Přeskočit na obsah

Rastafariánství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rastafarián na Barbadosu v typicky barevném oděvu a odznakem s podobiznou císaře Haila Selassia I.

Rastafariánství je abrahámovské náboženství,[1][2] které se vyvinulo na Jamajce během 30. let 20. století v afroamerické komunitě. Je klasifikováno jako nové náboženské hnutí a sociální hnutí.[3] Vyznavači této víry jsou známí jako rastafariáni nebo Rastas. Rastafariánská víra kombinuje prvky židovství a křesťanství, částečně též islámu a dalších náboženství. Vychází z výkladu Bible, který ztotožňuje černochy s Izraelity (případně se ztraceným izraelským kmenem) a označuje je za vyvolený národ.[4] Jejich zemí zaslíbenou je Etiopie nebo obecně Afrika, označovaná též jako Zion. Tam mají být jednoho dne všichni černoši repatriováni velkým exodem ze všech západních zemí, ve kterých žili v otroctví a útlaku. Zotročení černochů bělochy a přeneseně celý Západní svět je rastafariány přirovnáván k Babylonskému zajetí. Tento babylon je považován za boží trest a má být zničen až nadejde soudný den. Ústřední postavou rastafariánské víry je etiopský císař Haile Selassie I., který je dle různých výkladů považován za vtělení boha a Spasitele,[5] případně druhý příchod Ježíše.[6] Z jeho předkorunovačního jména a titulu rás Tafari Makonen je odvozen název náboženství.

Rastafariánství vzniklo v chudých a sociálně vyloučených afrojamajských komunitách. Jeho afrocentrická ideologie byla do značné míry reakcí na tehdy dominantní britskou koloniální kulturu na Jamajce. Bylo ovlivněno jak etiopianismem, tak ideou návratu do Afriky, které prosazovali černošští nacionalisté, jako například Marcus Garvey. Náboženství se začalo formovat poté, co několik protestantských křesťanských duchovních, zejména Leonard Howell, prohlásilo, že korunovace Haile Selassieho etiopským císařem v roce 1930 byla naplněním biblického proroctví. V 50. letech přivedl protikulturní postoj rastafariánství hnutí do konfliktu s širší jamajskou společností, včetně násilných střetů s policií. V 60. a 70. letech si hnutí získalo na Jamajce větší uznání a zároveň se dostalo do širšího mezinárodního povědomí díky popularitě reggae hudebníků inspirovaných rastafariánstvím, zejména Boba Marleyho. V této době také někteří z rastafariánů uskutečnili svůj plán návratu do Afriky a usadili se v etiopském městě Šašemane. Nadšení pro rastafariánství v 80. letech opadlo po smrti Haile Selassieho a Marleyho, avšak hnutí přežilo a má své příznivce v mnoha částech světa.

Odhadovaný celosvětový počet rastafariánů byl v roce 2009 kolem jednoho milionu.[7] V České republice při sčítání lidu v roce 2021 deklarovalo rastafariánské vyznání 190 osob.[8]

Víra

[editovat | editovat zdroj]
Haile Selassie I., císař Etiopie v letech 1930 až 1974.

Posvátné knihy

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánská víra čerpá svou duchovní inspiraci především z Bible krále Jakuba, přičemž nejvýznamnější jsou texty Starého zákona a knihy Zjevení. Rastafariánský výklad Bible se soustředí na myšlenku, že černošský národ je vyvoleným lidem, obdobně jako starověcí Izraelité. Vedle Bible hraje významnou roli také etiopská náboženská kniha Kebra Nagast, která popisuje spojení mezi králem Šalomounem a královnou ze Sáby a podporuje myšlenku, že etiopští panovníci jsou přímými potomky biblického krále Davida.[9] Další důležité knihy pro rastafariány jsou The Holy Piby (Svatá Piby), která je někdy nazývána „černošskou Biblí“ a zdůrazňuje roli Etiopie v duchovní historii,[10] a The Promised Key, kterou napsal Leonard Howell, jeden z prvních kazatelů rastafariánství, a která stanovuje některé základní principy této víry.[11]

Bůh

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánská víra je formou monoteismu, rastafariánský bůh se nazývá Jah (výslovnost [džá];[12] z hebrejského Jahve). Rastafariáni věří v jediného a všudypřítomného boha, který přebývá v každém jednotlivci. Tato víra je založena na interpretaci biblických textů, které rastafariáni přizpůsobují svému duchovnímu chápání. Jah je považován za ochránce černošského lidu, který ho provází v jejich boji za osvobození a návrat do zaslíbené země. Bůh je stejně jako v křesťanství trojjediný, tvoří jej otec (stvořitel Jah), syn (spasitel Rastafari) a duch svatý (jenž je součástí každého člověka a pomáhá každému v sobě nalézt božský díl).[9] Z toho také pramení rastafariánské „Já a já“ (anglicky I and I), kdy první Já odkazuje na boha Jaha a druhé já na osobu rastafariána, který toto paradigma pronáší.[3]

Haile Selassie

[editovat | editovat zdroj]

Ústřední postavou rastafariánské víry je etiopský císař Haile Selassie I., který je považován za vtělení boha a Spasitele, přesné výklady jeho identity se však liší.[13] Někteří rastafariáni jej vidí jako druhý příchod Ježíše Krista na Zemi,[14][15] zatímco jiní jej vnímají jako božího posla, který přinesl černošskému národu naději a důkaz jeho vyvolenosti.[15] Jméno rastafariánského hnutí pochází právě z předkorunovačního jména Haile Selassieho – rás Tafari Makonen.[16] Jeho korunovace v roce 1930 byla pro rastafariány naplněním biblických proroctví a potvrzením jeho božského poslání.[5] I když sám císař nikdy veřejně nepotvrdil svou božskou roli, jeho význam v rastafariánské víře zůstává zásadní.

Ježíš

[editovat | editovat zdroj]

V rastafariánské teologii je Ježíš Kristus chápán odlišně než v tradičním křesťanství. Rastafariáni jej považují za proroka a osvoboditele, jehož poselství bylo překrouceno západní církví. Často je zobrazován jako černoch, což je v protikladu k běžnému západnímu zobrazení Ježíše jako bělocha.[14][17] Rastafariáni věří, že pravé křesťanství bylo určeno pro africký lid a že Ježíšovo poselství bylo později zmanipulováno evropskými mocnostmi k podpoře kolonialismu a nadvlády bílých nad černými.[18][19] Někteří rastafariáni spojují Ježíše s Hailem Selassiem, zatímco jiní je považují za dvě různé, ale propojené duchovní bytosti.

