka toku	652 km
Plocha povodí	75 000 km²
Průměrný průtok	1460 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
	Kottické Alpy; 44°42′5,2″ s. š., 7°5′35″ v. d.
Ústí
	Jaderské moře; 44°58′12″ s. š., 12°32′49″ v. d.; 0 m n. m.
Protéká
	Itálie ( Benátsko, Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Středozemní moře, Jaderské moře, Povodí Pádu (Itálie 94,44%, Švýcarsko 4,92%, Francie 0,54%, Rakousko 0,10%)
	; poloha řeky na mapě
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pád (italsky Po, latinsky Padus) je největší řeka v Itálii (Benátsko, Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie). Je 652 km dlouhá. Povodí má rozlohu 75 000 km².

Průběh toku

Pramení v Kottických Alpách. Teče převážně Pádskou rovinou ze západu na východ. Pod ústím Tanara je koryto Pádu široké 300 až 350 m a je obehnáno hrázemi na ochranu před povodněmi. Podobně jsou chráněna i koryta řady přítoků v Pádské rovině. Ústí do Jaderského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu o rozloze 1500 km². Ta se každý rok zvětšuje přibližně o 60 ha.

Přítoky

Největší a nejvodnější jsou levé přítoky Dora Riparia, Dora Baltea, Ticino, Adda, Oglio, které pramení na jižních svazích Alp. Pravé přítoky, které pramení převážně na severních svazích Toskánsko-Emiliánských Apenin a také Přímořských Alp mají obyčejně vody málo (největší je Tanaro) a unášejí mnoho pevných částic.

Vodní režim

Přes veškerá ochranná opatření dochází hlavně po silných deštích k mnohým povodním, při kterých stoupá úroveň hladiny řeky i jejích přítoků o 5 až 10 m. Ve 20. století došlo k největším povodním v letech 1951 a 1966. Tyto povodně způsobily velké škody a vynutily si evakuaci obyvatel. Průměrný roční průtok vody v ústí činí 1460 m³/s. Levé přítoky mají největší vodnost na jaře a v létě v době, kdy taje sníh a ledovce v Alpách a způsobují, že na horním toku má Pád alpský vodní režim. Pravé přítoky mají vysokou vodnost na jaře a na podzim. To způsobuje vznik dvou povodňových období na středním a dolním toku Pádu (květen-červen a říjen-listopad). V zimě má řeka obvykle málo vody. Celkové množství unášených pevných částic je odhadováno na 13 až 15 Mt ročně.

Využití

Využívá se na zavlažování. Vodní doprava je možná od ústí do města Piacenza. Řeka je spojená kanály s Milánem (pomohl jej budovat Leonardo da Vinci) a s Benátskou lagunou. Po přítocích (Adda, Ticino) a také splavných kanálech je spojená s velkými jezery (Komské, Maggiore, Gardské). Na řadě jejich levých přítoků byly postaveny kaskády vodních elektráren. Leží na ní města Turín, Piacenza, Cremona.

Biosférická rezervace

Území v deltě Pádu o rozloze 13 495 ha bylo v roce 2015 zapsáno na seznam biosférických rezervací UNESCO. Sídlo správy rezervace je ve městě Porto Viro (region Veneto).^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „По“.

↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě, Po
↑ Po Delta [online]. UNESCO [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Slovníkové heslo Pád ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pád na Wikimedia Commons
(italsky) Úřad pro povodí řeky Pád
(italsky) Meziregionální (Benátsko, Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie) kancelář pro řeku Pád
(italsky) Prameny Pádu

[1] Mezinárodní povodí řek v Evropě, Po

[2] Po Delta [online]. UNESCO [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]