Hořec hořepník
 Hořec hořepník | |
|---|---|
 Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | hořcovité (Gentianaceae) |
| Rod | hořec (Gentiana) |
| Binomické jméno | |
| Gentiana pneumonanthe L., 1753 | |
| Synonyma | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) je druh hořce s lodyhou vysokou až 60 cm a květy tmavě modrými. Lodyh je obvykle několik. Květenství je nevětvené, víceméně chudokvěté. Prašníky jsou spojené v trubičku.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hořec hořepník se vyskytuje na střídavě vlhčích, na živiny bohatých a minerálními látkami dobře zásobených stanovištích, Severní hranice rozšíření dosahuje 60. rovnoběžky, prochází od Britských ostrovů přes jižní Skandinávií, Pobaltí, Karélií, Ural až na Kamčatku. Jižní hranice v Evropě je dána Pyrenejským, Apeninským a Balkánským poloostrovem, dále pokračuje přes Kavkaz, pohoří Střední Asie, okolí Bajkalu až po východní oblasti Sibiře. Vyskytuje se od hladiny moře až po nadmořská výšku okolo 1200 m.
V České republice roste v teplejších oblastech okolo větších řek a v rybničních zónách na pastvinných loukách, lesních světlinách a pasekách. Kdysi byl místy i hojný, nyní s likvidaci jeho přirozených biotopů se v ČR i celé Střední Evropě stává v posledních 30 létech poměrně vzácným. Škodí mu meliorace stanovišť (pokles spodní vody), ukončení kosení nebo spásání trávy a případné zarůstání keřovým patrem. Úspěšnost klíčení a přežívání juvenilních rostlin v hustém travním porostu nebo na zastíněném stanovišti je minimální, největší je v lokalitách s narušeným drnovým pokryvem (například pastvou). Vhodným biotopem jsou v našich podmínkách podmáčené louky svazu Molinion, slatiny, okraje rašelinišť a pastviny svazu Vilion caninae.[2][3][4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá bylina s přímou až krátce vystoupavou nevětvenou rýhovanou lodyhou dorůstající do výšky 10 až 60 cm. Je to hemikryptofyt, pupeny na tlustém, světle šedém šupinatém oddenku jsou těsně nad zemí a v zimním období jsou chráněny odumřelými listy. U starší rostliny vyrůstá lodyh několik. Jsou porostlé vstřícnými, přisedlými 1 až 3žilnými čárkovitými až čárkovitě kopinatými, po okrajích mírně podvinutými listy o délce 2,5 až 5 cm a šířce 0,2 až 1,2 cm, ve spodní části lodyhy jsou listy kratší.
Květy přisedlé vyrůstají jednotlivě na vrcholku lodyhy a květy na stopkách 3 až 6 mm dlouhých z paždí horních listů. Pod kalichem jsou dva listence. Květů nebývá na lodyze obvykle více než pět. Zvonkovitý kalich válcovitého tvaru je rozeklán asi do poloviny v pět čárkovitě kopinatých cípů. Kuželovitě srostlá nálevkovitá koruna dlouhá 2,5 až 5 cm, převážně tmavomodré barvy se zelenými skvrnkami a světlejšími pruhy, má také pět cípů prostřídaných malými zoubky. Bílé prašníky, otvírající se na straně přilehlé ke koruně, nesené pěti tyčinkami jsou v květu umístěny níže než přisedlá blizna na vrcholu pestíku dlouhého 15 mm.
