Přeskočit na obsah

Vladimír Weiss (1964)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Weiss
Vladimír Weiss (2010)
Vladimír Weiss (2010)
Osobní informace
Datum narození22. září 1964 (60 let)
Místo narozeníČeskoslovensko Bratislava, ČSR
Výška1,82 m
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicebývalý záložník
Současná funkceSlovensko Slovan Bratislava (trenér)
Mládežnické kluby*
00000000000Československo TJ Rapid Bratislava
00000000000Československo TJ ČH Bratislava
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1982–1983
1983–1993
1985–1986
1993
1993
1994–1995
1995–1996
1996–2000		 Československo TJ Rapid Bratislava
Slovensko FK Inter Bratislava
→ Československo FC Agro Hurbanovo
Česko AC Sparta Praha
Česko FC Petra Drnovice
Slovensko 1. FC DAC – Gemer
Slovensko 1. FC Košice
Slovensko FC Artmedia Petržalka		 00?00(?)
1480(37)
00?00(?)
00400(1)
01400(2)
03100(4)
02400(1)
05900(7)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1988–1990
1994–1995		 Československo Československo
Slovensko Slovensko		 01900(1)
01200(1)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1998–2000
2000–2006
2006–2007
2007–2008
2011–2012
2012–2015
2021– 		Slovensko FC Artmedia Petržalka (asist.)
Slovensko FC Artmedia Bratislava
Rusko FK Saturn Ramenskoje
Slovensko FC Artmedia Petržalka
Slovensko ŠK Slovan Bratislava
Kazachstán FK Kajrat Almaty
Slovensko ŠK Slovan Bratislava
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2008–2012
2016–2020 		Slovensko Slovensko
Gruzie Gruzie
Úspěchy
Fotbalová liga Československa
Zlatá medaile 1992/1993 AC Sparta Praha
1. slovenská fotbalová liga
Zlatá medaile 2004/2005 FC Artmedia Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2007/2008 FC Artmedia Petržalka (trenér)
Zlatá medaile 2012/2013 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2020/2021 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2021/2022 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2022/2023 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2023/2024 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Slovenský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2003/2004 FC Artmedia Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2007/2008 FC Artmedia Petržalka (trenér)
Zlatá medaile 2012/2013 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Zlatá medaile 2020/2021 ŠK Slovan Bratislava (trenér)
Slovenský Superpohár
Zlatá medaile 2005 FC Artmedia Bratislava (trenér)
Kazachstánský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2014 FK Kajrat Almaty (trenér)
Zlatá medaile 2015 FK Kajrat Almaty (trenér)
Další informace
Povolánífotbalista a fotbalový trenér
DětiVladimír Weiss
RodičeVladimír Weiss
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 22. červenci 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 16. květnu 2021
*** Trenérské působení aktuální k 19. dubnu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Weiss [vladimír vajs] (* 22. září 1964, Bratislava[1]) je bývalý slovenský fotbalový záložník a reprezentant Československa a Slovenska, naposledy působící v celku FC Artmedia Petržalka. V zahraničí si připsal jako hráč angažmá v Česku. V současnosti trenér, od května 2021 kouč slovenského týmu ŠK Slovan Bratislava. Mimo Slovensko působil jako trenér v Rusku, Kazachstánu a Gruzii, kde vedl tamní reprezentaci. V pozici hráče se představil na MS 1990 a jako kouč na MS 2010. Jeho otec i syn hráli nebo stále ještě hrají fotbal. Na Slovensku se stal šestkrát trenérem roku (2009, 2010, 2020[2][3], 2021[4], 2022[5] a 2023[5]) a v roce 2009 zvítězil v anketě Krištáľové krídlo.

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Svoji hráčskou kariéru začal v Rapidu Bratislava, odkud v žácích odešel do jiného klubu z hlavního města, konkrétně do celku TJ ČH Bratislava. V roce 1982 se vrátil do Rapidu a působil zde již pouze v "áčku". Před sezonou 1983/84 přestoupil do Interu Bratislava, kde s výjimkou hostování v Agru Hurbanovo působil až do zimy 1992/93. S Interem si kromě ligových zápasů zahrál také utkání Poháru UEFA, Poháru Intertoto a Poháru vítězů pohárů. V zimním přestupovém období ročníku 1992/93 se stal novou posilou Sparty Praha, se kterou po půl roce získal titul v rámci poslední sezony Fotbalové ligy Československa. Na podzim 1993 nastupoval v českém celku FC Petra Drnovice a následně se vrátil na Slovensko, kde oblékal dres týmu 1. FC DAC – Gemer z Dunajské Stredy. Poté působil v mužstvu 1. FC Košice, se kterým se stejně jako s Dunajskou Stredou představil v pohárové Evropě. V létě 1996 podepsal smlouvu s Artmedií Petržalka, kde o čtyři roky později ukončil svoji kariéru fotbalisty.