Exil v Babylonu

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariáni používají pojem Babylon k označení bělošské[3] západní[20] společnosti a celého systému útlaku, který zotročoval a nadále utlačuje černošský národ. Toto označení vychází z biblického příběhu o Babylonském zajetí Izraelitů a rastafariáni jej aplikují na svůj vlastní historický a současný útlak. Babylon představuje útlak bílých mocností, rasovou nespravedlnost, korupci, materialismus a duchovní odcizení. Rastrafariáni věří, že černoši byli násilně odvlečeni do Babylonu (tedy do západního světa) a že jejich pobyt zde je součástí božího trestu, který jednoho dne skončí.[6][9]

Návrat do Zionu

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánskou zemí zaslíbenou je Etiopie nebo obecně Afrika, označovaná též jako Zion (podle biblického Sijónu[3]). Rastafariánská víra hlásá, že černošský národ bude jednoho dne osvobozen a navrátí se do svého původního domova v Africe. Tento koncept je často spojován s učením Marcuse Garveyho, který propagoval myšlenku repatriace Afričanů z amerického kontinentu zpět do jejich původní vlasti. Rastafariáni věří, že návrat do Zionu je nejen fyzickým, ale i duchovním procesem, který zahrnuje osvobození mysli od vlivu Babylonu a přijetí pravé africké identity. Někteří rastafariáni podnikli kroky k repatriaci do Etiopie, zejména do oblasti Šašemane, kterou Haile Selassie daroval černošským obyvatelům diaspory jako jejich nový domov. Celý koncept návratu do Zionu je úzce spojen s očekáváním božího soudu, během něhož má Babylon padnout a spravedliví mají být zachráněni.[9][13]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánství vzniklo na Jamajce, kam byli na místo původních obyvatel, Aravaků, od 16. století dováženi afričtí černoši především z kmenů Fantů a Ašantů, kteří se postupně stali majoritní většinou zdejší populace. Ti zde žili v otroctví nejprve pod španělskou a poté pod britskou nadvládou. Většina z nich chtěla nějakým způsobem reagovat na otrokářské zacházení od svých pánů a jejich snahu, jak zničit původní africké náboženské prvky víry a nahradit je křesťanskou vírou. Z Bible se dověděli o prastarých afrických civilizacích Egyptu a Etiopii a začali se identifikovali s těmito kulturami a považovat se za potomky starých Egypťanů a Etiopanů. Začali vyvíjet vlastní věroučný systém, který dal základ pro vznik rastafariánství.[9] V roce 1834 došlo ke zrušení otroctví[14] a následně uvolnění poměrů v černošské komunitě, ve které začali působit různí kazatelé a další osobnosti kteří tyto ideje podporovali a vkládali do svých kázání rasový tón. Mezi ně patřil například Alexander Bedward.[21] Ten roku 1895 ve své kázání řekl: „Existuje bílá zeď a černá zeď, a bílá zeď se uzavírá kolem černé zdi; ale nyní se černá zeď stala větší než bílá zeď a musí bílou zeď zbourat."[22]

Po zrušení otroctví byli jako náhrada za otroky na Jamajku dováženi pracovníci z Indie; v letech 1845 až 1917 jich sem přišlo kolem 36 000.[23] Ti s sebou přinesli konopí, které bylo na Jamajku dováženo z oblasti Bengálska. Od nich rozšířilo po celé Jamajce a stalo se součástí místní kultury.[24][25]

V průběhu 19. století rostly na Jamajce i mimo ni požadavky na přesídlení africké diaspory v západní Evropě a Americe do Afriky, přičemž někteří z příslušníků těchto diaspor zakládaly kolonie v Sierra Leone a Libérii.[3][14]

Vznik

[editovat | editovat zdroj]
Marcus Garvey při kázání v Harlemu, 1920

Nejvýznamnější osobností, která stála u vzniku rastafariánství, byl Marcus Garvey. Nebyl tradičním kazatelem a své učení nepropojoval přímo s náboženstvím, byl spíše politickým aktivistou a zaměřoval se na politickou emancipaci černochů. Mnohé z jeho politických myšlenek však v rámci rastafariánství získaly náboženský rozměr. Garvey podporoval černochy v tom, aby se osvobodili od závislosti na bílých a stali se tvůrci vlastního osudu. Svou činností popularizoval myšlenku „Zpět do Afriky“ (Back to Africa), což zahrnovalo jak dekolonizaci Afriky, tak i boj za politickou a náboženskou svobodu černochů. Věřil, že jediným skutečným řešením pro černochy je návrat na africký kontinent a osvobození se od koloniálních mocností. Jeho učení zahrnovalo čtyři základní principy: jednota, rovnost, sebeúcta a hrdost na osvobozenou Afriku. V roce 1914 Garvey založil Asociaci za všeobecný černošský pokrok (anglicky The Universal Negro Improvement Association, UNIA), jejímž cílem bylo vytvoření celosvětového bratrství mezi všemi černochy, zvyšování hrdosti na příslušnost k této rase a posílení nezávislosti černošských států v Africe. Tato organizace hrála klíčovou roli ve formování africko-amerického národního hnutí a stala se inspirací pro pozdější rastafariánské myšlenky. Roku 1916 odjel do USA a začal veřejně hlásat své učení v New Yorku. Právě v této době měl údajně vyřknout proroctví o brzkém příchodu černého mesiáše (které však není spolehlivě historicky doloženo[26]).[9][5]

„ Pohleďte k Africe, na korunovaci černého krále, on bude Spasitel! “
— Marcuse Garvey, 1916[27]

Formující se rastafariáni začali Marcuse Garveyho pokládat za proroka.[5] V roce 1920 se v New Yorku konala první velká konferenci UNIA, kde bylo rozhodnuto, že jako zdroj identity černochů všude na světě bude přijímána Etiopie.[9] Orientace na Etiopii, známou též jako Habešské císařství, vyplývala nejen z jejího výskytu v Bibli,[pozn. 1] ale i z faktu, že na přelomu 19. a 20. století byla jediným africkým státem, který si udržel nezávislost a nebyl rozdělen mezi koloniální mocnosti.[26] V jejím čele od roku 1889 stál císař Menelik II., který zemi podstatně modernizoval, kdy například inicioval stavbu železnice z Džibutska do Addis Abeby či zavedení telegrafní sítě a v roce 1896 Etiopii ubránil před italským útokem.[28] V roce 1913 však zemřel, což vedlo k politické krizi. Jeho nástupcem se stal jeho vnuk Ijasu V., tehdy šestnáctiletý, politicky nezkušený a zábavě holdující mladík, který svým vstřícným postojem vůči muslimům a údajnou konverzí k islámu proti sobě poštval křesťanskou církev a v roce 1916 byl sesazen.[29] Na trůn usedla jeho teta a Menelikova dcera Zauditu I., jejím spoluvládcem (regentem) a následníkem byl jmenován její synovec Tafari Makonen, který se stal do značné míry faktickým vládcem.[30][31] Ze své pozice navázal na reformní snahy císaře Menelika a například podporoval evropské standardy ve školách, nemocnicích a továrnách. V roce 1923 podal jménem Etiopie přihlášku do Společnosti národů a přestože někteří její představitelé pochybovali, zda je země dostatečně civilizovaná, ještě téhož roku prosadil její schválení poté, co se zavázal k boji proti obchodu s otroky.[32][33] Když císařovna v roce 1930 zemřela, Makonen se stal císařem a byl v Katedrále svatého Jiří korunován jako Haile Selassie I. V roce 1931 v návaznosti na předchozí reformy vydal historicky první etiopskou ústavu, která poprvé zřídila parlament.[34]

