Univerbizace
Univerbizace (z latinského unus – jeden, verbum – slovo) je proces, kterým se ze sousloví v rámci jazykové ekonomie vytváří jednotlivé slovo (univerbát či univerbizát).[1] Opačný proces, tedy vytváření sousloví z jednotlivého slova, se nazývá multiverbizace.
Univerbizace v češtině
[editovat | editovat zdroj]Výchozím syntagmatem, z nějž je univerbizát tvořen, je nejčastěji dvojslovné spojení určovaného substantiva a jeho určujícího přívlastku, který může mít buď formu adjektivní (absolventský koncert), nebo substantivní (řidič tiráku).
Univerbizace může mít v češtině například tyto formy:[1]
- přechod kolokace v kompozitum (stará čeština → staročeština)
- kondenzace ve spřežku (krveprolití, zmrtvýchvstání, nanebevzetí)
- přechod ve zkratkové slovo (Občanská demokratická strana → ODS → Ódéeska)
- eliptické zjednodušení kolokace na její určující člen, substantivizace (zpodstatnění) adjektiva: vysoká škola → vysoká, vysoká zvěř → vysoká, drobné peníze → drobné, vrchní číšník → vrchní, hovězí maso → hovězí
- eliptické zjednodušení kolokace na její určovaný člen: zemské jablko → jablko (nářeční označení bramboru), jízdní kolo → kolo, šicí nebo psací stroj → stroj
- desufixální konverze určujícího adjektiva (zpodstatnění odstraněním přípony), s možným spolupůsobením příklonu k jeho fundujícímu substantivu; v některých případech lze uvažovat i o paralelní metonymické motivaci; tento typ postihuje progrese například v technické či lékařské tematice: satelitní městečko → satelit, mobilní telefon → mobil, antivir, digitál, plazma, automat, manuál, třídveř, alzheimer, basedov, parkinson
- zpodstatnění určujícího adjektiva formou sufixace (resufixace), tedy pomocí přípony: silná cesta → silnice, zubní lékař → zubař, pololetní prázdniny → pololetky; Adjektivní atribut výchozího syntagmatu jako nositel onomaziologického příznaku se transformuje v slovní základ univerbátu, substantivum jako nositel onomaziologické báze v jeho sufix. Univerbizovaná jednotka zpravidla reflektuje rod určovaného substantiva, neutrum ale často přechází v maskulinum (slepé střevo = slepák). V některých případech lze ovšem obdobně tvořená slova považovat za nezávislé mutační derivace, zejména v případě označení osob (kovář, zubař, folkáč). K opěrným kritériím pro univerbizační interpretaci bývá řazena nespornost existence ustálené motivační kolokace s neobecným bázovým členem, podpůrným kritériem může být i modelovost utváření rezultátu, například užití frekventovaných univerbizačních sufixů (‑ák, ‑ka).[1]
V užším vymezení je někdy za univerbizaci považován pouze vznik kompozita nebo spřežky, nejčastěji však bývá s univerbizací spojována sufixace určujícího adjektiva.[1]
Univerbizace je v češtině produktivnější než v západních nebo v ostatních slovanských jazycích.[1][2]
Funkce v jazyce
[editovat | editovat zdroj]Univerbáty jsou úspornější a lépe se přizpůsobují gramatice: lépe se skloňují a jsou vhodnějším východiskem pro derivaci.[1] Nevýhodou je jejich menší explicitnost, což je kompenzováno kontextem.[1]
Univerbáty se uplatňují v běžné, profesionální i slangové mluvě, často nahrazují víceslovná pojmenování z odborné a administrativní sféry.[1] Univerbáty mají často nespisovný či hovorový charakter, pronikají však i do spisovné mluvy a mnohdy mají neutrálnější charakter než původní označení: například fotoaparát, minerálka. Například rajče či silnice jsou dnes spisovné a odborné výrazy, zatímco původní rajské jablko je dnes již méně odborné a oficiální označení a silná cesta zapomenutý archaismus).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h Univerzbizace, czechEncy, Nový encyklopedický slovník češtiny, Zdeňka Hladká
- ↑ A. V. Isačenko: Obecné zákonitosti a národní specifičnost ve vývoji slovní zásoby slovanských jazyků. In Bělič, J. & J. Daňhelka ad. (eds.), K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků, 1958, 143–151.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 130.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo univerbizace ve Wikislovníku- C. Avramova: Univerbáty v lexikálním systému jazyka. Bohemistyka, roč. 2007, s. 190–206.
- M. Dokulil: Tvoření slov v češtině I. Teorie odvozování slov. Praha: Academia, 1962. 263 s.
- I. Kolářová: Univerbizace. In KČG (F. Štícha a kol. Kapitoly české gramatiky), 2011, 273–410. Slovotvorně orientovaný přehled univerbátů současné češtiny založený na korpusových datech (z psaných textů)
- I. Kolářová: Univerbizace v současné slovní zásobě, obzvláště slovotvorbě. Brno: Masarykova univerzita, 2017. 378 s.
- B. Nisheva: Univerbizace v konkurenci (na českém a bulharském jazykovém materiálu). Slavia - časopis pro slovanskou filologii, roč. LXXXVII, 2018, s. 239-262.
- E. Palková: Univerbizácia vo slovenčině. Prešov: Filozofická fakulta PU, 2018. 268 s.
- F. Štícha, I. Kolářová: Slovník univerbizátů (zjednoslovnělých názvů). Praha: Academia, 2020. 753 s.
