2. osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu od slova vozit
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
voz
vozes
hlas
Ekvivalenty lze najít ve všech slovanských jazycích, vycházející z praslovanského *vozъ , původem z indoevropského *u̯oǵho- odvozeného od *u̯eǵh- („vézt“).[ 1]
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
voz
vozy
genitiv
voza
vozov
dativ
vozu
vozom
akuzativ
voz
vozy
lokál
voze
vozoch
instrumentál
vozom
vozmi
vozidlo tažené koňmi nebo dobytkem na dopravu nákladů
zapriahnúť do voza ťažného koňa – zapřáhnout do vozu tažného koně
automobil
zaparkovať voz do garáže – zaparkovat vůz do garáže
(hovorově, zastarale) kolejové vozidlo na přepravu zboží nebo osob
jedálne a lôžkové vozy – jídelní a lůžkové vozy
podobný vozu [1]
súhvezdia Veľký a Malý voz – souhvězdí Velký a Malý vůz
povoz
automobil , auto
vagón , vozeň
2. osoba singuláru imperativu slovesa voziť
ve Španělsku: IPA : [bɔθ]
v Latinské Americe: IPA : [bɔs]
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
voz
voces
hlas
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník . 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3 . Heslo „vůz“, s. 725.