Spolana
| SPOLANA s.r.o. | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | společnost s ručením omezeným |
| Datum založení | 1992, transformací státního podniku |
| Sídlo | Neratovice, Česko |
| Adresa sídla | Práce 657, Neratovice, 277 11, Česko |
| Souřadnice sídla | 50°16′10,63″ s. š., 14°30′50,04″ v. d. |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | chemická výroba |
| Produkty | anorganika, granuláty PVC, kaprolaktam aj. |
| Obrat | ▼ 2,4 mld. Kč (2023) |
| Výsledek hospodaření | -1,3 mld. Kč (2023) |
| Celková aktiva | 1,3 mld. Kč (2018) |
| Vlastní kapitál | -0,5 mld. Kč (2018) |
| Mateřská společnost | ORLEN Unipetrol RPA a.s. |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | www.spolana.cz |
| IČO | 45147787 |
| LEI | 315700HKN4LOCYEP3O77 |
| OpenCorporates ID | cz/45147787 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
SPOLANA s.r.o. je chemická továrna ležící v Neratovicích[pozn. 1] na břehu řeky Labe. Orientuje se především na export svých výrobků, vyváží více než 80 % produkce. V současné době se soustředí na výrobu PVC, hnojiv, technických plynů a ostatních anorganických a chemických výrobků. Zaměstnává více než 700 lidí. Od roku 2016 je Spolana součástí skupiny Unipetrol.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1898 založil v Neratovicích továrnu na výrobu mýdla, svíček a olejů V. B. Goldberg – a v roce 1905 tu vznikl závod firmy Františka Šebora na výrobu rozmanitých chemikálií. Rozhodující podíl na rozvoji města mělo postupné rozšiřování chemické výroby v sousedství Labe, zásobárny vody. V roce 1908–1915 zde byla menší výrobna čpavku a hnojiv, později (v období mezi světovými válkami) se areál změnil na výrobnu a sklady potravin (bonbony, čokoláda, zavináče, rybí saláty, hořčice a polévkové koření, marmeláda, cikorka). Po záboru pohraničí továrnu v roce 1939 odkoupil Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Ten továrnu začal zvětšovat. Základem byla výroba čistých chemikálií, přípravků na hubení zemědělských škůdců a autokosmetiky. Poté spolek zahájil výstavbu chemického komplexu zahrnujícího elektrolýzu pro výrobu chlóru a hydroxidu sodného a výrobnu viskózové střiže. K tomu byla postavena tepelná elektrárna na uhlí, vodárna a hydroelektrárna na Labi. V letech 1940–1941 vyráběl Spolek pro chemickou a hutní výrobu: chemikálie, dehtová barviva, tiskařské barvy, farmaceutické výrobky, impregnované obaly, zápalky, papír a celulózu, ložiskové kovy a karbid.[3]
Poválečný rozvoj
[editovat | editovat zdroj]Spolek patřil mezi ty chemické podniky, které byly znárodněny dekretem presidenta republiky 101/1945, uveřejněným ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé, částka 47 ze dne 27. října 1945.[4]
V roce 1950 se podnik osamostatnil s názvem Spolana. V dalších letech byly přičleněny chemické závody v Křinci a Kralupech nad Vltavou (Reagencie). V polovině šedesátých let se odloučila výroba laboratorních chemikálií (Lachema Neratovice). Všechny stávající provozy se modernizovaly a rozšiřovaly, přistavěla se výrobna kyseliny sírové z pyritu, klihárna na zpracování kostního klihu, postavila se čistírna odpadních vod. Obrat v roce 1965 vzrostl na 889 milionů korun.
V šedesátých letech Spolana zahájila výrobu chlorovaných pesticidů, včetně složky pro Agent Orange. Při výrobě vážně onemocněla řada zaměstnanců a došlo k rozsáhlému zamoření dioxiny a dalším perzistentními organickým látkami.[5]
Později byl vybudován provoz výroby kaprolaktamu, ve Velvarech byl rozšiřován pobočný závod. Vyvrcholení rozvoje bylo v letech 1970 až 1976, kdy byly vybudovány nové provozy výroby chloru elektrolýzou (z dovážené soli), nová výrobna kyseliny sírové a polyvinylchloridu (PVC). Po roce 1970 byly starší provozy uzavřeny, např. výrobna klihu, stará elektrolýza chloru. Byl postaven dominantní komín vysoký 200 metrů a 100 metrů vysoké chladicí věže. Byly přestavěny elektrárenské bloky, zmodernizována výrobna střiže, postavena výrobna Oestrophanu.[6]
Vývoj po roce 1990
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1992 Spolana zahájila výrobu lineárních alfa olefinů (LAO), kterou z ekonomických důvodů zrušila po roce 2003.
