Ludvík Frejka

Ing. Ludvík Frejka
Ing. Ludvík Frejka
	Pasová fotografie L.F. z roku 1938
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Československa
Narození	15. ledna 1904; Liberec; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. prosince 1952 (ve věku 48 let); Pankrác (Praha); Československo
Příčina úmrtí	oběšení
Národnost	německá
Choť	Alžběta Frejková
Vztahy	ženatý
Děti	Hana Frejková, Tomáš Frejka
Alma mater	Technická univerzita Berlín
Zaměstnání	politik, ekonom, státní úředník
Profese	politik, novinář a rádce
Náboženství	judaismus[zdroj⁠?!]
Ocenění	Řád republiky
Commons	Ludvík Frejka
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Frejka, rozený Ludwig Freund (15. ledna 1904 Liberec – 3. prosince 1952 Věznice Pankrác), byl československý komunistický politik, ekonom, publicista a účastník 2. odboje.

Předválečná kariéra

Ludwig Freund pocházel z asimilované židovské rodiny lékaře Siegfrieda Freunda a Kláry, roz. Ledererové. Rodiče zahynuli za druhé světové války v terezínském ghettu. Po maturitě na německém gymnáziu v Liberci studoval v létech 1922–27 ekonomii na berlínské Vysoké škole obchodní. V roce 1925 studoval na London School of Economics. Studium v Německu završil disertací Strukturální změny anglického hospodářství od vypuknutí světové krize.

V roce 1919 vstoupil do Sociálně demokratické mládeže. Od roku 1922 byl členem Komunistické strany Německa, 1923 přestoupil do KSČ. 1927 krátce působil jako dobrovolný pracovník v textilním podniku na Liberecku, poté odešel do Prahy, kde vedl do roku 1930 národohospodářské oddělení ústředního sekretariátu KSČ. Ve třicátých letech působil v Ústí nad Labem, Chomutově a Teplicích. Od roku 1935 byl v Praze redaktorem ústředního německého listu Die Rote Fahne.

Činnost během druhé světové války

V prosinci 1938 emigroval do Británie, kde se pohyboval v prostředí sudetoněmeckých a rakouských antifašistů. Působil v redakcích týdeníku Svobodných Rakušanů Zeitspiegel a sudetoněmeckého sociálnědemokratického čtrnáctideníku Einheit. Na počátku druhé světové války byl jako komunista a nepřátelský cizinec internován. Byl držen v Londýně-Brixtonu, Lichfieldu a Yorku. Roky 1940–1941 prožil v izolaci na ostrově Man.

Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem se stal národohospodářským poradcem komunistických členů Státní rady a přispěvatelem týdeníku Čechoslovák. Od 1943 pracoval také v redakci anglického komunistického deníku Daily Worker. Roku 1942 se podílel na založení Jednotného výboru sudetoněmeckých antifašistů ve Velké Británii (Einheitsausschuß sudetendeutscher Antifaschisten in Großbritannien).

Vazební fotografie Ludvíka Frejky (1952)

V srpnu 1942 napsal pro Einheit článek, v němž jménem sudetoněmeckých komunistů v Británii odmítl plán na vysídlení německého obyvatelstva z Československa, později se disciplinovaně přizpůsobil stranické linii, která od roku 1943 myšlenku odsunu podporovala. V letech 1944–1945 vedl společně s Josefem Goldmannem kolektiv národohospodářů, jehož názory výrazně ovlivnily ekonomický program KSČ.

V Londýně se blíže seznámil s mnohými nekomunistickými příslušníky československého exilu a navázal také užší kontakty s představiteli britské reformistické Labour Party. Po návratu do ČSR si Ludvík Freund úředně změnil příjmení na Frejka a přihlásil se k české národnosti.

Poválečná kariéra

Od roku 1945 byl Ludvík Frejka tajemníkem ústřední národohospodářské komise při ÚV KSČ. V červnu 1948 se stal přednostou národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky Klementa Gottwalda a tajemníkem Ústřední plánovací komise. Dne 31. ledna 1952 byl zatčen a vyšetřován StB v Praze-Ruzyni, v tento den mu byl ukončen pracovní poměr v Kanceláři prezidenta.^[1] V atmosféře psychického a fyzického nátlaku se přiznal k tomu, že jako agent britské tajné služby Intelligence Service sabotoval plnění dvouletého i pětiletého plánu a pomáhal udržovat ekonomickou závislost ČSR na kapitalistických státech.

Následně byl v rámci procesu se Slánským v listopadu 1952 obžalován z velezrady, vyzvědačství a sabotáže. Soud ho odsoudil k trestu smrti,^[2] který byl vykonán v pankrácké věznici oběšením dne 3. 12. 1952 v 5.05 hodin.^[1] V roce 1963 byl právně i stranicky rehabilitován. V dubnu 1968 mu byl udělen Řád republiky in memoriam.

Rodina

Dcera Hana Frejková (* 17. 1. 1945 Londýn) je z druhého manželství. Ludvík Frejka byl ženat dvakrát. S první manželkou Leni se seznámil v Berlíně, z tohoto manželství pochází syn Tomáš Frejka (21. 11. 1932, Chomutov – 17. 4. 2022, Sanibel, Florida).^[1] Syn Tomáš byl skalním komunistou a napsal předsedovi Státního soudu v Praze dopis, ve kterém žádal pro svého otce trest smrti. Dopis byl publikován v Rudém právu dne 25. listopadu 1952 na páté straně.^[3] O jeho herostratovské slávě přednášel na Kolumbijské univerzitě Zbigniew Brzezinski. Vojenskou službu Tomáš Frejka odsloužil u 66. technického praporu a později emigroval.^[4]^[5]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c FREJKOVÁ, Hana. Divný kořeny. Vyd. 1. vyd. Praha: Torst, 2007. 178 s. ISBN 978-80-7215-325-1.
↑ Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra.... Rudé právo. 28. 11. 1952, s. 1. Dostupné online.
↑ http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11/25/5.png
↑ https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/svet-od-veseni-vlastniho-tatinka-k-politickemu-azylu.A110928_104000_p_zahranici_wag
↑ ULČ, Otto. Velikáni a malikáni. Praha: Šulc a Švarc, 2012. 265 s. ISBN 978-80-7244-307-9. S. 178–181.

Literatura

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Frejka na Wikimedia Commons
Ludvík Frejka ve Filmové databázi
Ústav pro studium totalitních režimů » Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989 » Ludvík Frejka, původním jménem Ludwig Freund (1904–1952)
Biografický slovník

[:0-1] FREJKOVÁ, Hana. Divný kořeny. Vyd. 1. vyd. Praha: Torst, 2007. 178 s. ISBN 978-80-7215-325-1.

[2] Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra.... Rudé právo. 28. 11. 1952, s. 1. Dostupné online.

[3] ttp://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11/25/5.png

[4] ttps://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/svet-od-veseni-vlastniho-tatinka-k-politickemu-azylu.A110928_104000_p_zahranici_wag

[5] ULČ, Otto. Velikáni a malikáni. Praha: Šulc a Švarc, 2012. 265 s. ISBN 978-80-7244-307-9. S. 178–181.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Proces se Slánským

Odsouzení k trestu smrti	Vladimír Clementis • Otto Fischl • Josef Frank • Ludvík Frejka • Bedřich Geminder • Rudolf Margolius • Bedřich Reicin • André Simone • Rudolf Slánský • Otto Šling • Karel Šváb

Odsouzení na doživotí	Vavro Hajdů • Eugen Löbl • Artur London