Eliška Kateřina Smiřická

Eliška Kateřina Smiřická
Eliška Kateřina Smiřická
Narození	1590
Úmrtí	1. února 1620 (ve věku 29–30 let); Jičín
Choť	Ota Jindřich z Vartenberka († 1625)
Rodiče	Zikmund II. Smiřický ze Smiřic a Hedvika Zajícová z Házmburka
Příbuzní	praděd: Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548) ; děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) ; bratr: Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588–1611) ; bratr: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1594–1618) ; bratr: Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630) ; sestra: Markéta Saloména, provdaná Slavatová z Chlumu (1597 – asi 1655) ; švagr: Jindřich Michal Slavata z Chlumu a Košumberka (1588–1620)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Eliška (též Alžběta) Kateřina Smiřická ze Smiřic (německy Elisabeth Katharina Smiřická von Smiřice, 1590 – 1. února 1620, jičínský zámek) byla česká šlechtična z rodu Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších rodů v Čechách.

Život

Eliška Kateřina se narodila, jako dcera Zikmunda Smiřického († 1608) a jeho manželky Hedviky Zajícové z Hazmburka († 1610). Vyrůstala v rodovém zámku v Kostelci nad Černými lesy. Měla několik sourozenců, bratry Jaroslava (1588–1611), Albrechta Jana (1594–1618), Jindřicha Jiřího (1592–1630) a sestru Markétu Saloménu, později provdanou Slavatovou z Chlumu (1597 – asi 1655).

Eliška Kateřina byla údajně ošklivá a dychtila po mužích, avšak žádný šlechtic ji nechtěl. V roce 1607 se sedmnáctiletá Eliška zakoukala do kováře Jiříka Wagnera, kterého s pomocí své služebné přiměla k milostným hrátkám. Za nějaký čas se na to přišlo a kovář Jiří vše pod nátlakem dosvědčil u soudu. On a služebná byli zavřeni a Eliška uvězněna na 12 let nejdříve ve sklepení na Hrubé Skále a pak na hradě Kumburk. Nesprávně se uvádí, že Eliška Kateřina byla žalářovaná, ale o tom písemné prameny mlčí. Pravděpodobnější je verze, že Eliška měla jakési "zostřené" domácí vězení na hradě Kumburku.

Když v roce 1618 zemřel bratr Albrecht Jan bez potomků, měla Eliška nárok na část rodového majetku, neboť nejstarší bratr Jaroslav zemřel již v roce 1611. Avšak vzhledem k tomu, že byla v té době držena ve vazbě, převzala dědictví její mladší sestra Markéta Salomena, provdaná Slavatová, spolu s opatrovnictvím staršího, mentálně postiženého bratra Jindřicha Jiřího.

Roku 1619 se objevil rytíř Ota Jindřich z Vartemberka († 1625), jenž ji z hradu Kumburku vysvobodil a následně pojal za manželku. Pod ochranou svých vojáků ji odvezl na zámek Smiřických v Jičíně, kde se Eliška Kateřina usídlila, třebaže Jičín měl připadnout její sestře Markétě Salomeně. Odtud prý Eliška podala své sestře návrh na smírné rozdělení majetku, ty však byly neúspěšné, neboť Markéta Salomena se dědictví po bratrovi nehodlala vzdát.

Eliška se poté obrátila na krále Fridricha, který jí vyhověl. Povolal Otu z Vartenberka do Prahy, kde ho nechal zatknout a v lednu 1620 do Jičína vyslal komisi, aby provedla inventarizaci veškerého majetku Smiřických a vyjednala dohodu mezi sestrami. Zámek měla Elišce odejmout a vrátit její sestře. Eliška však nechtěla ustoupit a s pomocí najatých žoldáků chtěla zámek ubránit, vojáci však utekli. 1. února 1620 při probíhající inventuře došlo k hádce s Markétou Salomenou a Eliška zapřáhla koně a pravděpodobně chtěla uprchnout na jiný rodinný zámek. V tom jí však zabránil její švagr Jindřich Slavata, který se nechtěl vzdát koní. Eliška se tedy vrátila do zámku a žoldáky, kteří přísahali jejímu manželovi, vylákala do zámeckého sklepa, kde byl uskladněn střelný prach. Mezi 17. a 18. hodinou došlo ve sklepení zámku k výbuchu, který si vyžádal 41 životů, 24 zraněných a poničil velkou část budovy.

Mezi mrtvými byla Eliška Kateřina, Markétin manžel Jindřich Slavata, stavovský politik Rudolf ze Stubenberka a většina členů komise.

Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 musela Markéta Salomena opustit zemi a majetek rodu byl zkonfiskován českým panovníkem. Proti vyvlastnění protestoval Albrecht z Valdštejna, jehož matka pocházela z náchodské linie Smiřických. Úspěšně se ucházel o poručnictví neschopného Jindřicha Jiřího Smiřického s tím, že vzhledem ke svému duševnímu stavu v žádném případě nemohl být zapojen do povstání v roce 1618. Díky tomu se Valdštejnovi podařilo získat asi polovinu majetku rodu Smiřických.^[1]

V následujících letech se životní příběh Elišky Kateřiny Smiřické stal námětem populární kramářské písně Znám já jeden krásný zámek.

Odkazy

Reference

↑ Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod: Historie, kultura, lidé. Nakladatelství Lidové noviny, Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, S. 89.

Literatura

FRANCEK, Jindřich. Příběh tajné lásky -- Eliška Kateřina Smiřická a její sexuální skandál. [s.l.]: Havran, 2005. ISBN 80-86515-57-5.
FRANCKOVÁ, Zuzana. Osudová láska. [s.l.]: Erika, 1999. ISBN 80-85984-67-9.
ŠIMON, Jan. Katastrofa jičínského zámku r. 1620. Turnov: V. Kudrnáč, 1901. 42 s. Dostupné online.
Golo Mann: Valdštejn. S. Fischer Verlag, Frankfurt/M. 1971, ISBN 3-10-047903-3, s. 212–217.
Josef Veselý: Toulky českou minulostí: Znám já jeden krásný zámek… In: ČRo 2 – Dvojka. 18. dubna 2005, archivováno z originálu 3. června 2016, datum zobrazení 1. února 2020.
Zámek Jičín: Historie a popis zámku. In: interregion.cz. 28. dubna 1999; datum zobrazení 1. února 2020.
Vladimir J. Mrvík: Smiřický ze Smiřic. In: genealogy.euweb.cz. 29. června 2007; datum zobrazení 1. února 2020.

Externí odkazy

[1] Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod: Historie, kultura, lidé. Nakladatelství Lidové noviny, Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, S. 89.

[1]

Smiřičtí ze Smiřic

1475 a 1480 český panský stav • 1554 říšský panský stav • vymřeli po meči 1618/1630 a po přeslici kolem roku 1655		Rodový erb

1. generace	Václav

2. generace	Hynek I. • Jan I. († 1453) • Kateřina († po 1457)

3. generace	Hynek II. († před 1476) • Jan • Jindřich (1440–1487) • Václav († 1470)

4. generace	Alžběta († 1499) • Anežka († 1548) • Jan II. (1470–1506) • Lidmila (Eliška) († 1548) • Jaroslav (1474–1510) • Albrecht (1472–1505) • Markéta • Anna • Johana • Mandaléna • Zikmund I. (1468/1477–1548) • Magdaléna

5. generace	Ladislav († po 1544) • Jindřich († 1530) • Anna • Václav († 1525) • Eliška († asi 1542) • Johana • Magdaléna • Jaroslav I. (1513–1597) • Markéta († 1575) • Kateřina • Albrecht* (1528–1566) • Anežka († po 1599) • Salome • Jindřich** (1535–1569) • Mariána • Sidonie • Johana • Lidmila

6. generace	Zikmund (asi 1520 – asi 1550) • Uršula • Václav (Vaněk) (1524–1586) • Žofie • Markéta • Jindřich • Jan Vilém (asi 1520–1549) • Kateřina († 1569) • Alžběta († 1569) • Vojtěch († 1568) • Kateřina* († 1608) • Václav* (1564–1593) • Zikmund* († 1558) • Jaroslav* (1566–1570) • Albrecht* († 1562) • Markéta* (1557–1593) • Anna Salomena* • Zikmund II. (1557–1608) • Jaroslav Jan (1566–1588) • Anna Kateřina († 1610) • Albrecht Vladislav (1568–1602)

7. generace	Jaroslav Zikmund* (1588–1600) • Kateřina* († 1608) • Albrecht Václav* (1590–1614) • Jaroslav II. (1588–1611) • Eliška Kateřina (1590–1620) • Jindřich Jiří (1592–1630) • Markéta Salomena (1597–asi 1655) • Albrecht Jan (1594–1618) • Ladislav (1600–1600)

Sídla	Palác Smiřických v Praze • Hrubá Skála • Škvorec • Náchod • Kostelec nad Černými lesy • Uhříněves • Koloděje • Český Dub • Kumburk • Dymokury

Pohřebiště	Zámecká kaple sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy • Kostel sv. Václava v Rovensku pod Troskami • Kostel sv. Vavřince v Náchodě

* náchodská linie, hruboskalská linie, tučně** jsou vyznačeni senioři (hlavy) rodu (od 16. století)