Cynewulf Wessexský

Cynewulf
	král Wessexu
Doba vlády	757–786
Úplné jméno	Cynewulf Wessexský
Narození	?; Wessex
Úmrtí	786; Wiltshire
Pohřben	Winchesterská katedrála
Předchůdce	Sigeberht
Nástupce	Beorhtric
Potomci	nedoloženo
Otec	nedoloženo
Matka	nedoloženo
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cynewulf (což zhruba znamená „Spřízněný vlk“), též Cyneuulf nebo Kynewulf (narozen ?, † 786), byl anglosaský král Wessexu od roku 757 až do své smrti v roce 786.^[1] Stejně jako jeho předchůdci, kteří nastoupili po králi Ineovi, nepatří zřejmě Cynewulf k pokrevní královské linii rodu Cerdikovců a jeho původ je nejasný. Stal se králem po sesazení krále Sigeberhta.^{[pozn. 1]}

Původ a uchopení moci

Král Cynewulf měl údajně pocházet z královské krve Wessexu a měl být přímým mužským potomkem krále Cerdika, ale tato tvrzení byla zřejmě účelová a měla sloužit k legitimizaci jeho nároku na královskou korunu. Patří do skupiny pěti západosaských^{[pozn. 2]} králů z období mezi lety 726 a 802 (Æthelheard, Cuthred, Sigeberht, Cynewulf a Beorhtric), jejichž původ je vnímán skepticky.^[2]

Předchozího krále Sigeberhta přiměla královská rada witenagemot k abdikaci.^[3] Radu vedl Cynewulf, který se stal novým králem Wessexu.^[4] Je možné, že se to vše dělo z popudu mercijského krále Æthelbalda.

Vláda

Zdá se, že král Cynewulf se mohl dostat k moci díky přispění mercijského krále a že král Æthelbald byl schopen uplatňovat určitou míru nadvlády nad wessexským královstvím během období vnitřních zmatků ve Wessexu, protože v roce 757 mohl přidělit půdu v současném hrabství Wiltshire (nominálně v království Wessex) opatovi malmesburského opatství. Jedním ze svědků této darovací listiny byl král Cynewulf.^[5] Oblast současného hrabství Wiltshire byla sporným územím na pomezí mezi královstvími Mercií a Wessexem. Podle jiného výkladu této listiny to byl návrat „okupovaných“ území Mercii na jedné straně a uznání Cynewulfa za legitimního krále Wessexu králem Æthelbaldem na straně druhé. Král Æthelbald byl však ještě téhož roku (757) zavražděn svým osobním strážcem a Mercie se na krátkou dobu propadla do chaosu, během něhož spolu bojovali soupeřící uchazeči o trůn. Toho využil král Cynewulf k získání úplné nezávislosti na Mercii.^[2] Mimo jiné kolem roku 758 získal kontrolu nad opatstvím Cookham a znovu nad částmi současného hrabství Berkshire.^[6] Podařilo se mu také anektovat království Hwicce v oblasti severně od řeky Avon za severozápadní hranicí Wessexu, do té doby závislé na Mercii.^[7] S novým mercijským králem Offou (757–796) měl ale zpočátku dobré vztahy.

Král Cynewulf podporoval církev. Věnoval majetky klášterům v současných hrabstvích Somerset, Dorset a Wiltshire, ale existuje také příklad toho, že si majetky nárokované církví ponechal pro sebe. Vedl několik válek proti keltobritskému Cornwallu a alespoň jeden pozemkový dar církvi měl tato tažení podpořit modlitbami mnichů. Korespondoval s mohučským biskupem Lullem (754–786), který pocházel z Wessexu.^[2] Podpořil váznoucí rozvoj přístavu a obchodního města Hamwic (Southampton) a pravděpodobně tam nechal razit mince.^[8]

V roce 772 se král Cynewulf zúčastnil v Sussexu setkání králů Mercie a Kentu, Offy a Ecgberhta II., se sussexskými šlechtici poraženými Offou. Král Offa mohl nakládat s nemovitostmi v Sussexu dle vlastního uvážení. Bývalí králové Oswald (po † 772), Osmund (758/765 – po 772), Ælfwald (765 – po 780) a Oslac (765 – po 780) v listině,^[9], kterou jako svědci podepsali, mají pouze titul vévoda (dux) nebo hrabě (ealdorman).^[10] Důvodem setkání bylo pravděpodobně určit osud Sussexu jako provincie ovládané Mercií.^[2] Cynewulfova listina z roku 778^[11] je jedním z nejranějších svědectví o převodu půdy, jehož příjemcem není církev, ale laik, v tomto případě jeho comes (družiník) a minister (služebník, pomocník) Bica.^[12]

