Jak Washington a Ankara změnily režim v Damašku

Během jedenácti dnů byla svržena Syrská arabská republika, která od roku 2011 statečně odolávala útokům džihádistů podporovaných největší koalicí v historii. Co se tedy stalo?

Za prvé, od 15. října 2017 Spojené státy zorganizovaly obléhání Sýrie, čímž zakázaly jak veškerý obchod s ní, tak zakázaly OSN podílet se na její obnově [1]. V roce 2020 byla tato strategie rozšířena na Libanon zákonem Caesar [2]. My, členové Evropské unie, jsme se na tomto zločinu podíleli všichni. Většina Syřanů byla podvyživená. Libra se zhroutila: to, co mělo před válkou, tedy v roce 2011, hodnotu 1 libry, mělo po pádu Damašku hodnotu 50 000 (libra byla revalvována o tři dny později díky injekci katarských peněz). Protože stejné příčiny mají vždy stejné následky, byla Sýrie poražena stejně jako předtím Irák, když si ministryně zahraničí Madeleine Albrightová gratulovala, že způsobila smrt půl milionu iráckých dětí na nemoci a podvýživu.

Na druhou stranu, ačkoli to byli džihádisté z Haját Tahrír al-Cham (HTC), kdo dobyl Damašek, nebyli to oni, kdo vojensky zvítězil. Dne 27. listopadu HTC, vyzbrojená Katarem a podporovaná tureckou armádou, maskovaná jako „Syrská národní armáda“ (SNA), ovládla dálnici M4, která sloužila jako linie příměří. Kromě toho měly HTC a Turecko k dispozici vysoce výkonné bezpilotní letouny manévrované ukrajinskými poradci. Nakonec s sebou HTC vzala ujgurskou kolonii Turkestánské islámské strany (TIP), která byla v al-Zanbaki zakotvena po dobu 8 let [3]. Izraelské, ruské a čínské operační pole se tak spojilo.

Tyto síly pak zaútočily na Aleppo, do té doby bráněné íránskými Revolučními gardami. Íránské revoluční gardy se beze slova stáhly a ponechaly na obranu města malou posádku Syrské arabské armády. Tváří v tvář nepoměru sil syrská vláda nařídila svým jednotkám, aby se stáhly do Hamá, což po krátké bitvě 29. listopadu učinily.

Dne 30. listopadu odcestoval syrský prezident Bašár Asad do Ruska. Ne proto, aby se zúčastnil zkoušky, kterou skládal jeho syn Hafez na moskevské univerzitě, kde studoval, ale aby požádal o pomoc. Ruské síly v Sýrii mohly pouze bombardovat džihádistické konvoje, protože jsou pouze letecké. Snažily se tedy zablokovat cestu do HTC a Turecka. Na zemi proti nim zasáhnout nemohly. Aleppo bylo skutečně ztraceno. Mimochodem, turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan v souladu s tradicí své země [4] nikdy neuznal ztrátu osmanských území Řecka (Soluň), ostrova Kypr, Sýrie (Aleppo) a Iráku (Mosul).

Vzhledem k tomu, že Turecko znovu aktivovalo spící džihádistické buňky, musela již tak vyčerpaná syrská arabská armáda bojovat na všech frontách najednou. O to se marně pokoušel generál Maher el-Assad (prezidentův bratr).

Alí Larídžání, zvláštní vyslanec ajatolláha Alího Chameneího, přijel do Damašku, aby vysvětlil stažení Revolučních gard z Aleppa a stanovil podmínky vojenské pomoci ze strany Íránské islámské republiky, které jsou pro sekulární stát kulturně zarážející.

V telefonickém rozhovoru se svým íránským protějškem Masúdem Pezeshkianem prezident Bašár al-Asad uvedl, že „teroristická eskalace“ má za cíl „pokusit se rozbít region, rozložit jeho státy a překreslit mapu regionu v souladu se zájmy a cíli Ameriky a Západu“. Oficiální tisková zpráva však náladu rozhovoru nevystihuje. Syrský prezident chtěl vědět, kdo dal Revolučním gardám rozkaz opustit Aleppo. Odpovědi se mu nedostalo. Poté varoval prezidenta Pezeskhiana před důsledky pro Írán, pokud Sýrie padne. Nic se nestalo. Teherán stále požadoval, aby mu byly předány klíče od Sýrie, aby ji mohl bránit.

Dne 2. prosince přijel do Bejrútu generál Jasper Jeffers III, vrchní velitel speciálních sil Spojených států (UsSoCom). Oficiálně přijel monitorovat uplatňování izraelsko-libanonského ústního příměří. Vzhledem k jeho povinnostem je zřejmé, že to bude jen část jeho mise. Bude dohlížet na obsazení Damašku Türkijem za HTC.

