Přeskočit na obsah

Synonymum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Synonyma, též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz.

Rozdělení synonym

[editovat | editovat zdroj]

Synonyma se zpravidla rozdělují na:

  • úplná,
  • neúplná.

Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt).[1]

Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport).

Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě). Za synonyma se považují i slova odvozená nebo slovotvorné varianty (dítě – děcko, jevit – projevit). Synonymy jsou také výrazy nářeční, argotické, slangové, které doplňují neutrální výraz (chlapec – ogar). Naproti tomu varianty tvaroslovné a hláskové se za synonyma nepovažují (brambor – brambora, vzlítnout – vzlétnout). Některá sousloví, zejména pořekadla a ustálené obraty, mají někdy svůj slovní synonymní protějšek (zůstat na ocet – neprovdat se); některé ustálené obraty mají dokonce synonymní protějšek sama o sobě (vzít nohy na ramena – prásknout do bot).[2]

Zvláštním druhem synonym jsou tzv. synonyma idiografická, která se liší ve věcném významu, tudíž označují skutečnost z jiného hlediska (moudrý – chytrý, smělý – nebojácný). Tato synonyma můžeme dále rozdělit do dvou podskupin:

  • specifikační – spojením slov červený a rudý vznikne sytě červený,
  • intenzifikační – souvislost s projevem emocí (studený – ledový)

Jazykové ekvivalenty

[editovat | editovat zdroj]

Slova přejatá z cizích jazyků jsou oproti českým protějškům zpravidla pociťována jako stylově vytříbenější (restaurant – hostinec) nebo eufemizující (impertinence – drzost), ovšem kromě většiny výrazů přejatých z němčiny (lágr – tábor, štucl – rukávník) a některých dalších výjimek (lavor – umyvadlo).

V odborné literatuře se častěji užívají výrazy přejaté, v popularizační literatuře je lepší preferovat jejich české protějšky (marginální – okrajový, binom – dvojčlen), pokud už nejsou málo užívané (azbest – osinek).

Synonymní výpovědi

[editovat | editovat zdroj]

Synonymie se nemusí týkat pouze slov, ale i vět nebo jiných delších textových útvarů. Takové výpovědi se označují jako parafráze (výpověď opakuje totéž v jiné podobě) nebo perifráze (výpověď je přesnější specifikací nebo slovním opisem původní výpovědi). Za synonymní výpovědi se považují takové, které mají stejný obsah, stejnou presupozici (předpoklad mluvčího) a stejné pravdivostní podmínky. Přitom mohou mít zaměněné téma a réma, intonaci, podmět a předmět a mohou vyplývat z jiného kontextu nebo jiný kontext vytvářet.[3]

Větná synonymie vzniká:

  • slovní synonymií: tatínek je lingvista – otec je jazykovědec,
  • záměnou slovosledu: Pod stolem leží kniha. – Kniha leží pod stolem.
  • záměnou věty vedlejší za větný člen: Ten zápas potřebujeme vyhrát. – Potřebujeme, abychom ten zápas vyhráli.
  • univerbizací nebo multiverbizací: Odpoledne musím navštívit zubaře. – V průběhu odpoledne musím vykonat návštěvu u zubního lékaře.
  • záměnou podmětu a předmětu: Tento dům postavil můj otec. – Tento dům byl postaven mým otcem.

Ovšem záměnou některých z těchto podmínek se může synonymie ztratit – např. u záporných vět může slovosled změnit rozsah negace: Maminka nečte za domem knihu. (Maminka tam čte něco jiného) x Za domem nečte knihu maminka. (Knihu tam čte někdo jiný). x Maminka nečte knihu za domem. (Knihu čte někde jinde).

Synonyma pro jednotlivé slovní druhy

[editovat | editovat zdroj]

Synonyma se vyskytují u všech slovních druhů, i když nejběžnější jsou u slov plnovýznamových (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce).

Příklady synonym pro jednotlivé slovní druhy

[editovat | editovat zdroj]
Slovní druh Výraz Synonymum
podstatné jméno ponožka fusekle
přídavné jméno statečný odvážný
zájmeno všichni všicci
číslovka mnoho hodně
sloveso bít mlátit
příslovce hloupě nechápavě
předložka kromě mimo
spojka protože poněvadž
částice ano jo
citoslovce buch řach

Seu neboli sive znamená latinsky nebo.[4] Používá se pro označení synonym v anatomii (např. kost stehenníos femoris seu femur).

Biologická nomenklatura

[editovat | editovat zdroj]
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo synonymum (taxonomie). Pomozte Wikipedii tím, že pro něj vytvoříte samostatný článek.

Synonymum (zkratka syn.) je v nomenklatuře jiné jméno téhož taxonu používané jinými autory. Platný je vždy jen ten název, pod kterým byl taxon popsán. Synonyma se v biologii rozlišují na objektivní (o synonymii pojmenování není sporu) a subjektivní (taxony jsou považovány za tytéž jen některými autory) a také na mladší a starší.[5]

Statistika

[editovat | editovat zdroj]

Odhaduje se, že synonyma existují k přibližně 23 000 českým slovům a celkový počet synonym je kolem 100 000. [6]

  1. ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 243–245. 
  2. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 264. 
  3. MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 46–47. 
  4. PRAŽÁK, Josef M.; NOVOTNÝ, František; SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. K potřebě gymnasií a reálných gymnasií. Praha: Československá grafická unie A. S., 1937. S. 1133. 9. vyd.. 
  5. synonymum [online]. BioLib: Biological library [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. 
  6. http://synonymus.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých synonym a antonym. Brno: Lingea, 2007. 
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. Kapitola slovní zásoba, s. 112–113. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]