Přeskočit na obsah

Olga Máté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olga Máté
Rodné jménoMautner Olga
Narození1. ledna 1878
Szigetvár
Úmrtí5. dubna 1961 (ve věku 83 let)
Budapešť
Místo pohřbeníHřbitov Farkasréti
Povolánífotografka a umělecká fotografka
Manžel(ka)Béla Zalai
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Máté (roz. Olga Mauthner; 1. ledna 1878 – 5. dubna 1961) byla jedna z prvních maďarských fotografek, která se nejvíce proslavila svými portréty. Byla známá svými světelnými technikami, používala osvětlené pozadí k vylepšení svých portrétů a kompozic zátiší. V roce 1912 získala zlatou medaili ve Stuttgartu na mezinárodní fotografické výstavě. Snad nejznámějšími snímky jsou portréty spisovatele Mihály Babitse a feministky Margit Kaffkové. Byla také ranou sufragistkou v Maďarsku a během maďarského bílého teroru pomáhala několika intelektuálům při jejich útěku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Olga Mauthner se narodila 1. ledna 1878 v Szigetváru za Rakouska-Uherska Hanně (rozené Spiegel) a Lőrincovi Mauthnerovým. V rodině byly dvě dcery a čtyři synové a změnili si jméno z německého pravopisu na maďarskou formu, Máté. Lőrinc Mauthner se původně živil jako obchodník, jeho žena se věnovala krejčovství, ale když se rodina přestěhovala do Budapešti, otec se živnosti vzdal a otevřel si šicí továrnu. Pro ženy bylo málo obchodních příležitostí, ale Máté studovala v Budapešti, aby se stala fotografkou.[1]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Portrét Olgy Máté od Rudolfa Dührkoopa, 1908
Portrét Olgy Máté od Rudolfa Dührkoopa, 1908

V roce 1899 si Máté otevřela ateliér v centrální obchodní čtvrti Budapešti na adrese Fő utca č. 21 (Hlavní ulice). Po několika letech práce na získání dostatečného kapitálu v roce 1908 odešla Máté do Německa studovat[1] do Hamburku[2] k Rudolfu Dührkoopovi a Nicolovi Perscheidovi[1], který v té době pobýval v Berlíně.[2] v Německu studovala nejméně dva roky a v roce 1910 se začala účastnit výstav. Její fotografie ukázaly vliv Dührkoopa, protože místo formálního prostředí vypadaly její předměty přirozeněji a byly umístěny na osvětleném pozadí, aby se oko zaměřilo na tmavší hlavní subjekt díla.[1] Následující rok vystavovala v Londýně na London Salon of Photography.[3]

Máté se vrátila do Budapešti a začala pracovat na různých tématech, včetně reklamy, aktů, městské krajiny, ale její zdaleka nejznámější práce byly portréty.[1] V roce 1911 začala přispívat do časopisu A Fény (Světlo). V publikaci tohoto roku byla asi polovina zaslaných fotografií od čtyř maďarských fotografů, včetně Máté, Erzsi Gaiduschek, József Pécsi(hu) a Frigyes Widder.[4] V roce 1912 si otevřela ateliér na Veres Pálné utca č. 12 (ulice v Budapešti pojmenovaná po pedagožce a feministce Pálné Veresové) a bydlela v bytě nad ateliérem, který se nacházel v šestém patře budovy.[1] Na podzim téhož roku[5] si Máté vzala filozofa a akademika Bélu Zalaie(hu), vdovce se dvěma dětmi.[1] Jejich domov se stal místem setkávání intelektuálů, kde se scházeli a diskutovali.[3]

