Mikuláš I. Gorjanský

Mikuláš I. Gorjanský
Mikuláš I. Gorjanský
	Rodový erb Gojranských/Garayů
Narození	?
Úmrtí	25. červenec 1386
Příčina úmrtí	popraven
Místo pohřbení	Maďarsko
Povolání	politik
Politická strana	politik před vznikem politických stran
Choť	N. of Nevna
Děti	Mikuláš II. Gorjanský; Jan Garaj
Rod	Gorjanští
Příbuzní	Ladislav II. Gorjanský, Kateřina Gorjanská, Mikuláš III. Gorjanský, Petr Gorjanský, Dorota Gorjanská a Helena Gorjanská (vnoučata)
Funkce	išpán (Baranya; 1359–1375); mačvanský bán (1359–1375); išpán (Bodrog County; 1359–1375); uherský palatin (1375–1385); išpán (Komitát Čanád; 1375–1386); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš I. Gorjanský též Mikuláš Gorjanský starší (chorvatsky Nikola I. Gorjanski, maďarsky Miklós Garai, slovensky dříve též Mikuláš I. Garay / Garai, † 25. července 1386) byl uherský palatin (1375-1385) a bratislavský župan. Zastával také úřad chorvatského a mačvanského bána.

Jméno

Jméno je odvozeno od rodinného sídla Gorjani též Gorjana (maďarsky Gara). V různých pramenech se uvádí pod různým zněním, například, původně latinsky i maďarsky De Gara nebo jen Gara, poslovenštěně z Gorjan', nebo původně maďarsky Garay, Garai poslovenštěně na Garaj.

Život

Jako uherský palatin se po smrti krále Ludvíka I. z Anjou stal rádcem a milencem jeho ovdovělé ženy Alžběty, která nechala za uherskou královnu korunovat svou desetiletou dceru Marii a vládla jejím jménem. Ludvík přislíbil Marii za manželku Zikmundovi Lucemburskému, avšak Alžběta ji pod vlivem Mikuláše Gorjanského chtěla provdat za Ludvíka Orleánského. Tím způsobila rozštěpení uherské šlechty na přívržence Zikmunda a přívržence Alžběty a na třetí tábor, který podporoval v nároku na trůn Karla Malého z neapolské větve Anjouovců.

Alžběta se spoléhala na Karlův slib, který dal ještě Ludvíkovi I., že neohrozí práva jeho dcer na uherský trůn, přesto se však sám dal v roce 1385 korunovat uherským králem. Alžběta se mu pomstila tak, že na něj připravila atentát, který provedl Blažej Forgáč.

Zatčení a poprava

Stoupenci Karla Malého 25. července 1386 zajali Alžbětu, Marii, Mikuláše I. Gorjanského a Blažeje Forgáče cestou na hrad Gorjan patřící Mikuláši I. Gorjanskému. Zatčení se uskutečnilo pravděpodobně na žádost Mariina sedmnáctiletého manžela Zikmunda Lucemburského. Mikuláš Gorjanský byl spolu s Blažejem popraven stětím v Gorjaně a jejich hlavy byl poslány vdově po Karlovi Malém do města Neapol. Tělo bylo pohřbeno ve františkánském kostele v Šikloši, dochovaný náhrobek je z červeného mramoru a je uložený v depozitáři v Budapešti.^[1]