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Československo

[editovat | editovat zdroj]

V A-mužstvu Československa debutoval 23. 3. 1988 v přátelském utkání v Sofii proti Bulharsku (prohra 0:2), když v 70. minutě nahradil na hrací ploše Stanislava Levého.[6] 4. listopadu 1988 v přátelském zápase v Bratislavě proti reprezentaci Norska (výhra 3:2) zaznamenal ve 42. minutě svůj jediný gól za československou reprezentaci.[7] S "repre" Československa se představil na MS 1990 v Itálii.[8] Se svými spoluhráči postoupil přes základní skupinu do play-off, ve kterém reprezentace skončila ve čtvrtfinále po prohře 0:1 s NSR. Celkem za československý národní tým odehrál v letech 1988–1990 19 zápasů.[8]

Slovensko

[editovat | editovat zdroj]

Weiss je prvním střelcem branky samostatné slovenské reprezentace od rozdělení Československa v roce 1993. 2. 2. 1994 vsítil vítězný gól v prvním utkání Slovenska proti domácí reprezentaci Spojených arabských emirátů (výhra 1:0).[9][10] Dohromady za slovenskou reprezentaci nastoupil v letech 1994–1995 ke 12 zápasů.[8]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

FC Artmedia Bratislava (asistent, hlavní trenér)

[editovat | editovat zdroj]

Trenérskou kariéru zahájil v roce 1998 v Artmedii, kde byl jako hrající asistent kouče. V průběhu sezony 2000/01 se po skončení hráčské kariéry stal hlavním trenérem tohoto bratislavského klubu. Se svými hráči se představil v tomto ročníku v Poháru Intertoto, o dva roky nepostoupili do základní skupiny Poháru UEFA. V dubnu 2004 v A-mužstvu skončil, zůstal však ve vedení celku.[11] Na jaře 2004 klub získal domácí pohár a Weiss se na tomto úspěchu částečně podílel.

Sezóna 2004/05

[editovat | editovat zdroj]

Od léta 2004 byl opět trenérem tohoto bratislavského týmu.[11] V ročníku 2004/05 vybojoval s družstvem ligový titul.

Sezóna 2005/06

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2005 s celkem porazil Duklu Banská Bystrica 3:1 a získal s Petržalkou Slovenský Superpohár. V průběhu podzimní části sezony 2005/06 se s Artmedií dostali jeho svěřenci poprvé v historii přes kazachstánské mužstvo FK Kajrat Almaty (prohra 0:2 venku a výhra 4:1 doma), Celtic FC ze Skotska (výhra 5:0 doma a prohra 0:4 venku) a srbský klub FK Partizan z Bělehradu (postup po prodloužení) z prvního předkola až do skupinové fáze Ligy mistrů UEFA 2005/2006. V něm hráči Petržalky získali ve skupině H v konfrontaci s celky FC Inter Milán (Itálie), FC Porto (Portugalsko) a Rangers FC (Skotsko) šest bodů a díky tomu se zúčastnili jarních vyřazovacích bojů Evropské ligy UEFA, kde vypadli po prohrách 0:1 doma a 0:2 venku s bulharským týmem PFK Levski Sofia. Weiss však proti tomuto soupeři odkoučoval pouze úvodní zápas, jelikož po něm bratislavské mužstvo opustil.[12]

FK Saturn Ramenskoje

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2006 odešel na své první zahraniční trenérské angažmá, když se na rok s opcí upsal ruskému klubu FK Saturn Ramenskoje.[12] Během toho působiště bylo v hráčském kádru několik jeho krajanů. Ligovou premiéru na lavičce Saturnu absolvoval v úvodním kole ročníku 2016 hraného systémem jaro-podzim 19. března 2006 v souboji se Zenitem Sankt-Petěrburg (remíza 1:1).[13] Ve čtvrtém kole stejné sezóny se svými fotbalisti poprvé během tohoto angažmá zvítězili, když porazili na domácím hřišti Šinnik Jaroslavl v poměru 3:0.[14] V říjnu 2006 uzavřel s Ramenskoje nový dvouletý kontrakt.[15] V následujícím roce však v týmu předčasně skončil.[16] Odtrénoval zde dohromady 50 soutěžních zápasů.

FC Artmedia Petržalka (návrat)

[editovat | editovat zdroj]

Před sezonou 2007/08 se vrátil do Artmedie. Obnovený debut zde zažil 15. července 2007 v souboji s ViOnem Zlaté Moravce, se svými svěřenci tehdy vyhrál doma vysoko 5:0.[17] Tento ročník dopadl pro tým velmi dobře, jelikož v něm Petržalka vybojovala „double“, čili ligový primát a triumf v domácím poháru. Celkově zde při druhém působení strávil rok.

Slovenská reprezentace

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2008 podepsal smlouvu na dva roky se zástupci slovenského svazu a stal se trenérem její reprezentace.[18] Šanci pod Weissem dostal mj. jeho syn Vladimír, který si pod ním v A-mužstvu Slovenska odbyl své první starty v tomto výběru. Při jeho debutu hraném na bratislavském Štadiónu Pasienky na lavičce slovenské reprezentace jeho svěřenci podlehli Řecku v poměru 0:2.[19]

Mistrovství světa 2010

[editovat | editovat zdroj]

V kvalifikaci na MS 2010 skončili jeho hráči ve skupině 3 v konfrontaci s reprezentacemi Slovinska, Česka, Severního Irska, Polska a San Marina na první místě tabulky a vůbec poprvé v historii samostatného Slovenska se kvalifikovali na závěrečný turnaj. Na samotném mistrovství v Jihoafrické republice poté Weissův výběr v základní skupině remizoval 1:1 s reprezentací Nového Zélandu, prohrál 0:2 v souboji s Paraguayí a překvapivě porazili 3:2 Italskou reprezentaci a postoupil z druhého místa do play-off, kde podlehl 1:2 Nizozemsku.

