Přeskočit na obsah

Karel Šváb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Šváb
Náměstek ministra národní bezpečnosti
Ve funkci:
5. září 1950 – 16. února 1951
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSDSD (1919–1921)
KSČ (1921–1951)
Narození13. května 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952 (ve věku 48 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
DětiZdeňka Malovaná
PříbuzníMarie Švermová (sestra)
Profesepolitik, špión, policista a komunista
CommonsKarel Šváb (1904)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Šváb (13. května 1904 Praha – 3. prosince 1952 Praha) byl československý komunistický funkcionář a představitel Státní bezpečnosti. Po komunistickém převratu se podílel na represích proti odpůrcům režimu a zejména na čistkách v KSČ. Jeho kariéra vyvrcholila v roce 1950, kdy se stal náměstkem ministra národní bezpečnosti. V rámci vnitrostranických čistek byl zatčen, jako jeden z obžalovaných v procesu se Slánským odsouzen k trestu smrti a popraven.

Jeho starší sestrou byla komunistická politička Marie Švermová, manželka komunisty Jana Švermy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z dělnické rodiny. Otec Martin Šváb byl zedník, matka se živila jako šička prádla. Starší sestra Marie se později stala komunistickou političkou. Otec se angažoval v sociální demokracii, za kterou ve volbách roku 1907 kandidoval do Říšské rady.

Později odešel otec pracovat do Německa, následoval ho i zbytek rodiny. V Německu bydleli zpočátku v Chemnitzu, poté v Sterkrade (dnes část Oberhausenu). Zde Karel Šváb absolvoval sedm tříd obecné školy, pak pracoval v muniční továrně a v dole. Vyučil se strojním zámečníkem. Na konci první světové války, v roce 1918, se v Porýní zúčastnil dělnických nepokojů.[1]

Počátky kariéry v KSČ

[editovat | editovat zdroj]

Do Prahy se vrátil v roce 1919. Vstoupil do sociální demokracie, ve straně patřil k příznivcům levicové frakce (tzv. marxistické levice). Po odtržení levice a vzniku KSČ roku 1921 se stal jejím členem. V letech 1922 až 1931 pracoval v administraci Rudého práva. Poté zastával vysoké funkce v komunistické sportovní organizaci. Na rok byl vyslán do Moskvy ke studiu na Státním tělovýchovném ústavu. Od roku 1935 až do německé okupace působil v organizacích, které pomáhaly německým uprchlíkům před nacistickým režimem.[1]

Věznění v koncentračním táboře

[editovat | editovat zdroj]

Záhy po okupaci, 25. března 1939, byl zatčen gestapem. Byl vězněn na Pankráci, v Drážďanech, Berlíně a od 19. prosince 1939 v Sachsenhausenu. V koncentračním táboře se stal členem vězeňské samosprávy, zpočátku jako tzv. stolový velitel, pod kterého spadalo zhruba třicet vězňů. V samosprávě zastávali významné pozice členové KPD, Šváb zajišťoval jejich spojení s českými komunisty. Na počátku roku 1944 povýšil do funkce Vorarbeitera v kovodílně, zde vedl asi 150 vězňů.[1] Po pochodu smrti ze Sachsenhausenu byl 2. května 1945 osvobozen Rudou armádou.[2]

Po osvobození ho někteří spoluvězni obvinili z nevhodného chování během působení ve vězeňské samosprávě. Tato obvinění nebyla podrobněji vyšetřována, ani neovlivnila jeho další kariéru v KSČ po válce.[2]

Kariéra po osvobození

[editovat | editovat zdroj]

Od června 1945 Šváb pracoval v sekretariátu KSČ. V roce 1946 se stal se vedoucím evidenčního odboru, vzniklého na návrh Rudolfa Slánského. Odbor fungoval jako zpravodajská služba v nekomunistických stranách Národní fronty a řídil činnost tajných členů KSČ v jejich řadách. Zvláštní pozornost věnoval získávání kompromitujících materiálů z období nacistické okupace.[3] Později získal Šváb i funkci vedoucího bezpečnostního oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Význam jeho pozice ve straně se postupně zvyšoval. Shromažďoval informace nejen o příslušnících armády, SNB a dalších státních orgánů, ale i o funkcionářích KSČ. Pomáhal také vytvářet nelegální propojení KSČ a bezpečnostních složek.[2]

