Kohout
Ve výrocích
[editovat]Ověřené
[editovat]- Kohout je stvoření, které příroda obdařila nejhoršími mužskými vlastnostmi – pýchou, sklonem k polygamii, primitivním erotismem a tím zlozvykem upozorňovat celé okolí, které by ještě mohlo klidně spát, že on se již vzbudil.[1]
— Anne-Marie Carrièreová
Připisované
[editovat]- Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti.
— Lucius Annaeus Seneca
V dílech
[editovat]- Nenajde se tvor proradnější než kohout; někdy bývá symbolem ďábla, jindy zas Ježíše Krista, jenž vstal z mrtvých.[2]
— Umberto Eco, Jméno růže
Lidová slovesnost
[editovat]- Běda domu, kde slepice vládne a kohout mlčí.
— španělské přísloví - Dobrý kohout nebývá tučný.[3]
— české přísloví - Dva kohouti na jednom smetišti se nesnášejí.[3]
— české přísloví - Kohout je zamilovaný pokaždé, když vidí slepici.
— africké přísloví - Kohout, který kokrhá nejhlasitěji, skončí jako první na pekáči.[4]
— belgické přísloví - Kohout na svém smetišti rád kokrhá a zpívá.[3]
— české přísloví - Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá.[5]
— české přísloví - Slunce vyjde, i když kohout nezakokrhá.
— arabské přísloví
Reference
[editovat]- ↑ Sfinga křížovka 3/2007
- ↑ ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. S. 19.
- ↑ SCHAFEROVÁ, Martina. Jací jsou Belgičané. Lidé a Země, únor 2001, čís. 2, s. 108.
- ↑ HRUBÝ (1880) S. 25.
