Přeskočit na obsah

Kateřina Siniaková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kateřina Siniaková
Kateřina Siniaková na French Open 2018
Kateřina Siniaková na French Open 2018
StátČeskoČesko Česko
Datum narození10. května 1996 (28 let)
Místo narozeníHradec Králové, Česko
BydlištěHradec Králové, Česko
Výška174 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek12 327 381 USD
Tenisová raketaWilson Six.One
Dvouhra
Poměr zápasů366–263
Tituly5 WTA, 1 WTA 125, 8 ITF
Nejvyšší umístění27. místo (24. června 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2018, 2024)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2016, 2018, 2021)
US Open3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů360–149
Tituly28 WTA, 1 WTA 125, 4 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2022, 2023)
French Openvítězka (2018, 2021, 2024)
Wimbledonvítězka (2018, 2022, 2024)
US Openvítězka (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňvítězka (2021)
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open1. kolo (2018)
Wimbledon2. kolo (2016)
US Open2. kolo (2024)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2024)
Týmové soutěže
Fed Cupvítězka (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241106a6. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato Tokio 2020 ženská čtyřhra
zlato Paříž 2024 smíšená čtyřhra

Kateřina Siniaková (* 10. května 1996 Hradec Králové) je česká profesionální tenistka, devítinásobná grandslamová vítězka. Od září 2024 je světovou jedničkou ve čtyřhře.[2] V pěti obdobích, mezi lety 2018–2024, na čele strávila 128 týdnů, což ji řadí na páté místo historických statistik WTA. Čtyřikrát zakončila sezónu na vrcholu deblové klasifikace. Na Letních olympijských hrách 2020 se s Barborou Krejčíkovou stala olympijskou vítězkou v ženské čtyřhře, čímž pro Česko získaly první zlatou medaili zpod pěti kruhů v tenise. Na pařížské olympiádě 2024 vyhrála s Tomášem Macháčem smíšenou čtyřhru.

S Krejčíkovou také triumfovala na French Open 2018 a 2021, ve Wimbledonu 2018 a 2022, Australian Open 2022 a 2023, stejně jako na Turnaji mistryň 2021. Titulem na US Open 2022 zkompletovaly kariérní grandslam, kariérní Zlatý Slam a jako první ženský pár v historii dovršily i kariérní Super Slam. Staly se tak pátou dvojicí otevřené éry s alespoň sedmi grandslamovými tituly.[3] Jako poražené finalistky skončily na Turnaji mistryň 2018 a 2022 a na Australian Open 2021.[4][5] Osmý deblový grandslam získala s Coco Gauffovou na French Open 2024 a devátý na navazujícím Wimbledonu s Taylor Townsendovou. V juniorské kategorii ovládla s Krejčíkovou tři grandslamové čtyřhry na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a US Open 2013. Do finále se probojovala na juniorce Australian Open 2013 a floridském Orange Bowlu 2012.[6] V závěru sezóny 2023 iniciovala ukončení spolupráce s Krejčíkovou. V roce 2024 se její deblovou partnerkou stala Storm Hunterová, v době oznámení světová jednička ve čtyřhře.[7]

Světovou jedničkou ve čtyřhře se s Krejčíkovou poprvé staly společně, čímž vytvořily čtrnáctou dvojici na čele klasifikace. Jako pátá a šestá Češka na prvním místě představovaly čtyřicátou a čtyřicátou první jedničku od zavedení klasifikace v roce 1984. V sezónách 2018, 2021, 2022 a 2024 zakončila žebříček čtyřhry na prvním místě.[8]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět singlových titulů na všech površích, když ovládla Shenzhen Open 2017, Zavarovalnica Sava Portorož 2022 a Jiangxi Open 2023 na tvrdém povrchu, antukové Swedish Open 2017 a travnatý Bad Homburg Open 2023. K nim přidala dvacet osm deblových triumfů. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2024 na 27. místě a ve čtyřhře v říjnu 2018 na 1. místě.[1] V prosinci 2012 figurovala na juniorském kombinovaném žebříčku ITF na 2. příčce. Trenérský tým vede otec Dmitrij Siniakov. Jeho členkou je Jevgenija Manjukovová a bývala v něm také Helena Suková.[9] Domovským oddílem je od roku 2011 Tenisový klub Sparta Praha.

V českém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 čtvrtfinálem světové skupiny proti Španělsku, v němž za rozhodnutého stavu prohrála po boku Šafářové čtyřhru s párem Martínezová Sánchezová a Sorribesová Tormová. Češky zvítězily 3:2 na zápasy. Jedničkou se poprvé stala v následném semifinále se Spojenými státy, v němž porazila Rogersovou a poražena odešla od Vandewegheové, stejně tak i z rozhodující čtyřhry. Američanky postoupily po výhře 3:2 na zápasy. V roce 2018 se stala členkou vítězného družstva. V pražském finále proti Spojeným státům vyhrála obě dvouhry a Češky triumfovaly 3:0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–2 ve dvouhře a 5–5 ve čtyřhře.[10]

V letech 2018, 2021 a 2022 vytvořila s Barborou Krejčíkovou deblový pár roku WTA a obě se staly také mistryněmi světa ITF. V roce 2022 vyhrála hlavní kategorii české tenisové ankety Zlatý kanár.

Juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tenisovou kariéru začínala v oddíle TK Tenis-centrum Hradec Králové. V roce 2010 se probojovala do finále dvouhry mistrovství Evropy kategorie čtrnáctiletých, v němž prohrála s Nizozemkou De Vroomeovou. Na stejné události se stala mistryní Evropy jako členka českého vítězného týmu. V letech 2008 a 2009 obdržela cenu Naděje královéhradeckého sportu.[11]

Siniaková na juniorce US Open 2013

Na podzim 2012 triumfovala na turnaji v Ósace. Na konci roku se probojovala do finále dvouhry na floridském Orange Bowlu v kategorii osmnáctiletých, kde podlehla chorvatské hráčce Aně Konjuhové. Dne 10. prosince 2012 dosáhla na 2. místo v singlové klasifikaci světového žebříčku ITF juniorek.

Jako turnajová dvojka nastupovala do juniorské dvouhry Australian Open 2013, kde došla do finále. V něm nestačila opět na Anu Konjuhovou po dvousetovém průběhu. Z pozice druhé nasazené dvojice hrála s krajankou Barborou Krejčíkovou juniorskou čtyřhru na French Open 2013. V celém průběhu turnaje neztratily ani jednu sadu. Ve finále zdolaly ekvádorsko-brazilský pár Doménica Gonzálezová a Beatriz Haddad Maiová ve dvou setech.[12] Roli favoritky potvrdila i na kurtech All England Clubu, kdy spolu s Barborou Krejčíkovou ve čtyřhře, coby nasazené jedničky, zdolaly ve finále ukrajinsko-běloruský pár Anhelina Kalininová a Iryna Šymanovičová ve dvou sadách.[13]

Jako první nasazená nastupovala spolu s krajankou Barborou Krejčíkovou i do posledního juniorského turnaje v kariéře na US Open 2013. V celém průběhu turnaje neztratily ani jednu sadu a suverénně si dokráčely pro třetí společný grandslamový titul v tomto roce, když ve finále zdolaly třetí nasazenou švýcarsko-španělskou dvojici Belinda Bencicová a Sara Sorribesová Tormová ve dvou sadách.[14] Na Canadian Open Junior Championships v Repentigny v roce 2013 prohrála ve finále singlové soutěže proti krajance Barboře Krejčíkové. V deblové soutěži pak s Krejčíkovou vyhrály hladce finále proti britsko-srbskému páru Katie Boulterová a Nina Stojanovićová.

Profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

2013

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2013 zaznamenala debut na ženském okruhu WTA, když se po výhrách nad Mandy Minellaovou a Alexou Glatchovou probojovala z kvalifikace do hlavní soutěže Sony Open Tennis. Ve třech setech podlehla v úvodním kole Španělce Garbiñe Muguruzaové.

2014

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku ledna startovala v kvalifikaci hobartského Moorilla Hobart International, kde vypadla v prvním kole. Poté se tří kolovou kvalifikací probojovala do hlavní soutěže Australian Open, kde dohrála v první fázi dvouhry. V únoru startovala na turnaji okruhu ITF v Midlandu, kde vypadla v osmifinále dvouhry. Ve čtyřhře pak společně s Lucií Hradeckou vypadly v osmifinále.

Kateřina Siniaková ve wimbledonské kvalifikaci 2014

Následně odehrála turnaj na okruhu ITF ve Francii v Croissy-Beaubourg, kde podlehla v semifinále krajance Renatě Voráčové. Na tomto turnaji se objevila po boku Kristýny Plíškové ve čtyřhře, kde vypadly ve čtvrtfinále. Na začátku dubna se zúčastnila kvalifikace turnaje WTA v Katovicích, kde vypadla v úvodní fázi. Poté hrála kvalifikaci turnaje Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu, kde nepřešla poslední kolo. Na turnaji ITF v Trnavě nestačila ve čtvrtfinále na domácí hráčku Annu Karolínu Schmiedlovou. Ve stejném kole zde vypadla s krajankou Nikolou Frankovou ve čtyřhře.

V květnu se zúčastnila na okruhu ITF domácího turnaje v Praze Sparta Prague Open. Startovala zde na divokou kartu, ale v prvním kole ji vyřadila Srbka Aleksandra Krunićová. V deblové soutěži s Barborou Krejčíkovou vypadly v semifinále s krajankami Lucií Šafářovou a Andreou Hlaváčkovou. Poté se objevila v kvalifikaci French Open, kde byla vyřazena ve druhém kole. Následoval turnaj ITF v Mariboru, kde odehrála kromě singla také čtyřhru s Krejčíkovou.

Premiérové finále na okruhu WTA Tour zaznamenala na počátku srpna, když v deblové soutěži Bank of the West Classic, události konané v americkém Stanfordu, prohrála po boku Polky Pauly Kaniové boj o titul. Přemožitelkami se staly Španělky Garbiñe Muguruzaová a Carla Suárezová Navarrová. Debutový titul WTA vybojovala v polovině září, když se Srbkou Aleksandrou Krunićovou vyhrála čtyřhru na Tashkent Open. Ve finále zdolaly ruskou dvojici Margarita Gasparjanová a Alexandra Panovová po hladkém průběhu.

Na začátku října se pak přes kvalifikaci, kde mimo jiné porazila třeba o rok starší krajanku Terezu Smitkovou, probojovala do hlavní soutěže rakouského turnaje v Linzi. Tam však v úvodním kole nestačila na další krajanku Kláru Koukalovou.

Na French Open 2016 dohrála v úvodním kole

Na jejím posledním turnaji WTA v kalendářním roce, ruském Kremlin Cupu v Moskvě, se přes kvalifikaci, kde měla největší problémy ve 2. kole s domácí hráčkou Margaritou Gasparjanovou dostala do hlavní soutěže. Na úvod si snadno poradila s Jelenou Vesninovou. Mimochodem, v deblové soutěži vyřadila den předtím stejnou hráčku, když společně se Srbkou Krunićovou vyřadila v osmifinále nasazené jedničky a třetí pár světa Vesninová a Makarovová, avšak v následném kole byly obě hráčky vyřazeny. V dalším kole si poradila s Francouzskou Kristinou Mladenovicovou a následně ve čtvrtfinále také s italskou tenistkou Camilou Giorgiovou, kterou po velké bitvě udolala ve třech setech. V semifinále se střetla s domácí Anastasii Pavljučenkovovou, která však už byla nad její síly a podlehla jí po hladkém průběhu. Díky bodovému zisku se v následné pondělní aktualizaci žebříčku WTA z 20. října 2014 posunula na své kariérní maximum v singlu i deblu, když jí ve dvouhře patřila 86. příčka a ve čtyřhře pak 85. pozice.

Na konci října se pak zúčastnila turnaje ve francouzském Nantes, který byl součástí okruhu ITF. Jako nasazená pětka si nejprve poradila s Amandine Hesseovou, následně s Richèl Hogenkampovou, ve čtvrtfinále s Gioiou Barbieriovou, v semifinále s nasazenou jedničkou Slovenkou Annou Karolínou Schmiedlovou a v následném finále také s Ons Džabúrovou z Tuniska. V následné pondělní aktualizaci žebříčku WTA z 3. listopadu 2014 si žebříčkově opět polepšila, když se posunula o dvanáct míst na 74. příčku.

2017

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu rozehrála na čínském Shenzhen Open, jediném turnaji kategorie International s trojnásobnou základní dotací (750 tisíc dolarů). Během cesty do finále zdolala poprvé v kariéře dvě hráčky elitní světové desítky, ve druhém kole čtvrtou ženu klasifikace Simonu Halepovou a v semifinále desátou Johannu Kontaovou. V boji o titul přehrála americkou turnajovou osmičku Alison Riskeovou po dvousetovém průběhu. Připsala si tak premiérové turnajové vítězství z dvouhry okruhu WTA Tour. Bodový zisk jí zajistil v následném vydání žebříčku posun na kariérní maximum, když 9. ledna 2016 figurovala na 36. místo. Za výhru získala odměnu 163 tisíc dolarů.[15] Na Australian Open skončila v úvodním kole na raketě Němky Julie Görgesové. Druhá fáze Taiwan Open přinesla vyřazení od Číňanky Pcheng Šuaj.[6][1]

Ve Wimbledonu dohrála v úvodním kole s Řekyní Sakkariovou

Po výhře nad Carlou Suárezovou Navarrovou ji ve třetím kole BNP Paribas Open v Indian Wells vyřadila Caroline Wozniacká. V soutěži čtyřhry kalifornského turnaje však s Lucií Hradeckou postoupila až do finále, v němž Češky podlehly šestému nasazenému páru Martina Hingisová a Čan Jung-žan.[16] Na navazujícím Miami Open v Key Biscayne nezvládla první zápas proti deblové světové jedničce Bethanii Mattekové-Sandsové. Brány úvodního kola nepřešla ani na zelené antuce Volvo Car Open v jihokarolínském Charlestonu, kde nenašla recept na olympijskou vítězku Mónicu Puigovou. V deblové soutěži skončily s Hradeckou opět jako poražené finalistky po porážce od nejlepší světové dvojice Matteková-Sandsová a Šafářová.[17]

V dubnu plnila poprvé roli jedničky českého týmu v semifinále Fed Cupu proti Spojeným státům. Ve floridské Tampě vyhrála na zelené antuce sobotní dvouhru proti Shelby Rogersové, aby ji o den později porazila Coco Vandewegheová. V rozhodující čtyřhře pak uhrála s Kristýnou Plíškovou jen pět gamů na pár Matteková-Sandsová a Vandewegheová.[6][1] Češky tak po prohře 2:3 na zápasy ukončily sérii 10zápasové neporazitelnosti.