Po MS 2010

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2010 měl několik lukrativních nabídek ze zahraničí, avšak nakonec se rozhodl pokračovat u slovenského "áčka" a uzavřel nový čtyřletý kontrakt.[20] 30. ledna 2012 mj. kvůli nepostoupení na EURO 2012 a vysoké prohře 0:4 s reprezentací Arménie se s ním tehdejší prezident svazu Ján Kováčik dohodl na předčasném ukončení spolupráce.[21] Za reprezentaci Slovenska odkoučoval celkem 40 utkání.

ŠK Slovan Bratislava

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2011/12

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu trénování prvního družstva Slovenska vedl současně od srpna 2011 vítěze doublu ze sezony 2010/2011 mužstvo ŠK Slovan Bratislava, kde nahradil českého trenéra Karla Jarolíma.[22] Krátce po svém příchodu Slovan pod jeho vedením vyřadil ve čtvrtém předkole – play-off Evropské ligy UEFA 2011/12 po výhře 1:0 doma a remíze 1:1 venku favorizovaný AS Řím z Itálie a s tímto bratislavským klubem díky tomu postoupil do skupinové fáze Evropské ligy. Slovan byl zařazen do základní skupiny F, kde se střetl s celky Athletic Bilbao (Španělsko), FC Red Bull Salzburg (Rakousko) a Paris Saint-Germain FC (Francie).[23] Slovenský tým skončil v konfrontaci s těmito soupeři se ziskem jednoho bodu na čtvrtém místě tabulky a do jarní vyřazovací fáze nepostoupil. Ligovou premiéru na lavičce Slovanu absolvoval 7. 8. 2011 ve čtvrtém kole v derby proti Spartaku Trnava (výhra 2:1).[24] Ve slovenských soutěžích se už Slovanu tolik nedařilo, v ročníku 2011/12 skončil v lize na třetím místě a v domácím poháru ve čtvrtfinále.[25]

Sezóna 2012/13

[editovat | editovat zdroj]

Mužstvu se nevydařil vstup i do další sezony a navíc vypadlo i brzo kvůli pravidlu venkovních gólů po remízách 1:1 doma a 0:0 venku s maďarským klubem Videoton FC již ve druhém předkole EL. 30. července 2012 Weiss oznámil po remíze 1:1 ve třetím kole s týmem MŠK Žilina na pozápasové tiskové konferenci, že se jednalo o jeho poslední střetnutí na lavičce Slovanu, v bratislavské mužstvu tak skončil na vlastní žádost.[25] Na jaře 2013 Slovan Bratislava získal již pod novým trenérem ligový titul[26] i pohár a ačkoliv Weiss zde strávil jen malou část ročníku, zásluhy na těchto úspěších náleží i jemu.

FK Kajrat Almaty

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2013

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2012 zamířil do Kazachstánu, kde podepsal smlouvu na tři roky s Kajratem Almaty.[27] Při prvním střetnutí jako kouče tohoto klubu jeho hráči remizovali 3:3 v úvodním kole na domácím hřišti proti Žetisu Taldykorgan.[28] Proti Tobolu Kostanaj 14. 4. 2013 zaznamenal svoje první vítězství na laviččce Almaty, jeho tým vyhrál doma 4:2.[29]

Sezóna 2014

[editovat | editovat zdroj]

S Kajratem se díky třetímu místu v sezoně 2013 v Premjer Ligasy představil v předkolech Evropské ligy 2014/15[30], kde Almaty pod Weissovým vedením nejprve postoupilo po domácí výhře 1:0 a venkovní remíze 0:0 přes tým FK Kukësi z Albánie a následně vypadlo ve druhém předkole s dánským celkem Esbjerg fB (remíza 1:1 doma a prohra 0:1 venku). Konečné 3. místo v tamní nejvyšší soutěži Kajrat Almaty zopakoval i v sezóně 2014, navíc mužstvo po vítězství 4:1 ve finále nad klubem FK Aktobe vyhrálo Kazachstánský fotbalový pohár.[31]

Sezóna 2015

[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 2015 přešel s kazachstánským týmem přes mužstvo FK Crvena zvezda ze Srbska (výhry 2:0 venku a 1:0 doma), arménský klub FC Alaškert Jerevan (výhra doma 3:0 a prohra venku 1:2) a tým Aberdeen FC ze Skotska (výhra 2:1 doma a remíza 1:1 venku) z prvního předkola až do čtvrtého čili play-off Evropské ligy UEFA 2015/2016, v něm však Kajrat nestačil kvůli pravidlu venkovních branek po prohře 0:1 venku a výhře 2:1 doma francouzskému celku FC Girondins de Bordeaux a do skupinové fáze tak nepostoupil. V roce 2015 se mu podařilo s mužstvem domácí pohár obhájit po výhře 2:1 ve finále nad úřadujícím mistrem klubem FC Astana.[32] V listopadu 2015 se s Kajratem nedohodl na prodloužení spolupráce a skončil.[33] Celkem na lavičce Kajratu Almaty odtrénoval 108 zápasů.