Císař Haile Selassie I. v korunovačním oděvu s korunovačními klenoty, 1930

To bylo mnohými považováno za naplnění Garveyho proroctví.[12] Pravděpodobně první s tímto názorem veřejně vystoupil Garveyho následovník Leonard Howell v roce 1932, často je tedy uváděn jako zakladatel rastafariánství.[5][35] Ten začal v jamajské komunitě kázat o tom, že Haile Selassie je spasitel.[36] Spolu s ním byli mezi prvními kazateli rastafariánství také Joseph Hibbert, Archibald Dunkley a Robert Hinds, z nichž každý dospěl k přesvědčení, že je Selassie mesiáš nezávisle na ostatních.[5] Kolem každého z nich se stejně jako kolem Marcuse Garveyho, který se vrátil na Jamajku v roce 1927 poté, co byl po vyšetřování vedeným J. Edgarem Hooverem deportován z USA,[37] brzy vytvořila skupinka následovníků.[5] V roce 1935 Howell vydal stěžejní text The Promised Key.[36] V tomto spisu, který je základním souhrnem rastafariánské věrouky, je císař Selassie nazýván "král Rastafari" a společně se svou manželkou Menen Asfaw je označován za "krále Alfu a královnu Omegu".[11] V témže roce byl Leonard Howell zatčen poté, co v Kingstonu prodával fotografie císaře Selassieho a vyzýval obyvatele Jamajky, aby přísahali věrnost jemu, namísto britského krále Jiřího V.; následně byl odsouzen k několika letům odnětí svobody.[38][36]

Po těchto událostech Marcus Garvey přesídlil do Londýna.[39] V roce 1936 došlo k invazi fašistické Itálie do Etiopie, které nezabránilo ani členství ve Společnosti národů, a po porážce slabě vyzbrojených etiopských vojsk císař Selassie uprchl do Anglie. Zde v roce 1937 došlo ke sporu mezi ním a Garveym, kdy Garvey Selassieho nazval zbabělcem a feudálem, který zradil svou zemi, když ji opustil; vyčítal mu i nezvládnutou situaci s otrokářstvím.[39] V roce 1940 Garvey v londýnském exilu zemřel. Na Jamajce byl Leonard Howell v roce 1939 propuštěn z věznice a v roce 1940 založil první rastafariánskou komunitu známou jako Pinnacle ve farnosti Saint Catherine.[36][38] Její populace rychle rostla a brzy dosáhla 4 500 osob.[35] V roce 1941 spojenecké síly osvobodily Etiopii od italské okupace a Haile Selassie se vrátil na trůn. Mnoho rastafariánů to interpretovalo jako naplnění proroctví učiněného v Knize zjevení.[14][pozn. 2]

Šíření

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánství bylo zejména ve svých počátcích přitažlivé pro příslušníky nižší třídy Jamajky. Prvních třicet let byl rastafariáni trvale v konfliktním vztahu s jamajskými úřady. Jamajští Rastas vyjadřovali pohrdání mnoha aspekty ostrovní společnosti a považovali vládu, policii, byrokracii a zavedené církve za nástroje babylonu. Byli také často zatýkáni za pěstování a držení konopí, které bylo postaveno mimo zákon v roce 1913.[40] I přesto během 40. a 50. let hnutí rychle rostlo na Jamajce a rozšířilo se také na další karibské ostrovy, do Spojených států a Spojeného království.[14] Kolem roku 1947 se poprvé v Kingstonu začali objevovat muži s dredy.[41]

Navzdory nárůstu popularity císař Haile Selassie své božství odmítal a jako křesťan Etiopské ortodoxní církve nemohl věroučné základy nového náboženství přijmout, jeho postoj k rastafariánství tak byl spíše zdrženlivý.[34][12] Nicméně v etiopském městě Šašemane v roce 1948 vymezil dva kilometry čtvereční půdy, určených pro usazení Afroameričanů, kteří si přejí návrat do Afriky.[42] Toto území nebylo určeno přímo rastafariánům, nýbrž členům Etiopské světové federace (EWF) sídlící v USA, přesto přitáhlo jejich pozornost.[43] V roce 1959 samozvaný prorok a zakladatel Africké reformní církve Claudius Henry prodal Afro-Jamajčanům, včetně mnoha rastafariánů, tisíce lodních lístků k plavbě zpět do Afriky. Loď však nikdy nevyplula a Henry byl obviněn z podvodu. V roce 1960 byl odsouzen k šesti letům vězení za spiknutí za účelem svržení vlády.[17] Později však do Šašemane několik set Jamajských emigrantů skutečně přicestovalo a v roce 1963 ustanovili první rastafariánskou komunitu v Africe.[9] V roce 1967 byl správcem osady v Šašemane jmenován Gladstone Robinson, člen EWF a rastafarián, který zde také provozoval školu.[43]

Bob Marley při koncertu, 1980

Na Jamajce pokračoval napjatý vztah mezi rastafariány a vládou. Komunita Pinnacle Leonarda Howella pokračovala ve své existenci a docházelo zde k nelegálnímu pěstování konopí, dokud nebyla v květnu 1954 při policejním zásahu zcela zničena.[41] Přístup vlády k rastafariánům se výrazně změnil až poté, co v roce 1962 Jamajka získala nezávislost. Tělo Marcuse Garveyho, který zemřel v londýnském exilu v roce 1940, bylo roku 1964 převezeno na Jamajku a pohřbeno v Kingstonu v Parku národních hrdinů, národním hřbitově Jamajky.[44] Později byl in memoriam vyznamenán nejvyšším jamajským vyznamenáním, a to Řádem národního hrdiny.[45]

V roce 1966 na pozvání vlády navštívil Jamajku císař Haile Selassie. Událost, která se stala během jeho příletu, byla pro tisíce rastafariánů zázrakem a skutečným potvrzením Selassieho božskosti. Byl deštivý den a na letišti císaře očekával dav desítek tisíc rastafariánů. Někteří z nich prohlašovali, že s jeho příletem přestane pršet. Když letadlo dosedlo na přistávací plochu, déšť skutečně ustal.[46] Další účastníci popisovali jiné údajné zázraky, například Rita Marleyová prohlásila, že na císařových rukou viděla stigmata.[34] V rámci čtyřdenní návštěvy císař mimo jiné předal vedoucím rastafariánských skupin zlaté medailony s etiopskou pečetí,[47] a přednesl k nim projev, kde vyjádřil, že by se rastafariáni sami měli osvobodit, získat respekt a uznání, dříve než by se chtěli navracet do země zaslíbené.[9][12]