25. února 1948 v podvečer jako funkcionář ÚV KSČ navrhoval „pokropit samopaly“ průvod několika tisíc studentů, který se vydal k Pražskému hradu vyjádřit podporu demokracii a prezidentu Edvardu Benešovi. Josef Pavel však s takovým postupem nesouhlasil, a tak studenty v Nerudově ulici rozháněli příslušníci SNB bez použití zbraní, pouze jeden student byl zraněn na noze výstřelem pro výstrahu.[4]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 jeho moc dále rostla. Stal se členem bezpečnostní pětky a organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Během roku 1949 se podílel na vyšetřování, jehož cílem bylo odhalení nepřátel uvnitř strany. To v Československu i dalších zemích sovětského bloku začalo po zatčení maďarského ministra László Rajka. Na počátku září 1949 ho Klement Gottwald vyslal do Budapešti na jednání o Rajkovi s nejvyšším maďarským představitelem Rákosim. Koncem září byl Šváb jmenován do čela zvláštní skupiny Státní bezpečnosti, která měla provádět vyšetřování v rámci KSČ. Nebyla podřízena ministerstvu vnitra, ale přímo Gottwaldovi a Slánskému. Během svého působení v StB byl Šváb odpovědný za používání nezákonných postupů, např. provokací nebo mučení, a osobně se zúčastnil výslechů s použitím násilí.[2]

Vrcholu kariéry dosáhl Karel Šváb 5. září 1950, kdy byl jmenován náměstkem ministra národní bezpečnosti.[2] Již na podzim 1950 ale Komise stranické kontroly obvinila představitele StB, včetně Švába, že kryjí spiklence v případu Otto Šlinga. Švábovi přitížilo také to, že ve Šlingově případu již probíhalo vyšetřování jeho sestry Marie Švermové. V prosinci nastoupil na dovolenou, 16. února 1951 byl zatčen a 4. července vyloučen z KSČ.[5]

Podíl na vraždě Milady Horákové

[editovat | editovat zdroj]
„... takhle hned zkraje, přišel mezi nás vyšetřovatel Šváb (Šváb byl v té době členem bezpečnostní komise ÚV KSČ. Jemu byly referenty předkládány vyšetřující protokoly, on určoval další postup výslechů a má nesporně zásluhu i na rozsudcích. O dva roky později byl sám odsouzen v procesu se skupinou R. Slánského a popraven) a začal na nás řvát: Nikam to nevede, vy snad myslíte prdelí a ne hlavou. Dejte si pozor, abyste se nedostali k nim ...“ [6]

Proces se Slánským

[editovat | editovat zdroj]

V připravovaném vykonstruovaném procesu měli být Šling a Švermová odsouzeni jako hlavní postavy „protistranického spiknutí“ s cílem převzetí moci v KSČ a odstranění Gottwalda a Slánského.[7] Na jaře 1951 byl scénář procesu změněn a za vůdce spiknutí byl označen Slánský.[8]

V procesu se Slánským byl Šváb obviněn z velezrady, 27. listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 oběšen na Pankráci. Jeho poslední slova před popravou zněla: „Ať žije Sovětský svaz, ať žije Komunistická strana Československa“.[5]

Po přezkoumání případu rehabilitačními komisemi byla prokázána nesmyslnost obvinění a 24. května 1963 byl rozsudek Nejvyšším soudem zrušen. Občansky byl Šváb rehabilitován 12. července 1963, vyloučení z KSČ zůstalo v platnosti kvůli jeho podílu na nezákonných praktikách StB.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 181.
  2. ↑ a b c d e Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 182.
  3. ↑ Kaplan (2004), s. 86.
  4. ↑ Martin Brabec: Podepište, nebo bude občanská válka, hrozil Gottwald Benešovi, iDnes.cz, 25. 2. 2020
  5. ↑ a b c Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 183.
  6. ↑ RADOTÍNSKÝ, Jiří. Rozsudek, který otřásl světem. [s.l.]: Pressfoto, 1990. 94 s. ISBN 80-7046-045-8. 
  7. ↑ Kaplan (2004), s. 96.
  8. ↑ Kaplan (2004), s. 98.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Šváb na Wikimedia Commons
Proces se Slánským
Odsouzení k trestu smrti
Odsouzení na doživotí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Šváb&oldid=24337689“