Přeskočit na obsah

Pes hřivnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPes hřivnatý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpsovití (Canidae)
RodChrysocyon
Binomické jméno
Chrysocyon brachyurus
Illiger; 1815
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), též vlk hřivnatý, u domorodých indiánů kmene Guaraní známý jako Guarou či Aguarasu (v překladu „vysoká liška“), je šelma z čeledi psovitých (Canidae).

Základní informace

[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Obývají Jižní Ameriku, především území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.

Detail hlavy

Vlci hřivnatí dorůstají délky 95–107 cm, s ocasem dlouhým 35–49 cm. V kohoutku měří 70–90 cm, váží 20–25 kg. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Je mimochodníkem. Je znám silným, specifickým pachem moči samců, podobným pachu marihuany.[2] Někdy se mu proto říká skunčí vlk, přestože tento pach není zdaleka tak nepříjemný.

Způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Samec a samice obývají společné teritorium ale většinou se setkávají pouze v době páření. Páření probíhá na konci jara, 2–5 mláďat přichází na svět v průběhu srpna a září. Mláďata dospívají v jednom roce. Doba březosti samic činí 56 až 66 dnů.[3] Dožívají se asi 16 let. Vlci hřivnatí jsou monogamní, na celý život mají jednoho partnera.

Několikatýdenní mládě

Pes hřívnatý je všežravec. Loví menší a střední savce jako jsou hlodavci (zvláště zajíci), dále pak ptáky a ryby. Přes 50 % jeho jídelníčku tvoří rostlinná strava – cukrová třtina, různé hlízy a ovoce (zvláště vlčí jablko – Solanum lycocarpum).

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl v červenci 2019 chován ve více než 60 evropských zoo.[4] V rámci Česka se jedná o tyto zoo:

V minulosti byl tento druh chován také v Zoo Děčín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Olomouc, Zoo Zlín.[4]

Na Slovensku tento druh chován není, pouze krátkodobě se v roce 1975 objevil v Zoo Bojnice.[4]

Chov v Zoo Praha

[editovat | editovat zdroj]

Tento druh začal být chován v Zoo Praha na konci 60. let 20. století.[5] V zoo se za éry prof. Veselovského povedl jeden z prvních světových odchovů tohoto druhu.[6] Na konci roku 2018 byl chován jeden pár.[7]

Vlk hřivnatý je k vidění v horní části zoo, poblíž výběhu koní Převalského a horní stanice lanovky, a to v rámci expozičního celku Napříč kontinenty.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. https://www.wired.com/2011/03/maned-wolf-pee-demystified/
  3. KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 79. 
  4. a b c Zootierliste. Zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-30]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  5. Vlk hřivnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. 
  6. Úmrtí profesora Veselovského. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. 
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]