Velký vliv na rozšíření rastafariánství měla v 60. a 70. letech popularita hudebního stylu reggae a zejména Boba Marleyho, který již ve svých třinácti letech začal vytvářet texty založené na folklóru a náboženství, jimž se naučil na venkově. V dospělosti se přestěhoval do slumu Trench Town kde v roce 1962 vytvořil svou první nahrávku. Později založil skupinu The Wailers, ve které působil mimo jiných i Peter Tosh, rovněž rastafarián. Ve svých textech často používal rastafariánské a biblické motivy[48] a významně napomohl propagaci rastafariánské víry.[49]

„ Vítejte ve jménu císařské výsosti Haile Selassieho! Boha Rastafariho, pána pánů a krále králů! Následníka Šalomounova a vítězného lva judejského! “
— Bob Marley na úvod svých koncertů[34]

V Etiopii došlo roku 1974 k vojenskému převratu a císař Haile Selassie byl sesazen; následujícího roku za nejasných okolností zemřel,[50] jeho tělo však nebylo nalezeno. Rastafariáni si Selassieho smrt vysvětlovali různými způsoby. Někteří tvrdili, že byla zinscenována a Selassie dále žije v skrytu; jiní ji přijali jako nutnost s tím, že Bůh nadále není na zemi přítomen fyzicky, ale jen jako všudypřítomný duch.[12] Nová vláda v Etiopii znárodnila veškerou půdu, včetně té komunitě v Šašemane, nicméně později bylo rastafariánům z původních 200 hektarů vráceno 40.[51] Císařská rodina uprchla do Londýna, kde roku 1977 princ Amha Selassie navázal přátelství s Bobem Marleym,[52] který téhož roku vydal jedno ze svých nejvlivnějších alb Exodus.[53] Marley nadále pokračoval v propagaci rastafariánství a v roce 1979 navštívil i etiopské Šašemane, přestože se tomu etiopská vláda snažila zabránit.[54] V roce 1981 však zemřel poté, co z důvodů své víry odmítl léčbu rakoviny.[55] Téhož roku zemřel i Leonard Howell.[35] Po smrti tří nejvýznamnějších osobností došlo ke stagnaci a konzervaci rastafariánských komunit, která na několik desítek let zabrzdila rozvoj nové teologie.[16]

Po konci Etiopské občanské války, která trvala od svržení císaře až do roku 1991, došlo k příchodu stovek nových osadníků do komunity v Šašemane, jejíž populace dosáhla počátkem devadesátých let vrcholu s počtem 2 000 osob.[56] V roce 1992 bylo pod podlahou paláce v Addis Abebě nalezeno tělo císaře Selassieho, který byl patrně zavražděn pučisty.[57]V Jihoafrické republice namísto důrazu na návrat do Afriky jakožto země zaslíbené zaujímá podobně důležité místo myšlenka panafrikanismu. Tu se objevují i ideje nadřazenosti černé rasy.[3] 28. prosince 1997 se v JAR konalo velké shromáždění rastafariánů, které navazovalo na myšlenky panafrikanismu a garveyismu (podle jednoho z představitelů hnutí, "proroka" Marcuse Garveye, nazývaného též "černý Mojžíš").[20] V roce 2000 bylo slavnostně pochováno v katedrále Nejsvětější trojice v Addis Abebě.[58] V roce 2015 došlo na Jamajce k částečné dekriminalizaci marihuany. Součástí této novely bylo i ustanovení, že příslušníci rastafariánského hnutí mohou beztrestně užívat marihuanu pro náboženské účely. Poprvé od vzniku hnutí tak mohli jamajští rastafariáni legálně provozovat své rituály.[59] V roce 2017 etiopská vláda poprvé formálně uznala rastafariánské osadníky v Šašemane a vydala jim doklady udělující status rezidentů (ne však etiopské občanství).[60]

Struktura hnutí

[editovat | editovat zdroj]
Země s největším počtem rastafariánů:
Země Počet rastafariánů
JamajkaJamajka Jamajka 31 000 (2016)[61][62]
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 6 000 (2021)[63]
Svatá LucieSvatá Lucie Svatá Lucie 3 000 (2016)[61]
BarbadosBarbados Barbados 3 000 (2016)[61]
KanadaKanada Kanada 2 000 (2021)[64]
EtiopieEtiopie Etiopie 1 200 (2017)[pozn. 3][65][66][67]
GrenadaGrenada Grenada 1 000 (2016)[61]
Svatý Vincenc a GrenadinySvatý Vincenc a Grenadiny Svatý Vincenc a Grenadiny 1 000 (2004)[68]
DominikaDominika Dominika 900 (2016)[61]
Montserrat 100 (2016)[61]

Mnoho rastafariánů žije v oblasti Karibiku, další skupiny jsou v Severní Americe, Evropě a Africe. Celosvětový počet je nejasný, odhaduje se mezi 700 tisíci[61] a jedním milionem.[7] Rastafariánské hnutí je decentralizované a funguje na komunitním principu, přesto v jeho rámci existují různé skupiny či odnože (někdy označované za řády,[69] sekty[7] či denominace[70]), které spojují určité prvky odlišující je od ostatních. Rastafariáni je nazývají mansions. Mezi nejvýznamnějšími jsou Nyahbinghi, Bobo Shanti a The 12 Tribes of Israel.[71]

Nyahbinghi

[editovat | editovat zdroj]

Nyahbinghi je nejstarší ze všech rastafariánských skupin a usiluje o co nejužší propojení rastafariánské víry s africkým dědictvím. Název pochází od královny Nyahbinghi, která vládla Ugandě v 19. století a pomohla oslabit vliv koloniálních mocností. Výraz Nyahbinghi je často překládán jako „Smrt všem utlačovatelům“. Skupina se soustředí na uctívání Haile Selassieho, kterého považuje za vtělení Boha. Etiopie hraje v jejich víře klíčovou roli, protože důrazně podporují repatriaci černochů do Afriky. Členové Nyahbinghi považují vodu, vzduch a oheň za základní životní prvky. Oheň je vnímán jako hněv Jaha seslaný na Babylon. Vyznávají přísnou ital stravu – jedí pouze organické plodiny, jako jsou zelenina, ovoce, byliny a kůry stromů, a vyhýbají se soli. Pravidelně se účastní obřadů zvaných Groundations neboli Nyahbinghi Groundations, což jsou rituály oslavující život skrze spojení se zemí. V rámci symboliky dávají přednost vlajce, kde je zelená barva na prvním místě, a jejich verze vlajky obsahuje lva symbolizujícího Lva z Judy – Haile Selassieho I. Dodržují etiopský sabat, který připadá na úterý, a snaží se používat etiopský jazyk amharštinu.[65][69]