Gruzínská reprezentace

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2016 se stal hlavním trenérem gruzínského národního týmu[34], kde s tamním svazem uzavřel původně kontrakt do konce kvalifikace na MS 2018.[35] Ten byl později prodloužen. Premiéru si zde odbyl v přátelském utkání 29. 3. 2016 v souboji s reprezentací Kazachstánu (remíza 1:1).[36] Prvního vítězství se na lavičce tohoto výběru dočkal 7. června 2016 proti Španělsku, které v tomto utkání Gruzie překvapivě porazila 1:0.[37] Na MS se nakonec gruzínská reprezentace pod Weissovým vedením neprobojovala, jelikož skončila až na pátém místě tabulky. V Lize národů UEFA 2018/19 s reprezentací Gruzie postoupil do skupiny C a v Lize národů UEFA 2020/21 s ní skončil na třetím místě tabulky. V říjnu 2019 prohlásil, že má smlouvu do konce téhož roku s opcí na baráž Ligy národů, a že u reprezentace na 99 procent skončí.[38] Jeho působení se nakonec protáhlo, jelikož zápasy byly kvůli pandemii covidu přesunuty. K definitivnímu konci tak došlo v prosinci 2020 po neúspěchu v kvalifikaci na EURO 2020 (prohra 0:1 v baráži se Severní Makedonií), kdy si gruzínští fotbalisté nevybojovali historicky první účast na velkém turnaji.[39] Celkem za reprezentaci Gruzie odkoučoval 47 střetnutí.

ŠK Slovan Bratislava (návrat)

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu jarní části ročníku 2020/21 se vrátil do Slovanu[3], kde se setkal se svým synem.[40] Původně bylo zveřejněno, že uzavřel s vedením dlouhodobý kontrakt na dobu pěti let[41], avšak později bylo oznámeno, že se jedná o smlouvu pouze do léta 2022. Tým o jeho návrat měl zájem už dvakrát v minulosti.[42] Obnovený ligový debut si ve Slovanu připsal ve 31. kole hraném 15. 5. 2021, kdy se svými svěřenci v souboji s ViOnem Zlaté Moravce – Vráble zvítězil venku 4:0 a získal tak s mužstvem ligový titul, který byl pro klub již třetí v řadě.[43] Zároveň s klubem vybojoval podruhé v řadě po výhře 2:1 po prodloužení nad celkem MŠK Žilina domácí pohár a s týmem poprvé v jeho historii obhájil double.[44] Weiss však už na začátku tohoto angažmá prohlásil, že tyto úspěchy nebude považovat za svoje, ale že se jedná o práci slovinského trenéra Darka Milaniče, kterého na laviččce nahradil.

Sezóna 2021/22

[editovat | editovat zdroj]

Se Slovanem postoupil přes Shamrock Rovers z Irska (výhra 2:0 doma[45] a prohra 1:2 venku[46]) do druhého předkola Ligy mistrů UEFA 2021/22 a v něm s ním vypadl se švýcarským mužstvem BSC Young Boys z Bernu po domácí remíze 0:0[47] a venkovní prohře 2:3.[48] Následně byl se slovenským klubem přesunut do předkol Evropské ligy UEFA 2021/22, kde s ním nejprve vyřadil ve třetím předkole Lincoln Red Imps FC z Gibraltaru (výhra 3:1 venku[49] a remíza 1:1 doma[50]), avšak ve čtvrtém předkole - play-off s ním nepřešel přes řecký tým Olympiakos Pireus (prohra 0:3 venku[51] a remíza 2:2 doma[52]) do skupinové fáze této soutěže. S hráči však byli zařazení do základní skupiny F Evropské konferenční ligy UEFA 2021/22, kde v konfrontaci se soupeři: FC Kodaň (Dánsko) - (prohry doma 1:3 a venku 0:2), PAOK Soluň (Řecko) - (remízy venku 1:1 a doma 0:0) a stejně jako v kvalifikaci s Lincolnem Red Imps - (výhry doma 2:0 a venku 4:1)[53] skončili na třetím místě tabulky, což na postup do jarní vyřazovací fáze nestačilo. V ročníku 2021/22 pomohl svému zaměstnavateli s hráči již ke čtvrtému titulu v řadě, což Slovan dokázal jako první v historii slovenského fotbalu.[54]

