Hradiště
Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany.[1]
Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.
Název
[editovat | editovat zdroj]Praslovanské slovo pro hradiště je *gordъ. V různých slovanských jazycích se vyvíjelo různě, což vysvětluje původ českého slova hrad a ruského город (gorod).[2]
Slovo „hradiště“ se v české archeologii používá v několika různých významech:
- místo zaniklého hradiště, jen v moravském prostředí
- samostatný typ opevněného pravěkého a raně středověkého sídliště
- místo, kde takové sídliště stávalo
Naopak se v české archeologii termín hradiště nepoužívá obecně pro místo po zaniklém hradu, jak by jinak odpovídalo analogii k slovům tvrziště a městiště. Zavedení takového významu, byť s odkazem na jazykovou správnost, nemá naději na úspěch, stejně tak je považováno za nesprávné označovat raně středověká hradiště s odkazem na dobové prameny jako hrady, protože by to bylo v rozporu s dnes ustáleným významem pojmu.[3]
Hradiště podle zemí
[editovat | editovat zdroj]Česko
[editovat | editovat zdroj]
Česká hradiště byla budována od neolitu do raného středověku.[1] Raně středověká hradiště byla ve své době označována jako hrady, a proto správným označením těchto staveb je termín raně středověké hrady. Svou podobou se však hradiště od vrcholně středověkých hradů velmi lišila.[4]
Nejstarší objekty považované za hradiště či opevněná výšinná sídliště pochází ze závěrečné fáze neolitu. Nezpochybnitelná hradiště pochází až z eneolitu, kdy se objevují objekty opevněné příkopy, palisádami a různými typy hradeb.[5] S příchodem doby bronzové hradiště mizí a v malém množství se objevují až ve střední době bronzové. V mladší a pozdní době bronzové se počet hradišť výrazně zvýšil. Opevněná sídla té doby byla středisky řemeslné výroby a snad i ekonomicko-správními centry.[6]
V dalším období je stavba hradišť doložena až od počátku šestého století před naším letopočtem v pozdní době halštatské. Halštatská opevněná sídliště v maximální míře využívala kombinaci přírodních obranných prvků a umělých opevnění a jejich rozloha se pohybovala od stovek metrů čtverečních do desítek hektarů. V době laténské se hradiště objevují již v její časné fázi, ale dobře poznané jsou až objekty z mladšího období.[7] Na počátku druhého století před naším letopočtem vnikala hradiště označovaná jako oppida. Jejich výstavba souvisela pravděpodobně s příchodem keltských skupin z předalpské Galie, které si s sebou přinesly pokročilé znalosti stavebního umění.[8]
V období od přelomu letopočtu do sedmého století byla na území Čech budována jen lehká a nejspíše dočasná opevnění. První raně středověká hradiště se objevila až v osmém století. Zpočátku jejich stavebníci využívali k opevnění pouze mělké příkopy a jednoduché dřevěné hradby. Ty byly často v průběhu devátého století nahrazeny mohutnějšími hradbami, které ve svých konstrukcích kombinovaly dřevo, hlínu a především kámen.[9] Od desátého století se některá hradiště stala základními mocenskými oporami přemyslovského státu.[2] Centra provincií tvořila tzv. hradskou soustavu, která přetrvala až do první poloviny třináctého století.[4]
Litva
[editovat | editovat zdroj]
Litevský piliakalnis, (lotyšsky pilskalns) je litevský protějšek hradiště s tím rozdílem, že se nevyskytují hradiště tzv. blatná, že litevská hradiště jsou neolitická (první se objevila již 1500 př. n. l.[zdroj?] a jsou nejdůležitějšími kulturními památníky pohanských Baltů)[zdroj?], častěji raně středověká, výjimečně budovaná též v současnosti a jsou původu převážně žemaitského nebo litevského, méně se jich nachází ještě také na území Lotyšska.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. S. 13. Dále jen Encyklopedie českých hradišť.
- ↑ a b Encyklopedie českých hradišť, s. 19
- ↑ Petr Sokol a kol.: Metodika terénní prostorové identifikace, dokumentace a popisu nemovitých archeologických památek, Národní památkový ústav, Praha, 2017, str. 74
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Nástin vývoje českých hradů, s. 14.
- ↑ Encyklopedie českých hradišť, s. 15
- ↑ Encyklopedie českých hradišť, s. 16
- ↑ ČIŽMÁŘ, Miloš. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 304 s. ISBN 80-7277-174-4. S. 65.
- ↑ Encyklopedie českých hradišť, s. 17
- ↑ Encyklopedie českých hradišť, s. 18
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6.
- ČIŽMÁŘ, Miloš. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 304 s. ISBN 80-7277-174-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hradiště na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo hradiště ve Wikislovníku- Databáze českých hradišť na www.stredovek.com
- Seznam litevských hradišť (litevsky)