Bobo Shanti

[editovat | editovat zdroj]

Řád Bobo Shanti založil v roce 1958 na Jamajce princ Emanuel Charles Edwards, kterého mnozí považují za černého Krista. Společně s Marcusem Garveym a Haile Selassiem tvoří svatou trojici, přičemž Selassie je Král nebo Bůh, Garvey prorok a Emmanuel velekněz. Bobo Shanti žijí v izolovaných komunitách, jejichž hlavní základna se nachází v Bull Bay na Jamajce, a odmítají zákony jamajské společnosti. V jejich každodenním životě jsou patrné prvky Mojžíšova zákona – dodržují sabat od západu slunce v pátek, během nějž nesmí pracovat a musí se vyhýbat soli a oleji. Ženy musí mít zakrytá ramena a nohy a podléhají zvláštním pravidlům během menstruace. Bobo Shanti nosí dlouhé splývavé róby a zářivě barevné turbany a jejich vlajku v barvách červené, zlaté a zelené vyvěšují odlišně než jiné rastafariánské skupiny – červená je nahoře. Drží půst dvakrát týdně a také první den každého měsíce. Marihuanu užívají pouze jako součást duchovních obřadů, nikdy na veřejnosti. Jejich hnutí se soustředí na naplnění Garveyho vize Back to Africa (Návrat do Afriky), která usiluje o znovusjednocení Afričanů s jejich domovinou a odmítnutí západní společnosti. Někteří věří, že černoši by měli být finančně odškodněni za utrpení v otroctví.[65][72]

Dvanáct kmenů Izraele

[editovat | editovat zdroj]

Tento řád založil v roce 1968 na Jamajce Dr. Vernon Carrington, známý jako Prorok Gad. Tento titul si přisvojil, protože tvrdil, že je reinkarnací Gada, jednoho z původních synů Izraele. Věřil, že jeho úkolem je znovusjednotit Deset ztracených kmenů Izraele. Carrington je vnímán jako anděl popsaný ve Zjevení.[pozn. 4] Přestože Carrington stojí v čele hnutí, pod ním působí skupina „pastýřů“, kteří pomáhají rozvíjet a šířit jeho učení. Dvanáct kmenů Izraele je považováno za nejliberálnější rastafariánskou skupinu. Na rozdíl od Bobo Shanti a Nyahbinghi nehlásají výhradně černošské spasení, ale věří ve spásu všech ras. Členové mohou svou víru praktikovat v kostele nebo doma. Skupina se považuje za potomky Dvanácti synů Izraele a mimo Jamajku působí i v USA, na Novém Zélandu, v Evropě a Africe.[65][73] K této odnoži se hlásil i Bob Marley.[74]

Symboly a praktiky

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánské barvy

[editovat | editovat zdroj]

Rastafariánské barvy jsou červená, černá, zelená a žlutá/zlatá. Vycházejí z vlajky, kterou navrhl Marcus Garvey jako vlajku organizace UNIA. Ta se skládala z červeného, černého a zeleného pruhu.[5] Červená je symbolem krveprolití mučedníků, černá vyjadřuje příslušnost k africkému lidu a zelená symbolizuje zemi a její přírodní bohatství.[9] Později byla černá nahrazena, případně doplněna žlutou/zlatou, která symbolizuje bohatství.[7] Červená, žlutá/zlatá a zelená je rovněž trikolórou Etiopie. Rastafariánské barvy a vlajky jsou doplňovány dalšími symboly, zejména těmi převzatými z judaismu, jako je například lev judský či Davidova hvězda.

  • Vlajka Asociace za všeobecný černošský pokrok (UNIA) a původní vlajka rastafariánského hnutí
    Vlajka Asociace za všeobecný černošský pokrok (UNIA) a původní vlajka rastafariánského hnutí
  • Pozdější vlajka rastafariánského hnutí
    Pozdější vlajka rastafariánského hnutí
  • Vlajka Etiopiského císařství (1897–1974)
    Vlajka Etiopiského císařství (1897–1974)
  • Rastafariánská vlajka s motivem Davidovy hvězdy na budově v Šašemane
    Rastafariánská vlajka s motivem Davidovy hvězdy na budově v Šašemane
  • Výloha obchodu Los Angeles s rastafariánskými motivy
    Výloha obchodu Los Angeles s rastafariánskými motivy
  • Rastafarián s zeleno-žluto-červeno-černou čepicí
    Rastafarián s zeleno-žluto-červeno-černou čepicí

Kouření marihuany

[editovat | editovat zdroj]

Velký význam má v rastafariánství marihuana, která je označována různými názvy; například ganja, kaya, maka, sensemina, jeruzalémský chléb, královský chléb, chléb Beránkův, plevel moudrosti a Šalamounova rostlina.[75] V rastafariánství je považovaná za posvátnou bylinu, jejíž rituální kouření slouží ke komunikaci s bohem.[6] Rastafariáni tvrdí, že její užívání je podporováno biblickými verši z knih Genesis,[pozn. 5] Žalmů[pozn. 6] a Zjevení[pozn. 7], údajně též byla nalezena na hrobě krále Šalamouna.[76] Je vnímána jako rostlina s léčivými vlastnostmi, přičemž je vychvalována pro své schopnosti vyvolávat pocity „míru a lásky“. Mnozí praktikující věří, že její kouření podporuje osobní introspekci a umožňuje jednotlivcům objevit svou vnitřní božskost. Někteří rastafariáni považují kouř z marihuany za druh kadidla, který má schopnost působit proti nemorálním praktikám ve společnosti. Obvykle se kouří při tzv. „groundings“ (společenských setkáních), přičemž někteří jednotlivci jej kouří i v jiných, méně formálních situacích. Někteří rastafariáni konzumují marihuanu velmi často, což je ze strany jiných praktikujících považováno za nadměrné. Někteří volí alternativní způsoby užívání, například ve formě čaje, koření v jídlech nebo jako součást léčivých přípravků. Existují však i takoví, kteří se jejímu užívání vyhýbají s tím, že již dosáhli vyšší úrovně vědomí, a tedy ji nepotřebují.[14][13]

  • List konopí
    List konopí
  • Dýmka na rituální kouření
    Dýmka na rituální kouření

Dredy

[editovat | editovat zdroj]

Dredy jsou specifickým účesem rastafariánů, který má několik významů. Rastafariáni věří, že podle biblických knih Leviticus[pozn. 8] a Numeri[pozn. 9] jsou symbol síly, která souvisí s vlasy postavy Samsona. Zákaz stříhaní a holení je podle těchto veršů výrazem zasvěcenosti k Bohu (obdobně jako židovské pejzy a muslimské plnovousy). Rastafariáni tvrdí, že jejich dredy znamenají smlouvu, kterou uzavřeli s Jahem, a odrážejí jejich závazek k myšlence „přirozenosti“. Nošení dreadů vnímají také jako symbolické odmítnutí Babylonu a odmítnutí přizpůsobit se jeho normám týkajícím se estetiky péče. Rovněž jsou odkazem na hřívu lva judského.[77]