Pražský J&T Banka Prague Open, probíhající na dvorcích domovské Sparty Praha, přinesl čtvrtfinálové vyřazení od třetí nasazené Barbory Strýcové. Na Mutua Madrid Open ji ve druhém utkání vystavila stopku světová jednička Angelique Kerberová, na římském Internazionali BNL d'Italia v témže kole Světlana Kuzněcovová a na French Open nestačila již v prvním duelu na Rusku žijící v Říčanech Jekatěrinu Alexandrovovou. S Hradeckou však pronikla poprvé v kariéře do semifinále grandslamu poté, co ve čtvrtfinále ženské čtyřhry Roland Garros vyřadily olympijské vítězky a druhé nasazené Jekatěrinu Makarovovou s Jelenou Vesninovou. Po třísetovém průběhu však následně prohrály s australským párem Ashleigh Bartyová a Casey Dellacquová.[6][1]

Travnatá část sezóny přinesla časná vyřazení, na birminghamském AEGON Classic s devátou nasazenou Australankou Darjou Gavrilovovou, na eastbournském AEGON Internationa se šťastnou poraženou kvalifikantkou Soranou Cîrsteaovou a ve Wimbledonu s Řekyní Marií Sakkariovou.[6][1]

Návrat na antukový povrch bastadským Swedish Open přinesl zlepšení formy. Do Švédska přijížděla v roli obhájkyně finálové účasti. Cestou pavoukem postupně vyřadila tři nejvýše nasazené hráčky Anastasiji Sevastovovou, Caroline Garciaovou a v závěrečném utkání turnaje i světovou šestku a nejvýše nasazenou Dánku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu. Získala tak druhý singlový titul na okruhu WTA Tour a první z antuky. V následném vydání žebříčku se posunula na 39. příčku, tři místa za dosavadní kariérní maximum.[18]

2022

[editovat | editovat zdroj]

Do wimbledonské čtyřhry nastoupila poprvé od února s Krejčíkovou. Na cestě za titulem ztratily jediný set ve čtvrtfinále s desátou nasazenou, americko-australskou dvojicí Melicharová-Martinezová a Perezová.[19] Ve finále přehrály belgicko-čínské nasazené jedničky Elise Mertensovou s Čang Šuaj.[20][21]

Na US Open s Krejčíkovou zdolaly Američanky Caty McNallyovou a Taylor Townsendovou, přestože pro ztracené první sadě prohrávaly ve druhé již 1–4, aby v následujícím průběhu zápasu získaly 11 ze 13 gamů, čímž zkompletovaly jako sedmý ženský pár kariérní grandslam ve čtyřhře, po sestrách Williamsových jako druhý ženský pár kariérní Zlatý slam a jako první dvojice v historii dovršily kariérní Super Slam, tj. výhry na všech grandslamech, Turnaji mistryň a olympijských hrách. V ženském deblu se to předtím podařilo samostatně jen Gigi Fernándezové a Pam Shriverové.[22][23] Zároveň se Siniaková po skončení turnaje vrátila na vrchol deblového hodnocení.

Třetí kariérní titul a první od roku 2017 získala na Zavarovalnica Sava Portorož. Ve finále, které svou délkou 3 hodiny a 6 minut bylo druhým nejdelším v probíhající sezóně, zdolala úřadující wimbledonskou šampionku Jelenu Rybakinovou po třísetové bitvě. Bodový zisk ji na žebříčku poprvé od května 2022 vrátil do elitní světové padesátky.[24][25]

2023

[editovat | editovat zdroj]

Sedmý grandslamový titul ve čtyřhře a čtvrtý z po sobě následujících čtyř společných účastí vybojovala s Barborou Krejčíkovou na Australian Open. Ve finále porazily Japonky Šúko Aojamovou s Enou Šibaharaovou.[26][3] Jako čtvrtý pár otevřené éry vyhrály čtvrtý grandslam v řadě, do něhož nastoupily. Po skončení již držely 24zápasovou neporazitelnost v této nejvyšší kategorii tenisu. V březnu spolu následně triumfovaly na prestižním turnaji v Indian Wells, když zdolaly Brazilku Beatriz Haddad Maiovou s Němkou Laurou Siegemundovou. V rámci kategorie WTA 1000 triumfovaly na třetím turnaji.[27][28] Na French Open usilovaly o nekalendářní grandslam, již v prvním kole je ale vyřadily Ulrikke Eikeriová s Eri Hozumiovou.[29]

Čtvrtý kariérní singlový triumf a první na trávě získala na Bad Homburg Open. Ve finále přerušeném deštěm zdolala Italku Luciu Bronzettiovou. Zkompletovala tak své singlové trofeje ze všech povrchů.[30][31]

V dobré formě se Siniaková prezentovala na podzimních čínských turnajích, které byly zařazeny do kalendáře poprvé od podzimu 2019. V Ning-pu došla na čtvrtfinále, kde ji vyřadila Nadia Podoroská, v Hongkongu postoupila do finále, kde podlehla i vinou zranění po téměř třech hodinách hry Kanaďance Leylah Fernandezové,[32] aby o týden později v Nan-čchangu Fernandezové v semifinále porážku oplatila.[33] V prvním ryze českém finále na okruhu WTA od Prague Open 2021 zdolala Marii Bouzkovou, přestože prohrávala již 1–6 a 3–5. Bouzková vstoupila do utkání dominantně a vypracovala si vedení 6–1 a 5–3. Siniaková čelila celkem třem mečbolům a zvítězila po vyhraných zkrácených hrách druhé a třetí sady. Délkou 3:32 hodiny se jednalo o nejdelší finále na okruhu v roce 2023 a za historicky nejdelším finále WTA zaostalo jen o 15 minut. Po skončení zápasu se Siniaková posunula ze 60. na 44. příčku žebříčku WTA.[34][35]

2024

[editovat | editovat zdroj]

Do pařížského French Open nastoupila do čtyřhry po boku Američanky Coco Gauffové, když síly spojily poté, co se jejich původní partnerky – Townsendová a Pegualová – rozhodly do turnaje nezasáhnout. Ve finále zdolaly italské turnajové desítky Saru Erraniovou a Jasmine Paoliniovou, čímž Siniaková získala osmý titul na grandslamech, první s jinou spoluhráčkou než s Krejčíkovou a třetí na French Open. Bodový zisk pro ni znamenal návrat do první světové desítky hodnocení.[36][37] I do třetího grandslamu sezóny Wimbledonu nastoupila s jinou spoluhráčkou, tentokrát po boku Taylor Townsendovou. V boji o titul zdolaly turnajové dvojky Gabrielu Dabrowskou s Erin Routliffeovou ve dvou zkrácených hrách. Při teprve třetí společné účasti vybojovala premiérový titul, čímž Siniaková podruhé v kariéře zkompletovala tzv. Channel Slam – vítězství na French Open a Wimbledonu v jednom roce.[38][39]

Na pařížské olympiádě zasáhla do všech tří soutěží. Ve dvouhře, kam se dostala jako náhradnice za zraněnou Vondroušovou, ji v prvním kole vyřadila Clara Burelová. V deblu obhajovaly s Krejčíkovou první místo, ve čtvrtfinále však podlehly Miře Andrejevové s Dianou Šnajderovou.[40] Nejlépe si vedla ve smíšené čtyřhře, kde se jejím spoluhráčem stal její bývalý přítel Tomáš Macháč. V prvním kole zaskočily německé turnajové jedničky Siegemundovou se Zverevem, ve čtvrtfinále přehráli Japonce Šibaharou s Nišikorim a v semifinále reprezentanty Kanady Dabrowskou a Augera-Aliassimeho. V boji o zlato pak zdolali kteří ve finále zdolali Číňany Čanga Č’-čena s Wang Sin-jü v supertiebreku.[41] Pro Česko získala první zlato z tenisového mixu a celkově druhé z tenisových soutěží, když se předtím podílela i na triumfu v ženské čtyřhře na LOH 2020. Na pařížské olympiádě 2024 se jednalo o druhý cenný kov české výpravy.[42][43]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]
Kateřina Siniaková na autogramiádě během vítězného Bad Homburg Open 2023