V roce 2001 zahájila organizace Greenpeace kampaň s cílem zajistit a dekontaminovat výrobní budovy odstavených provozů zamořené dioxiny a rtutí.[7] V srpnu 2002, při katastrofálních povodních postihujících povodí Vltavy a dolní tok Labe byl areál Spolany zaplaven rozvodněným Labem. Z areálu unikly desítky tun chemikálií. Také na jaře 2006 došlo kvůli zvyšující se hladině řek k utlumení výroby.[8][9]
Se ztrátou odbytišť v zemích RVHP po roce 1990 měl podnik problémy v případě produkce LAO[zdroj?!]. S narůstajícím tlakem ekologických organizací a zpřísňováním ekologické legislativy je provozována výroba PVC a kaprolaktamu. Větší část areálu továrny se využívá pro provoz dalších firem, např. K-Protos, CaymanPharma, ZSD Servis, NeraAgro, ZapaBeton, Tiu Plast, Plastic technologies.[zdroj?!]
Spolana byla v roce 2007 spolu s firmou Deza z Valašského Meziříčí největším znečišťovatelem rakovinotvornými látkami.[10][11] Vyplývá to z žebříčků největších znečišťovatelů, které na základě údajů integrovaného registru znečišťování zveřejnilo ekologické sdružení Arnika.[12]
Čísla uvedená Arnikou v přehledech Spolana nezpochybňuje a do budoucna počítá s dalším snižováním emisí. Je totiž jedinou společností v Česku, která v daném rozsahu používá trichloretylen při výrobě kaprolaktamu a také je jeho jediným výrobcem, takže je přirozené, že se s ohledem na použitou metodiku v žebříčku objevuje opakovaně. Z přehledu emisí chemických látek, které jsou uvedeny v tabulkách Arniky, je zřejmé, že dochází ke snižování emisí (freony, trichlorethylen, rtuť). Jako každá jiná chemická firma, která denně pracuje s chemikáliemi různého složení, však Spolana nemůže emise zcela omezit. Snižování emisí nežádoucích látek v životním prostředí vyplývá ze závazků podniku vůči české a evropské legislativě.[zdroj?!]
Od konce roku 2001 do listopadu 2006 byla Spolana součástí holdingové skupiny Unipetrol, která se stala od května 2005 součástí polského koncernu PKN Orlen. V listopadu 2006 Unipetrol prodal svůj podíl ve Spolaně polské společnosti ANWIL SA, která je rovněž součástí koncernu PKN Orlen. V červnu 2016 byla Spolana opět prodána zpět do skupiny Unipetrol.[13][14]
Současnost
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2016 uzavřela společnost UNIPETROL RPA kupní smlouvu se společností ANWIL, na základě které získala 100% podíl ve společnosti SPOLANA.[14] V posledních letech dochází k dalším investicím do modernizace závodu a rozšiřování produktového portfolia. Začátkem roku 2018 Spolana uvedla na trh novou, granulovanou formu zemědělského hnojiva síranu amonného. Téhož roku zahájila výstavbu nové plynové teplárny sloužící pro výrobu páry pro provoz areálu. Nová teplárna bude osazena dvěma parními kotli na zemní plyn o výkonu 2 x 35 tun páry za hodinu. Ty nahradí stávající kotle na hnědé uhlí. Dokončení stavby je plánováno na rok 2019. Celková investice dosáhne 200 milionů korun.
Ředitelé Spolany
[editovat | editovat zdroj]- 1945–1946 – Dr. Ing. Hynek Majtl
- 1946–1949 – Ing. Bedřich Makarius
- 1949–1952 – Dr. Vladimír Šváb
- 1952–1955 – Ing. Dr. Jan Kmuníček
- 1955–1958 – Jan Boháček
- 1958–1966 – Antonín Podzimek
- 1966–1986 – Dr. Karel Ježek, CSc.
- 1986–1987 – Ing. Milan Eichler
- 1988–1989 – Ing. Alexander Pálffy, CSc.
