Sven III. Dánský
| Sven III. Dánský | |
|---|---|
| král Dánska | |
 Mince Svena III. | |
| Doba vlády | 1146–1157 |
| Narození | asi 1125 |
| Úmrtí | 23. říjen 1157 |
| Pohřben | Grathe Kapel |
| Předchůdce | Erik III. Dánský |
| Nástupce | Valdemar I. Veliký |
| Manželka | Adéla Míšeňská |
| Potomci | Luitgard of Denmark |
| Otec | Erik II. Dánský |
| Matka | Thunna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sven III. Dánský (Svend III Grathe) (asi 1125 – 23. říjen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 až 1157. O moc v zemi bojoval s Knutem V. a Valdemarem I. V roce 1157 se trojice dohodla, že si Dánsko rozdělí na tři části, ale Sven se pokusil své dva rivaly zabít během slavnosti, poté však byl Valdemarem I. poražen.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Sven byl nemanželský syn Erika II. a jeho konkubíny Thunny. Když Erik II. v roce 1137 zemřel, jeho nástupcem se stal Erik III. Dánský a Sven byl poslán ke dvoru římskoněmeckého krále Konráda III., kde se spřátelil s Konrádovým synovcem, pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou.[1]
Zpět v Dánsku se společně se svým bratrancem Valdemarem (I.) v roce 1146 pokoušel kanonizovat Valdemarova otce a svého strýce Knuta Lavarda. Proti tomu se však postavil Eskil, arcibiskup z Lundu.[1] Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven zvolen králem mágnáty v Sjællandu, zatímco Knut V. byl zvolen Jutsku.[2]
V příštích letech Sven bojoval o moc s Knutem, zatímco Valdemar (I.) ho podporoval. Knuta podporoval arcibiskup Eskil, ale Sven si zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.
Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska a Valdemara stanovil šlesvickým vévodou. V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich Barbarossa. Ten Svena stanovil „hlavním králem“, Knut měl získat část Dánska a Valdemar si měl podržet Šlesvicko.[2] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.
V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcem.[2] Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[1] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[2] Sven se stal vládcem Skåne.
Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[1] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[1]
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]Svenovou manželkou byla od roku 1152 Adéla Míšeňská, se kterou měl dvě děti:[1]
- syn, možná pojmenovaný Erik; zemřel mladý
- Luitgarda; istrijská markraběnka
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sweyn III of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.
- ↑ a b c d Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sven III. Dánský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Erik III. Dánský |
|
Dánský král 1146–1157 s Knutem V. a Valdemarem I. |
|
Nástupce: Valdemar I. Veliký |