Narodila se roku 1996 v Hradci Králové do rodiny české matky a ruského podnikatele v kožešnictví Dmitrije Siniakova, pocházejícího z Moskvy a v mládí provozujícího box.[9][44][45] Od roku 2008 studovala na ZŠ Štefcova v atletické třídě. Roku 2010 přestoupila na hradecké soukromé gymnázium s jazykovým zaměřením.[11] Tenis hraje také bratr Daniel Siniakov (nar. 2003). Na kombinovaném žebříčku juniorů ITF nejvýše figuroval během ledna 2021 na 86. místě.[46][47]

Během melbournské karantény před rozehráním Australian Open 2021, v důsledku pandemie covidu-19, navázala partnerský vztah s tenistou Tomášem Macháčem. Oba byli členy Sparty Praha, za níž v roce 2020 vyhráli českou extraligu.[48][46] První společný mix odehráli na lednovém Australian Open 2022. Podruhé jako pár nastoupili do BNP Paribas Open 2024 v Indian Wells.[49] V červenci 2024 Siniaková potvrdila rozpad jejich vztahu.[50] Přesto o měsíc později vyhráli smíšenou soutěž na pařížské olympiádě.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V anketě Zlatý kanár byla oceněna mezi juniorkami v letech 2010 a 2012 v kategorii Talent roku. V letech 2013 a 2018 ovládla kategorii Postup na žebříčku WTA a v ročnících 2018, 2019, 2021 a 2021 vytvořila s Barborou Krejčíkovou deblový pár roku. V roce 2022 pak jako konečná světová jednička ve čtyřhře vyhrála hlavní kategorii Zlatý kanár.[51][52]

V anketě Sportovec roku byla s Krejčíkovou oceněna mezi jednotlivci na 9. místě v roce 2018, na 5. příčce roku 2021 a v ročníku 2022 na 2. pozici za Ledeckou.[53][54][55] V roce 2018 se stala členkou fedcupového týmu, který vyhrál kategorii kolektivů. Ženská tenisová asociace Krejčíkovou a Siniakovou vyhlásila párem roku v letech 2018, 2021 a 2022.[56][57] V sezónách 2018, 2021 a 2022 se také staly mistryně světa ITF ve čtyřhře.[58]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 11 (9–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2017 US Open tvrdý Česko Lucie Hradecká Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová 		3–6, 2–6
Vítězka 2018 French Open antuka Česko Barbora Krejčíková Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová 		6–3, 6–3
Vítězka 2018 Wimbledon tráva Česko Barbora Krejčíková Česko Květa Peschkeová
USA Nicole Melicharová 		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka 2021 Australian Open tvrdý Česko Barbora Krejčíková Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		2–6, 3–6
Vítězka 2021 French Open (2) antuka Česko Barbora Krejčíková USA Bethanie Matteková-Sandsová
Polsko Iga Świąteková 		6–4, 6–2
Vítězka 2022 Australian Open tvrdý Česko Barbora Krejčíková Kazachstán Anna Danilinová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová 		6–7(3–7), 6–4, 6–4
Vítězka 2022 Wimbledon tráva Česko Barbora Krejčíková Belgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj 		6–2, 6–4
Vítězka 2022 US Open tvrdý Česko Barbora Krejčíková USA Caty McNallyová
USA Taylor Townsendová 		3–6, 7–5, 6–1
Vítězka 2023 Australian Open (2) tvrdý Česko Barbora Krejčíková Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová 		6–4, 6–3
Vítězka 2024 French Open (3) antuka USA Coco Gauffová Itálie Sara Erraniová
Itálie Jasmine Paoliniová 		7–6(7–5), 6–3
Vítězka 2024 Wimbledon (3) tráva USA Taylor Townsendová Kanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová 		7–6(7–5), 7–6(7–1)

Finále Turnaje mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 4 (1–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2018 WTA Finals, Singapur tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová 		4–6, 5–7
Vítězka 2021 WTA Finals, Guadalajara, Mexiko tvrdý Česko Barbora Krejčíková Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová 		6–3, 6–4
Finalistka 2022 WTA Finals, Fort Worth, Spojené státy tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková   Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová 		2–6, 6–4, [9–11]
Finalistka 2024 WTA Finals, Rijád, Saúdská Arábie tvrdý (h) USA Taylor Townsendová Kanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová 		5–7, 3–6

Utkání o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (1 zlato)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráčka soupeřky výsledek
Zlato 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Česko Barbora Krejčíková Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová		 7–5, 6–1

Smíšená čtyřhra: 1 (1 zlato)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeři výsledek
Zlato 2024 Paříž, Francie antuka Česko Tomáš Macháč Čína Wang Sin-jü
Čína Čang Č’-čen		 6–2, 5–7, [10–8]

Finále na WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (9–2 Č)
Turnaj mistryň (1–3 Č)
Olympijské hry (1–0 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (4–4 Č)
Premier / WTA 500 (5–4 Č)
International / WTA 250 (5–5 D; 8–5 Č)
Finále podle povrchu
tvrdý (3–3 D; 18–15 Č)
antuka (1–1 D; 6–2 Č)
tráva (1–1 D; 4–1 Č)

Dvouhra: 10 (5–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 24. července 2016 Båstad, Švédsko International antuka Německo Laura Siegemundová 5–7, 1–6
Finalistka 2. 12. září 2016 Tokio, Japonsko International tvrdý USA Christina McHaleová 6–3, 4–6, 4–6
Vítězka 1. 7. ledna 2017 Šen-čen, Čína International tvrdý USA Alison Riskeová 6–3, 6–4
Vítězka 2. 30. července 2017 Båstad, Švédsko International antuka Dánsko Caroline Wozniacká 6–3, 6–4
Finalistka 3. 6. ledna 2018 Šen-čen, Čína International tvrdý Rumunsko Simona Halepová 1–6, 6–2, 0–6
Finalistka 4. 26. června 2021 Bad Homburg, Německo WTA 250 tráva Německo Angelique Kerberová 3–6, 2–6
Vítězka 3. 18. září 2022 Portorož, Slovinsko WTA 250 tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–4
Vítězka 4. 1. července 2023 Bad Homburg, Německo WTA 250 tráva Itálie Lucia Bronzettiová 6–2, 7–6(7–5)
Finalistka 5. 15. října 2023 Hongkong, Čína WTA 250 tvrdý Kanada Leylah Fernandezová 6–3, 4–6, 4–6
Vítězka 5. 22. října 2023 Nan-čchang, Čína WTA 250 tvrdý Česko Marie Bouzková 1–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)

