Eurostar

Eurostar
	Logo
Základní údaje
Datum založení	14. listopadu 1994
Identifikátory
Oficiální web	www.eurostar.com
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eurostar je mezinárodní železniční dopravce zajišťující spojení vysokorychlostními vlaky mezi Spojeným královstvím, Francií, Belgií a Nizozemskem. Společnost zahájila provoz v roce 1994 při příležitosti otevření železničního tunelu pod Lamanšským průlivem - Eurotunelu, který vlaky Eurostar při své cestě mezi Londýnem a kontinentální Evropou využívají.

Historie

Základem pro vznik Eurostaru bylo rozhodnutí, že Eurotunel budou kromě kyvadlových vlaků Folkestone – Calais přepravujících osobní automobily, nákladní automobily a autobusy využívat také osobní a nákladní vlaky spojující vzdálenější místa. Společnosti British Rail a SNCF tak uzavřely s Eurotunelem smlouvu, že pro tento účel využijí polovinu kapacity tunelu. V roce 1987 zřídila Británie, Francie a Belgie mezinárodní projektovou skupinu, která měla vybrat vhodný typ vysokorychlostní vlakové soupravy. Díky zkušenostem s provozem vlaků TGV byla vybrána francouzská technologie, která později posloužila jako základ pro nové vlaky. Na konci roku 1989 bylo u francouzské společnosti Alstom objednáno celkem 38 vlakových souprav. První zkušební vlak Eurostar projel tunelem z Francie do Velké Británie v polovině června roku 1993.

Provoz

Vlaky Eurostar začaly z londýnské stanice Waterloo do Paříže a Bruselu pravidelně jezdit 14. listopadu 1994. Jízdní doba byla 2:35 h do Paříže a 2:20 h do Bruselu. V září 2007 byl dokončen 2. úsek nové vysokorychlostní tratě mezi Londýnem a Eurotunelem (High Speed 1, dříve Channel Tunnel Rail Link), čímž byla jízdní doba zkrácena o 20 minut. Ve stejném roce přestaly vlaky Eurostar využívat nádraží Waterloo a přesunuly se na zmodernizované londýnské nádraží St Pancras International.

Mezi pravidelné destinace se postupem času zařadily stanice Calais, Lille a Marne-la-Vallée (Disneyland Paris), některá města v jižní Francii (Lyon, Avignon a Marseille), letoviska ve francouzských Alpách (Moûtiers, Aime-la-Plagne a Bourg-Saint-Maurice) a v dubnu 2018 také Antverpy, Rotterdam a Amsterdam.^[1] Na území Spojeného království vybrané vlaky obsluhují také stanice Ebbsfleet a Ashford.

Vozový park

Class 373, Eurostar e300 nebo TGV TMST

První generaci vlaků Eurostar vyráběla francouzská společnost Alstom v letech 1992-1996. Tyto tří nebo čtyřsystémové jednotky vychází z TGV a jsou s ohledem na bezpečnostní opatření související s provozem v Eurotunelu sestaveny z dvou půlvlaků: každý z nich je tvořen čtyřnápravovým hnacím (čelním) vozem a sedmi nebo devítivozovou soupravou osobních vozů s Jakobsovými podvozky a s jedním hnacím podvozkem na straně hnacího vozu. Díky tomuto uspořádání je možné v případě potřeby jednotku rozpůlit a pokračovat v jízdě s polovinou vlaku. Vyrobeno bylo celkem 38 jednotek, z toho 31 s osmnácti vloženými vozy pro mezinárodní dopravu mezi Spojeným královstvím, Francií a Belgií a 7 s čtrnácti vloženými vozy pro vnitrostátní dopravu na území Velké Británie.

Class 374, Eurostar e320

V letech 2011-2018 vyrobila společnost Siemens pro Eurostar 17 šestnáctivozových jednotek Velaro. Jednotky byly odvozeny od vlaků ICE 3 provozovaných Deutsche Bahn a jsou stejně jako řada 373 sestaveny z dvou půlvlaků, v tomto případě osmivozových. Jednotky jsou čtyřsystémové a disponují distribuovaným pohonem - osm vozů má hnací a osm běžné nápravy.


Řada	Vyrobeno ks	Počet vozů	Kapacita	Délka jednotky	Maximální rychlost	Výkon	Trakční soustavy	Roky výroby	Trasy
Class 373/1 Eurostar e300	31	18 (+2 hnací)	750 sedadel	387 metrů	300 km/h 160 km/h v Eurotunelu a při napájení třetí kolejnicí	12,2 MW (25 kV) 5,7 MW (3000 V) 3,4 MW (750 V)	25 kV 50 Hz AC 3000 V DC 1500 V DC (pouze 5 upravených jednotek) 750 V DC (napájení z třetí kolejnice)	1992-1996	Londýn - Paříž Londýn - Brusel Londýn - Marne-la-Vallée Londýn - Bourg-Saint-Maurice Londýn - Marseille
Class 373/2	7	14 (+2 hnací)	558 sedadel	312 metrů		12,2 MW (25 kV) 5,7 MW (3000 V) 3,4 MW (750 V)	25 kV 50 Hz AC 3000 V DC 750 V DC (napájení z třetí kolejnice)	1992-1996	v provozu u SNCF
Class 374 Eurostar e320	17	16	902 sedadel	390 metrů	320 km/h 160 km/h v Eurotunelu	16 MW	25 kV 50 Hz AC 15 kV 16,7 Hz AC 3000 V DC 1500 V DC	2011-2018	Londýn - Paříž Londýn - Brusel Londýn - Amsterdam