- 1990–1990 – Ing. Jiří Brynda
- 1990–1994 – Ing. Zdeněk Votava
- 1994–1996 – Ing. Přemek Hlavnička
- 1996–2002 – Ing. Jaroslav Štrop
- 2002–2002 – Ing. Radomír Věk
- 2002–2007 – Ing. Miroslav Kuliha
- 2007–2011 – Ing. Petr Lipták
- 2012–2013 – Dr. Ing. Ivan Oliva
- 2013–2017 – Karel Pavlíček[15]
- 2018–2018 – Jacek Aliński
- 2018–2021 – Krzysztof Bączyk
- 2021–doposud – Piotr Kearney
Staré ekologické zátěže
[editovat | editovat zdroj]Kontaminace rtutí
[editovat | editovat zdroj]V areálu chemičky bylo více než 250 tunami kovové rtuti a jejích organických sloučenin kontaminováno několik výrobních objektů a desítky tisíc metrů kubických zeminy na břehu Labe. Na zamoření upozornila v květnu 2002 akce organizace Greenpeace, která ve vzorcích povrchové vrstvy půdy u Labe nalezla až 37 gramů rtuti na kilogram. Zamoření bylo důsledkem výroby chlóru za pomoci zastaralé technologie tzv. amalgámové elektrolýzy.[16] Provoz amalgámové elektrolýzy pro výrobu chloru a louhu sodného byl ukončen v souladu s českou i evropskou legislativou (prováděcí rozhodnutí Evropské komise č. 2013/732/EU) 30. listopadu 2017. Došlo tak k úplnému ukončení používání rtuti ve výrobních provozech společnosti. Současně Spolana zahájila ve spolupráci s Krajským úřadem Středočeského Kraje a Ministerstvem životního prostředí proces následné ekologické sanace odstaveného provozu. Výroba polyvinylchloridu (PVC), který je základní surovinou pro výrobu široké řady produktů, například stavebních či textilních materiálů, a jehož je Spolana jediným výrobcem v České republice, zůstala zachována. Chlór, který je potřebný pro výrobu meziproduktu EDC a který byl doposud vyráběn rtuťovou elektrolýzou, je nyní nahrazen přímým nákupem suroviny EDC.
V současné době (2023) již ve Spolaně kovová rtuť není přítomna. Ekologická likvidace nebezpečného odpadu (této kapalné rtuti z ukončené výroby chloru a louhu sodného amalgámovou elektrolýzou) proběhla v letech 2020 – 2021. Celkové množství odpadní rtuti předané externí firmě bylo 149 t.
Sanační zásah, týkající se kontaminace zeminy břehu Labe rtutí, probíhal v letech 2020 – 2021. Sanačními pracemi bylo odstraněno celkem 23 366 t nebezpečných odpadů s obsahem přibližně 23 t rtuti.
Kontaminace dioxiny
[editovat | editovat zdroj]
Koncem 60. let 20. století byla Spolana jedním ze tří výrobců chemických prostředků pro zemědělství a lesnictví v ČSSR. Vyráběla rovněž Arboricid – herbicid obsahující jako účinnou látku sodnou sůl kyseliny 2,4,5-trichlorfenoxyoctové (2,4,5-T). Účinná látka byla prodávána i do zahraničí a míchána s 2,4-dichlorfenoxyoctovou kyselinou (2,4-D) do směsi známé jako Agent Orange a používané armádou USA během války ve Vietnamu.[5]. Během výroby vznikaly jako vedlejší nežádoucí produkty dioxiny, které zamořily výrobní objekt a 2 sklady a vedly k vážným nemocem části zaměstnanců výrobního provozu koncem 60. a začátkem 70. let 20. století.[17]
V srpnu 2002 se přes Neratovice i Spolanu přehnala povodeň. Přestože výjimečnost její síly a rizika s tím spojená byla známa hodiny až dny dopředu,(povodeň přišla do Spolany proti proudu Labe z Vltavy a ani Praha, ležící přímo na Vltavě – např. ZOO a metro do poslední chvíle nemělo informace že bude zaplaveno) nebylo podle Greenpeace učiněno maximum z toho, co mohlo být uděláno, na ochranu životního prostředí. 14.–15. srpna se voda dostala až do areálu továrny, kterou téměř celou zatopila. Mimo jiné odnesla několik kontejnerů s chemikáliemi a došlo k výbuchu jednoho z hořáku vypouštějící přebytečný plyn a úniku chlóru, který se podařilo asi po hodině a půl zastavit a v souvislosti s čímž byl vyhlášen 3. stupeň chemického poplachu.[18] Vyšetřování havárie trvalo 8 měsíců a nakonec za něj nebyl nikdo potrestán.[19]