Čtyřhra: 46 (28–18)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 3. srpna 2014 Stanford, Spojené státy Premier tvrdý Polsko Paula Kaniová Španělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko Carla Suárez Navarrová 		2–6, 6–4, [5–10]
Vítězka 1. 13. září 2014 Taškent, Uzbekistán International tvrdý Srbsko Aleksandra Krunićová Rusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová 		6–2, 6–1
Vítězka 2. 1. května 2015 Praha, Česko International antuka Švýcarsko Belinda Bencicová Česko Eva Hrdinová
Ukrajina Kateryna Bondarenková 		6–2, 6–2
Finalistka 2. 3. října 2015 Taškent, Uzbekistán International tvrdý Rusko Věra Duševinová Rusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová 		1–6, 6–3, [5–10]
Finalistka 3. 5. února 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan International tvrdý Česko Lucie Hradecká Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan 		4–6, 2–6
Finalistka 4. 18. března 2017 Indian Wells, Spojené státy Premier Mandatory tvrdý Česko Lucie Hradecká Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová 		6–7 (4–7) , 2–6
Finalistka 5. 9. dubna 2017 Charleston, Spojené státy Premier antuka (z) Česko Lucie Hradecká USA Bethanie Mattek-Sandsová
Česko Lucie Šafářová 		1–6, 6–4, [7–10]
Finalistka 6. 5. května 2017 Praha, Česko International antuka Česko Lucie Hradecká Česko Květa Peschkeová
Německo Anna-Lena Grönefeldová 		4–6, 6–7(3–7)
Finalistka 7. 10. září 2017 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý Česko Lucie Hradecká Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová 		3–6, 2–6
Finalistka 8. 6. ledna 2018 Šen-čen, Čína International tvrdý Česko Barbora Krejčíková Rumunsko Simona Halepová
Rumunsko Irina-Camelia Beguová 		6–1, 1–6, [8–10]
Finalistka 9. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy Premier Mandatory tvrdý Česko Barbora Krejčíková Austrálie Ashleigh Bartyová
USA Coco Vandewegheová 		2–6, 1–6
Vítězka 3. 10. června 2018 French Open, Paříž, Francie Grand Slam antuka Česko Barbora Krejčíková Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová 		6–3, 6–3
Vítězka 4. 14. července 2018 Wimbledon, Londýn, Spojené království Grand Slam tráva Česko Barbora Krejčíková USA Nicole Melicharová
Česko Květa Peschkeová 		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka 10. 28. října 2018 Singapur Turnaj mistryň tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová 		4–6, 5–7
Vítězka 5. 11. ledna 2019 Sydney, Austrálie Premier tvrdý Srbsko Aleksandra Krunićová Japonsko Eri Hozumiová
Polsko Alicja Rosolská 		6–1, 7–6(7–3)
Finalistka 11. 16. března 2019 Indian Wells, Spojené státy Premier Mandatory tvrdý Česko Barbora Krejčíková Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		3–6, 2–6
Vítězka 6. 11. srpna 2019 Toronto, Kanada Premier 5 tvrdý Česko Barbora Krejčíková Německo Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Demi Schuursová 		7–5, 6–0
Vítězka 7. 13. října 2019 Linec, Rakousko International tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková Rakousko Barbara Haasová
Švýcarsko Xenia Knollová 		6–4, 6–3
Vítězka 8. 11. ledna 2020 Šen-čen, Čína International tvrdý Česko Barbora Krejčíková Čína Čeng Saj-saj
Čína Tuan Jing-jing 		6–2, 3–6, [10–4]
Finalistka 12. 15. listopadu 2020 Linec, Rakousko International tvrdý (h) Česko Lucie Hradecká Nizozemsko Arantxa Rusová
Slovinsko Tamara Zidanšeková 		3–6, 4–6
Vítězka 9. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie WTA 500 tvrdý Česko Barbora Krejčíková Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan 		6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 13. 19. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý Česko Barbora Krejčíková Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		2–6, 3–6
Vítězka 10. 8. května 2021 Madrid, Španělsko WTA 1000 antuka Česko Barbora Krejčíková Kanada Gabriela Dabrowská
Nizozemsko Demi Schuursová 		6–4, 6–3
Vítězka 11. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) Grand Slam antuka Česko Barbora Krejčíková USA Bethanie Matteková-Sandsová
Polsko Iga Świąteková 		6–4, 6–2
Vítězka 12. 1. srpna 2021 Tokio, Japonsko Olympijské hry tvrdý Česko Barbora Krejčíková Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová 		7–5, 6–1
Vítězka 13. 23. října 2021 Moskva, Rusko WTA 500 tvrdý (h) Lotyšsko Jeļena Ostapenková Ukrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová 		6–2, 4–6, [10–8]
Vítězka 14. 17. listopadu 2021 Guadalajara, Mexiko Turnaj mistryň tvrdý Česko Barbora Krejčíková Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová 		6–3, 6–4
Vítězka 15. 8. ledna 2022 Melbourne, Austrálie WTA 500 tvrdý USA Bernarda Peraová Česko Tereza Martincová
Egypt Majar Šarífová 		6–2, 6–7(7–9), [10–5]
Vítězka 16. 30. ledna 2022 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý Česko Barbora Krejčíková Kazachstán Anna Danilinová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová 		6–7(3–7), 6–4, 6–4
Vítězka 17. 19. června 2022 Berlín, Německo WTA 500 tráva Austrálie Storm Sandersová Francie Alizé Cornetová
Švýcarsko Jil Teichmannová 		6–4, 6–3
Vítězka 18. 10. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království (2) Grand Slam tráva Česko Barbora Krejčíková Belgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj 		6–2, 6–4
Vítězka 19. 11. září 2022 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý Česko Barbora Krejčíková USA Caty McNallyová
USA Taylor Townsendová 		3–6, 7–5, 6–1
Vítězka 20. 9. října 2022 Monastir, Tunisko WTA 250 tvrdý Francie Kristina Mladenovicová Japonsko Miju Katová
USA Angela Kulikovová 		6–2, 6–0
Finalistka 14. 7. listopadu 2022 Fort Worth, Spojené státy Turnaj mistryň tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková   Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová 		2–6, 6–4, [9–11]
Finalistka 15. 7. ledna 2023 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý Austrálie Storm Hunterová USA Asia Muhammadová
USA Taylor Townsendová 		2–6, 6–7(2–7)
Vítězka 21. 29. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie (2) Grand Slam tvrdý Česko Barbora Krejčíková Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová 		6–4, 6–3
Vítězka 22. 18. března 2023 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Česko Barbora Krejčíková Brazílie Beatriz Haddad Maiová
Německo Laura Siegemundová 		6–1, 6–7(3–7), [10–7]
Finalistka 16. 25. června 2023 Berlín, Německo WTA 500 tráva Česko Markéta Vondroušová Francie Caroline Garciaová
Brazílie Luisa Stefaniová 		6–4, 6–7(8–10), [4–10]
Vítězka 23. 16. září 2023 San Diego, Spojené státy WTA 500 tvrdý Česko Barbora Krejčíková USA Danielle Collinsová
USA Coco Vandewegheová 		6–1, 6–4
Vítězka 24. 24. února 2024 Dubaj, Spojené arabské emiráty WTA 1000 tvrdý Austrálie Storm Hunterová USA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová 		6–4, 6–2
Finalistka 17. 16. března 2024 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Austrálie Storm Hunterová Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová 		3–6, 4–6
Vítězka 25. 9. června 2024 French Open, Paříž, Francie (3) Grand Slam antuka USA Coco Gauffová Itálie Sara Erraniová
Itálie Jasmine Paoliniová 		7–6(7–5), 6–3
Vítězka 26. 13. červnece 2024 Wimbledon, Londýn, Spojené království (3) Grand Slam tráva USA Taylor Townsendová Kanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová 		7–6(7–5), 7–6(7–1)
Vítězka 27. 26. července 2024 Praha, Česko (2) WTA 250 antuka Česko Barbora Krejčíková USA Bethanie Mattek-Sandsová
Česko Lucie Šafářová 		6–3, 6–3
Vítězka 28. 27. října 2024 Kanton, Čína WTA 250 tvrdý Čína Čang Šuaj Polsko Katarzyna Piterová
Maďarsko Fanny Stollárová 		6–4, 6–1
Finalistka 18. 9. listopadu 2024 Rijád, Saúdská Arábie Turnaj mistryň tvrdý (h) USA Taylor Townsendová Kanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová 		5–7, 3–6

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 5. května 2024 Lleida, Španělsko antuka Egypt Majar Šarífová 6–4, 4–6, 6–3

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 9. listopadu 2014 Limoges, Francie tvrdý (h) Česko Renata Voráčová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová 		2–6, 6–2, [10–5]

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
Turnaje 100 000 $ Turnaje 75 000 $
Turnaje 50 000 $ Turnaje 25 000 $
Turnaje 15 000 $ Turnaje 10 000 $

