Carol W. Greiderová
| Carol W. Greider | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. dubna 1961 (63 let) San Diego |
| Alma mater | Kalifornská univerzita v Berkeley Kalifornská univerzita v Santa Barbaře |
| Pracoviště | Univerzita Johnse Hopkinse (od 1997) Kalifornská univerzita v Santa Cruz (od 2020) Lékařská škola Johnse Hopkinse Cold Spring Harbor Laboratory |
| Obory | molekulární biologie, biologie a genetika |
| Ocenění | Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1998) Rosenstielová cena (1998) Richard Lounsbery Award (2003) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (2006) Cena Louisy Grossové Horwitzové (2007) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Nathaniel C. Comfort (1993–2011) |
| Děti | 2 |
| Web | greiderlab |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carolyn Widney Greiderová, nepřechýleně Greider (* 15. dubna 1961 San Diego, Kalifornie) je americká molekulární bioložka, od roku 2020 působí jako zasloužilá profesorka na katedře molekulární, buněčné a vývojové biologie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz.
V roce 1984, kdy působila jako postgraduální studentka Elizabeth Blackburnové na Kalifornské univerzitě v Berkeley, objevila enzym telomerázu a dále vedla výzkum zabývající se její strukturou.[1]
V roce 2009 byla oceněna spolu s Blackburnovou a Jackem W. Szostakem Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství za jejich objev, že telomery jsou chráněny před nadměrným zkracováním díky telomeráze.
Během své kariéry se Greiderová věnovala biochemii telomerázy, funkci telomer a jejich roli při udržování stability genomu, prevenci rakoviny a modulaci senescence a stárnutí. Jednou z oblastí jejího současného zájmu je studium degenerativních lidských onemocnění způsobených krátkými telomerami.[2]
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Greiderová se narodila v San Diegu v Kalifornii. Její otec Kenneth Greider byl profesorem fyziky na Kalifornské univerzitě. Ze San Diega se rodina přestěhovala do Davisu v Kalifornii, kde Carol prožila mnoho let a v roce 1979 zde absolvovala střední školu. Zásluhy za rozhodnutí věnovat se vědě přičítá svým rodičům. V roce 1983 získala bakalářský titul z biologie na College of Creative Studies na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. V té době také pracovala jako studentka na univerzitě v Göttingenu.[3]
Greiderová je dyslektička a domnívá se, že díky dyslexii se naučila respektovat odlišnosti a činit netradiční rozhodnutí, jako když se rozhodla pracovat s neobvyklým organismem Tetrahymenou. Zpočátku měla potíže dostat se na postgraduální studium, protože díky dyslexii měla špatné výsledky z přijímacích testů. Přihlásila se na postgraduální studium na třináct různých škol, ale nabídku dostala pouze ze dvou, z Kalifornského technologického institutu a Kalifornské univerzity v Berkeley. Vybrala si Berkeley, kde mohla pracovat s Elizabeth Blackburnovou a kde později spolu objevily telomerázu.[4]
Objevení telomerázy
[editovat | editovat zdroj]Greiderová nastoupila do laboratoře pod vedením Elizabeth Blackburnové v dubnu 1984 a hledala enzym, o němž se předpokládalo, že přidává na konce chromozomů další báze DNA. Bez přidání těchto dodatečných bází se chromozomy během replikace DNA zkracují, což nakonec vede k poškození chromozomů a jejich stárnutí nebo k rakovinotvorné fúzi chromozomů. Blackburnová a Greiderová hledali enzym v modelovém organismu Tetrahymena thermophila, což je sladkovodní prvok s velkým počtem telomer.[5]
Greiderová s Blackburnovou zjistili, že za přidávání DNA do telomer je zodpovědný enzym telomeráza. Své výsledky publikovaly v prosinci 1985 v časopise Cell.[6] Enzym, původně nazývaný „telomerová terminální transferáza“, je nyní známý jako telomeráza. Telomeráza obnovuje konce chromozomů a určuje tak délku života buněk. Greiderová získala v roce 1987 na Kalifornské univerzitě v Berkeley doktorát z molekulární biologie.[7]
Vědecká kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po obhájení doktorátu získala Greiderová stipendium na výzkum v laboratoři v Cold Spring Harbor na Long Island, ve státě New York. Tam pokračovala ve výzkumu telomerázy, charakterizovala genetické prvky enzymu a dále objasňovala jeho buněčné funkce. V polovině 90. let se její výzkum stále více zaměřoval na délku telomer. Telomery se skládají z opakujících se segmentů DNA a při každém dělení buňky dochází ke ztrátě několika těchto segmentů. Když se telomery zkrátí na určitou délku, dojde k buněčné smrti. Telomery tedy hrají důležitou roli při určování délky života buněk.