Ve středoevropských podmínkách hořec hořepník kvete od konce června do počátku září. Jeho protoandrické květy, pyl uzrává o 2 až 3 dny dříve než je blizna schopná se opylit (nejsou ještě zralá vajíčka v semeníku), opylují převážně čmeláci, včely a můry vysávající ze dna květů nektar. Hmyz se přitom pylem sice zapráší, ale opylit jim může jen jiný, starší květ s již rozvitou bliznou. S dozráváním blizny povyroste v květu i koruna hustě pokrytá lepkavým pylem z vlastních prašníků a pyl se tak dostane se na stejnou úroveň s bliznou. Když se na večer koruna zavírá dosedne na bliznu, pokud tato nebyla dosud opylena cizím pylem opylí se vlastním. V září až říjnu dozrávají v jednopouzdrých tobolkách, 15 až 20 mm dlouhých a 3 až 4 mm širokých se stopkou do 2 cm, zploštělá bezkřídlá semena. Jsou velmi malá, 300 až 700 v jedné tobolce a roznáší je vítr na nepříliš velké vzdálenosti. Poprvé vykvétá až 5letá rostlina.[2][3][4][5]Druh zaměnitelný snad jedině za hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), od kterého jej odlišují užší listy s nezřetelnými žilkami a krátce stopkaté květy.[1]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Kořen hořce hořepníku, stejně jako ostatní hořce, obsahuje hořké glykosidy Gentiin a Gentiamarin. Pro jeho zřídkavý výskyt již není obvyklé využívat jeho kořene a listů k léčebným účelům jako u jiných hořců (např. při nemoci zažívacího ústrojí a plic, jako antiseptika nebo pro ochucování alkoholických nápojů).[6]
Výskyt v Česku
[editovat | editovat zdroj]Hořec hořepník patří podle „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR“ mezi rostliny silně ohrožené C2 (EN). Ve volné přírodě je přísně ochraňován, v zahradách bývá občas pěstován jako skalnička. Ve větším množství se vyskytuje v několika málo lokalitách, např. v CHKO Slavkovský les (PP Hořečková louka na Pile), v CHKO Bílé Karpaty (NPR Čertoryje, NPR Jazevčí, NPR Porážky) a v oblasti Českých Budějovic (PP Ohrazení, PP Kaliště) a u Blatné (PR Kovašínské louky).[2][3][4][7]
Poznámka
[editovat | editovat zdroj]Hořec hořepník je v Česku jedinou živnou rostlinou housenek ohroženého motýla monofága modráska hořcového (Maculinea (Phengaris) alcon), který se stává v celé Evropě stále vzácnějším. Samičky modráska nakladou vajíčka na poupata květů. Vylíhlé larvy až do posledního instaru žijí v semeníku který vyžírají. Pak ho prokoušou, vypadnou na zem a dále používají kukaččí strategií. Mravenci rodu Myrmica je považují za mravenčí larvy a donesou je do mraveniště. Tam larvy modráska krmí asi 11 měsíců, pak se larvy zakuklí a po měsíci se vylíhnou motýli, kteří mraveniště urychleně opustí.[3][8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b CIBULKA, Radim. Gentiana pneumonanthe - hořec hořepník [online]. Salvia - ekologický institut, z.s., Praha [cit. 2017-10-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PODEŠVA, Zdeněk. Hořec hořepník [online]. BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KŘENOVÁ, Zdenka. Populační biologie ohroženého druhu Gentiana pneumonanthe [online]. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, PřF, rev. 12.12.1996 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Gentiana pneumonanthe [online]. Natura Bohemica, Olomouc [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Gentiana pneumonanthe [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-06-08]. S. 275, 276. Dostupné online.
- ↑ GRIEVE, Maud. Modern Herbal: Gentiana pneumonanthe [online]. Botanical.com, GB [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2.[nedostupný zdroj]
- ↑ STETTMER, Christian. The Alcon Blue (Maculinea alcon) [online]. Bayerische Akademie für Naturschutz und Landschaftspflege, Laufen, DE [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ JOHN, Václav. BioLib.cz: Maculinea alcon [online]. Ondřej Zicha, rev. 06.04.2007 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hořec hořepník na Wikimedia Commons - Galerie hořec hořepník na Wikimedia Commons
- (anglicky) Vývoj modráska černoskvrnného
- (italsky) Hořec hořepník v Itálii
