Přeskočit na obsah

Slovenština

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovenština (slovenčina)
Rozšíření slovenštiny      oblasti se slovensky mluvící většinou      oblasti s významnou slovensky mluvící menšinou
Rozšíření slovenštiny
     oblasti se slovensky mluvící většinou
     oblasti s významnou slovensky mluvící menšinou
RozšířeníSlovenskoSlovensko Slovensko

MaďarskoMaďarsko Maďarsko
PolskoPolsko Polsko
ČeskoČesko Česko
UkrajinaUkrajina Ukrajina
KanadaKanada Kanada
USAUSA USA
RakouskoRakousko Rakousko

SrbskoSrbsko Srbsko
Počet mluvčích7 milionů
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorJazykovědný ústav Ľudovíta Štúra - Slovenská akademie věd
Úřední jazykSlovensko, Česko, Vojvodina (Srbsko), Evropská unie
Kódy
ISO 639-1sk
ISO 639-2slo (B)
slk (T)
ISO 639-3slk
EthnologueSLO
Wikipedie
sk.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník slovenského kněze, spisovatele a také jednoho z prvních kodifikátorů slovenštiny Antona Bernoláka v Trnavě

Slovenština (slovenčina – slovenský jazyk) je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho počátcích se dokonce mluvilo o dvou podobách jednoho československého jazyka. Největší rozdíly mezi slovenštinou a češtinou jsou ve slovní zásobě.[zdroj⁠?!] Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština; například se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

Oficiální status

[editovat | editovat zdroj]

Slovenština je státním jazykem na Slovensku a jedním z úředních jazyků Evropské unie. Státním jazykem Slovenska je podle ústavy.[1] Od roku 1995 platí na Slovensku zákon o státním jazyce,[2] který staví slovenštinu nad ostatní jazyky, jimiž se v zemi hovoří, aniž by tím byla dotčena práva národnostních menšin. Zákon chrání slovenský jazyk a zajišťuje občanům právo domluvit se tímto jazykem a osvojit si jej slovem i písmem. Upravuje používání slovenštiny v úředním styku, ve školství, ve sdělovacích prostředcích a tisku, při poskytování informací spotřebitelům a v dalších oblastech života. Řeší rovněž závaznost kodifikované podoby spisovné slovenštiny. Podle tohoto zákona musejí být dvojjazyčné nápisy na prvním místě ve slovenském jazyce. Nápis v cizím jazyce nesmí být větším písmem než nápis ve slovenštině.

Kodifikace

[editovat | editovat zdroj]

Kodifikovanou formu spisovné slovenštiny podle zákona o státním jazyce vytvářejí jazykoví odborníci (slovakisté). V praxi jde o vědce z Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd. Kodifikační příručky schvaluje ministerstvo kultury a formou opatření je vyhlašuje a uveřejňuje na svých internetových stránkách. Závaznými kodifikačními normami jsou Pravidla slovenské výslovnosti, Pravidla slovenského pravopisu, Krátký slovník slovenského jazyka a Morfologie slovenského jazyka.[3] Kodifikovaná forma je závazná pro používání v různých oblastech života. Závaznost používání spisovné slovenštiny vyplývá jak ze zákona o státním jazyce, tak i z dalších zákonů (např. v oblasti reklamy, při označování potravin a dalších výrobků, při prodeji spotřebitelům a podobně).[4]

Postavení slovenštiny v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s přetrvávající širokou srozumitelností slovenštiny umožňuje český právní řád užívat slovenštinu, na rozdíl od jiných menšinových jazyků, bez překladatele či tlumočníka v řadě právních a úředních úkonů. Týká se to mnoha aspektů společenského života na celém území státu. Například Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) „Úřední jazyk: Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině…“ (§ 3, odstavec 1).[5] Zákon o správě daní a poplatků byl ke dni 1. lednu 2011 zrušen a nahrazen daňovým řádem (zákon č. 280/2009 Sb.). V ustanovení § 76 daňového řádu stanoví, že při správě daní se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Slovenština tak k 1. lednu 2011 ztratila v oblasti správy daní své privilegované postavení.

Dějiny slovenské literatury

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Dějiny slovenštiny.