  • Rastafarián s dredy
    Rastafarián s dredy
  • Bob Marley
    Bob Marley
  • Rastrafarián s dredy
    Rastrafarián s dredy

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Hudbou rastafariánů je v populární sféře především reggae, za posvátnou hudbu je však považováno Nyabingi, což je rituální styl bubnování odvozený od afrického Buru bubnování v kombinaci se zpěvem kostelních písní.[9]

„ We're leaving Babylon
We're going to our Fatherland 		“
— Bob Marley v písni Exodus, 1977
  • Buben Nyabinghi
    Buben Nyabinghi
  • Plakát Boba Marleyho a Wailers
    Plakát Boba Marleyho a Wailers
  • Zpěvák reggae
    Zpěvák reggae

Stravování a životní styl

[editovat | editovat zdroj]
Ital snídaně: vařená zelenina, ackee, plantýn, chlebovník a mango-ananasový džus.

Významným prvkem rastafariánství je semknutí s přírodou a snaha žít v co největším souladu s ní.[5] T toho vychází stravovací princip rastafariánského hnutí zvaný Ital, uplatňovaný zejména v komunitách Bobo Ashanti a Nyabinghi, zatímco ve skupině Dvanáct izraelských kmenů není povinný. Název pochází z anglického slova „vital“ (životně důležitý) s vypuštěním počátečního „v“.[78] Cílem této diety je zvýšit životní energii, označovanou jako „živost“, kterou rastafariáni vnímají jako božský dar přítomný ve všech lidech.[79]

Strava založená na principu Ital je převážně vegetariánská,[pozn. 5] protože se věří, že konzumace masa, jakožto mrtvé hmoty, by snižovala živost. Rastafariáni, kteří kladou důraz na přirozený životní styl, často považují člověka za přirozeného vegetariána na základě anatomie a fyziologie. Někdy rastafariáni nejedí ani průmyslově vyráběné potraviny, případně ani tepelně upravované. Někteří vyznavači dodržují přísný veganský režim a odmítají i mléčné výrobky a vejce.[26] Přesto část rastafariánů považuje za přijatelné konzumovat ryby.[80] Nejpřísnější formy této diety vylučují i kamennou sůl (nahrazují ji mořskou solí), konzervované a sušené potraviny a dokonce i kovové kuchyňské náčiní – místo něj se používají pouze hliněné nebo dřevěné nádoby. Tyto zásady však dodržuje jen menšina rastafariánů, zatímco někteří se jimi vůbec neřídí.[81] Rastafariánství také obecně odmítá konzumaci alkoholu a někdy i kávy.[6]

Dále je pro rastafariány nepřijatelná antikoncepce[9] a interrupce.[82] Postoj k očkování, například proti Covid-19, se u různých členů hnutí liší.[83]

Svátky

[editovat | editovat zdroj]

Svátky slavené rastafariány jsou:

[84][85]
Název svátku Datum Poznámka
Etiopský nový rok 11. září (12. září v přestupném roce) podle Etiopského kalendáře
Den korunovace 2. listopadu výročí korunovace Haila Selassieho v roce 1930
Etiopské vánoce 7. ledna podle Etiopské pravoslavné církve, která používá Juliánský kalendář[86]
Groundation Day 21. dubna výročí návštěvy Haila Selassieho na Jamajce v roce 1966
Den ústavy 16. července výročí vydání první etiopské ústavy Hailem Selassiem v roce 1931
Narozeniny Haile Selassieho 23. července
Narozeniny Marcuse Garveyho 17. srpna

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ž 68, 32 (B21): "Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta, Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát!"
  2. ↑ Zj 19, 11–13 (Kral, ČEP): "A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží."
  3. ↑ cca 800 v Šašemane a dalších 400 v Addis Abebě a dalších částech země
  4. ↑ Zj 7, 2 (Kral, ČEP): „A viděl jsem jiného anděla vystupovat od východu slunce, maje pečeť živého Boha. A volal velikým hlasem na čtyři anděly, jimž dáno, aby škodili zemi i moři.“
  5. ↑ a b Gn 1, 29 (Kral, ČEP): "Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm."
  6. ↑ Ž 18, 9 (Kral, ČEP): "Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí."
  7. ↑ Zj 22, 2 (Kral, ČEP): "Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy."
  8. ↑ Lv 21, 5 (Kral, ČEP): "Kněží si nebudou vyholovat na hlavě lysinu ani zastřihovat okraj svého vousu ani své tělo zjizvovat."
  9. ↑ Nm 6, 5 (Kral, ČEP): "Po celou dobu platnosti slibu svého nazírství si nedá břitvou oholit hlavu. Dokud neskončí doba, po kterou se zasvětil Hospodinu, bude svatý a nechá si na hlavě volně růst vlasy."