Dne 5. prosince v Radě bezpečnosti OSN Spojené státy obnovily obvinění, že prezident Bašár Asad použil chemické zbraně k potlačení vlastního lidu. Ignorují přitom četné námitky, svědectví a vyšetřování, které ukázaly, že tato obvinění nejsou ničím jiným než válečnou propagandou. Chemické zbraně jsou prvním argumentem v gigantické anglosaské přesvědčovací mašinérii. Právě chemické zbraně umožnily Jeffreymu Feltmanovi, číslu 2 v OSN, zakázat rekonstrukci Sýrie. Byli to oni, kdo přesvědčili západní veřejné mínění, že „Bašár je katem Damašku“, a obvinili ho ze všech obětí války proti jeho zemi.

Zároveň Pentagon sdělil HTC a turecké armádě, že mohou pokračovat v postupu, dobýt Damašek a svrhnout Syrskou arabskou republiku.

Ve dnech 6. a 7. prosince se v Kataru konalo fórum v Dauhá. Zúčastnilo se ho mnoho významných osobností z Blízkého východu a také ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Na okraj fóra byla Rusku, zastupujícímu prezidenta Asada, poskytnuta záruka, že vojáci Syrské arabské armády nebudou stíháni a že vojenské základny Ruské federace nebudou napadeny. Íránu byla rovněž poskytnuta záruka, že nebudou zničena šíitská útočiště, ale zdá se, že Teherán byl o tom již přesvědčen.

Podle tureckého ministra zahraničí Hakana Fidana se Benyamin Netanjahu a Joe Biden domnívali, že by operace měla skončit. Byl to Pentagon, který se spolu se Spojeným královstvím rozhodl pokračovat, dokud nebude Syrská arabská republika svržena [5].

V New Yorku Rada bezpečnosti jednomyslně přijala rezoluci 2761 [6]. Ta povolila, aby se během „humanitárních operací“ nebraly v úvahu sankce proti džihádistům.

Organizace spojených národů, která nikdy nepovolila pomoc obyvatelstvu drcenému pod jhem Daeše, najednou povolila obchod s HTC.

Tento obrat Rady bezpečnosti je v souladu s pokyny poradce OSN Noaha Bonseyho, jak naznačil již v únoru 2021, kdy pracoval pro George Sorose [7].

Abu Mohammed al-Jolani, vůdce HTC, poskytuje rozhovor Jomaně Karadsheh pro CNN. Zdůrazňuje skutečnost, že webová stránka ministerstva zahraničí Rewards for Justice stále nabízí 10 milionů dolarů za jakoukoli informaci vedoucí k zatčení džihádistického vůdce [8].

Dne 7. prosince HTC a Turecko obsadily věznici Saídnaja. Saidnaya byla hlavním cílem válečné propagandy, která ji nazvala „lidskými jatkami“. Tvrdí se, že zde byly mučeny a popraveny tisíce lidí a že jejich mrtvoly byly spáleny v krematoriu. Nevládní organizace Bílé přilby, která zachraňovala životy i se podílela na masakrech, tři dny prohledávala věznici a její okolí a hledala tajné podzemní chodby, mučírny a krematorium. Bohužel nenašli žádné důkazy o zločinech, které odsoudili. Nakonec novinářka Clarissa Wardová zinscenovala pro CNN propuštění vězně, který tři měsíce nespatřil denní světlo, ale byl čistý, dobře oblečený a měl ostříhané nehty [9].

Obvinění z mučení a hromadných poprav je o to těžší, že Bašár Asad vydal v roce 2011 instrukce zakazující všechny formy mučení, vytvořil ministerstvo národního usmíření odpovědné za reintegraci Syřanů, kteří se přidali k džihádistům, a asi čtyřicetkrát zavedl všeobecné amnestie.

Dne 8. prosince prezident Bašár Asad nařídil svým mužům složit zbraně. Damašek padl bez jediného úderu. Džihádisté okamžitě rozvinuli předem vytištěné transparenty a na své uniformy připevnili symbol nového režimu. K moci se dostal bývalý bojovník al-Káidy, tehdy číslo 2 Daeše, Abú Mohammed al-Džolání, jehož skutečné jméno je Ahmad el-Chara. Obklopen britskými komunikačními poradci pronáší ve Velké umajjovské mešitě projev po vzoru projevu chalífy Daeše abú Bakra al-Bagdádího ve Velké mešitě al-Núrí v Mosulu v roce 2019.

HTC nyní považuje křesťany za mustamíny (islámská klasifikace pro nemuslimské cizince, kteří pobývají omezeně na muslimském území), ušetří je smlouvy dhimmi (řada práv a povinností vyhrazených nemuslimům) a placení daně džizja. V září 2022 se v arménském kostele al-Jacoubiyah na venkově Jisr al-Shugur západně od Idlebu poprvé po deseti letech konal obřad ke cti svaté Anny.

Tři tisíce vojáků Syrské arabské armády odchází do exilu v Iráku. Jsou odzbrojeni a ubytováni ve stanech na hraničním přechodu Al-Qaim, poté jsou převezeni na vojenskou základnu v Rutbě. Bagdád oznámil, že se snaží získat záruky, že se budou moci vrátit domů [10].