Sezóna 2022/23

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2022 v mužstvu krátce před koncem kontraktu skončil[55], avšak o dva dny později se nakonec s vedením domluvil na podpisu nové roční smlouvy.[56] Se Slovanem postoupil po domácí remíze 0:0 a venkovním vítězství 2:1 po prodloužení přes Dinamo Batumi z Gruzie do druhého předkola Ligy mistrů UEFA 2022/23, v němž však nestačili po výhře 2:1 venku a prohře 1:4 doma na maďarský celek Ferencvárosi TC z hlavního města Budapešti. Následně nepřešli ani po přesunu do třetího předkola Evropské ligy UEFA 2022/23 přes Olympiakos Pireus z Řecka (remíza 1:1 venku a prohra 2:3 doma po penaltovém rozstřelu), avšak jeho svěřenci hráli ještě ve čtvrtém předkole - play-off Evropské konferenční ligy UEFA 2022/23 proti bosenskému mužstvu HŠK Zrinjski Mostar, kde po venkovní prohře 0:1 a výhře 3:1 po rozstřelu z pokutových kopů vybojovali postup do skupinové fáze této soutěže. Se Slovanem Bratislava byl zařazen do základní skupiny H, kde v konfrontaci se soupeři: FC Basilej (Švýcarsko) - (výhra 2:0 venku a remíza 3:3 doma), FK Žalgiris (Litva) - (remíza 0:0 doma a výhra 2:1 venku) a FC Pjunik Jerevan (Arménie) - (prohra 0:2 venku a výhra 2:1 doma)[57] s ním postoupil se ziskem 11 bodů jako vítěz skupiny poprvé v novodobé historii Slovanu do jarní vyřazovací fáze některé evropské pohárové soutěže. V ní ale se Slovanem Bratislava vypadl po penaltovém rozstřelu v osmifinále s Basilejí. Na konci sezony získal se Slovanem titul, který byl pro klub již historicky pátý v řadě.[58]

Sezóna 2023/24

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2023 podepsal se Slovanem nový kontrakt, jehož délka nebyla zveřejněna. Se Slovanem Bratislava postoupili přes lucemburské mužstvo FC Swift Hesper (remíza 1:1 doma a výhra 2:0 venku) a celek HŠK Zrinjski Mostar z Bosny a Hercegoviny (výhra 1:0 venku a remíza 2:2 doma) do třetího předkola Ligy mistrů UEFA 2023/2024, ve kterém vypadli po prohrách 1:2 doma a 1:3 venku s izraelským klubem Makabi Haifa FC a byli přesunuti do čtvrtého předkola - play-off Evropské ligy UEFA 2023/2024, ve kterém nepostoupili po domácí výhře 2:1 a prohře 2:6 venku přes tým Aris Limassol FC z Kypru a kvalifikovali se tak do skupinové fáze Evropské Konferenční ligy UEFA 2023/2024. Se Slovanem Bratislava byli zařazeni do základní skupiny A, kde v konfrontaci s mužstvy Lille OSC (Francie) - (prohra 1:2 venku a remíza 1:1 doma), NK Olimpija Lublaň (Slovinsko) - (výhra 1:0 venku a prohra 1:2 doma) a KÍ Klaksvík (Faerské ostrovy) - (výhry doma i venku 2:1).[59] skončili se ziskem deseti bodů na druhém místě tabulky a podruhé za sebou postoupili do jarní vyřazovací části této soutěže.[60] V ní však vypadli jeho svěřenci již v šestnáctifinále po prohrách 1:4 venku a 0:1 doma se Sturmem Graz z Rakouska.[61] V jarní části ročníku 2023/2024 pomohl Slovanu Bratislava k šestému ligovému titulu v řadě a celkově jubilejnímu 30. v historii klubu.[62][63]

Sezóna 2024/25

[editovat | editovat zdroj]