Nejstarší slovanská literatura vzniklá na území dnešního Slovenska se datuje do období Velkomoravské říše, tedy konce 9. století.[6]

Slovenská literatura, včetně děl psaných latinsky, staroslověnsky a česky, se člení (podle období vzniku) takto:

Starší slovenská literatura (800–1780)

[editovat | editovat zdroj]
  • Středověká literatura (800–1500)
  • Humanistická a renesanční literatura (1500–1650)
  • Barokní literatura (1650–1780)

Novější slovenská literatura (1780–1945)

[editovat | editovat zdroj]
  • Klasicismus a preromantizmus (1780–1840)
  • Romantismus (1840–1850)
  • Od romantismu k začátku realismu (1850–1875)
  • Realismus (1875–1905)
  • Slovenská literární moderna (1905–1918)
  • Meziválečná literatura (1918–1939)

Písmo a abeceda

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Slovenská abeceda.

Slovenština se píše upravenou latinkou s následujícími přidanými znaky:

á ä č ď dz dž é ch í ĺ ľ ň ó ô ŕ š ť ú ý ž

Výslovnost

[editovat | editovat zdroj]
Slovenské samohlásky

Podobná jako v češtině, až na následující písmena:

ä – v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e (päť, pamäť)

ľ – měkké l (ľahký)

ĺ – dlouhé slabikotvorné l (dĺžka)

v — na konci slov jako u (domov / domou)

ŕ – dlouhé slabikotvorné r (vŕba)

ô – uo (môcť)

Slovenské dvouhlásky (diftongy)

Dvouhlásky

[editovat | editovat zdroj]

Ve slovenštině existují ještě dvouhlásky, které tvoří dlouhé slabiky a vyslovují se následovně:

ia – ja (priadza / příze)

ie – je (miera / míra)

iu – ju (vyššiu / vyšší)

Platí tady také pravidlo tzv. rytmického krácení, podle kterého se v případě, kdy by měly systémově následovat dvě dlouhé slabiky (s dlouhou samohláskou nebo s dvouhláskou, druhá slabika zkrátí, tj. např. vo-lám, ve-šiam (věším), ale spá-vam (spávám), spie-vam (zpívám). Z tohoto pravidla existují výjimky, např. koncovky zvířecí přídavných jmen (líščí, líščia, býčí, páví,…) nebo podstatná jména středního rodu na -ie v 1. pádě jednotného čísla (vzor „vysvedčenie“ – lístie, lístiu, lístím, dianie,…).

Nářečí

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Kulturní slovenština, Záhorie a Nářečí slovenštiny.
Dialektální členění slovenštiny: 1), západoslovenské, 2), středoslovenské, 3) východoslovenské, 4) maďarské a jiné

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než čeština. Hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky[zdroj⁠?!]) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území – na Spiši, Oravě a Horních Kysucích – se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké polštině.

Slovenské nářečí od českých nářečí se liší ve používání následujících hlásek: dz dž ä ŕ ĺ ľ a dvojhlásek ia ie iu ô, které se ve českých nářečích nepoužívá a - ř - ě ů, které se ve slovenských nářečích nevyskytuje



ukázka výslovnosti slova NE v slovenských nářečích od západu na východ (zleva doprava):

ne – nie/nyje – nie/ňje – ni/ňi – ně

Rozdělení slovenských nářečí

[editovat | editovat zdroj]
  • Západoslovenské: záhorské, bratislavské, trnavské, nitrianske, trenčianske, hornonitrianske, komárňanské
  • středoslovenské: tekovské, hontianske, novohradské, gemerské, zvolenské, horehronské, liptovské, oravské, turčianske, kysucké, považskobystrické
  • východoslovenské: spišské, šarišské, turnianské, zemplínske, abovské, popradské, zamagurské
  • Dolnozemské Slovenské nářečí: mimo Slovenské republiky v Panonské nížině v srbské Vojvodině a na jihovýchodě Maďarska, západním Rumunsku a chorvatské části Syrmia

Příklady

[editovat | editovat zdroj]

Číslovky

[editovat | editovat zdroj]
Slovensky Česky
jeden jeden
dva dva
tri tři
štyri čtyři
päť pět
šesť šest
sedem sedm
osem osm
deväť devět
desať deset

Ukázky slovenského textu a lexika

[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

slovensky

Všetci ľudia sa rodia slobodní a rovní v dôstojnosti aj právach. Sú nadaní rozumom a svedomím a majú sa k sebe správať v duchu bratstva.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Znamení horoskopu

[editovat | editovat zdroj]
váhy – váhy beran(skopec) – baran
býk – býk štír – škorpión
blíženci – blíženci střelec – strelec
rak – rak kozoroh – kozorožec
lev – lev vodnář – vodnár
panna – panna ryby – ryby

Jednotné a množné číslo

[editovat | editovat zdroj]

Slovenština má stejně jako čeština jednotné a množné číslo, také má pomnožná a hromadná podstatná jména.

