Kryštof II. Dánský
| Kryštof II. Dánský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. září 1276 |
| Úmrtí | 2. srpna 1332 (ve věku 55 let) Sorø |
| Místo pohřbení | Klášter Sorø |
| Povolání | panovník |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Eufemie Pomořanská[1] |
| Děti | Erik Dánský[2] Ota Lollandsko-Estonský Valdemar IV. Dánský Markéta Dánská[2] Anežka Dánská[2] Hedvika Dánská[2] |
| Rodiče | Erik V. Dánský a Anežka Braniborská |
| Rod | Estridsenové |
| Příbuzní | Markéta Dánská, Richenza Dánská, Erik VI. Dánský a Jan III. Holštýnský (sourozenci) Niels Eriksen Løvenbalk (vnuk) |
| Funkce | dánský král (1320–1326) dánský král (1329–1332) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kryštof II. Dánský (29. září 1276 – 2. srpna 1332) byl dánský král v letech 1320–1326 a 1329–1332. Je považován za jednoho z nejhorších panovníků v historii této země.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Původ a mládí
[editovat | editovat zdroj]
Kryštof II. se narodil jako syn dánského krále Erika Klippinga a jeho manželky Anežky Braniborské (zm. 1304), dcery braniborského markraběte Jana I. (jejím druhým nanželem se po smrti Erika Klippinga stal Gerhard II. Šlesvicko-Holštýnský). Jeho starším bratrem byl Erik Menved.
Již v roce 1315 musel Kryštof prchnout ze země, neboť vyšly najevo jeho snahy o získání trůnu. Přesto po smrti svého staršího bratra, krále Erika Menveda (13. listopadu 1319), který ještě na smrtelné loži varoval před tím, aby mu byla předána vláda, se v roce 1320 stal – jako jediný právoplatný následník – panovníkem zadlužené a vnitřními rozpory zmítané země. Aby toho dosáhl, musel podepsat závazek, kterým většinu reálné vlády předal do rukou bohaté šlechty a biskupů, a zavázal se splatit dluhy vzniklé za Erika Menveda.
Svými značnými aktivitami v severním Německu si Kryštof zajistil silný politický vliv. Získání pozice leníka bylo však tak nákladné, že král musel (nelegálně) stanovit v zemi nové daně. Vedlo to ke vzpouře a povstání v Jutsku a na ostrově Fyn. V té situaci roku 1326 se musel Kryštof opět zachránit útěkem z Dánska. Přes obrovskou půjčku a ozbrojený pokus se navrátit král odpor nepřekonal a musel se vrátit do Německa; jeho vláda byla přerušena na tři roky. Na trůn dočasně nastoupil jedenáctiletý Valdemar III.
V roce 1329 využiv neshod mezi jinými uchazeči o vládu se Kryštof vrátil na trůn. Byl však králem pouze podle jména, reálnou vládu nikdy nezískal – ta zůstala v rukou věřitelů (především holštýnských hrabat Gerharda a Johanna) – a nezbavil se ani svého obrovského dluhu.
Po Kryštofově smrti 2. srpna 1332 započalo v Dánsku 8 let trvající bezvládí (interregnum), v historické literatuře zvané dobou Gerharda a Johanna.
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1307 se oženil s Eufemií Pomořanskou, dcerou pomořanského knížete Bohuslava IV. Z jejich manželství vzešlo šest potomků, jen tři se však dožili dospělosti:
- Markéta (ca 1308–1340), ∞ 1324 braniborský markrabě Ludvík V. Bavorský
- Erik (ca 1310–1332),
- Otto (* 1312),
- Anežka (zemřela jako dítě),
- Hedvika (zemřela jako dítě),
- Valdemar Atterdag, pozdější dánský král Valdemar IV.
Král Kryštof II. zemřel 2. srpna 1332. Byl pochován po boku své manželky v klášterním kostele cisterciáckého kláštera v Sorø, kde se zachoval jejich náhrobek.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof II. Dánský na Wikimedia Commons - Rodokmen
- Biografie
| Předchůdce: Erik Menved |
|
Dánský král 1320–1326 |
|
Nástupce: Valdemar III. Dánský |
| Předchůdce: Valdemar III. Dánský |
|
Norský král 1329–1332 |
|
Nástupce: Valdemar Atterdag (po 8 letech bezvládí) |
