Domenico Fetti

Domenico Fetti
	Portrét z encyklopedie malířů A. J. Dézalliera (1745)
Narození	1589; Řím; Itálie
Úmrtí	16. dubna 1623 (ve věku 33–34 let) nebo 1624 (ve věku 34–35 let); Benátky; Benátská republika
Povolání	malíř
Příbuzní	Lucrina Fetti (sourozenec)
Hnutí	baroko
Významná díla	13 podobenství; Melancholie; Útěk do Egypta
Mecenáši	Ferdinando Gonzaga, Marzio Colonna, Medicejové
Ovlivněný	Caravaggio
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenico Fetti, také Domenico Fette, Dominico Fetto, Dominique Feti (kolem 1589^? Řím – 16. dubna 1623 Benátky) byl italský malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických postav. Bývá řazen ke caravaggistům, ale jeho tematický i výrazový rejstřík byl mnohem bohatší.

Život

Přesné datum jeho narození není známo, odvozuje se od údaje o úmrtí, kdy mu bylo 34 let. Učil se nejdříve u svého otce Pietra, malíře pocházejícího z Ferrary, pak nastoupil do učení k Lodovicu Cigolimu. Ten jej seznámil s prvním mecenášem, kardinálem Ferdinandem Gonzagou, jehož dvorním malířem se Fetti stal v letech 1613–1614. Malbě se věnovala také Domenicova sestra Giustina, která později vstoupila do kláštera voršilek v Mantově a dále malovala pod řeholním jménem Lucrina. Maloval i Domenicův bratr Vincenzo Fetti, který se stal knězem. Více než svými učiteli byl Domenico v pojetí ostře nasvětlených scén s realistickými tvářemi a detaily i v technice olejomalby ovlivněn dílem Caravaggia a Adama Elsheimera. Jeho podání scén bývá však malebnější a jemnější, jako u benátských mistrů. Bývá řazen mezi caravaggisty i do Benátské školy.^[1]

Po příchodu do Mantovy poznal díla Rubensova a Romanova. Své stěžejní práce Fetti namaloval mezi léty 1618–1622 na dvoře vévody Marzia Colonny v Mantově. Kromě olejomaleb pro něho vytvořil také fresky v dómu v Mantově. Pracoval také ve Florencii pro velkovévody Medicejské.

Zastoupení ve světových sbírkách

Celkem je katalogizováno přes 60 obrazů, kompoziční varianty, a také několik dobových kopií jeho děl. Mimo Itálii se kolekce jeho obrazů dochovaly v Galerii starých mistrů v Drážďanech, v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, v Metropolitním muzeu v New Yorku. V českých sbírkách je reprezentativní trojice obrazů v Obrazárně Pražského hradu a jeden obraz na zámku ve Veltrusích.

Dílo (výběr)

Ariadna a Bakchus na ostrově Naxos, (1611),
Svatá poustevnice Marie Egyptská a svatý Jeroným, (1611), Britská královská sbírka Londýn, Hampton Court
Svatý Jeroným na poušti (asi 1613), Obrazárna Pražského hradu^[2]
Plačící apoštol Petr (asi 1613)
Sebevražda Kleopatry (1613)
David s hlavou Goliášovou(asi 1613), Britská královská sbírka, Londýn Hampton Court Palace
Ino nebo Leucotea (1613), zámek Veltrusy
Ecce homo, (1613), Galerie Uffizzi, Florencie
Madona s dítětem, sv. Anselmem a sv. Karlem Boromejským
Kristus na hoře Olivetské, (1616–16̟17), obraz byl namalován pro oltář v kapli paláce vévody Marzia Colonny v Mantově, do Obrazárny Pražského hradu se dostal prostřednictvím daru ze sbírky nizozemského místodržitele, velkovévody Leopolda Viléma císaři Ferdinandu III. Habsburskému, když byl inspektorem obrazárny Kristián Schröder, který jej restauroval; do inventáře obrazárny byl zapsán až roku 1761.^[3]^[4]
Melancholie (Meditace), (1618): 1. verze: Louvre, 2. verze v Galerii Akademie v Benátkách
Smrt kající Marie Magdalény
Portrét Vincenza Avogadra (1620), Britská královská sbírka, Buckinghamský palác
Portrét herce, asi 1620; Ermitáž Petrohrad
Třináct podobenství z evangelií, (1618–1621), různé verze námětů dochované v muzeích, celá série: Galerie starých mistrů v Drážďanech
Podobenství o rozsévači koukolu (asi 1619), olejomalba na dřevě, 60,8 × 44,5 cm; ze série Třinácti podobenství, Obrazárna Pražského hradu^[5], jde o variantu kompozice, vystavené v Muzeu Thyssen-Bornemisza v Madridu
Podobenství o Lazarovi a boháči
Podobenství: Slepec vede slepého
Jákobův sen, (1619), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
Tobiáš uzdravuje slepého otce (1619), Ermitáž, Petrohrad
Bakchus a Ariadna na Naxu, neurčená italská sbírka
David s hlavou Goliášovou, (1620), Britská královská sbírka Hampton Court Palace Londýn; (replika NM ve Stockholmu)
Perseus a Andromeda, Hero a Leander, Galatea a Polyfém, (1621–22), Kunsthistorisches Museum, Vídeň
Portrét herce (Tristano Martinelli nebo Francesco Andreini), (1621–1622), Ermitáž, Petrohrad
Podobizna antického básníka, (1620–1621) Národní muzeum Stockholm
Útěk do Egypta, (1622), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
Mučednictví sv. Anežky Římské, (1622), Galerie starých mistrů Drážďany
Svatý Simeon, (1623)
Podobizna astronoma, připsáno (nebo Giovanni Serodine?), Galerie starých mistrů Drážďany

Galerie

Ariadna a Bakchus na Naxu
Melancholie
Podobenství o dobrém Samaritánovi
Podobenství o rozsévači koukolu (Madrid)
Antický básník
Portrét herce
Astronom
Federico II. Gonzaga
Útěk do Egypta
Galatea a Polyfémos

Odkazy

Reference

↑ Encyclopaedia britannica
↑ NEUMANN 1965, č. kat. 43
↑ NEUMANN 1965, č. kat. 42
↑ FUČÍKOVÁ 2009, s. 682–685
↑ NEUMANN 1965, č. kat. 45

Literatura

NEUMANN, Jaromír, Obrazárna Pražského hradu. Soubor vybraných děl. Nakladatelství ČSAV Praha 1964, č. kat. 42, 43, 45
NEUMANN, Jaromír, Průvodce Obrazárnou Pražského hradu. Orbis Praha 1965, s. 48–49; č. kat. 42, 43, 45
FUČÍKOVÁ, Eliška. Obrazárna Pražského hradu : Domenico Fetti - Christian Schröder: Kristus na hoře Olivetské. In: Kroupa, Jiří; Šeferisová Loudová, Michaela; Konečný, Lubomír. Orbis artium : k jubileu Lubomíra Slavíčka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 9788021049727, ISBN 8021049723. S. 682–685.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenico Fetti na Wikimedia Commons
Encyclopaedia britannica
https://useum.org/artwork/Vincenzo-Avogadro-Domenico-Fetti-1620
Artcyclopedia: http://www.artcyclopedia.com/artists/feti_domenico.html

[1] Encyclopaedia britannica

[2] NEUMANN 1965, č. kat. 43

[3] NEUMANN 1965, č. kat. 42

[4] FUČÍKOVÁ 2009, s. 682–685

[5] NEUMANN 1965, č. kat. 45

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]