V okruhu jejích přátel byli vždy umělci, jako byl Lajos Kozma (architect)(hu), Noémi Ferenczy a Imre Kner(hu) a jeho rodina. Po jejím sňatku se Zalaiem se rozšířil o „ Nedělní kruh “, maďarské inteligence, jako Béla Balázs, Paul Dienes, János Fogarasi, Arnold Hauser,[1] Gyula Juhász, Dezső Kosztolányi,[6] György Lukács, Karl Mannheim a další. Nafotila portréty mnoha lidí ze svého okruhu i osobností společnosti. Mezi její nejznámější díla patřily portréty Mihály Babitse a Margit Kaffky.[1] Máté pokračovala ve vystavování, objevila se na Mezinárodní výstavě fotografů ve Stuttgartu, kde získala zlatou medaili s Józsefem Pécsim v roce 1912.[3] V roce 1913 byla pozvána Rosikou Schwimmerovou, aby fotografovala na sedmé konferenci Mezinárodní aliance pro volební právo žen.[1] Nejen že fotografovala, ale byla podporovatelkou a organizátorkou maďarského feministického hnutí.[7]

Máté vystavovala v roce 1914 ve Společnosti profesionálních fotografů a později téhož roku ve státě New York,[3] Zalai byl povolán sloužit v první světové válce.[1] V prosinci 1914 byl zajat a 2. února 1915 zemřel na tyfus v zajateckém táboře v Omsku na Sibiři.[8] Máté se snažila vychovávat své dvě děti, ale starala se o ně a hluboce prožívala pozdější smrt jeho dcery.[9] Na konci války, s rozpadem Rakouska-Uherska, se země potýkala s úpadkem.[10] Redakce časopisu A Fény, ve kterém Máté publikovala od roku 1911, byla uzavřena.[4] Poté, co byla Maďarská sovětská republika poražena, Béla Kun nařídil Györgymu Lukácsovi, aby zůstal s Ottó Korvinem, když byl zbytek vedení evakuován do Rakouska. Posláním Lukácse a Korvina bylo tajně reorganizovat komunistické hnutí, ale mise byla nemožná. Lukács byl nucen se skrývat, aby se vyhnul komunistické čistce a Máté ho ukryla ve svém domě. Poté, co byl Korvin zajat, Lukács uprchl do Rakouska.[11][12] Máté také pomohla Jenőovi Hamburgerovi uprchnout spolu s dalšími. Tyto akce vyústily v její odsouzení soudy.[13]

Během dvacátých a třicátých let se její kompozice transformovaly, přesunuly se ze studia do venkovního prostředí se sépiovými tóny, které nahradily ostré černobílé kontrasty jejích dřívějších děl. Subjekty se také změnily z elitních tříd na dělnické třídy.[1] V roce 1922 vystavovala pro Uměleckoprůmyslové muzeum a poté v roce 1934 sdílela ateliér se svým studentem Ferencem Haárem.[3] Když se Haár v roce 1937 přestěhoval do Paříže,[14] Máté obchod zavřela a následující rok odešla pracovat do ateliéru Mariana Reismanna.[3]

Ačkoli byla jedna z prvních profesionálních fotografek v Maďarsku, Máté zemřela zapomenuta.[1] Zemřela 5. dubna 1961 v Budapešti v Maďarsku a byla pohřbena na hřbitově Farkasréti v Budapešti.[7]

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006[15] Csilla E. Csorba, ředitelka Petofiho muzea literatury,[16] vydala knihu Máté Olga fotóművész (Fotografka Olga Máté) s Helikon Publishing v Budapešti, aby znovu zachytila historii přínosu Máté fotografii.[15] Maďarské muzeum fotografie(hu) hostila výstavu autorčiny práce v roce 2007.[17] V roce 2009 podnikla Csorba výstavu prací maďarských fotografek na turné po New Yorku a Washingtonu, DC. Bylo to poprvé, co bylo několik děl umělců vidět ve Spojených státech. Autorky Zátiší s vejci a houbami (1920) bylo oceněno za to, že komunikovalo krásu s předměty každodenní potřeby.[16]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Melanie Klein
    Melanie Klein
  • Rosika Schwimmer, 1910
    Rosika Schwimmer, 1910

