Přeskočit na obsah

NGC 663

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 663
Amatérský snímek NGC 663
Amatérský snímek NGC 663
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII2m[1]
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu3. listopadu 1787
Rektascenze01h 46m 09s[2][3]
Deklinace+61°14′06″[2][3]
SouhvězdíKasiopeja (lat. Cas)
Zdánlivá magnituda (V)7,78[4] a 7,1[4]
Úhlová velikost15′[1][5]
Vzdálenost7 900 ly
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří20 až 25 milionů let[3][6]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 663
Collinderův katalogCollinder 20
Melottův katalogMelotte 11
Jiná označeníNGC 663, OCl 333,[2] Cr  20,[7] Mel 11,[8] Caldwell 10[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 663 (také známá jako Caldwell 10) je mladá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji o hodnotě magnitudy 7,1. Obsahuje přibližně 400 hvězd a její úhlový rozměr je 15 obloukových minut. Za velmi dobrých podmínek je možné ji zahlédnout pouhým okem, v triedru může být vidět i několik jejích nejjasnějších hvězd, ale nejlepší pohled na ni je v dalekohledu. Některé prameny jí přisuzují větší jasnost než je běžně uváděná magnituda 7,1.[5]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha NGC 663 v souhvězdí Kasiopeji
Podrobná mapa hvězd v NGC 663.

Hvězdokupa se nachází 2° severovýchodně od hvězdy δ Cassiopeiae s magnitudou 2,7. Je viditelná triedrem 10x50 jako jasný kroužek obklopený ze čtyř stran hvězdami s magnitudami 8 až 9. K rozložení středu hvězdokupy na jednotlivé hvězdy je zapotřebí použít větší přístroj, který ukáže hvězdy jedenácté a dvanácté magnitudy. Amatérský hvězdářský dalekohled o průměru 100 až 120 mm dokáže hvězdokupu úplně rozložit a již při zvětšení 70x je možné napočítat několik desítek hvězd. Ještě větší dalekohledy hvězdokupu rozloží mnohem lépe a jednotlivé hvězdy jsou v nich dostatečně oddělené.

NGC 663 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až po severní subtropické oblasti. I když největší výšky nad obzorem na večerní obloze dosahuje od září do prosince, na velké části severní polokoule zůstává viditelná celou noc. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze od rovníku po obratník Kozoroha a k němu přilehlé jižnější oblasti.[9]

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 3. listopadu 1787 spolu s dalšími blízkými otevřenými hvězdokupami během svého pozorování oblohy pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm). Popsal ji takto: „krásná hvězdokupa tvořená docela jasnými hvězdami, o průměru skoro 15′, značně bohatá.“[10] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 392.[5]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Nejjasnější hvězdy jsou soustředěné v severní části hvězdokupy, kdy dvojice hvězd osmé magnitudy a dvojice hvězd deváté magnitudy vytváří dva trsy vystupující mezi méně jasnými hvězdami.

Po úpravě spektra kvůli červenání způsobenému mezihvězdným prachem je její modulus vzdálenosti odhadován na 11,6 magnitud. Od Země je vzdálená zhruba 2 420 parseků (7 900 světelných let)[3] a její odhadované stáří je 20 až 25 milionů let.[6] To znamená, že hvězdy spektrální třídy B2 nebo těžší se již blíží ke konci života v hlavní posloupnosti.[11] Při pohledu ze Země se 300 parseků za hvězdokupou nachází molekulární mračno, které není s hvězdokupou spojeno, ale tlumí jas hvězd na pozadí hvězdokupy.[12]

Tato hvězdokupa je zvláštní svým vysokým počtem hvězd typu Be, celkem jich zde bylo nalezeno 24. Jsou to hvězdy spektrální třídy B, které mají ve spektru emisní čáry vodíku. Většina hvězd typu Be v této hvězdokupě patří do třídy B0 až B3.[6] Jeden pravděpodobný člen hvězdokupy, hvězda LS I +61° 235, je dvojhvězda tvořená hvězdou typu Be a rentgenovou hvězdou, jejichž perioda oběhu je zhruba 3 roky.[13] Ve hvězdokupě se také nachází alespoň 5 modrých opozdilců, což jsou hvězdy vytvořené spojením dvou hvězd.[11] Dva hvězdné systémy ve hvězdokupě jsou pravděpodobně zákrytové dvojhvězdy s periodou 0,6 a 1,03 dne.[14] Na okraji NGC 663 se také nachází dva červení veleobři.[15][16]

