Co barvÃ, se poÄÃtá
NemusÃm ani ÅÃkat, že máme rádi barvy. To je vidÄt. NicménÄ, barvy se nevyskytujà pouze na klubÃÄkách, látkách a kvÄtinách, ale taky na pastelkách. A v pastelkách. Pastelky neboli pastelové tužky jsou jedny z prvnÃch prostÅedků tvorby, které se objevujà v naÅ¡ich rukou. Pochopte, akrylové barvy a archivnà inkoust by do rukou dvouletého prtÄte dal asi málokdo. Možná ten, kdo se chystá na celkovou renovaci bydlenÃ. A když ÅÃkám "celkovou", tak tÃm myslÃm celkovou.
MusÃm se pÅiznat, že když jsem byla malá, tak do osmi let, nemÄla jsem pastelky zrovna v oblibÄ. Vadilo mi, že když jsem chtÄla mÃchat barvy, tak to moc neÅ¡lo, a ani sytost odstÃnů nebyla jaksi... skuteÄná. Proto jsem mÄla radÄji vodovky. Vodovky, které v podánà nás tÅà sourozenců nabývaly podoby spÃÅ¡e kvaÅ¡ových barev a rychle mizely. VytváÅeli jsme mapy s ostrovy pokladů a sopkami Äernými jak uhel, ze kterých se valà ohnivÄ zbarvená láva a mizà kdesi v pralese nebo moÅi, aniž by napáchala jakékoli Å¡kody. Sopky tvoÅil bratr, sestra vÄtÅ¡inou zvÃÅata, oblohu, moÅe a já zelený chaos zvaný džungle. PÅÃpadnÄ tygra s kulatou hlavou a lvà hÅÃvou. Byly to obrázky o rozmÄru zhruba A1.
NaÅ¡tÄstà pro maminku, vrchnÃho zásobovaÄe vodovkami, jsme ÄastÄji lepili papÃrové modely než malovali. A opÄt - bratr lepil modely, já stÅÃhala i tam, kde jsem nemÄla, a sestra výtvory poctivÄ obalovala lepidlem. Protože jsem vcelku impulzivnÃ, tak se Äasto stalo, že jsem ztratila trpÄlivost a sáhla po své vÄrné spoleÄnici - lepÃcà pásce, a vÅ¡echny spoje, které nechtÄly držet, ÅádnÄ zafixovala. ZvláštÄ ty, které se mÄly hýbat, napÅÃklad kolotoÄ. Na ten jsem tenkrát vyplýtvala celý kotouÄek izolepy. Co mÄlo toto dÃlo ukryté pod vrstvou naÅ¡edlé hmoty původnÄ pÅedstavovat, poznal jen ten, kdo prostÄ vÄdÄl, že to mÄl být model dÄtského hÅiÅ¡tÄ s pohyblivým kolotoÄem. Bráška se s nÃm moÅil asi dva týdny. MÄ k závÄreÄné finalizaci staÄilo pouhých deset minut! I s vypracovánÃm projektu a odborného posudku. Bylo mi asi pÄt, takže jsem se naÅ¡tÄstà mohla schovat tam, kam ruka starÅ¡Ãho bratra už nedosáhla. Dodnes si pamatuju, jak jsem se divila, proÄ se kolotoÄ netoÄà sám, nýbrž s celým hÅiÅ¡tÄm. :-)
Takže... mÄla jsem vždy radÄji barvy Åeditelné vodou, u kterých jsem mÄla dojem, že mi dávajà vÄtÅ¡Ã prostor. A taky fixy. Jednou jsem jimi chtÄla pÅebarvit dÄtskou židli na Äerno. Myslela jsem, že to bude mÃt vÄtÅ¡Ã Å¡vih. V polovinÄ sedátka mi Äerná dopsala, tak jsem vzala Å¡edou. Nakonec jsem usoudila, že bude taky fajn, když opÄrátko bude růžové, pÅÃpadnÄ strakaté. A pÅÃÅ¡tà týden ho budu barvit znova. Budu mÃt každý týden židli jiné barvy. V mých oÄÃch to byl skvÄlý plán, který by se mohl uchytit - už jako malá