U některých typů rakoviny je však regulace délky života buněk pomocí telomer nefunkční, telomeráza je v nádorových buňkách trvale aktivována a umožňuje jim obejít buněčné stárnutí a pokračovat v růstu jako nesmrtelné buňky. Greiderová zjistila, že inhibice aktivity telomerázy v nádorových buňkách zabraňuje přežívání buněk, a tím zpomaluje růst nádorů. Tento výzkum vedl k následnému zviditelnění telomerázy jako možného cíle pro vývoj léků proti rakovině. Na počátku roku 2000 Greiderová pokračovala ve zkoumání role telomer a telomerázy při vzniku rakoviny. Studovala také vliv zkracování telomer na stárnutí a nemoci související s věkem.[8]
V roce 1997 Greiderová nastoupila jako docentka molekulární biologie a genetiky na lékařskou fakultu Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru ve státě Maryland, kde se v roce 1999 stala řádnou profesorkou a v roce 2001 profesorkou onkologie. V roce 2003 se stala vedoucí oddělení molekulární biologie a genetiky na univerzitě.[8][9]
Greiderová, Blackburnová a Szostak se v roce 2006 podělili o Cenu Alberta Laskera za základní lékařský výzkum za práci na telomerách a v roce 2009 společně obdrželi za výzkum a přínos k poznání telomer a enzymu telomerázy Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.[10]
V roce 2020 Greiderová přešla na Kalifornskou univerzitu v Santa Cruz jako zasloužilá profesorka molekulární, buněčné a vývojové biologie.[2] Její laboratoř zaměstnává studenty i postdoktorandy, kteří dále zkoumají biologii telomer a jejich souvislost s nemocemi. Používají různé nástroje včetně kvasinek, myší a biochemie, aby dále prozkoumali postupné zkracování telomer.[11]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Greiderová se v roce 1993 provdala za kolegu akademika Nathaniela C. Comforta. Mají spolu dvě děti. V roce 2011 se rozvedli.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carol W. Greider na anglické Wikipedii.
- ↑ Blackburn, Greider, and Szostak share Nobel [online]. Dolan DNA Learning Center [cit. 2009-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-22.
- ↑ a b STEPHENS, Tim. Eminent biologist Carol Greider to join UC Santa Cruz faculty. UC Santa Cruz News [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ÖFFENTLICHKEITSARBEIT, Georg-August-Universität Göttingen-. Presseinformationen - Georg-August-Universität Göttingen. Georg-August Universität Göttingen [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Carol Greider, Ph.D., Director of Molecular Biology & Genetics at Johns Hopkins University. Yale Dyslexia [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NUZZO, Regina. Biography of Carol W. Greider. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2005-06-07, roč. 102, čís. 23, s. 8077–8079. PMID: 15928079 PMCID: PMC1149435. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0503019102. PMID 15928079.
- ↑ GREIDER, C. W.; BLACKBURN, E. H. Identification of a specific telomere terminal transferase activity in Tetrahymena extracts. Cell. 1985-12, roč. 43, čís. 2 Pt 1, s. 405–413. PMID: 3907856. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/0092-8674(85)90170-9. PMID 3907856.
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2009. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Carol W. Greider | Biography, Nobel Prize, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carol Greider [online]. Johns Hopkins Medicine [cit. 2011-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-19.
- ↑ "Telomere" Expert Carol Greider Shares 2009 Nobel Prize in Physiology or Medicine - 10/05/2009. www.hopkinsmedicine.org [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GreiderLab | UC Santa Cruz MCDB. www.greiderlab.org [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online.
- ↑ ‘Having it all’ plus ‘doing it all’ [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-20.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carol W. Greider na Wikimedia Commons - (anglicky) Nobel Prize information
- (anglicky) university biography