Se Slovanem postoupil na podzim 2024 se svými svěřenci přes severomakedonský tým FC Struga (výhry 4:2 doma a 2:1 venku), mužstvo NK Celje ze Slovinska (remíza 1:1 venku a výhra 5:0 doma), klub APOEL FC z kyperského města Nikósie (výhra 2:0 doma a remíza 0:0 venku) a celek FC Midtjylland z Dánska (remíza 1:1 venku a výhra 3:2 doma) z prvního předkola až do hlavní části Ligy mistrů UEFA 2024/2025, do které se bratislavský tým dostal poprvé ve své historii. V ligové fázi tehdy hrající novým formátem se s jeho hráči střetnou s mužstvy Manchester City FC (Anglie), FC Bayern Mnichov (Německo), Atlético Madrid (Španělsko), AC Milán (Itálie), GNK Dinamo Záhřeb (Chorvatsko), Celtic FC (Skotsko), VfB Stuttgart (Německo) a Girona FC (Španělsko).[64]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Profil trenéra, transfermarkt.com (slovensky)
  2. ↑ Tréner roka Vladimír Weiss nečakal, že si na neho ešte niekto spomenie. Odhalil aj svoju budúcnosť, sport.aktuality.sk, citováno 26. 3. 2021 (slovensky)
  3. ↑ a b Vladimír Weiss st. trénerom Slovana Bratislava, skslovan.com, citováno 11. 5. 2021 (slovensky)
  4. ↑ Vladimír Weiss st. s ocenením pre Trénera roka, Ján Švehlík v Sieni slávy, skslovan.com, citováno 22. 3. 2022 (slovensky)
  5. ↑ a b Vladimír Weiss st. po šiestykrát Trénerom roka, skslovan.com, citováno 20. 3. 2024 (slovensky)
  6. ↑ Bulharsko - Československo 2:0, citováno 23. 3. 1988, eu-football.info (rusky)(anglicky)
  7. ↑ Československo - Norsko 3:2, citováno 4. 11. 1988, eu-football.info (rusky)(anglicky)
  8. ↑ a b c Vladimír Weiss zasadne na lavičku gruzínskej repre! Archivováno 15. 3. 2016 na Wayback Machine., Profutbal.sk, cit. 14. 3. 2016 (slovensky)
  9. ↑ Kto bol najlepším futbalovým reprezentantom Slovenska? (anketa), SME.sk, citováno 10. 12. 2013 (slovensky)
  10. ↑ UAE - Slovakia 0:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  11. ↑ a b Vladimír Weiss opäť na lavičke Petržalky, futbal.pravda.sk, citováno 16. 6. 2004 (slovensky)
  12. ↑ a b Tréner Vladimír Weiss sa rozlúčil, z Petržalky odišiel trénovať do Moskvy, bratislavskenoviny.sk, citováno 7. 10. 2006 (slovensky)
  13. ↑ FK Zenit Sankt-Petěrburg – FK Saturn Ramenskoje 1:1, transfermarkt.com, citováno 19. 3. 2006 (anglicky)
  14. ↑ FK Saturn Ramenskoje – FK Šinnik Jaroslavl 3:0, transfermarkt.com, citováno 8. 4. 2006 (anglicky)
  15. ↑ Weiss predĺžil zmluvu v Saturne o ďalšie dva roky, cas.sk, citováno 19. 11. 2006 (slovensky)
  16. ↑ Tréner Weiss v Saturne skončil, futbal.pravda.sk, citováno 1. 6. 2007 (slovensky)
  17. ↑ FC Artmedia Petržalka – FC ViOn Zlaté Moravce 5:0, transfermarkt.com, citováno 15. 7. 2007 (anglicky)
  18. ↑ Weiss povede slovenskou reprezentaci dva roky, sport.cz, citováno 7. 7. 2008
  19. ↑ Slovensko – Řecko 0:2, transfermarkt.com, citováno 20. 8. 2008 (anglicky)
  20. ↑ Trenér Weiss povede Slovensko další čtyři roky, denik.cz, citováno 13. 7. 2010
  21. ↑ Slovenští fotbalisté jsou bez trenéra. Weiss skončil, iROZHLAS, citováno 30. 1. 2012
  22. ↑ Novým trénerom Vladimír Weiss, skslovan.com, citováno 6. 8. 2011 (slovensky)
  23. ↑ V F–skupine EL UEFA aj proti Parížu SG, skslovan.com, cit. 26. 8. 2011 (slovensky)
  24. ↑ ŠK Slovan Bratislava - FC Spartak Trnava 2:1, eurofotbal.cz, cit. 7. 8. 2011 (slovensky)
  25. ↑ a b Koniec Vladimíra Weissa v Slovane. Prečo skončil?, sport.aktuality.sk, citováno 30. 7. 2012 (slovensky)
  26. ↑ Necid se stal mistrem s CSKA Moskva, Kladrubský se Slovanem Bratislava, iDNES.cz, cit. 18. 5. 2013
  27. ↑ Spečatené! Vladimír Weiss starší trénerom Kajratu Almaty, sport.aktuality.sk, citováno 28. 11. 2012 (slovensky)
  28. ↑ FK Kajrat Almaty – Žetis Taldykorgan 3:3, transfermarkt.com, citováno 9. 3. 2013 (anglicky)
  29. ↑ FK Kajrat Almaty – Tobol Kostanaj FK 4:2, transfermarkt.com, citováno 14. 4. 2013 (anglicky)
  30. ↑ Weiss doviedol Kajrat do Európskej ligy, niektorých hráčov už nechce, SME.sk, citováno 4. 11. 2013 (slovensky)
