J. Edgar Hoover

John Edgar Hoover
John Edgar Hoover
	J. Edgar Hoover roku 1961
Rodné jméno	John Edgar Hoover
Narození	1. ledna 1895; Washington, D.C., USA
Úmrtí	2. května 1972 (ve věku 77 let); Washington, D.C., USA
Příčina úmrtí	respirační selhání
Místo pohřbení	Kongresní hřbitov, Washington, D.C.
Národnost	Americká
Vzdělání	George Washington University
Alma mater	Georgetownská univerzita; George Washington University Law School; Univerzita George Washingtona; Cardozo Education Campus
Povolání	důstojník, politik, advokát, knihovník a scenárista
Zaměstnavatel	Ministerstvo spravedlnosti USA
Titul	1. ředitel FBI
Ocenění	Public Welfare Medal (1939); rytíř komandér Řádu britského impéria; James Cardinal Gibbons Medal
Období	22. březen 1935 – 2. květen 1972
Předchůdce	Úřad ustaven
Následovník	L. Patrick Gray
Nábož. vyznání	Presbyterián
Rodiče	Dick N. Hoover, Sr.; Anna Marie Scheitlin
Funkce	Chief of the Bureau of Investigation (1924–1935); Seznam ředitelů FBI (1935–1972)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Edgar Hoover (1. ledna 1895 – 2. května 1972), lépe známý jako J. Edgar Hoover, byl prvním a nejdéle sloužícím ředitelem americké agentury FBI. V jejím čele stál od jejího založení až do své smrti. Předtím (od roku 1924) vedl předchůdce FBI – BOI (Bureau of Investigation).

Biografie

Mládí

Narodil se 1. ledna 1895 ve městě Washington, D.C. Na střední škole Central High zpíval ve sboru, absolvoval vojenský výcvik u záloh a byl členem debatního kroužku. Poté studoval právo na George Washington University. Tuto školu roku 1916 úspěšně vystudoval a navíc získal titul LL.M.

Kariéra u FBI

Dělnické nepokoje

Po studiích byl zaměstnán na ministerstvu spravedlnosti USA, kde převzal vedení sekce registru potenciálních nepřátel státu. Roku 1919 se stal ředitelem Zpravodajské divize (GID) v nově vzniklé Bureau of Investigation – předchůdce FBI. Úřad se měl vypořádat se zvyšující se mírou násilného bolševismu a anarchie, které vedly k dělnickým nepokojům v letech 1919 a 1920. BOI zatýkala radikály, které poté nechala deportovat ze země.

Roku 1921 povýšil na zástupce ředitele BOI a v roce 1924 se stal jejím ředitelem. Do úřadu ho jmenoval tehdejší prezident Calvin Coolidge. V té době měla BOI 441 agentů. Navíc vytvořil síť spolupracujících lokálních šerifů po celých Spojených státech.

Války gangů

V 30. letech 20. století i kvůli velké hospodářské krizi se rozšířil počet lupičů, kteří navíc nově využívali samopaly a jejich zločiny byly více organizované. Hooverova BOI dostala za úkol vypořádat se s organizovaným zločinem. První velký úspěch přišel při zastřelení proslulého lupiče Johna Dillingera zvláštním agentem Melvinem Purvisem. Další úspěchy brzy následovaly při dopadení gangsterů, jakými byli Alvin Karpis nebo Machine Gun Kelly. Tyto akce přinesly úřadu nové pravomoci, a také v roce 1935 nový název Federal Bureau of Investigation (FBI).

S novými dotacemi Hoover rozšířil svůj úřad. Najal nové agenty, vytvořil největší registr otisků prstů své doby a založil první policejní vědeckou laboratoř.

Vyšetřování radikálů

Po oslabení organizovaného zločinu se znovu soustředil na politické radikály. Sám opovrhoval podvratnými živly, které by mohly rozvrátit jeho vlast. FBI v té době shromáždila informace o deseti tisících potenciálních radikálů.

Roku 1938 zatkli prvního německého špiona, další následovali hlavně v době druhé světové války. Hoover během války plánoval kontrašpionáž vůči Sovětům.

V roce 1946 byl pověřen generálním prokurátorem Tomem C. Clarkem, aby vytvořil seznam neloajálních Američanů, kteří by mohli být zatčeni díky válečnému výjimečnému stavu. Ten tento seznam dokončil roku 1950 a předložil ho tehdejšímu prezidentovi Harry S. Trumanovi, kterému doporučil pozastavit zákon Habeas corpus a tyto občany zatknout. Ten to však odmítl.