Pomnožná podstatná jména jsou taková, která mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (nástenné hodiny, nohavice, nožnice…)

Hromadná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar množného čísla, ale označují větší počet (ľudstvo, lístie…)

Příslovce

[editovat | editovat zdroj]

Pojmenovává okolnosti dějů, vlastností a předmětů. Část příslovečných určení (zejména příslovce odvozená od jakostních přídavných jmen) je možné stupňovat.

Rozeznávají se tyto druhy příslovcí:

  • miesta (místa): hore, dolu, vrchom, blízko, tu, tam, dnu, zdola;
    ptáme se na ně: kde?, kade?, odkiaľ?, pokiaľ?
  • času (času): teraz, hneď, zajtra, včera, dávno;
    ptáme se na ně: kedy?, odkedy?, dokiaľ?
  • spôsobu (způsobu): dobre, zle, pekne, veselo;
    ptáme se na ně: ako?
  • príčiny (příčiny): náročky, naschvál, náhodou;
    ptáme se na ně: prečo?, načo?

Příjmení

[editovat | editovat zdroj]

Příjmení se stejně jako v češtině většinou až na výjimky přechylují.

Rozdíly mezi slovenštinou a češtinou

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou.
  • Slovenské hlásky, které se v české abecedě nevyskytují, jsou ä, dz, dž, ľ, ŕ, ĺ. Česká písmena ř, ě, ů nejsou ve slovenštině. Slovenština používá oproti češtině dvojhlásky ia, iu, ie a ô.
  • Slovenština více palatalizuje, takže zní měkčeji.
  • Spodoba znělosti je silnější ve slovenštině.
  • Slovenština
    • má pravidelnější gramatiku než spisovná čeština, protože ta byla zatížena ideálem jazyka 15.–16. století a zjednodušení v obecné češtině do ní jen těžko pronikala.
    • má jiné koncovky a vzory skloňování a časování.
    • má 6 pádů – 5. pád (oslovujeme, voláme) byl nahrazen 1. pádem (pozůstatky – pane (on), pani (ona), otče, mami, Bože).
  • Některá základní slova si vůbec nejsou podobná a zase některá podobná slova mají úplně jiný význam. Některá odborná terminologie byla přejata z češtiny do slovenštiny, ale například názvy rostlin a zvířat jsou značně rozdílné.
    • příklady rozdílných slov v základní zásobě: hovoriť – mluvit; hej – jo; ak – jestli, -li; Dovidenia – Na shledanou; január – leden; mačka – kočka; bozkávať – líbat; teraz – nyní, teď; tovar – zboží
      • kel – kapusta
      • kapusta – zelí
      • kaleráb – kedlubna
      • poľovník – myslivec
    • rozdílné koncovky (-cia, -dlo, -ť, -om x -c(i)e, -tko, -t, -em), vyjádření (treba, možno x je třeba, je možné), předložky (na x k, pro) . . .
    • příklady rozdílných významů: topiť (topit pod vodou) x topit (kúriť); kúriť (topit) x kouřit (fajčiť cigaretu, dymiť z komína); horký (hořký) x horký (horúci) . . .
  • Slovenština používá trpný rod tvořený pomocí trpného příčestí ještě méně než čeština a dává přednost tvaru se zvratným zájmenem sa.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ústava slovenskej republiky. www.mzv.sk [online]. [cit. 2013-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-25. 
  2. ↑ Zákon o štátnom jazyku SR
  3. ↑ Kodifikačné príručky [online]. Bratislava: Ministerstvo kultúry SR [cit. 2013-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-01. (slovensky) 
  4. ↑ Správa o stave používania štátneho jazyka na území Slovenskej republiky [online]. Bratislava: Ministerstvo kultúry SR, 2012 [cit. 2013-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. (slovensky) 
  5. ↑ Zákony ČR http://portal.gov.cz
  6. ↑ Univerzitná knižnica v Bratislave http://www.ulib.sk/sk/stredisko-unesco/pamat-sveta/pamat-slovenska/zlata-nit-slovenskej-literatury/

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Slovanské jazyky
Západoslovanské
česko-slovenské
lužickosrbské
lechické
Jihoslovanské
západní
východní
Východoslovanské
Praslovanština†
 
poznámka: † vymřelý jazyk
Oficiální jazyky Evropské unie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slovenština&oldid=24011580“