jsem neznala pÅekážek... tedy jen jako malá, postupnÄ se to vytratilo. A byla jsem na tento plán patÅiÄnÄ hrdá, a tak jsem se o nÄj podÄlila s kamarádkou, která byla u nás zrovinka na návÅ¡tÄvÄ. NaÅ¡tÄstà si už nepamatuju, která to byla, ale byla tÅikrát starÅ¡Ã než já. To je dost podstatný detail, protože ÄÃm je ÄlovÄk starÅ¡Ã, tÃm vÃce si obvykle myslÃ, že zcela jistÄ má vÃce rozumu. A tento fakt, který jsem tehdy ignorovala, vedl k tomu, že mÃsto oÄekávaného: "Ach, to je krásné! ObarvÃÅ¡ také můj nábytek?" jsem Äelila otázce: "A to můžeÅ¡?!?!?" Otázce pronesené tak hlasitÄ, že nezůstala bez odezvy vÅ¡ech tÄch starÅ¡Ãch a tedy rozumnÄjÅ¡Ãch bytostÃ. Sice jsem dostala zákaz barvenà nábytku, nicménÄ nedokonÄená kresba na židli vydržela celých deset let, takže se zÅejmÄ vážnÄ lÃbila. Jen se to vÅ¡ichni báli pÅiznat. Pak byla židle obarvena, nikolivÄk mnou, na svÄtle fialovo. K tomu bych ráda podotkla, že se jednalo o barvu, která zbyla po malovánà balkónu. No, to jen tak pro inspiraci.
DobÅe, ty barvy... Ani nevÃm jak, nenà to dlouho, pÅeÄetla jsem si Älánek o tvorbÄ pastelkami. A vidÄla obrázky toho, co dovedou profi pastelky. Nebudu popisovat, jak jsem se u toho tváÅila, ale fotka ze žurnálu by to nebyla. Nu, a tak se zrodila nová láska. NikolivÄk letnà romance, ale láska. Zjistila jsem, že pastelky mohou mÃt živé, realisticky barevné vyznÄnÃ, krásnÄ se mÃchat, vrstvit. A zpravidla vÃce poslouchajà než Å¡tÄtec. PoÅÃdit si Luminance od Caran d'Ache je pro mÄ opravdu jenom sen a dlouho jeÅ¡tÄ bude, ke kreslenà se tak Äasto nedostanu. Ale zjistila jsem, že dneÅ¡nà pastelky, i ty pro dÄti, nejsou až tak záludné jako v dobách mého dÄtstvÃ. A tak jsem zaÄala pastelkami s KrteÄkem od Koh-i-Nooru. VÃm, bÄžné pastelky, ale pro toho, kdo se tÄÅ¡il z nových pastelek naposledy pÅed dvaceti lety, to byla novinka. A pÅÃjemná novinka. Pak pÅiÅ¡ly dalÅ¡Ã... ale já vážnÄ nemám moc Äasu na kreslenÃ! Tak ty pastelky ani nemůžu hromadit! Což bych ráda. A jeÅ¡tÄ radÄji bych se s nimi vyÅádila na papÃÅe.
Ale znáte to - když se chce... Tak jsem si naÅ¡la novou výmluvu pro hromadÄnÃ: koupÃm si pastelky, barviÄky, cokoli. VyzkouÅ¡Ãm to a pak o tom napÃÅ¡u. TÅeba abyste taky vÄdÄli, jestli si to budete chtÃt koupit, nebo ne. To je obstojný návrh, ne? Mimochodem "tÅeba" bylo mé prvnà slovo s "Å". Pravda, nejsem dlouholetý tvůrce-amatér a vzdÄlaný profesionál už teprve ne. Tak asi nenapÃÅ¡u vždycky, co je tÅeba, a bude to vždy můj osobnà pohled. A možná to nebude vždycky zcela k tématu, jako ty karbanátky se zeleninou a houskami z tÄsta na pizzu - krásnÄ vonÃ. (Do tÄsta jsem dala i bylinky.) Ale tÅeba to k nÄÄemu bude. PÅinejmenÅ¡Ãm rozÅ¡ÃÅÃme blog o nové téma. :-)
KomentáÅe
Okomentovat