COINTELPRO

Nejvyšší soud Spojených států amerických roku 1956 rozhodl omezit možnosti ministerstva spravedlnosti vyšetřovat občany pro jejich politické názory, což Hoover nesl velmi nelibě. V té době založil tajný program COINTELPRO. V něm pokračoval v ilegálním vyšetřování podvratných živlů. Původně měl za úkol rozrušit strukturu Komunistické strany USA. V té době Hoover nasadil své agenty na osobnosti, jakými byli Charlie Chaplin nebo Martin Luther King, Malcolm X (1960s), John Lennon (1960s). O jeho existenci se občané dozvěděli až roku 1971, a to díky médiím. COINTELPRO se stal hlavní příčinou kritiky Hoovera a jeho úřadu.

Již v té době založil tajný archiv kompromitujících informací o význačných osobnostech. Jedním ze zveřejněných případů je očerňující poměr mezi Martinem L. Kingem a herečkou Jean Seberg. Dle Jacqueline Kennedy se snažil Kinga očernit i u prezidenta Johna F. Kennedyho a jeho bratra Roberta F. Kennedyho.^[1]

Když byl roku 1963 spáchán atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, Hoover vedl vyšetřovací komisi. Roku 1964 mu prezident Lyndon B. Johnson oficiálně povolil být doživotním ředitelem FBI.

Smrt

Udržel si silný vliv až do své smrti roku 1972. Zemřel na zástavu srdce v souvislosti s onemocněním kardiovaskulárního systému. Hoover zemřel v 77 letech. Na počest jeho celoživotní práce bylo jeho tělo vystaveno v rotundě Kapitolu a později pohřbeno na hřbitově amerického Kongresu. V čele FBI jej po jeho smrti nahradil L. Patrick Gray.

Odkaz

Přiznává se mu úspěch za vybudování této federální agentury v účinnou zločin-potírající organizaci, s mnoha zavedenými inovacemi v policejní technologii, jako centralizované zpracování otisků prstů či forenzní laboratoře. Během své kariéry se těšil oblibě americké společnosti a získal mnohá ocenění, ale po jeho smrti se stal kontroverzní postavou. Jeho kritici vytýkají, že překračoval pravomoci FBI,^[2] používal ji k zastrašování politických aktivistů a disidentů, k nahromadění tajných dokumentů na vedoucí politické figury^[3] a používal nezákonné metody pro sběr důkazů.^[4]

V roce 1950 mu britský král Jiří VI. udělil Řád britského impéria, a také titul čestného rytíře.
V roce 1955 mu prezident Dwight Eisenhower udělil medaili národní bezpečnosti.

Roku 1977 režisér Larry Cohen natočil film The Private Files of J. Edgar Hoover. V roce 2011 režisér Clint Eastwood natočil životopisný snímek J. Edgar.

Osobní život

J. Edgar Hoover se nikdy neoženil, byl bezdětný a zemřel jako „starý mládenec“. Přestože se z titulu vedení federálního úřadu stal záhy mediálně známou figurou, nikdy nebyl vídán ve společnosti něžného pohlaví. Od 40. let tak začaly kolovat drby, naznačující, že by Hoover mohl mít homosexuální vztah^[5] se svým přímým podřízeným, zástupcem FBI, Clydem Tolsonem,^[6] se kterým trávil hodně času jak profesně, tak mimo práci.^[7] Ryze profesionální úzký vztah si vybudoval s demokratickým politikem Lyndonem B. Johnsonem, roky před tím, než se Johnson stal prezidentem. Určitou averzi naopak choval vůči Robertu Francisovi a Johnu Fitzgeraldu Kennedyovým. Hoover byl však pravděpodobně asexuálem.

Také byl Svobodným zednářem. Od roku 1920 v hodnosti mistra ve washingtonské lóži. Roku 1955 dosáhl vrcholného 33. stupně. V řádu strávil 52 let.

Kariéra v datech

26. červenec 1917 – nástup na Ministerstvo spravedlnosti
1917 – vedoucí Hlavního zpravodajského oddělení (GID)
1918 – asistent Generálního prokurátora
1921 – včlenění GID pod BOI a následné jmenování zástupcem ředitele Úřadu pro vyšetřování (BOI)
1924 – dočasný ředitel Úřadu pro vyšetřování (BOI)
10. květen 1924 – 22. březen 1935 – ředitel Úřadu pro vyšetřování (BOI)
22. březen 1935 – 2. květen 1972 – ředitel Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI)^[8]

Za celou svou kariéru sloužil celkem osmi americkým prezidentům:

a čelil problémům, které zahrnovaly:

gangsterské války (ve 30. letech)
němečtí a sovětští špióni uvnitř Spojených států (v době II. světové a Studené války, např. Duquesne či Rosenberg)
COINTELPRO (od roku 1956)
vedení Warrenovy komise po atentátu na J. F. Kennedyho
disent politických aktivistů a občanských skupin, bojujících za občanská práva a odporujících válce ve Vietnamu