Spojení se s Thalys

Eurostar a Thalys odtajnili v únoru 2018 svůj plán na spojení v jednu organizaci, která by nesla název Green Speed. K tomuto spojení došlo 1. 10. 2023, ale bylo upuštěno od pojmenování Green Speed, pouze se změnil design loga. Cílem projektu je zvýšení konkurenceschopnosti vůči letadlům, podpora ekologické železniční dopravy a snížení nákladů na údržbu. Do roku 2030 plánuje Eurostar přepravovat 30 milionů cestujících ročně.^[2]

Kolaps provozu v prosinci 2009

Vlna mrazů v prosinci 2009 způsobila kolaps železniční dopravy v tunelu pod Lamanšským průlivem v důsledku přerušení provozu vlaků Eurostar. Postiženy byly desítky tisíc cestujících. Noc z 19. na 20. prosince 2009 strávilo v tunelu v porouchaných vlacích přes dva tisíce cestujících. Příčinou problémů byl sníh a výrazný rozdíl mezi teplotou v tunelu a mimo něj. Pascal Sainson z firmy Groupe Eurotunnel S.A. uvedl, že se sníh dostával do ventilačních systémů a v tunelu po roztátí zkratoval elektrický systém motorů jednotek.^[3]

Někteří lidé byli nucení čekat přes 15 hodin zavřeni ve vlacích v zimě, bez informací, bez vody, bez jídla, bez funkční klimatizace a toalet. Francouzský europoslanec Dominique Baudis uvedl, že z porouchaných vlaků museli cestující vystupovat jedinými dveřmi ve skupinách po deseti do únikového tunelu. Poté byli odváženi druhou tunelovou rourou soupravami pro přepravu automobilů.^[4] Ve Folkestonu na britské straně tunelu čekali ještě hodinu, než mohli ze soupravy vystoupit.^[3]

Galerie

Jednotka řady 373 u vjezdu do Eurotunelu
Napájení ze třetí kolejnice využívaly jednotky řady 373 při zajíždění na nádraží Waterloo v Londýně
Jednotka řady 373 projíždí předměstím Paříže
Jednotka řady 373 na vysokorychlostní trati
Interiér jedotky řady 373 po modernizaci
Jednotka řady 374 projíždí stanicí Stratford International
Jednotka řady 374 na britské High Speed 1

Související články

Railteam

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eurostar na anglické Wikipedii.

↑ Zdopravy.cz [online]. 2020-02-04 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online.
↑ Zdopravy.cz [online]. 2019-09-27 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Železniční provoz pod kanálem La Manche je dále přerušen
↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101219-udalosti/obsah/96151-drama-pod-kanalem-la-manche/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurostar na Wikimedia Commons

(slovensky) TGV Eurostar Rail.sk
(anglicky) TGVweb Trainweb.org
(anglicky) TGV Eurostar Railfaneurope.net
(anglicky) Eurostar Ltd. - oficiální stránka společnosti
(polsky) TGV Eurostar TGV PL

[1] Zdopravy.cz [online]. 2020-02-04 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online.

[2] Zdopravy.cz [online]. 2019-09-27 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online.

[ČTK1-3] Železniční provoz pod kanálem La Manche je dále přerušen

[4] ttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101219-udalosti/obsah/96151-drama-pod-kanalem-la-manche/

[1]

[2]

[3]

[4]

Vysokorychlostní vlaky – 250 km/h a více

AGV (F / I) • AVE (E) • ETR 401 (I) • ETR 450 (I) • CRH (CN) • ETR 460 (F / I) • ETR 480 (I) • ETR 500 (I) • ETR 600 (I, CN) • ETR 610 (CH / I) • Eurostar (UK / F / B) • ICE (D / F / B / NL / A / CH / E / RU / CN) • KTX (KR) • RENFE S-120 (E / TR) • Šinkansen (J / TW, CN) • Talgo (E) • TGV (F / D / CH / I / E / B / LX) • Thalys (F / B / NL / D) • V 250 (B / NL) • Zefiro (CN / I)

Transrapid* (D / CN) • JR-Maglev* (J) • Swissmetro** (CH)

technologie Maglev *Maglev ve vakuovém tunelu (Vactrain)