V září 2002 ekologické sdružení Arnika vydala konečnou zprávu, která konstatovala, že dioxiny ze Spolany se dostaly do Labe a podle jejich měření 100× překročily limity.[20] V listopadu 2002 zveřejnila organizace Greenpeace výsledky analýz vzorků půdy a zemědělských produktů z obce Libiš, které prokázaly vysoké koncentrace dioxinů mnohonásobně překračující limity Evropské unie i limit hlavního hygienika. V kachním masu a ve slepičích vejcích bylo až 15krát více než limit EU. Spolana nález zpochybňovala tvrzením, že dioxiny vznikají např. též jízdou v automobilu a že zamoření pozemků si lidé mohou způsobit sami třeba pálením suchého listí, plastů, starých pneumatik nebo nábytku zaplaveného povodněmi.[21]
V roce 2004 zveřejnil Státní zdravotní ústav výsledky rozborů krve šedesáti obyvatel 3 obcí kolem chemičky (Neratovice, Libiš a Tišice) a zjistil zhruba dvakrát vyšší hladinu dioxinů než u lidí žijících na Benešovsku.[22]
Od července 2005 do ledna 2008 byly zlikvidovány zbývající dva dioxiny kontaminované objekty v areálu Spolany. Několikamiliardová veřejná zakázka na sanace byla přidělena bez výběrového řízení firmě SITA Bohemia na základě výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, která byla odůvodněna údajnou unikátností sanační technologie. Organizace Greenpeace ale upozornila na existenci dalších vyzkoušených technologií.[23]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Základní info o obci [online]. Obec Libiš [cit. 2023-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Spolana. www.spolana.cz [online]. [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Typ: ilustrovaný magazin pro moderní podnikání. Praha: Sfinx, 15.11.1940, 14(11). s. 648.
- ↑ Rigorózní práce v oboru české a československé právní dějiny. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Miroslav Šuta: Agent Orange a Spolana Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine., Literární noviny, 24/2008
- ↑ Neratovice, město zeleně, chemie a mládí. Praha: Merkur, 1985, 2.vydání. S. 14.
- ↑ Greenpeace: Greenpeace požaduje zlikvidovat dioxinový "Černobyl" ve Spolaně Neratovice, 4. května 2001
- ↑ Rozvodněné Labe utlumilo výrobu ve Spolaně, iDNES.cz, 29.3.2006
- ↑ V zaplavené Spolaně je rizikem také únik dioxinů a rtuti, Arnika.cz, 15.8.2002
- ↑ Nejhorší znečišťovatelé: Deza a Spolana, denik.cz, 1.10.2008
- ↑ V Česku se hůř dýchá, emisí minulý rok přibylo, idnes.cz, 1. října 2008
- ↑ Arnika: Životní prostředí neohrožují jen chemičky, ale i zpracovatelé dřeva nebo výrobci izolačních hmot[nedostupný zdroj], 30.9.2008
- ↑ Spolana. www.spolana.cz [online]. [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Spolana se vrací pod křídla Unipetrolu, má posílit stabilitu výroby. iDNES.cz [online]. 2016-06-10 [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Neratovice, město zeleně, chemie a mládí, s. 22
- ↑ Miroslav Šuta: Spolana — časovaná bomba na břehu Labe, Sedmá generace, 10/2002
- ↑ Greenpeace o případu zamoření Spolany. old.greenpeace.cz [online]. [cit. 2008-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.povodne02.wz.cz [online]. [cit. 2011-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-27.
- ↑ http://blisty.cz/art/14207.html
- ↑ Obavy se potvrdily: Dioxiny ze Spolany jsou v Labi
- ↑ Miroslav Šuta: Dioxinové kachny „made in Spolana“, Sedmá generace, 3/2003
- ↑ Miroslav Šuta: New York, urputné chemikálie a nemocné srdce Archivováno 1. 6. 2008 na Wayback Machine., respekt.cz, 31.3.2008
- ↑ Miroslav Šuta: Spolana: Truchlivá bilance, Sedmá generace, 2/2003
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SLACH, Miloslav. Katalog krajské výstavy Neratovice 1974. Neratovice: FK-01-66 , MěstNV, Spolana Neratovice, 1974.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spolana na Wikimedia Commons - Spolana – oficiální stránky firmy
- Spolana Neratovice na stránkách sdružení Arnika
- Agent Orange a Spolana Neratovice