Dílo

Hoover je uváděn jako autor řádky knih a článků. Ale má se za to, že je pravděpodobně vypracovával personál jeho agentury.^[9]^[10]^[11]

Hoover, J. Edgar (1938). Persons In Hiding, Gaunt Publishing, ISBN 1-56169-340-5.
Hoover, J. Edgar (1958). Masters of Deceit: The Story of Communism in America and How to Fight It, Kessinger Publishing, ISBN 1-4254-8258-9.^[12]
Hoover, J. Edgar (1962). A Study of Communism, Holt Rinehart & Winston, ISBN 0-03-031190-X.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. Edgar Hoover na anglické Wikipedii.

↑ KLEIN, Rick. Jacqueline Kennedy on Rev. Martin Luther King Jr. [online]. abcnews.go.com, 2011-11-08 [cit. 2012-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ (anglicky)Ackerman, Kenneth D. (2007). Young J. Edgar: Hoover, the Red Scare, and the Assault on Civil Liberties. Carroll & Graf. ISBN 978-0-7867-1775-0.
↑ (anglicky)Beverly, William (2003). On the Lam; Narratives of Flight in J. Edgar Hoover's America. University Press of Mississippi. ISBN 1-57806-537-2.
↑ (anglicky)Carter, David (2003). Stonewall: The Riots That Sparked The Gay Revolution. New York: St. Martin's Griffin. ISBN 978-0-312-34269-2.
↑ (anglicky)Terry, Jennifer (1999). An American Obsession: Science, Medicine, and Homosexuality in Modern Society. University of Chicago Press. str. 350. ISBN 0-226-79366-4.
↑ (anglicky)Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str. 108. ISBN 0-87722-532-X.
↑ Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str 108. ISBN 0-87722-532-X.
↑ http://www.fbi.gov/about-us/history/directors/hoover
↑ (anglicky)Anderson, Jack (1999). Peace, War, and Politics: An Eyewitness Account. Forge Books. str. 174. ISBN 0-312-87497-9.
↑ (anglicky)Powers, Richard Gid (2004). Broken: the troubled past and uncertain future of the FBI. Free Press. str. 238. ISBN 0-684-83371-9.
↑ (anglicky)Theoharis, Athan G. (editor) (1998). The FBI: A Comprehensive Reference Guide. Oryx Press. str. 264. ISBN 0-89774-991-X.
↑ "Conspirators Against the American Way", New York Times. March 9, 1958, zhlédnuto 2008-04-17.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu J. Edgar Hoover na Wikimedia Commons

Ředitel FBI
Předchůdce: Nová Funkce	1936 – 2. května 1972 J. Edgar Hoover	Nástupce: Clyde Tolson

[1] KLEIN, Rick. Jacqueline Kennedy on Rev. Martin Luther King Jr. [online]. abcnews.go.com, 2011-11-08 [cit. 2012-08-09]. Dostupné online. (anglicky)

[2] (anglicky)Ackerman, Kenneth D. (2007). Young J. Edgar: Hoover, the Red Scare, and the Assault on Civil Liberties. Carroll & Graf. ISBN 978-0-7867-1775-0.

[3] (anglicky)Beverly, William (2003). On the Lam; Narratives of Flight in J. Edgar Hoover's America. University Press of Mississippi. ISBN 1-57806-537-2.

[4] (anglicky)Carter, David (2003). Stonewall: The Riots That Sparked The Gay Revolution. New York: St. Martin's Griffin. ISBN 978-0-312-34269-2.

[5] (anglicky)Terry, Jennifer (1999). An American Obsession: Science, Medicine, and Homosexuality in Modern Society. University of Chicago Press. str. 350. ISBN 0-226-79366-4.

[6] (anglicky)Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str. 108. ISBN 0-87722-532-X.

[7] Cox, John Stuart and Theoharis, Athan G. (1988). The Boss: J. Edgar Hoover and the Great American Inquisition. Temple University Press. str 108. ISBN 0-87722-532-X.

[8] ttp://www.fbi.gov/about-us/history/directors/hoover

[9] (anglicky)Anderson, Jack (1999). Peace, War, and Politics: An Eyewitness Account. Forge Books. str. 174. ISBN 0-312-87497-9.

[10] (anglicky)Powers, Richard Gid (2004). Broken: the troubled past and uncertain future of the FBI. Free Press. str. 238. ISBN 0-684-83371-9.

[11] (anglicky)Theoharis, Athan G. (editor) (1998). The FBI: A Comprehensive Reference Guide. Oryx Press. str. 264. ISBN 0-89774-991-X.

[12] "Conspirators Against the American Way", New York Times. March 9, 1958, zhlédnuto 2008-04-17.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]