Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)
| Jindřich Smiřický ze Smiřic | |
|---|---|
_-_znak_na_zvonu,_P%C5%99%C3%A1slavice.png) Erb Jindřicha ze Smiřic na původním zvonu kostela sv. Jiří v Přáslavicích u Semil | |
| Narození | 1535 |
| Úmrtí | 1569 (ve věku 33–34 let) |
| Místo pohřbení | Kostel sv. Václava v Rovensku pod Troskami |
| Choť | Alžběta z Waldsteinu (1538–1596) |
| Děti | Zikmund II. (1557–1608) |
| Rodiče | Zikmund I. Smiřický († 1548) a Kunhuta z Fictumu († 1540) |
| Příbuzní | praděd: Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453) děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487 nebo 1489) bratr: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597) bratr: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566) zeť: Jáchym Ondřej Šlik (1569–1621) vnuk: Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588–1611) vnučka: Eliška Kateřina Smiřická (1590–1620) vnuk: Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630) vnuk: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1594–1618) vnučka: Markéta Salomena Smiřická (1597– asi 1655) synovec: Vojtěch Smiřický ze Smiřic († 1568) synovec: Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593) strýc: Jan II. Smiřický ze Smiřic (1470–1506) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)[1][2] byl český šlechtic a zakladatel hruboskalské linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů.
Původ a život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468/1477–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho starší bratr Jaroslav I. (1513–1597) založil kosteleckou linii a Albrecht (1528–1566) náchodskou.
V letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod arcivévody Maxmiliána a jeho manželky Marie z Janova do Vídně. Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Výpravy se zúčastnili i jeho bratři Jaroslav a Albrecht.[3]
Působil na dvoře arcivévody Ferdinanda Tyrolského, kde zastával úřad číšníka. Později se dokonce uplatnil na dvoře císaře Rudolfa II.[1]
Smrt a náhrobek
[editovat | editovat zdroj]Zemřel v roce 1569 ve věku necelých 35 let. Pochován byl stejně jako jeho otec v kostele sv. Václava v Rovensku pod Troskami. U stěny je pozdně renesanční pískovcový náhrobek s bílou mramorovou deskou uprostřed, na které je Jindřich zpodobněn jako rytíř v brnění a s mečem. U nohou má přilbu. Klečí a modlí se před krucifixem. Po stranách desky jsou sloupy, které nesou tympanon. Na něm jsou dvě pololežící alegorické postavy. Uprostřed tympanonu je reliéf génia, který se levým loktem opírá o lebku. Vedle génia jsou přesýpací hodiny a nápisová páska s latinským textem: Hodie mihi, cras tibi, to znamená Dnes mně, zítra tobě. Mezi tympanonem a mramorovou deskou je kartuše s nápisem: Léta 1569 v neděli v hod slavný vzkříšení Pána Krista umřel urozený pan Jindřich Smiřický ze Smiřic a na Skalách a tuto jeho tělo jest pochováno, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv být. Konečně podstavec zdobí postavy géniů, kteří drží ověnčený erb Smiřických. Náhrobek objednal Albrecht z Valdštejna.[1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se s Alžbětou z Valdštejna (z Waldsteinu; 1538–1596), dcerou pozdějšího nejvyššího komorníka Českého království Jana z Valdštejna († 1576) a jeho první manželky Marie Elišky, rozené Krajířové z Krajku († 1565). Narodily se jim čtyři děti (3 synové a 1 dcera):[1][2]
- 1. Zikmund II. (srpen 1557 – 27. 5. 1608, pohřben v Kostelci nad Černými lesy)
- ∞ (4. 11. 1584 Škvorec) Hedvika Zajícová z Házmburka († 31. 3. 1610)
- 2. Jaroslav Jan (1566 – 27. 5. 1588 zavražděn, pohřben v kostele sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně)
- 3. Anna Kateřina († 1610)
- 1. ∞ Jaroslav z Vartemberka († 1602)
- 2. ∞ Jáchym Ondřej Šlik (9. 9. 1569 – 21. 6. 1621 Praha – Staré Město, popraven)
- 4. Albrecht Vladislav (1568–1602, pohřben na Hrubé Skále 18. 4. 1602)
- ∞ (1595) Barbora Popelovna z Lobkowicz (1570 – 16. 8. 1610)
Manželka Alžběta se asi v roce 1580 vdala podruhé za Aleše Berku z Dubé († 1599).[1]
Majetek
[editovat | editovat zdroj]Po smrti otce v roce 1548 zdědil Hrubou Skálu a Hořice.[4][5][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 216 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 25.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 124.
- ↑ Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, s. 17
- ↑ HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 167.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. Dostupné online. S. 227.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 126.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 216 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 25.