  31. ↑ Weiss získal s Kajratom Kazašský pohár. Nevie, či v klube ostane, SME.sk, citováno 22. 11. 2014 (slovensky)
  32. ↑ Tréner Weiss priviedol Kajrat k triumfu v Kazašskom pohári, teraz.sk, citováno 22. 11. 2015 (slovensky)
  33. ↑ Vladimír Weiss už nie je trénerom Kajratu Almaty, SME.sk, citováno 30. 11. 2015 (slovensky)
  34. ↑ Vladimír Weiss st. sa stal trénerom gruzínskej reprezentácie, SME.sk, cit. 14. 3. 2016 (slovensky)
  35. ↑ Slovenský trenér Weiss míří ke gruzínské fotbalové reprezentaci, denik.cz, cit. 14. 3. 2016
  36. ↑ Gruzie – Kazachstán 1:1, transfermarkt.com, citováno 29. 3. 2016 (anglicky)
  37. ↑ Španělsko – Gruzie 0:1, transfermarkt.com, citováno 7. 6. 2016 (anglicky)
  38. ↑ Vladimír Weiss st. rozmýšľa o budúcnosti na káve: Skončí ako tréner gruzínskej reprezentácie?, cas.sk, cit. 26. 7. 2020 (slovensky)
  39. ↑ Weiss skončil ako tréner Gruzínska: Je smutné, že takýmto spôsobom, SME.sk, cit. 17. 11. 2020
  40. ↑ Weiss už trénuje Slovan, v sobotu môže získať s klubom titul, SME.sk, cit. 11. 5. 2021
  41. ↑ Ivan Kmotrík: S Vladimírom Weissom sme podpísali päťročný kontrakt, skslovan.com, citováno 14. 5. 2021 (slovensky)
  42. ↑ Prichádzam s čistým úmyslom pomôcť Slovanu, skslovan.com, citováno 14. 5. 2021 (slovensky)
  43. ↑ Slovan získal 27. majstrovský titul!, skslovan.com, cit. 15. 5. 2021 (slovensky)
  44. ↑ Slovan prvýkrát v histórii obhájil double!, skslovan.com, cit. 19. 5. 2021 (slovensky)
  45. ↑ Do odvety s dvojgólovým náskokom, skslovan.com, cit. 7. 7. 2021 (slovensky)
  46. ↑ Slovan postúpil do druhého kola kvalifikácie Ligy majstrov, skslovan.com, cit. 13. 7. 2021 (slovensky)
  47. ↑ Do odvety za nerozhodného stavu, skslovan.com, cit. 21. 7. 2021 (slovensky)
  48. ↑ Hrdinský boj až do konca, pokračujeme v kvalifikácii Európskej ligy, skslovan.com, cit. 28. 7. 2021 (slovensky)
  49. ↑ Belasí si z Gibraltáru vezú dvojgólový náskok, skslovan.com, cit. 5. 8. 2021 (slovensky)
  50. ↑ Slovan v play-off Európskej ligy!, skslovan.com, cit. 10. 8. 2021 (slovensky)
  51. ↑ Do odvety s trojgólovým mankom, skslovan.com, cit. 19. 8. 2021 (slovensky)
  52. ↑ Remíza v početnom oslabení, pokračujeme v Konferenčnej lige, skslovan.com, cit. 26. 8. 2021 (slovensky)
  53. ↑ Belasí v F-skupine, repríza súboja s PAOK i Lincolnom, skslovan.com, cit. 27. 8. 2021 (slovensky)
  54. ↑ M4JSTRI!, skslovan.com, cit. 15. 4. 2022 (slovensky)
  55. ↑ Vladimír Weiss st. končí na lavičke ŠK Slovan Bratislava, skslovan.com, cit. 8. 6. 2022 (slovensky)
  56. ↑ Chceme spoločne pokračovať: Slovan aj do novej sezóny s Vladimírom Weissom st.!, skslovan.com, cit. 10. 6. 2022 (slovensky)
  57. ↑ Belasí v H-skupine s Bazilejom, Žalgirisom a Pjunikom + OHLASY, skslovan.com, cit. 26. 8. 2022 (slovensky)
  58. ↑ MAJ5TRI!!!, skslovan.com, cit. 20. 5. 2023 (slovensky)
  59. ↑ V A-skupine s LOSC Lille, Olimpijou Ľubľana a Klaksvíkom, skslovan.com, cit. 1. 9. 2023 (slovensky)
  60. ↑ Nešťastná bodka za skupinou, postup však aj tak náš, skslovan.com, cit. 14. 12. 2023 (slovensky)
  61. ↑ Napriek šanciam sme v odvete neuspeli, skslovan.com, cit. 22. 2. 2024 (slovensky)
  62. ↑ MAJSTRI!, skslovan.com, cit. 13. 4. 2024 (slovensky)
  63. ↑ Šiesty titul v rade a jubilejný tridsiaty v histórii, skslovan.com, cit. 13. 4. 2024 (slovensky)
  64. ↑ Poznáme náš žreb v Lige majstrov + REAKCIE, skslovan.com, cit. 29. 8. 2024 (slovensky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Československá fotbalová reprezentace na mistrovství světa ve fotbale 1990
Slovenská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2010
1  Ján Mucha • 2  Peter Pekarík • 3  Martin Škrtel • 4  Marek Čech • 5  Radoslav Zabavník • 6  Zdeno Štrba • 7  Vladimír Weiss ml. • 8  Ján Kozák ml. • 9  Stanislav Šesták • 10  Marek Sapara • 11  Róbert Vittek • 12  Dušan Perniš • 13  Filip Hološko • 14  Martin Jakubko • 15  Miroslav Stoch • 16  Ján Ďurica • 17  Marek Hamšík (C) • 18  Erik Jendrišek • 19  Juraj Kucka • 20  Kamil Kopúnek • 21  Kornel Saláta • 22  Martin Petráš • 23  Dušan Kuciak • Trenér  Vladimír Weiss st.
