Honorius IV.
Jeho Svatost Honorius IV. | |
---|---|
190. papež | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 2. duben 1285 |
Uveden do úřadu | 20. května 1285 (konsekrace) |
Pontifikát skončil | 3. duben 1287 |
Předchůdce | Martin IV. |
Nástupce | Mikuláš IV. |
Znak | |
Svěcení | |
Biskupské svěcení | 20. května 1285 |
Kardinálská kreace | 17. prosince 1261 |
Titul | kardinál-jáhen |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Giacomo Savelli |
Datum narození | 1210 |
Místo narození | Řím, Papežský stát |
Datum úmrtí | 3. duben 1287 |
Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Místo pohřbení | římská bazilika Santa Maria in Aracoeli |
Seznam papežů nosících jméno Honorius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Honorius IV. (lat. Honorius IV.; přibližně 1210 Řím – 3. duben 1287 Řím), narozen jako Giacomo Savelli, byl papežem od 2. dubna 1285 do 3. dubna roku 1287.
Život
[editovat | editovat zdroj]Giacomo Savelli byl synem římského senátora Lucy Savelliho a Giovanny Aldobrandeschiové. Z téže rodiny pocházel již papež Honorius III., Giacomův prastrýc.Studoval v Paříži a od roku 1261 sloužil papeži Urbanovi IV. Kardinálemn byl jmenován při kostele Santa Maria in Cosmedin v Římě. Zároveň zůstal po celý život římským senátorem. Po smrti Martina IV. jej kardinálové vybrali v konkláve v Perugii za čtyři dny jako kandidáta papežského úřadu, přestože byl nemocen a ochromen na rukou i na nohou pokročilým stadiem dny. Při liturgii již sám nedokázal bez pomoci pozdvihnout hostii. Za své krátké vlády dbal hlavně o bezpečnost papežských států a situaci na Sicílii. Pokračoval v politice svého předchůdce, ve sporu Karla II. z Anjou s Petrem III. Aragonským se kategoricky postavil na stranu Anjouovců. S Rudolfem Habsburským navázal přátelský vztah, ale nezajistil jeho císařskou korunovaci, ačkoliv byla ohlášena na 2. února 1287, realizace selhala pro chyby papežského legáta a odpor voličů.
Během svého pontifikátu se na Aventinu pokusil obnovit rezidenci po svém prastrýci Honoriovi III., provoz selhal kvůli nedostatku vody. Na univerzitě v Paříži schválil založení katedry orientálních jazyků, zejména arabštiny. Toto rozhodnutí souviselo s jeho posláním činnosti v oblasti islámu a východních schizmat.
Dne 3. dubna 1287 Honorius IV po dvouletém pontifikátu zemřel a byl pohřben ve Svatopetrské bazilice, rakev byla později přenesena do rodinné krypty Savelliů v kostele v Santa Maria Aracoeli v Římě.
Dle některých historiků byl ženatý (ovšem svěcení mohl přijmout až po smrti manželky), což by z něj činilo posledního papeže, který nebyl celý život celibátní (byť někteří pozdější papežové celibát nedodržovali).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Norwich, John Julius, Absolute Monarchs, London: 2011, page 196, footnote
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RENDINA, Claudio: Příběhy papežů, dějiny tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 374 – 375.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Honorius IV. na Wikimedia Commons
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Martin IV. |
1285 – 1287 Honorius IV. |
Nástupce: Mikuláš IV. |