Izraelské obranné síly (IDF) zahájily operaci s cílem zničit vybavení a opevnění syrské arabské armády. Během čtyř dnů 480 bombardování potopilo flotilu a zapálilo zbrojnice a sklady. Pozemní týmy zároveň zavraždily přední vědce země.

Poté, co Benny Kata, místní vojenský velitel, provedl novináře prázdnými syrskými opevněními podél pobřeží, řekl svým hostům: „Je jasné, že tu ještě nějakou dobu zůstaneme. Jsme na to připraveni.

IDF již vpadly do Sýrie o něco dále, za linii příměří na Golanských výšinách, které okupují. Oznamují vytvoření nového nárazníkového pásma na syrském území, aby ochránily stávající nárazníkové pásmo, zkrátka aby ho anektovaly. Anektovali také horu Hermon, aby mohli monitorovat celou oblast.

Dne 9. prosince přijel do Ammánu generál Michael Kurilla, vrchní velitel amerických sil na širším Blízkém východě (CentCom), aby se setkal s generálem Yousefem Al-H’naity, předsedou jordánského sboru náčelníků štábů. Potvrdil závazek Spojených států podpořit Jordánsko v případě, že by v současném přechodném období hrozily hrozby ze Sýrie.

Dne 10. prosince navštívil generál Michael Kurilla své jednotky a jednotky Syrských demokratických sil (kurdští žoldnéři) na několika základnách v Sýrii. Vypracoval plán, jak zajistit, aby Daeš neopustil oblast, kterou mu Pentagon přidělil, a nezasahoval do změny režimu v Damašku. Intenzivní bombardování okamžitě zabránilo Daeši v přiblížení.

HTC jmenoval předsedou vlády nového režimu Mohammeda al-Bachira, bývalého džihádistického „guvernéra“ Idlebu. Ten je členem Muslimského bratrstva, sponzorovaného britskou MI6. Francie, která se svým zvláštním vyslancem Jean-Yvesem Le Drianem vyjednala jmenování Riada Hidžába (bývalého tajemníka Rady ministrů v roce 2012), si uvědomila, že byla podvedena.

Ještě téhož večera již nepřipadalo v úvahu, že by se Jean-Yves Le Drian stal francouzským premiérem. Místo toho Elysejský palác pozval pařížského protiteroristického prokurátora do zpravodajského pořadu France2. Ten ukončil chválu nové moci v Damašku a vyjádřil politování nad tím, že se HTC podílelo na vraždě francouzského profesora Samuela Pattyho (2020) a na masakru v Nice (86 mrtvých, 2016). Francouzský tisk změnil svou náladu a začal zpochybňovat novou moc, kterou mezinárodní tisk nadále líčil jako úctyhodnou.

Dne 11. prosince se v Jarmúku (Damašek) sešly hlavní palestinské frakce přítomné v Sýrii (Fronta osvobození Palestiny, Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, Hnutí islámský džihád, Palestinská fronta lidového boje a Hlavní velení) za přítomnosti delegátů HTC (Oddělení vojenských operací). Fatah a Hamás se setkání nezúčastnily. Byly požádány, aby uzavřely mír se svým izraelským spojencem. Bylo rozhodnuto, že žádná frakce nebude mít výsadní postavení a že se všemi bude zacházeno stejně. Každá skupina se zavázala složit zbraně.

Generál Michael Kurilla odcestoval postupně na tři dny do Libanonu a Izraele. V Bejrútu se setkal s generálem Josephem Aounem, velitelem libanonských ozbrojených sil, a především se svým kolegou, americkým generálem Jasperem Jeffersem III. V Tel Avivu se setkal se všemi izraelskými náčelníky generálního štábu a ministrem obrany Israelem Katzem. Řekl: „Moje návštěva Izraele, stejně jako Jordánska, Sýrie, Iráku a Libanonu v uplynulých šesti dnech zdůraznila, jak je důležité vidět dnešní výzvy a příležitosti očima našich partnerů, našich velitelů v poli a příslušníků našich služeb. Musíme udržovat silná partnerství, abychom mohli čelit současným i budoucím hrozbám v regionu.“

Ibrahim Kalin, ředitel turecké Národní zpravodajské organizace (Millî İstihbarat Teşkilatı – MIT), je 12. prosince prvním vysokým zahraničním představitelem, který navštívil novou moc v Damašku. Ve stejný den kurdští žoldnéři, kteří spravují severovýchod Sýrie pro americkou okupační armádu, vyvěšují v zemi novou zeleno-bílo-černou vlajku se třemi hvězdami, vlajku francouzského mandátu. Kalina bude 15. prosince následovat katarská delegace.

Aby potvrdila obvinění bývalého režimu z mučení, zinscenuje Clarissa Wardová, která je rozhodně ve formě, pro CNN mrtvoly nalezené v márnici damašské nemocnice, stejně jako tatáž CNN zinscenovala ty v márnici v Temešváru během svržení Ceaușescova režimu v roce 1989 [11].

Mezitím se podle OSN více než milion Syřanů snaží uprchnout ze své země. Nevěří, že by se džihádisté z HTC najednou stali civilizovanými.