NGC 663 je možným členem hvězdné asociace Cassiopeia OB8, která se nachází v rameni Persea v Mléčné dráze, spolu s otevřenými hvězdokupami NGC 654, NGC 659, Messier 103 a několika hvězdnými veleobry rozptýlených mezi nimi. Všichni členové této asociace mají podobné stáří a vzdálenost od Země.[17][18]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 663 na anglické Wikipedii a NGC 663 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 663 [online]. SEDS.org [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 663 [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2019-11-21]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database.
  5. ↑ a b c d O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects [online]. Cambridge University Press, 2002. S. 49–51. ISBN 978-0-521-82796-6. (anglicky) 
  6. ↑ a b c PIGULSKI, A.; KOPACKI, G.; KOLACZKOWSKI, Z. The young open cluster NGC 663 and its Be stars. S. 144–153. Astronomy & Astrophysics [online]. Září 2001 [cit. 2019-11-21]. Roč. 376, čís. 1, s. 144–153. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20010974. Bibcode 2001A&A...376..144P. (anglicky) 
  7. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-11-21]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  8. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2019-11-21]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  9. ↑ Deklinace 61° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 29° od severního nebeského pólu. Severně od 29° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 29° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. ↑ SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 663 [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b MARCO, A.; NEGUERUELA, I.; MOTCH, C. Blue Stragglers, Be Stars and X-ray Binaries in Open Clusters. S. 388. ASP Conference Series [online]. Březen 2007 [cit. 2019-11-21]. Roč. 361, s. 388. Dostupné online. Bibcode 2007ASPC..361..388M. (anglicky) 
  12. ↑ PHELPS, Randy L.; JANES, Kenneth A. Young open clusters as probes of the star-formation process. 2: Mass and luminosity functions of young open clusters. S. 1870–1884. Astronomical Journal [online]. Listopad 1993 [cit. 2019-11-21]. Roč. 106, čís. 5, s. 1870–1884. Dostupné online. DOI 10.1086/116772. Bibcode 1993AJ....106.1870P. (anglicky) 
  13. ↑ REIG, P.; FABREGAT, J.; COE, M. J., et al. The Be/X-ray binary LS I +61 235/RX J0146.9+6121: physical parameters and V/R variability. S. 183–192. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 1997 [cit. 2019-11-21]. Roč. 322, s. 183–192. Dostupné online. Bibcode 1997A&A...322..183R. (anglicky) 
  14. ↑ PIETRZYNSKI, G. Variable Stars in the Young Open Cluster NGC 663. S. 357–360. Acta Astronomica [online]. Červenec 1996 [cit. 2019-11-21]. Roč. 46, s. 357–360. Dostupné online. Bibcode 1996AcA....46..357P. (anglicky) 
  15. ↑ MERMILLIOD, J. C.; MAYOR, M.; UDRY, S. Red giants in open clusters. XIV. Mean radial velocities for 1309 stars and 166 open clusters. S. 303–314. Astronomy & Astrophysics [online]. Červenec 2008 [cit. 2019-11-21]. Roč. 485, čís. 1, s. 303–314. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:200809664. Bibcode 2008A&A...485..303M. (anglicky) 
  16. ↑ PANDEY, A. K.; UPADHYAY, K.; OGURA, K., et al. Stellar contents of two young open clusters: NGC 663 and 654. S. 1290–1308. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 2005 [cit. 2019-11-21]. Roč. 358, čís. 4, s. 1290–1308. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2966.2005.08784.x. Bibcode 2005MNRAS.358.1290P. (anglicky) 
  17. ↑ NEGUERUELA, I.; GONZÁLEZ-FERNÁNDEZ, C.; MARCO, A., et al. A massive association around the obscured open cluster RSGC3. Astronomy & Astrophysics [online]. Duben 2011 [cit. 2019-11-21]. Roč. 528. Dostupné online. arXiv 1102.0028. DOI 10.1051/0004-6361/201016102. Bibcode 2011A&A...528A..59N. (anglicky) 
  18. ↑ HUMPHREYS, R. M. Studies of luminous stars in nearby galaxies. I. Supergiants and O stars in the Milky Way.. S. 309–350. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Prosinec 1978 [cit. 2019-11-21]. Roč. 38, s. 309–350. Dostupné online. DOI 10.1086/190559. Bibcode 1978ApJS...38..309H. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 663 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 663 [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Kasiopeja [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 663 [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Objekty v Caldwellově katalogu
C1 • C2 • C3 • C4 • C5 • C6 • C7 • C8 • C9 • C10 • C11 • C12 • C13 • C14 • C15 • C16 • C17 • C18 • C19 • C20 • C21 • C22 • C23 • C24 • C25 • C26 • C27 • C28 • C29 • C30 • C31 • C32 • C33 • C34 • C35 • C36 • C37 • C38 • C39 • C40 • C41 • C42 • C43 • C44 • C45 • C46 • C47 • C48 • C49 • C50 • C51 • C52 • C53 • C54 • C55 • C56 • C57 • C58 • C59 • C60 • C61 • C62 • C63 • C64 • C65 • C66 • C67 • C68 • C69 • C70 • C71 • C72 • C73 • C74 • C75 • C76 • C77 • C78 • C79 • C80 • C81 • C82 • C83 • C84 • C85 • C86 • C87 • C88 • C 89 • C 90 • C 91 • C92 • C93 • C94 • C95 • C96 • C97 • C98 • C99 • C100 • C101 • C102 • C 103 • C 104 • C 105 • C106 • C107 • C108 • C109
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=NGC_663&oldid=20172221“