V roce 779 došlo mezi králi Offou a Cynewulfem k bitvě u Bænesingtunu (Benson v současném hrabství Oxfordshire). Wessex byl poražen a následně ztratil Cookham (Berkshire), oblasti severovýchodního pohraničí^[2] a všechna území, která předtím na úkor Mercie uchvátil král Cynewulf. Wessex patrně ztratil i Londýn. V roce 781 musel Wessex v důsledku brentfordského synodu^[7] postoupit Mercii klášter v Bathu a oblasti po obou březích řeky Avon. Přes tyto územní ztráty se zdá, že Cynewulf vládl ve své mírně zmenšené říši jako zcela nezávislý král, a chybí důkaz, že by se král Cynewulf stal Offovým vazalem (tak jako později se jím stal jeho nástupce Beorhtric). Vzdor všem těmto konfliktům se králové Cynewulf a Offa roku 786 společně zúčastnili synodu v Canterbury se zástupci papeže Hadriána I.

Sigeberhtův bratr ætheling Cyneheard byl také vyhnancem, ale v roce 786 se vrátil a zaútočil v Merentunu^[13]^{[pozn. 3]} na krále Cynewulfa s cílem svrhnout ho a převzít moc sám. Oba v tomto boji padli. Anglosaská kronika ve svém epickém vyprávění patrně aplikuje tradiční příběh a není v podrobnostech přesná.

Král Cynewulf byl pochován ve Winchesteru a jeho nástupcem se stal Beorhtric.^[2]

Poznámky

↑ Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.
↑ V článku používané termíny západosaský a wessexský jsou synonyma.
↑ Není známo, kterého z mnoha míst jménem Merton se to týká (snad Marton v Graftonu ve Wiltshire).

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cynewulf Wessexský na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cynewulf of Wessex na anglické Wikipedii a Cynewulf von Wessex na německé Wikipedii.

↑ Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 511–514.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f EDWARDS, Heather. Oxford Dictionary of National Biography. Cynewulf (d. 786). [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/6990.
↑ The Anglo-Saxon Chronicle, trans. & ed. Michael James Swanton (New York: Routledge, 1998), s. 46
↑ Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New York: Carroll & Graf, 1999), s. 311
↑ Charta S96
↑ Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 113.
↑ ^a ^b Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 62–63.
↑ Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 141.
↑ Charta S108
↑ Simon Keynes: Kings of the South Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 509–510.
↑ Charta S264
↑ Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 245–246.
↑ The Anglo-Saxon Chronicles. Redakce Swanton Michael. London, UK: Phoenix, 2000. ISBN 978-1-84212-003-3. S. 47 n. 12.

Primární prameny

anonym: Anglosaská kronika, online v Project Gutenberg (en)
Æthelweard: Chronica

Použitá literatura

Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3. PDF (6,2 MB)
Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1.
D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, London-New York 2000, ISBN 978-0415242110.
Dorothy Whitelock: English Historical Documents 500-1041, Vol 1, Routledge, London 1995 (2. Aufl.), ISBN 978-0-415-14366-0.

Král Wessexu
Předchůdce: Sigeberht	757–786 Cynewulf Wessexský	Nástupce: Beorhtric

[2] Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.

[3] V článku používané termíny západosaský a wessexský jsou synonyma.

[16] Není známo, kterého z mnoha míst jménem Merton se to týká (snad Marton v Graftonu ve Wiltshire).

[enc511-1] Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 511–514.

[Heather-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f EDWARDS, Heather. Oxford Dictionary of National Biography. Cynewulf (d. 786). [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/6990.

[5] The Anglo-Saxon Chronicle, trans. & ed. Michael James Swanton (New York: Routledge, 1998), s. 46

[Ashley311-6] Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New York: Carroll & Graf, 1999), s. 311

[7] Charta S96

[babs113-8] Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 113.

[wessex62-9] Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 62–63.

[babs141-10] Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 141.

[s108-11] Charta S108

[enc509-12] Simon Keynes: Kings of the South Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 509–510.

[13] Charta S264

[wessex245-14] Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 245–246.

[15] The Anglo-Saxon Chronicles. Redakce Swanton Michael. London, UK: Phoenix, 2000. ISBN 978-1-84212-003-3. S. 47 n. 12.

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[pozn. 3]