Přeskočit na obsah

Marcellus II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Svatost
Marcel II.
222. papež
Papež Marcellus II. (Marcel II.)
Papež Marcellus II. (Marcel II.)
Církevřímskokatolická
Zvolení9. dubna 1555
Uveden do úřadu10. dubna 1555 (intronizace)
Pontifikát skončil1. května 1555
PředchůdceJulius III.
NástupcePavel IV.
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1535
Biskupské svěcení10. dubna 1555
světitel Giovanni Pietro Carafa
1. spolusvětitel Jean du Bellay
2. spolusvětitel Rodolfo Pio
Kardinálská kreace19. prosince 1539
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jménoMarcello Cervini degli Spannochi
Datum narození6. května 1501
Místo narozeníMontefano, Papežský stát Papežský stát
Datum úmrtí1. května 1555
(ve věku 53 let)
Místo úmrtíŘím, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníGrotte Vaticane
Seznam papežů nosících jméno Marcel
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcellus II. (Marcel II.) (vlastním jménem Marcello Cervini degli Spannochi) (6. května 1501, Montefano1. května 1555, Řím) byl papežem v roce 1555. Aktivně se zúčastnil Tridentského koncilu a jako papež se pokusil reformovat církev a napravit světský životní styl mnoha duchovních.

Marcello Cervini se narodil roku 1501 v Montefanu. Papež Pavel III. ho jmenoval kardinálem. Jako papežský legát se zúčastnil Tridentského koncilu.[1] 9. dubna 1555 byl zvolen papežem a 10. dubna korunován. Po volbě nezměnil své jméno a do dějin vstoupil se jménem Marcellus II.[2] Byl doposud posledním papežem, který si ponechal své původní křestní jméno jako jméno papežské.

Pontifikát

[editovat | editovat zdroj]

Brzy po zvolení papežem zakázal pořádání nejrůznějších oslav a jiných zábav. Byl tvrdým odpůrcem nepotismu, jeho příbuzní nesměli do Říma ani jezdit. Korunovaci si přál bez zbytečných výloh, peníze na ni určené věnoval chudým. Během velikonočního týdne chodil sloužit mše pěšky.[3]

1. května 1555 zemřel. Pohřben byl ve vatikánských katakombách (ve Svatopetrském chrámu) v prosté rakvi.[3][4] Po jeho smrti se stalo zvykem, že se o velikonoční neděli zpívala mše Missa Papae Marcelli pro šest hlasů, kterou složil Giovanni Pierluigi da Palestrina.

  1. GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 170–171. [Dále jen Gelmi. Papežové.]. 
  2. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 500. [dále jen Rendina. Příběhy papežů.]. 
  3. a b Rendina. Příběhy papežů, str. 500
  4. Gelmi. Papežové, str. 173

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOWALSKI, Jan Wierusz. Encyklopedie papežství. Praha: [s.n.], 1994. 
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. 
  • GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha: Mladá fronta, 1994. 326 s. ISBN 80-7207-574-8. 
  • MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od Sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-3-2. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Papež
Předchůdce:
Julius III.
1555
Marcellus II.
Nástupce:
Pavel IV.