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The SAGE encyclopedia of the sociology of religion. Příprava vydání Adam Possamai, Anthony J. Blasi. Thousand Oaks, California: SAGE Publications 1 s. ISBN 978-1-4739-4220-2, ISBN 978-1-5297-1440-1. 
  2. ↑ GOETZ, Stewart; TALIAFERRO, Charles. The encyclopedia of philosophy of religion. Hoboken (N.J.): Wiley Blackwell ISBN 978-1-119-01095-1. 
  3. ↑ a b c d e f HAVELKA, Ondřej. Rastafariánství v JAR 1/2: Náboženství, politický postoj nebo životní styl? : Náboženský infoservis, 22. 2. 2025
  4. ↑ Chanting down Babylon: the Rastafari reader. Příprava vydání Nathaniel Samuel Murrell, William David Spencer, Adrian Anthony McFarlane. Philadelphia, Pa: Temple Univ. Press 467 s. ISBN 978-1-56639-584-7, ISBN 978-1-56639-583-0. 
  5. ↑ a b c d e f g h i LOCHMAN, Vratislav. Rastafariánství jako výraz náboženského protestu. Brno, 2005 [cit. 2025-01-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně - Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Dušan Lužný, Dr.. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d LENKA, Hrabalová. Náboženství pro nový věk: Marihuanový mesiáš z Jamajky. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-09-18 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Rastafari at a glance. BBC [online]. 2009-10-02 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Obyvatelstvo věřící - hlásící se k církvi podle církve, náboženské společnosti nebo směru a krajů v roce 2021 [online]. Český statistický úřad [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l TIMMERMANSOVÁ, Michaela. Rastafariánství: hnutí, náboženství a životní styl. České Budějovice, 2014 [cit. 2025-01-22]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Vít Erban, Ph.D.. Dostupné online.
  10. ↑ ROGERS, Robert Athlyi. The Holy Piby: the Blackman´s Bible. New York, N.Y: Cosimo 103 s. (Religion and spirituality). ISBN 978-1-60206-075-3. 
  11. ↑ a b MARAGH, G. G. The Promised Key: The Sublime Essence of Rastafari. [s.l.]: CreateSpace Independent Publishing Platform 28 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5010-9739-3. (anglicky) Google-Books-ID: vSi4oQEACAAJ. 
  12. ↑ a b c d e ŽONCA, Milan. Náboženství Etiopie: rastafariánské hnutí. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2010-09-24 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c EDMONDS, Ennis Barrington. Rastafari: a very short introduction. 1st ed. vyd. Oxford: Oxford University Press 140 s. (Very short introductions). Dostupné online. ISBN 978-0-19-958452-9. OCLC 806491419 OCLC: ocn806491419. 
  14. ↑ a b c d e f g CLARKE, Peter B. Black paradise: the Rastafarian movement. Wellingborough: Aquarian Pr, 1986. 112 s. (New Religious Movements Series). Dostupné online. ISBN 978-0-85030-428-2. 
  15. ↑ a b BEDASSE, Monique. Rasta Evolution: The Theology of the Twelve Tribes of Israel. Journal of Black Studies. 2010-05-01, roč. 40, čís. 5, s. 960–973. Dostupné online [cit. 2025-02-19]. ISSN 0021-9347. doi:10.1177/0021934708320135. (anglicky) 
  16. ↑ a b JAHL, Jakub. Rastafariáni a lidská práva. Náboženský infoservis [online]. Dingir s.r.o., 2022-07-28 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b BARRETT, Leonard E. The Rastafarians. Reprint. vyd. Boston, MaA: Beacon Press, 1997. 306 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8070-1039-6. 
  18. ↑ The African diaspora and the study of religion. Příprava vydání Theodore Louis Trost. 1st ed. vyd. New York: Palgrave Macmillan 268 s. (Religion / culture/critique). ISBN 978-1-4039-7786-1. 
  19. ↑ WATSON, G. Llewellyn. Social Structure and Social Movements: The Black Muslims in the U. S. A. and the Ras-Tafarians in Jamaica. The British Journal of Sociology. 1973, roč. 24, čís. 2, s. 188–204. Dostupné online [cit. 2025-02-19]. ISSN 0007-1315. doi:10.2307/588377. 
  20. ↑ a b HAVELKA, Ondřej: Rastafariánství v JAR 2/2: Náboženství, politický postoj nebo životní styl? : Náboženský infoservis, 1. 3. 2025
  21. ↑ Rise Up: Why Alexander Bedward Promised to Fly to Heaven [online]. 2016-10-05 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Prophetic blackness: The legendary tale of Alexander Bedward, “the flying preacher”. SSRC The Immanent Frame [online]. [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Jamaica Gleaner : Pieces of the Past:The Arrival Of The Indians. old.jamaica-gleaner.com [online]. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ ISSITT, Micah L.; MAIN, Carlyn. Hidden religion: the greatest mysteries and symbols of the world's religious beliefs. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO 1 s. ISBN 978-1-61069-478-0, ISBN 978-1-61069-477-3. 
  25. ↑ LEE, Martin A. Smoke signals: a social history of marijuana: medical, recreational, and scientific. 1st Scribner hardcover ed. vyd. New York: Scribner 519 s. ISBN 978-1-4391-0260-2. 
  26. ↑ a b c KROUPA, Marek. Rastafariánské hnutí na Jamajce a jeho vliv na sociální změnu. Olomouc, 2009 [cit. 2025-01-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého - Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce ThLic. Michal Umlauf. Dostupné online.
  27. ↑ BARRETT, Leonard E. The Rastafarians. 20th anniversary ed. vyd. Boston: Beacon Press, 1997. 306 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8070-1039-6. 
  28. ↑ DIXON, Euell A. Emperor Menelik II (Sahle Miriam) (1844-1913) • [online]. 2019-05-06 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ How Ethiopian prince scuppered Germany's WW1 plans. BBC News. 2016-09-24. Dostupné online [cit. 2025-01-23]. (anglicky) 
  30. ↑ SHINN, David Hamilton; OFCANSKY, Thomas P.; PROUTY, Chris. Historical dictionary of Ethiopia. New ed. vyd. Lanham, Md: Scarecrow Press 633 s. (African historical dictionaries). ISBN 978-0-8108-4910-5. 
  31. ↑ LESLAU, Wolf. Concise Amharic dictionary: Amharic-English, English-Amharic. Wiesbaden: O. Harrassowitz, 1976. Dostupné online. ISBN 978-3-447-01729-9. 
  32. ↑ 28. září 1923 – Vstup Etiopie do Společnosti národů. mzv.gov.cz [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. 
  33. ↑ IADAROLA, Antoinette. Ethiopia's Admission into the League of Nations: An Assessment of Motives. The International Journal of African Historical Studies. 1975, roč. 8, čís. 4, s. 601–622. Dostupné online [cit. 2025-01-23]. ISSN 0361-7882. doi:10.2307/216698. 
  34. ↑ a b c d ŠUSTROVÁ, Petruška; MLEJNEK, Josef. Etiopský císař Haile Selassie a reggae. Moderní-Dějiny.cz [online]. 2014-10-29 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c LEE, Hélène. The First Rasta: Leonard Howell and the Rise of Rastafarianism. [s.l.]: Chicago Review Press 322 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55652-558-2. (anglicky) Google-Books-ID: aPMCKH4_8lIC. 
  36. ↑ a b c d DUNKLEY, D. A. The Suppression of Leonard Howell in Late Colonial Jamaica, 1932-1954. New West Indian Guide / Nieuwe West-Indische Gids. 2013-01-01, roč. 87, čís. 1-2, s. 62–93. Dostupné online [cit. 2025-02-17]. ISSN 2213-4360. doi:10.1163/22134360-12340004. (anglicky) 
  37. ↑ Marcus Garvey | Smithsonian Institution. Smithsonian Institution [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ a b LEWIS, William F. Soul rebels: the Rastafari. Prospect Heights, Ill: Waveland Press, 1993. 139 s. Dostupné online. ISBN 978-0-88133-739-6. 
  39. ↑ a b ANTHONY, Andrew. Revered, reviled, then revered again. The Observer. 2008-03-09. Dostupné online [cit. 2025-01-25]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  40. ↑ MOYSTON, Louis. The ganja law of 1913: 100 years of oppressive injustice - Jamaica Observer. www.jamaicaobserver.com [online]. 2013-12-02 [cit. 2025-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ a b ŠILBERSKÝ, Michal. The Rastafarian Movement in Jamaica. Brno, 2010 [cit. 2025-02-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita - Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Martina Horáková, Ph. D.. Dostupné online. (anglicky)