 Slovensko
Zlatá medaile AC Sparta Praha – 1992/1993 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile FC Artmedia Bratislava – 2004/2005 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Trenér
Zlatá medaile FC Artmedia Petržalka – 2007/2008 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Trenér
Zlatá medaile ŠK Slovan Bratislava – 2012/2013 Zlatá medaile
Brankáři
Ostatní hráči
Trenéři
Zlatá medaile ŠK Slovan Bratislava – 2020/2021 Zlatá medaile
Brankáři
Ostatní hráči
Trenéři
Ján Kozák • Darko Milanič • Vladimír Weiss st.
Zlatá medaile ŠK Slovan Bratislava – 2021/2022 Zlatá medaile
Brankáři
Ostatní hráči
Trenéři
Zlatá medaile ŠK Slovan Bratislava – 2022/2023 Zlatá medaile
Brankáři
Ostatní hráči
Trenéři
Zlatá medaile ŠK Slovan Bratislava – 2023/2024 Zlatá medaile
Brankáři
Ostatní hráči
Trenéři
Trenéři ŠK Slovan Bratislava
1934–1937: József Braun • 1937–1938: Pál Jávor • 1938: József Braun • 1939: Otto Mazal • 1939: František Lanák • 1939–1940: Kajmo Müller • 1941: Vinzenz Dittrich • 1942–1946: Ferdinand Daučík • 1947–1948: Tom Sneddon • 1948: Ferdinand Daučík • 1949–1951: Leopold Šťastný • 1951–1952: Karol Bučko • 1953: Anton Bulla • 1953–1957: Leopold Šťastný • 1958: Jozef Baláži • 1958: Štefan Jačiansky • 1959: József Ember • 1960: Štefan Jačiansky • 1960: Ivan Chodák • 1960–1961: Ján Greššo • 1961: Anton Bulla • 1961–1962: Karol Borhy • 1962–1963: Anton Bulla • 1963–1965: Leopold Šťastný • 1965: Vojtech Skyva • 1966: Jozef Čurgaly • 1966–1968: Ján Hucko • 1968–1971: Michal Vičan • 1971–1973: Ján Hucko • 1973–1976: Jozef Vengloš • 1976–1977: Michal Vičan • 1977–1978: Jozef Vengloš • 1978: Ivan Hrdlička • 1978–1981: Anton Malatinský • 1981: Anton Urban • 1982–1983: Michal Vičan • 1983–1984: Karol Pecze • 1984: Ján Hucko • 1984–1986: Valér Švec • 1986–1988: Ján Zachar • 1988–1990: Jozef Jankech • 1990–1995: Dušan Galis • 1995: Anton Dragúň • 1995: Karol Jokl • 1996–1997: Dušan Galis • 1997: Ján Švehlík • 1997–1998: Jozef Prochotský • 1998: Ján Švehlík • 1998–1999: Stanislav Griga • 1999–2001: Stanislav Jarábek • 2001: Anton Dragúň • 2001: Jozef Prochotský • 2001: Miroslav Svoboda • 2002: Ján Švehlík • 2002: Miroslav Svoboda • 2002–2003: Dušan Radolský • 2003: Jozef Valovič • 2003: Libor Fašiang • 2003–2004: Jozef Adamec • 2004: Vladimír Goffa • 2004–2005: Štefan Zaťko • 2005–2007: Jozef Jankech • 2007–2008: Boris Kitka • 2008–2009: Ladislav Pecko • 2009: Michal Hipp • 2009–2010: Dušan Uhrin st. • 2010: Jozef Jankech • 2010–2011: Karel Jarolím • 2011–2012: Vladimír Weiss st. • 2012–2013: Samuel Slovák • 2013–2014: Jozef Valovič • 2014: František Straka • 2014–2015: Jozef Chovanec • 2015: Dušan Tittel • 2015–2016: Nikodimos Papavasiliou • 2016: Vladimír Koník • 2016–2017: Ivan Vukomanović • 2017–2019: Martin Ševela • 2019: Vladimir Radenkovič • 2019–2020: Ján Kozák ml. • 2020–2021: Darko Milanič • 2021–: Vladimír Weiss st.
Nositelé Krištáľového krídla za sport

Martin Tešovič / Basketbalistky SCP Ružomberok (1997) • Ján Filc (1998) • Natália Hejková / Katarína Brandoburová (1999) • Dominik Hrbatý / Martina Moravcová (2000) • Jozef Vengloš (2001) • Mistři světa v hokeji / Tomáš Malik – Fed Cupové družstvo (2002) • Veronika Velez Zuzulová (2004) • Juraj Čobej (2005) • Marián Hossa (2006) • Daniela Hantuchová (2007) • Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner (2008) • Vladimír Weiss (2009) • Róbert Vittek (2010) • Marián Vajda (2011) • Danka Barteková (2012) • Peter Sagan (2013) • Anastasia Kuzminová (2014) • Matej Tóth (2015) • Ladislav Škantár a Peter Škantár (2016) • Peter Hámor (2017) • Zuzana Rehák Štefečeková (2018) • Petra Vlhová (2019) • Michal Martikán (2020) • Erik Vlček (2021) • Zdeno Chára (2022)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Weiss_(1964)&oldid=24202670“