Dvouhra: 9 (8–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 4. březen 2013 Frauenfeld, Švýcarsko 10 000 koberec (h) Lichtenštejnsko Kathinka Von Deichmannová 6–3, 4–6, 6–4
Vítězka 2. 12. srpen 2013 Westende-Middelkerke, Belgie 25 000 tvrdý Česko Kateřina Vaňková 6–1, 6–3
Vítězka 3. 6. říjen 2013 Budapešť, Maďarsko 25 000 antuka Itálie Alberta Briantiová 3–6, 6–2, 6–1
Vítězka 4. 17. listopadu 2013 Zawada, Polsko 25 000 koberec (h) Německo Nina Zanderová 6–1, 6–3
Vítězka 5. 1. června 2014 Maribor, Slovinsko 25 000 antuka Rakousko Yvonne Neuwirthová 6–1, 7–5
Vítězka 6. 2. listopadu 2014 Nantes, Francie 50 000+H tvrdý (h) Tunisko Ons Džabúrová 7–5, 6–2
Vítězka 7. 9. května 2016 Trnava, Slovensko 100 000 antuka Lotyšsko Anastasija Sevastovová 7–6(7–4), 5–7, 6–0
Finalistka 8. 12. prosince 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty 100 000 tvrdý Rumunsko Sorana Cîrsteaová 6–4, 3–6, 3–6
Vítězka 8. 7. srpna 2022 Grodzisk Mazowiecki, Polsko 100 000 tvrdý Polsko Magda Linetteová 6–4, 6–1

Čtyřhra: 7 (4–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 11. června 2012 Jablonec nad Nisou, Česko 10 000 antuka Rusko Viktorija Kanová Česko Martina Borecká
Česko Petra Krejsová 		6–4, 6–3
Vítězka 2. 17. června 2013 Lenzerheide, Švýcarsko 25 000 antuka Švýcarsko Belinda Bencicová Rusko Veronika Kuděrmetovová
Lotyšsko Diana Marcinkevičová 		6–0, 6–2
Finalistka 1. 4. srpna 2013 Bad Saulgau, Německo 25 000 antuka Česko Barbora Krejčíková Rumunsko Laura-Ioana Andreiová
Rumunsko Elena Bogdanová 		7–611, 4–6, 8–10
Vítězka 3. 11. srpna 2013 Hechingen, Německo 25 000 antuka Česko Barbora Krejčíková Rumunsko Laura-Ioana Andreiová
Francie Laura Thorpeová 		6–1, 6–4
Finalistka 2. 23. listopadu 2013 Šarm aš-Šajch, Egypt 75 000+H antuka Rusko Anna Morginová Německo Kristina Barroisová
Švýcarsko Timea Bacsinszká 		7–65, 0–6, 4–10
Vítězka 4. 30. května 2014 Maribor, Slovinsko 25 000 antuka Česko Barbora Krejčíková Chile Daniela Seguelová
Nizozemsko Cindy Burgerová 		6–0, 6–1
Finalistka 3. 2. listopadu 2015 Nantes, Francie 50 000 tvrdý (h) Česko Renata Voráčová Česko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá 		4–6, 2–6

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Výsledek datum a místo konání spoluhráčky soupeřky skóre zdroj
Vítězka Fed Cup 2018
10.–11. listopadu 2018
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena
Česko Petra Kvitová
Česko Barbora Strýcová
Česko Barbora Krejčíková 		USA Spojené státy 3–0
(detail) 		[59]
USA Danielle Collinsová
USA Sofia Keninová
USA Alison Riskeová
USA Nicole Melicharová

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý Chorvatsko Ana Konjuhová 3–6, 4–6

Čtyřhra juniorek: 3 (3–0)

[editovat | editovat zdroj]
stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2013 French Open antuka Česko Barbora Krejčíková Ekvádor Doménica Gonzálezová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová 		7–5, 6–2
Vítězka 2013 Wimbledon tráva Česko Barbora Krejčíková Ukrajina Anhelina Kalininová
Bělorusko Iryna Šymanovičová 		6–3, 6–1
Vítězka 2013 US Open tvrdý Česko Barbora Krejčíková Švýcarsko Belinda Bencicová
Španělsko Sara Sorribesová Tormová 		6–3, 6–4

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open 1. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 0 / 11 3–11
French Open Q2 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 4. kolo 3. kolo 3. kolo 2. kolo 1. kolo 2. kolo 0 / 10 11–10
Wimbledon Q1 1. kolo 3. kolo 1. kolo 3. kolo 2. kolo NH 3. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 0 / 9 9–9
US Open Q3 1. kolo 2. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 0 / 10 5–10
výhry–prohry 0–1 1–4 3–4 0–4 7–4 4–4 2–3 5–4 2–4 1–4 3–4 0 / 40 28–40

Ženská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo ČF SF F Vítěz Vítěz SF 2 / 10 36–8
French Open 3. kolo SF SF Vítěz 1. kolo SF Vítěz A 1. kolo Vítěz 3 / 9 32–6
Wimbledon 2. kolo 1. kolo 3. kolo Vítěz SF NH ČF[a] Vítěz A Vítěz 3 / 8 26–5
US Open 1. kolo ČF F SF 1. kolo 2. kolo 1. kolo Vítěz 2. kolo SF 1 / 10 24–9
výhry–prohry 3–4 7–4 11–4 18–2 7–4 9–3 12–3 18–0 7–2 20–2 9 / 37 112–28

Vysvětlivky

  1. ↑ Volný los a odstoupení soupeřek před utkáním druhého kola nejsou započítány jako výhra.

Smíšená čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A 2. kolo[a] A A A A 1. kolo A A 0 / 2 1–1
French Open A A 1. kolo A NH A A A 1. kolo 0 / 2 0–2
Wimbledon 2. kolo A A A NH A A A A 0 / 1 1–1
US Open A A A A NH A A 1. kolo 2. kolo 0 / 2 1–2
výhry–prohry 1–1 1–0 0–1 0–0 0–0 0–0 0–1 0–1 1–2 0 / 7 3–6

Vysvětlivky

  1. ↑ Odstoupení před utkáním druhého kola není započítáno jako prohra.
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Vítězství nad hráčkami Top 10

