Přeskočit na obsah

Mlhovina Eskymák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mlhovina Eskymák
Mlhovina Eskymák na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: Andrew Fruchter (ST ScI)/NASA/ESA/ERO Team.
Mlhovina Eskymák na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: Andrew Fruchter (ST ScI)/NASA/ESA/ERO Team.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelWilliam Herschel[1]
Datum objevu17. leden 1787[1]
Rektascenze07h 29m 10,8s[2]
Deklinace+20°54′42,5″[2]
SouhvězdíBlíženci (lat. Gem)
Zdánlivá magnituda (V)9,1[3]
Úhlová velikost47" × 43"[3]
Vzdálenost4 100[2] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2392
2MASS2MASS J07291076+2054424
IRASIRAS 07262+2100 a IRAS F07262+2100
Jiná označeníNGC 2392, PK197+17.1,[3] Caldwell 39
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlhovina Eskymák (také známá jako NGC 2392 nebo Caldwell 39) je planetární mlhovina ležící v souhvězdí Blíženců, vzdálená přibližně 4 100 světelných let od Slunce. Mlhovinu objevil 17. ledna 1787 William Herschel.[1]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha NGC 2392 v souhvězdí Blíženců.

Mlhovina je viditelná i malými amatérskými astronomickými dalekohledy, ve kterých vypadá jako jasný kotouček bez podrobností. Dalekohledy větších rozměrů ji ukážou jako objekt podobný hlavě osoby, která je skrytá v kapuci bundy, díky čemuž mlhovina získala svou přezdívku. Na obloze se nachází v jihovýchodní části souhvězdí, 2,5° jihovýchodně od hvězdy δ Geminorum (Wasat)magnitudou 3,5.

Mlhovinu je výhodné pozorovat ze severní polokoule, i když je díky její poloze blízko k ekliptice bez potíží viditelná ze všech obydlených oblastí jižní polokoule, kde se ovšem nachází poněkud nízko nad obzorem.[4] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do května.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Mlhovinu objevil William Herschel v roce 1787 a popsal ji jako hvězdu 9. magnitudy, kterou obklopuje mlhovina.[5] Na fotografii z Hubbleova vesmírného dalekohledu z roku 2000 jsou zobrazena plynová mračna s tak složitou stavbou, že dosud nebyla plně pochopena.[6]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mlhovina Eskymák je planetární mlhovina s bipolárním vzhledem[7] a je tvořena dvěma obálkami.[8] Je obklopena plynem, který před 10 000 let tvořil vnější vrstvy hvězdy podobné Slunci. Vlákna viditelná uvnitř jsou způsobena silným větrem částic pocházejících z hvězdy uprostřed mlhoviny. Vnější obálka obsahuje zvláštní oranžová vlákna s délkou kolem jednoho světelného roku.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Eschimese na italské Wikipedii.

  1. a b c SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2392 [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2392 [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c The NGC/IC Project: Results for NGC 2392 [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  4. Deklinace 21° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 69° od severního nebeského pólu. Severně od 69° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 69° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  5. The Scientific Papers of Sir William Herschel by J. L. E. Dreyer, Royal Society, London 1912
  6. Mlhovina Eskymák z Hubblea [online]. Česká astronomická společnost [cit. 2016-08-24]. Dostupné online. 
  7. O'dell, C. R.; Balick, B.; Hajian, A. R., et al. Knots in Planetary Nebulae. S. 29–33. Winds, Bubbles, and Explosions: a conference to honor John Dyson, Pátzcuaro, Michoacán, México, September 9-13, 2002 (Eds. S. J. Arthur & W. J. Henney) Revista Mexicana de Astronomía y Astrofísica (Serie de Conferencias) (http://www.astroscu.unam.mx/~rmaa/) [online]. Leden 2003 [cit. 2016-08-24]. Roč. 15, s. 29–33. Dostupné online. Bibcode 2003RMxAC..15...29O. (anglicky) 
  8. Guerrero, M. A.; Chu, Y.-H.; Gruendl, R. A., et al. XMM-Newton detection of hot gas in the Eskimo Nebula: Shocked stellar wind or collimated outflows?. S. L69–L72. Astronomy and Astrophysics [online]. Leden 2005 [cit. 2016-08-24]. Roč. 430, s. L69–L72. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:200400131. Bibcode 2005A&A...430L..69G. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]