Suchoj Su-6
| Suchoj Su-6 | |
|---|---|
 Su-6 | |
| Určení | prototyp bitevního letounu |
| Výrobce | Suchoj |
| Šéfkonstruktér | Pavel Osipovič Suchoj |
| První let | 1. března 1941 |
| Uživatel | Sovětské letectvo |
| Vyrobeno kusů | 10 |
| Další vývoj | Su-7 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Suchoj Su-6 byl prototypem sovětského bitevního letounu vyvíjeným v období druhé světové války, jehož vývoj začal roku 1939.[1] Z jednomístné varianty letounu Su-6 měl vycházet výškový stíhací letoun Su-7 se smíšeným pohonem (raketový a pístový).
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Konstrukční kancelář OKB Suchoj zahájila v létě roku 1939 práci na vývoji jednomístného pancéřovaného letounu pro útoky na pozemní cíle. 4. března 1940 pak byla zadána objednávka na výrobu dvou prototypů s motorem M-71. Z nichž první byl zalétán pilotem A. I. Kokinem 1. března 1941. První let byl opožděn i kvůli stěhování konstrukční kanceláře na nové místo OKB-289.[1] Letoun byl srovnáván s Iljušinem Il-2 přičemž vycházel lépe v rychlosti, stoupavosti a měl lepší vzletové a přistávací vlastnosti, slabinou byla naopak slabá výzbroj postrádající kanóny.[1] Zkoušky nebyly dokončeny kvůli vyčerpání životnosti motoru.
V červnu 1942 došlo k objednání 25 jednomístných letounů s motory M-71, ale bylo vyrobeno nakonec jen pět letounů.
Ve stejné době začal Suchoj pracovat s podporou ministra letectví A. I. Šachurina na úpravách Su-6 s motorem M-71F, který měl vyřešit připomínky a odstranit nedostatky zjištěné během testování. Když byl stroj téměř upravený, vznikl požadavek na dvoumístný stroj (reakce na potřebu palubního střelce u zprvu jednomístného letounu Il-2). Dvoumístná varianta, tak vzlétla až 6. března 1943.[1]
Su-6 s motorem M-71F prošel státními zkouškami, ale motor M-71F se ukázal jako nedostupný z důvodu nedostatečných výrobních kapacit. Musel být nahrazen motorem AM-42. Koncem dubna 1944 došlo k dokončení továrních zkoušek, v květnu téhož roku byl prototyp předán ke státním zkouškám, kde byl srovnáván s typem Iljušin Il-10, který následně uspěl a od výroby Su-6 bylo upuštěno.[2]
Přestože se letoun nedostal do sériové výroby, byl Pavel Osipovič Suchoj oceněn Stalinovou cenou 1. stupně.[1][2]
Su-7
[editovat | editovat zdroj]V rámci experimentu byl základní prototyp jednomístného letounu Su-6 upraven na výškový stíhací letoun s kombinovaným pohonem. Novou pohonnou jednotkou byl pístový motor Aš-82FN s dvojicí turbodmychadel TK-3 v přídi letounu a raketovým motorem Gluško RD-1-ChZ v ocasní části letounu. K výkonu 1 380 kW pístového motoru se tak mohl přidat tah 2,9 kN po dobu 4 minut.[3] Jediný Su-7 byl dokončen v roce 1944. Během letových zkoušek roku 1945 explodoval raketový motor, což vedlo ke ztrátě letounu, pilot nepřežil.[4]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- Su-6 (81) – první prototyp
- Su-6 (82) – druhý prototyp
- Suchoj Su-6 SA – bylo plánováno 25 letounů, z toho bylo postaveno jen 5
- Suchoj Su-6 SV – dvojice letounů se čtyřlistou vrtulí a motorem AŠ-71F, není jisté zda šlo o přestavbu nebo o výrobu[5]
- Suchoj Su-6 S2A – prototyp dvoumístného bitevního letounu
- Suchoj Su-6 AM-42 – upravovaný původní prototyp, u konečného provedení byl nahrazen 37 mm kanón lehčím kanónem VJa-23 ráže 23 mm s možností opětovně namontovat 37 mm kanón
Specifikace letounu
[editovat | editovat zdroj]| Model | Su-6/81 | Su-6/82 | Su-6/VS | Su-6M-71F | Su-6 AM-42 březen 1944 |
Su-6 AM-42 červenec 1944 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Posádka | 1 | 1 | 1 | 2 | 2 | 2 |
| Motor | M-71 | M-71 | M-71F | M-71F | AM-42 | AM-42 |
| Výkon (kW/k) | 1700/2000 | 1700/2000 | 1850/2200 | 1850/2200 | 1770/2000 | 1770/2000 |
| Délka(m) | 9,133 | 9,243 | 9,243 | 9,243 | 9,5 | 9,5 |
| Rozětí (m) | 13,5 | 13,5 | 13,5 | 13,5 | 13,58 | 13,58 |
| Výška (m) | 3,983 | 3,89 | 3,89 | 3,89 | 3,98 | 3,98 |
| Nosná plocha (m²) | 26,0 | 26,0 | 26,0 | 26,0 | 28,6 | 28,6 |
| Prázdná hmotnost (kg) | 3187 | 3727 | 3835 | 4110 | 4370 | 4366 |
| Maximální vzletová hmotnost (kg) | 4297 | 5450 | 5652 | 5934 | 6200 | 6200 |
| Maximální rychlost (km/h) | 566 | 527 | 586 | 514 | 519 | 521 |
| Maximální dolet (km) | 700 | 576 | 973 | 850 | 790 | |
| Dostup (m) | 10 500 | 7600 | 8100 | 8100 | ||
| Hlavňová výzbroj | 6 × 7,62 mm | 2 × 23 mm 4 × 7,62 mm |
2 × 37 mm 2 × 7,62 mm |
2 × 37 mm 2 × 7,62 mm 1 × 12,7 mm |
2 × 37 mm 2 × 7,62 mm 1 × 12,7 mm |
2 × 23 mm 2 × 7,62 mm 1 × 12,7 mm |
| Bombová výzbroj | 400 kg v pumovnici | 400 kg v pumovnici | 400 kg v pumovnici nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132 |
200 kg v pumovnici 200 kg pod křídlem nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132 |
200 kg v pumovnici 200 kg pod křídlem nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132 |
200 kg v pumovnici 200 kg pod křídlem nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Su-6 [online]. Suchoj [cit. 2021-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-15. (ruština)
- ↑ a b Su-6 (Sukhoi) [online]. GlobalSecurity [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ SHAVROV, V.B. Istoriia konstruktskii samoletov v SSSR, 1938-1950 gg. (3 izd.). [s.l.]: Mashinostroenie, 1994. ISBN 5-217-00477-0..
- ↑ SWANBOROUGH, G.; GREEN, W. The great book of fighters. [s.l.]: MBI Publishing, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7603-1194-3.. (angličtina)
- ↑ Suchoj Su-6 přehled prototypů [online]. valka.cz [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jerzy Gruszczyński, Michał Fiszer, Nieznany Suchoj Su-6, "Lotnictwo", nr specjalny 3 (2007), s. 72-81, ISSN 1732-5323.
- L+K č. 22/1977, Václav Němeček, Monografie Su-6
- L+K č. 5/1990, Václav Němeček, Letadla 39-45, Suchoj SU-6 (SA)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-6 na Wikimedia Commons - Suchoj Su-6 M-71 (Samolet 82)
.jpg)
.jpg)