[editovat | editovat zdroj]
Přehled
Sezóna 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 Celkem
Vítězství 3 1 1 0 2 1 0 1 9
Vítězství
Č. hráčka top 10 WTA turnaj povrch fáze skóre KS
Sezóna 2017
1. Rumunsko Simona Halepová 4. Šen-čen, Čína tvrdý 2. kolo 6–3, 4–6, 7–5 52.
2. Spojené království Johanna Kontaová 10. Šen-čen, Čína tvrdý semifinále 1–6, 6–4, 6–4 52.
3. Dánsko Caroline Wozniacká 6. Båstad, Švédsko antuka finále 6–3, 6–4 56.
Sezóna 2018
4. Francie Caroline Garciaová 4. Wu-chan, Čína tvrdý 2. kolo 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4) 47.
Sezóna 2019
5. Japonsko Naomi Ósakaová 1. French Open, Paříž, Francie antuka 3. kolo 6–4, 6–2 42
Sezóna 2021
6. USA Serena Williamsová 8. Parma, Itálie antuka 2. kolo 7–6(7–4), 6–2 68.
7. Španělsko Garbiñe Muguruzaová 9. Montreal, Kanada tvrdý 2. kolo 6–2, 0–6, 6–3 55.
Sezóna 2022
8. USA Coco Gauffová 7. Billie Jean King Cup, Glasgow, Spojené království tvrdý (h) základní skupina 7–6(7–1), 6–1 47.
Sezóna 2024
9. USA Coco Gauffová 3. Dauhá, Katar tvrdý 2. kolo 6–2, 6–4 42.
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Kateřina Siniaková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241027a27. října 2024
  2. ↑ Rankings Watch: Navarro into Top 10; Siniakova back to No.1 in doubles. Women's Tennis Association [online]. 2024-09-09 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou vyhrály čtvrtý grandslam v řadě! Titul obhájily poprvé. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ SEZNAM.CZ. French Open | Fantazie! Hrdinka Krejčíková se Siniakovou to dokázaly. Sport.cz [online]. [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou sezonu triumfem na Turnaji mistryň nezakončily [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-28 [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e Kateřina Siniaková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241027a27. října 2024
  7. ↑ Siniaková má novou deblovou parťačku po Krejčíkové. Hrát bude se světovou jedničkou Hunterovou. iROZHLAS [online]. 2023-11-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Siniaková uzavře rok jako světová jednička ve čtyřhře. Počtvrté v kariéře. iDNES.cz [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Miroslav Harnoch. Velký talent i motorová myš s vůlí boxera. Siniaková konečně ukazuje sílu a míří mezi elitu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-07 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kateřina Siniaková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20241027a27. října 2024
  11. ↑ a b ŠVÉD, Jan. Tenisová bojovnice s ruskou krví touží po Wimbledonu. iDNES.cz [online]. 2010-08-17 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Krejčíková se Siniakovou zvítězily na Roland Garros ve čtyřhře juniorek. Sport.cz [online]. 2013-06-07 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Juniorky Krejčíková a Siniaková po French Open vyhrály i Wimbledon!. tenisportal.cz [online]. 2013-07-07 [cit. 2013-09-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Krejčíková se Siniakovou se s juniorkami rozloučily třetím grandslamovým titulem v řadě!. tenisportal.cz [online]. 2013-09-08 [cit. 2013-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  15. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková v Shenzhenu slaví premiérový triumf na okruhu WTA! [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-07 [cit. 2017-01-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Hradecká se Siniakovou si trofej z Indian Wells nepřivezou [online]. Tenisportal.cz, 2017-03-19 [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ondřej Jirásek. Šafářová a Matteková-Sandsová v Charlestonu slaví jubilejní desátý titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-10 [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Siniaková v Bastadu porazila i Wozniackou a má druhý titul!. tenisportal.cz [online]. 2017-07-30 [cit. 2017-07-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Deblistky Krejčíková se Siniakovou zvládly obrat a postoupily ve Wimbledonu do semifinále. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-05 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ Krejcikova and Siniakova roll to second Wimbledon doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ CHRISTIE, Viv. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Na majorech letos ani jednou neprohrály! Krejčíková se Siniakovou ovládly také US Open a zkompletovaly kariérní Grand Slam. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  23. ↑ Krejcikova, Siniakova win US Open to complete Career Grand Slam. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  24. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Triumf po 5 letech! Siniaková v Portoroži slaví po finálové řežbě s vítězkou Wimbledonu. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ Siniakova outlasts Rybakina in Portoroz for third career singles title. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Krejcikova, Siniakova win second straight Australian Open title. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou vydřely premiérovou trofej z Indian Wells!. TenisPortal.cz [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ Krejcikova, Siniakova battle to first Indian Wells doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Sen o nekalendářním Grand Slamu je pryč. Krejčíková se Siniakovou skončily na French Open v 1. kole. TenisPortal.cz [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. 
  30. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková má trofeje už ze všech povrchů! V Bad Homburgu slaví poprvé na trávě. TenisPortal.cz [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  31. ↑ Siniakova beats Bronzetti to win first grass-court title in Bad Homburg. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Fernandez beats Siniakova to win Hong Kong, first title of season. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-15 [cit. 2023-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Bouzkova, Siniakova set all-Czech final in Nanchang. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-21 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková po týdnu složila finálový reparát. V Nanchangu slaví po české bitvě s Bouzkovou. TenisPortal.cz [online]. 2023-10-22 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ Siniakova saves match points, wins longest final of 2023 in Nanchang. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-22 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ 'Last-minute' pair Gauff and Siniakova win French Open doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-19 [cit. 2024-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková má 8. titul z grandslamu, třetí trofej z Paříže si odváží s Gauffovou. TenisPortal.cz [online]. 2024-06-09 [cit. 2024-06-10]. Dostupné online. 
  38. ↑ Siniakova and Townsend capture Wimbledon doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Dva povrchy, dvě parťačky. Siniaková měsíc po French Open ovládla Wimbledon s Townsendovou. TenisPortal.cz [online]. 2024-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online. 
  40. ↑ Ondřej Jirásek, Jakub Hájek. Muchová s Noskovou zabojují o medaile. Krejčíková se Siniakovou zlato neobhájí. TenisPortal.cz [online]. 2024-08-01 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  41. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Česko slaví první zlato na hrách v Paříži! Siniaková s Macháčem ovládli smíšenou čtyřhru. TenisPortal.cz [online]. 2024-08-02 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. 
  42. ↑ Tomas Machac and Katerina Siniakova hold nerve to win mixed doubles tennis gold at Paris Olympics. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-02 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Siniaková s Macháčem porazili ve finále smíšené čtyřhry čínský pár. Pro Česko získali druhou medaili. iROZHLAS [online]. 2024-08-02 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. 
  44. ↑ Jan Jaroch. Talent od Boha! 16letá Siniaková sbírá úspěchy mezi dospělými. iSport.cz [online]. 2013-03-13 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  45. ↑ mzk. Cepoval ji táta, boxer z Ruska. Siniaková je novou českou tenisovou hvězdou. Expres [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b Láska z australské karantény. Siniaková randí s českým tenisovým talentem. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 2021-04-09 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  47. ↑ Daniel Siniakov Juniors Singles Overview [online]. ITF [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Kateřina Siniaková & Tomáš Macháč. Další tenisový milenecký pár. iSport.cz [online]. 2021-02-13 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. 
  49. ↑ Indian Wells adding 'very cool' mixed doubles invitational with $150,000 purse. Tennis.com [online]. 2024-03-13 [cit. 2024-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Konec lásky, Siniaková se rozešla s Macháčem. Musí se pochlapit, říká před OH. www.sport.cz [online]. 2024-07-26 [cit. 2024-07-26]. Dostupné online. 
  51. ↑ NĚMEČEK, Ivan. Překvapení? Kateřina Siniaková v Přerově poprvé převzala Zlatého kanára. Deník.cz [online]. 2022-12-19 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  52. ↑ Nejlepší tenistka i pár roku. Siniaková ovládla anketu Zlatý kanár. ČT sport [online]. Česká televize, 2022-12-19 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  53. ↑ Královna Ledecká! Podruhé se stala Sportovkyní roku, Procházka desátý. iSport.cz [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. 
  54. ↑ Sportovkyní roku je Ledecká, legendou tenistka Novotná. iDNES.cz [online]. 2018-12-21 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  55. ↑ Krpálek vstupuje mezi legendy. Potřetí se stal Sportovcem roku. iDNES.cz [online]. 2021-12-22 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  56. ↑ Krejčíková a Siniaková jsou tenisový pár roku, Halepová nejlepší hráčka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-10-19 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  57. ↑ Swiatek named 2022 WTA Player of the Year. Women's Tennis Association [online]. 2022-12-11 [cit. 2022-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-12. (anglicky) 
  58. ↑ Nadal and Swiatek crowned 2022 ITF World Champions. International Tennis Federation [online]. 2022-12-15 [cit. 2022-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-17. (anglicky) 
  59. ↑ Fed Cup Final [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2018-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-28. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Kateřina Siniaková Nástupce