  42. ↑ Ako si žijú rastafariáni. SME [online]. 2005-07-14 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b History [online]. Ethiopian World Federation [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ WRITER, Staff. Marcus Garvey: 60 years after reburial in Jamaica his vision lives on. Voice Online [online]. 2024-11-13 [cit. 2025-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Marcus Mosiah Garvey [online]. Jamaica Information Service [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. 
  46. ↑ When Haile Selassie went to Jamaica in 1966. africasacountry.com [online]. 2020-06-16 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ WHITE, Timothy. Catch a fire: the life of Bob Marley. Newly rev. and enl. vyd. New York: Henry Holt 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8050-8086-5. OCLC ocm67374916 OCLC: ocm67374916. 
  48. ↑ BLAKE, John. The ‘subversive spirituality’ of Bob Marley is still being overlooked. CNN [online]. 2024-03-03 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ VEPŘEK, Karel. Bob Marley. Radiožurnál [online]. 2007-02-17 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  50. ↑ Posledního císaře Etiopie uškrtili, Rudý teror zahubil statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2024-09-12 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  51. ↑ Ako si žijú rastafariáni. svet.sme.sk [online]. 2005-07-14 [cit. 2025-02-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. ↑ VESILIND, Emili. The Story of Bob Marley's Sacred Ring [online]. 2024-04-04 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
  53. ↑ Marleyho album Exodus časopis Time vyhlásil albem století | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
  54. ↑ Bob Marley and Africa: Zimbabwe liberation, Ethiopian love, Gabon, Kenya. Africanews [online]. 2019-02-07CET14:59:15+01:00 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ CAS.SK. Bob Marley zomrel pred 35 rokmi: Zákernú diagnózu mu zistili vďaka zraneniu. Nový Čas [online]. 2016-05-11 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. ↑ Ethiopia's dwindling Rastafari community – DW – 09/09/2019. dw.com [online]. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Emperor Selassie's Remains Discovered. Los Angeles Times [online]. 1992-02-17 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ BELAY, Tigist. Home at last: Haile Selassie laid to rest. The Guardian. 2000-11-06. Dostupné online [cit. 2025-01-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  59. ↑ Jamaica decriminalises marijuana. The Guardian. 2015-02-25. Dostupné online [cit. 2025-02-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  60. ↑ DAHIR, Abdi Latif. The land of Haile Selassie is finally recognizing its Rastafarian community. Quartz [online]. 2017-07-31 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ a b c d e f g Rastafari - Worldwide distribution. Worlddata.info [online]. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Jamaica [online]. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických [cit. 2025-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Religion, England and Wales - Office for National Statistics. www.ons.gov.uk [online]. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  64. ↑ Religion by visible minority and generation status: Canada, provinces and territories, census metropolitan areas and census agglomerations with parts. www150.statcan.gc.ca [online]. Statistics Canada, 2022-10-26 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. 
  65. ↑ a b c d The Rastafarians' flawed African 'promised land'. BBC News. 2014-09-11. Dostupné online [cit. 2025-01-24]. (anglicky) 
  66. ↑ PAGE, Thomas. Meet the Rastafarians who returned to the Promised Land. CNN [online]. 2015-10-28 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ BONACCI, Giulia. THEY TOOK US BY BOAT AND WE’RE COMING BACK BY PLANE - An Assessment of Rastafari and Repatriation [online]. [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. 
  68. ↑ Saint Vincent and the Grenadines: The number of Rastafarians; in particular, the number of Rastafarians in each of the five "sects" of Rastafarians; whether Rastafarians face discrimination with regard to employment, housing, education and social acceptance (2003-October 2004) [online]. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. 
  69. ↑ a b BBC - Religions - Rastafari: Nyahbinghi Order. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Rastafarian Religion: Beliefs And Practices. WorldAtlas [online]. 2019-06-20 [cit. 2025-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ Rastafarianism. HISTORY [online]. 2018-08-21 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ BBC - Religions - Rastafari: Bobo Shanti. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ BBC - Religions - Rastafari: The Twelve Tribes of Israel. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Rasta Evolution: The Twelve Tribes of Israel in Transition – John Henrik Clarke Africana Library [online]. [cit. 2025-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ ILIČ, Risto. Rastafariánství [online]. Masarykova univerzita [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  76. ↑ FOEHR, Stephen. Kniha Jamajka a její bojovníci - Reggae, kořeny a kultura. Brno: Jiří Vaněk, 2008. 
  77. ↑ TRÁVNÍČKOVÁ, Dana. Příběh černé Afriky. [s.l.]: Dany Travel, 2014. ISBN 978-80-905335-2-3. 
  78. ↑ Rastafarian Cooking: Ital Cooking. eatjamaican.com [online]. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. 
  79. ↑ ANBESSA-EBANKS, Kwende. Rastafari Livity: A Basic Information Text. [s.l.]: Kwemara Publications 128 s. Dostupné online. ISBN 978-1-872121-04-8. (anglicky) Google-Books-ID: MNINAQAACAAJ. 
  80. ↑ MEEHAN, Peter. Ital Is Vital. The New York Times. 2012-10-12. Dostupné online [cit. 2025-02-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  81. ↑ POWELL, Joseph. Ital Hermeneutics: The Innovative Theological Grounding of Rastafari Dietary (Ietary) Practices. Black Theology. 2021-01-02, roč. 19, čís. 1, s. 32–52. Dostupné online [cit. 2025-02-20]. ISSN 1476-9948. doi:10.1080/14769948.2021.1897097. 
  82. ↑ MURILLO, Sergio. La auténtica razón por la que los rastafari llevan rastas: una gran carga simbólica y orígenes africanos. Diario AS [online]. 2024-12-24 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  83. ↑ Rastafariáni a vakcinace proti covid-19 : Náboženský infoservis, 19. 8. 2022
  84. ↑ Rastafari: Holy days. BBC [online]. 2011-10-20 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ Holy Days and Celebrations (life cycle) - RE:ONLINE. RE:ONLINE. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-01. (anglicky) 
  86. ↑ Introducing the Ethiopian Christmas! - Tana Forum [online]. 2021-01-07 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HALAMA, Ota. Rastafari. Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Praha: Volvox Globator, 2008. ISBN 80-7207-669-8. 
  • FOEHR, Stephen. Probuzení na Jamajce. Brno: Vaněk Jiří, 2008. ISBN 978-80-260-0050-1. S. 285. 
  • KAPUSCINSKI, Ryszard. Na dvoře krále králů. Praha: Panorama, 1980. S. 160. 
  • HADRABA, Vratislav. Ozvěny původního pohanství. Diplomová práce FFUK, 2004.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rastafariánství
Osobnosti a postavy
Náboženské texty
Symboly a praktiky
Komunity
Odnože
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rastafariánství&oldid=24713606“