Muromština
| Muromština | |
|---|---|
| Rozšíření | evropská část Ruska |
| Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
| Klasifikace | |
| Písmo | není |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není (B) není (T) |
| ISO 639-3 | není |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muromština je mrtvý jazyk spadající do finsko-volžské podskupiny ugrofinských jazyků.[1] Hovořili jím lidé z kmene Muromců, kteří žili na území dnešního Muromského rajónu ve Vladimirské oblasti v Rusku.[2] O tomto jazyku není příliš mnoho známo, údaje o něm máme především z toponymie. Považuje se za příbuzný jazyk současným mordvinským jazykům erzja a mokša. Muromština zanikla ve středověku okolo r. 1000[3], když byli Muromci asimilováni východoslovanskými kmeny. Od názvu kmene Muromců pochází jméno města Murom, někdejšího důležitého politického centra Ruska a hlavního města knížectví. V okolí města v dnešní době stále žijí lidé, kteří odvozují svůj původ od Muromců.
Příjmení postavy Ilji Muromce z ruských bylin zjevně odkazuje na muromskou etnicitu či původ v oblasti Muromy.
V ugrofinských jazycích se výraz muroma používá ve významu mořský terén.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ WIECZYNSKI, Joseph. The Modern Encyclopedia of Russian and Soviet History. Gulf Breeze: Academic International Press, 1976. Dostupné online. ISBN 9780875690643. S. 99.
- ↑ TAAGEPERA, Rein. The Finno-Ugric Republics and the Russian State. New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 9780415919777. S. 51.
- ↑ JANSE, Mark; TOL, Sijmen; HENDRIKS, Vincent. Language Death and Language Maintenance. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 2000. Dostupné online. ISBN 9789027247520. S. 108.