Tímea Babosová
Sie Šu-wej
Coco Gauffová
Gauffová / Pegulaová
Erin Routliffeová 		Světová jednička ve čtyřhře
22. 10. 2018 – 10. 6. 2019
15. 11. 2021 – 5 .6. 2022
12. 9. 2022 – 10. 9. 2023
18. 9. 2023 – 24. 9. 2023
9. 9. 2024 – úřadující
Kristina Mladenovicová
Elise Mertensová
Gauffová / Pegulaová
Elise Mertensová
úřadující

Čang Jung-žan / Hingisová
neuděleno 		ITF – mistryně světa ve čtyřhře
2018 (s Krejčíkovou)
2021, 2022 (s Krejčíkovou)
Babosová / Mladenovicová
Hunterová / Mertensová

Čan J-ž / Hingisová
Babosová / Mladenovicová 		WTA – deblový pár roku
2018 (s Krejčíkovou)
2021, 2022 (s Krejčíkovou)
Babosová / Mladenovicová
Hunterová / Mertensová
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241125a25. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 830 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 915 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 010 ▬
4. USA Taylor Fritz (USA) 5 100 ▬
5.   Daniil Medveděv 5 030 ▬
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 255 ▬
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 910 ▬
8.   Andrej Rubljov 3 760 ▬
9. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 745 ▬
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 350 ▬
Ženská dvouhra – 20241125a25. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 416 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 370 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 530 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 344 ▬
5 Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 5 340 ▬
6. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 171 ▬
7. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 ▬
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 589 ▬
9.   Darja Kasatkinová 3 368 ▬
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 214 ▬
Mužská čtyřhra – 20241125a25. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 7 510 ▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 510 ▬
3. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 655 ▬
4. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 500 ▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 500 ▬
6. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 930 ▬
7 Německo Kevin Krawietz (GER) 5 880 ▬
8. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 840 ▬
9. Německo Tim Pütz (GER) 5 790 ▲ 1
10. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 785 ▼ 1
Ženská čtyřhra – 20241125a25. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 9 530 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▬
4. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165 ▬
5. USA Taylor Townsendová (USA) 6 108 ▬
6. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 ▬
7. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 506 ▬
8. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 456 ▬
9. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 430 ▬
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 235 ▬
Světové jedničky ve čtyřhře žebříčku WTA
Martina Navrátilová (1984/1990 – 237 t.) • Pam Shriverová (1985/1986 – 48 t.) • Helena Suková (1990/1993 – 68 t.) • Jana Novotná (1990/1999 – 67 t.) • Gigi Fernándezová (1991/1995 – 80 t.) • Nataša Zverevová (1991/1999 – 124 t.) • Larisa Neilandová (1992 – 4 t.) • Arantxa Sánchezová Vicariová (1992/1997 – 111 t.) • Lindsay Davenportová (1997/2000 – 32 t.) • Martina Hingisová (1998/2018 – 90 t.) • Anna Kurnikovová (1999/2000 – 10 t.) • Corina Morariuová (2000 – 7 t.) • Lisa Raymondová (2000/2012 – 138 t.) • Rennae Stubbsová (2000 – 3 t.) • Julie Halardová-Decugisová (2000 – 14 t.) • Ai Sugijamová (2000/2003 – 45 t.) • Paola Suárezová (2002/2004 – 87 t.) • Kim Clijstersová (2003 – 4 t.) • Virginia Ruanová Pascualová (2003/2005 – 65 t.) • Cara Blacková 2005/2010 – 163 t.) • Samantha Stosurová (2006/2007 – 61 t.) • Liezel Huberová (2007/2012 – 200 t.) • Serena Williamsová (2010 – 8 t.) • Venus Williamsová (2010 – 8 t.) • Gisela Dulková (2010/2011 – 24 t.) • Flavia Pennettaová (2011 – 18 t.) • Květa Peschkeová (2011 – 10 t.) • Katarina Srebotniková (2011 – 10 t.) • Sara Erraniová (2012/2015 – 87 t.) • Roberta Vinciová (2012/2015 – 110 t.) • Pcheng Šuaj (2014 – 20 t.) • Sie Šu-wej (2014/2024 – 59 t.) • Sania Mirzaová (2015/2017 – 91 t.) • Bethanie Matteková-Sandsová (2017 – 32 t.) • Lucie Šafářová (2017 – 6 t.) • Latisha Chan (2017/2018 – 34 t.)  • Jekatěrina Makarovová (2018 – 5 t.) • Jelena Vesninová (2018 – 5 t.) • Tímea Babosová (2018 – 13 t.) • Barbora Krejčíková (2018/2021 – 19 t.) • Kateřina Siniaková (2018/2024 – 128 t.) • Kristina Mladenovicová (2019/2021 – 12 t.) • Barbora Strýcová (2019/2020 – 28 t.) • Aryna Sabalenková (2021 – 6 t.) • Elise Mertensová (2021/2024 – 39 t.) • Coco Gauffová (2022/2023 – 7 t.) • Jessica Pegulaová (2023 – 3 t.) • Storm Hunterová (2023/2024 – 12 t.) • Erin Routliffeová (2024 – 8 t.)
Žebříček WTA byl zaveden 4. září 1984 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 2. prosince 2024
Vítězky Turnaje mistryň ve čtyřhře
(1971) Rosemary Casalsová / Billie Jean Kingová • (1973) Rosemary Casalsová / Margaret Courtová • (1974) Rosemary Casalsová / Billie Jean Kingová • (1979) Françoise Durrová / Betty Stöveová • (1980) Billie Jean Kingová / Martina Navrátilová • (1981–1985) Martina Navrátilová / Pam Shriverová • (1986 (1)) Hana Mandlíková / Wendy Turnbullová • (1986 (2)–1989) Martina Navrátilová / Pam Shriverová • (1990) Kathy Jordanová / Elizabeth Smylieová • (1991) Martina Navrátilová / Pam Shriverová • (1992) Arantxa Sánchezová Vicariová / Helena Suková • (1993–1994) Gigi Fernándezová / Nataša Zverevová • (1995) Jana Novotná / Arantxa Sánchezová Vicariová • (1996) Lindsay Davenportová / Mary Joe Fernandezová • (1997) Lindsay Davenportová / Jana Novotná • (1998) Lindsay Davenportová / Nataša Zverevová • (1999–2000) Martina Hingisová / Anna Kurnikovová • (2001) Lisa Raymondová / Rennae Stubbsová • (2002) Jelena Dementěvová / Janette Husárová • (2003) Virginia Ruanová Pascualová / Paola Suárezová • (2004) Naděžda Petrovová / Meghann Shaughnessyová • (2005–2006) Lisa Raymondová / Samantha Stosurová • (2007–2008) Cara Blacková / Liezel Huberová • (2009) Nuria Llagosteraová Vivesová / María José Martínezová Sánchezová • (2010) Gisela Dulková / Flavia Pennettaová • (2011) Lisa Raymondová / Liezel Huberová • (2012) Maria Kirilenková‎ / Naděžda Petrovová‎ • (2013) Pcheng Šuaj‎ / Sie Šu-wej‎ • (2014) Cara Blacková / Sania Mirzaová • (2015) Martina Hingisová / Sania Mirzaová • (2016) Jekatěrina Makarovová / Jelena Vesninová • (2017) Tímea Babosová / Andrea Hlaváčková • (2018) Tímea Babosová / Kristina Mladenovicová • (2019) Tímea Babosová / Kristina Mladenovicová • (2021) Barbora Krejčíková / Kateřina Siniaková • (2022) Veronika Kuděrmetovová / Elise Mertensová • (2023) Laura Siegemundová / Věra Zvonarevová • (2024) Gabriela Dabrowská / Erin Routliffeová
Olympijské vítězky v tenise – ženská čtyřhra
Ukázkový sport
Venku
Olympijští vítězové v tenise – smíšená čtyřhra
Ukázkový sport
Hala
Venku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kateřina_Siniaková&oldid=24376586“