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Máté na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Csorba 1997.
  2. ↑ a b Warren 2005, s. 592.
  3. ↑ a b c d e f Csorba 2013.
  4. ↑ a b Baki 2011, s. 40.
  5. ↑ Budapesti Hírlap 1912, s. 10.
  6. ↑ Szegedy-Maszák 2010, s. 4.
  7. ↑ a b National Heritage Institute 2004.
  8. ↑ Fővárosi Közlöny 1915, s. 9.
  9. ↑ Szarka 2007, s. 46.
  10. ↑ Buranbaeva a Mladineo 2011, s. 13.
  11. ↑ Congdon 2014.
  12. ↑ Szapor 2005, s. 174.
  13. ↑ Kenyeres 1990.
  14. ↑ Kincses 2014.
  15. ↑ a b Szarka 2007, s. 47.
  16. ↑ a b National Museum of Women in the Arts 2009.
  17. ↑ Maďarské muzeum fotografie 2007.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAKI, Péter. A fotográfia és a magyar sajtó kapcsolata 1945-ig [PhD]. Budapešť, Maďarsko: Eötvös Loránd Tudományegyetem, 2011. Dostupné online. (maďarsky) 
  • BURANBAEVA, Oksana; MLADINEO, Vanja. Culture and Customs of Hungary. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-313-38370-0. 
  • CONGDON, Lee. Exile and Social Thought: Hungarian Intellectuals in Germany and Austria, 1919-1933. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-5290-1. 
  • CSORBA, Csilla E. A kísérletezéstől az önmegvalósításig – Magyar női fotográfusok a századfordulón. Fotóművészet. Budapešť, Maďarsko: Magyar Fotográfiai Szaksajtó Alapítvány, 1997. Dostupné online [cit. 1 May 2016]. ISSN 1418-1606. (maďarsky) 
  • CSORBA, Csilla E. Máté Olga [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 2013 [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2013. (maďarsky) 
  • KENYERES, Ágnes. Máté Olga [online]. Budapešť, Maďarsko: Országos Széchényi Könyvtár, 1990 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. (maďarsky) 
  • KINCSES, Károly. Haár Ferenc [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 2014 [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2014. (maďarsky) 
  • SZAPOR, Judith. The Hungarian Pocahontas: The Life and Times of Laura Polanyi Stricker, 1882–1959. New York City: East European Monographs, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-88033-562-1. 
  • SZARKA, Klára. E. Csorba Csilla: Máté Olga fotóművész. Szépirodalmi Figyelő. Budapešť, Maďarsko: Szépirodalmi Figyelő Alapítvány, 2007, s. 45–47. Dostupné online [cit. 2 May 2016]. ISSN 1585-3829. (maďarsky) 
  • SZEGEDY-MASZÁK, Mihály. Dezső Kosztolányi (1885–1936). The Hungarian Quarterly. Society of the Hungarian Quarterly, Winter 2010, s. 43–55. Dostupné online [cit. 2 May 2016]. ISSN 0028-5390. 
  • WARREN, Lynne. Encyclopedia of Twentieth-Century Photography. New York: Taylor & Francis, 15 November 2005. (A-F; sv. 1). Dostupné online. ISBN 978-1-135-20543-0. 
  • Máté Olga (Zalai Béláné; Mauthner Olga) [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Örökség Intézete, 2004 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. (maďarsky) 
  • Házasság. adtplus.arcanum.hu. Budapešť, Maďarsko: Budapesti Hírlap, 5 September 1912. Dostupné online [cit. 30 January 2016]. (maďarsky) 
  • Hírek. adtplus.arcanum.hu. Budapešť, Maďarsko: Fővárosi Közlöny, 9 July 1915. Dostupné online [cit. 30 January 2016]. (maďarsky) 
  • Picturing Progress: Hungarian Women Photographers 1900–1945 [online]. Washington, D.C.: National Museum of Women in the Arts, 13. 3. 2009 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. 
  • Máté Olga (1878–1961) életmű-kiállítás [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 26 January 2007 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (maďarsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Máté&oldid=24269430“