Přeskočit na obsah

Arcidiecéze olomoucká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arcidiecéze olomoucká
Archidioecesis Olomucensis
Znak olomoucké arcidiecéze
Znak olomoucké arcidiecéze
Základní informace
SídloOlomouc
Patronsv. Václav, sv. Cyril a Metoděj, sv. Kristín a druhové, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Prokop, sv. Kordula, sv. Ludmila a sv. Pavlína
KatedrálaKatedrála svatého Václava v Olomouci
Zřízena1063
Povýšena na arcidiecézi1777
Církev sui iurisŘímskokatolická církev
ArcibiskupJosef Nuzík
Pomocní biskupovéAntonín Basler
Josef Hrdlička (emeritní)
Generální vikářLadislav Švirák
Církevní provinciemoravská
Statistické údaje
Počet děkanátů21
Počet farností418
Rozloha10 018 km²
Počet obyvatel1 376 000 (rok 2018[1])
z toho katolíků568 000
Návštěvnost nedělních bohoslužeb106 819 (rok 2004[2])
Další informace
Zeměpisné souřadnice49°35′44,69″ s. š., 17°15′39,27″ v. d.
Webhttp://www.ado.cz
Arcidiecéze olomoucká na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcidiecéze olomoucká (latinsky Archidioecesis Olomucensis) je římskokatolická arcidiecéze na území východní, střední a severní Moravy se sídlem v Olomouci, jejíž správu provádí Arcibiskupství olomoucké – arcidiecéze se nachází na území celého Zlínského kraje a částí krajů Olomouckého (okresy Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk), Jihomoravského (severovýchod okresů Blansko, Hodonín a Vyškov) a Pardubického (východní části okresů Ústí nad Orlicí a Svitavy).

Olomoucké biskupství se považuje za nástupce moravsko-panonského arcibiskupství. Neví se přesně, kdy vzniklo, ale bylo „obnoveno“ v roce 1063 v návaznosti na starší tradici moravských biskupů. V roce 1777 bylo, v souvislosti se vznikem biskupství brněnského, povýšeno na arcibiskupství. Od té doby je olomoucký arcibiskup je také metropolitou moravským, který stojí v čele moravské církevní provincie.

Od 9. února 2024 je arcibiskupem Josef Nuzík, od 13. dubna 2024 je generálním vikářem Ladislav Švirák.[3] Pomocným biskupem je od 5. července 2017 Antonín Basler. Emeritním pomocným biskupem je Josef Hrdlička.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Velká Morava

[editovat | editovat zdroj]

Dle tradice olomoucký biskupský stolec svým obnovením roku 1063 navázal na moravsko-panonskou církevní provincii, tedy na arcibiskupský stolec svatého Metoděje, existující v letech 880–885. Metodějovým nástupcem byl biskup Wiching, který roku 890 z Velké Moravy odešel. Otázka osobnosti Gorazda a možnosti, že taktéž zastával biskupský úřad, se mnoha badatelům jeví jako nepravděpodobná. V roce 898 či 900 přichází z Říma na Velkou Moravu poselstvo, jehož členy jsou arcibiskup a dva biskupové. Kde sídlili, však není známo.

V roce 976 je zmíněn olomoucký biskup, který společně s Dětmarem navštívil mohučského metropolitu. Prameny 15. století také zmiňují olomouckého biskupa Silvestra a Jana (Granum catalogi praesulum Moraviae).

Obnovené biskupství

[editovat | editovat zdroj]

Olomoucká diecéze vznikla roku 1063 se svolením pražského biskupa Šebíře vydělením z pražské diecéze a zahrnovala území celého Moravského markrabství. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je Jan I. (Břevnovský) (německy Johann I. von Brenau, biskupem 1063–1085). Nejvýznamnějším postavou následujícího období byl Jindřich Zdík (1126–1150), který za podpory českých knížat vůči moravským údělným Přemyslovcům zajistil olomoucké diecézi materiální a právní (imunita) zabezpečení a tím i její významné církevní a politické postavení. Zdík přenesl sídlo biskupství k nově vysvěcenému chrámu sv. Václava, při kterém zřídil kapitulu a románský biskupský palác. Po povýšení pražské diecéze na arcidiecézi 1344 jí byla olomoucká diecéze podřízena, společně s nově založenou diecézí litomyšlskou. Olomouckými biskupy tehdy byly významné osobnosti z okruhu Karla IV., Jan Očko z Vlašimi a Jan ze Středy.

Arcibiskupství

[editovat | editovat zdroj]

Zásadní změna nastala reformami v roce 1777, kdy byla olomoucká diecéze povýšena na arcidiecézi spravující moravskou církevní provincii a podřízena jí byla nově založená diecéze brněnská. Roku 1977 bylo k arcidiecézi připojeno území Apoštolské administratury českotěšínské, která dočasně spravovala ty části vratislavské arcidiecéze, které se po roce 1945 nalézaly v Československu (Jesenicko a československá část Těšínského Slezska), naopak pod správu Vratislavi bylo převedeno Hlubčicko. K další úpravě členění moravské provincie došlo v roce 1996, kdy byla ze severovýchodní části olomoucké arcidiecéze vydělena diecéze ostravsko-opavská.

V průběhu dějin nabyli olomoučtí biskupové značného majetku. Z dnešního pohledu se může zdát překvapivým, že jim patřily dokonce například i Vítkovické[4] a čeladenské železárny.[5] Významnou součástí panství olomouckých (arci)biskupů byla Kroměříž, kde měli letní sídlo a dlouhou dobu též centrum správy arcibiskupských statků.

Letní sídlo v Kroměříži

[editovat | editovat zdroj]

Olomoučtí biskupové pro potřebu svou a za reprezentativním účelem v Kroměříži vybudovali nejprve hrad, který byl později renesančně a barokně přestavěn (dnešní Arcibiskupský zámek) a dvě zahrady (parky), Květnou a k zámku přiléhající Podzámeckou zahradu. Květná zahrada (pův. Libosad) s barokní rotundou (rondelem) s umělými grottami a výjevy z antické mytologie. V rondelu, stejně jako ve zbytku zahrady, byla nainstalována důmyslná soustava vodotrysků. Barokní zákaz zobrazování pohanských božstev porušují kromě maleb uvnitř rotundy i sochy umístěné v zahradě, a to jak volně, tak ve 244 metrů dlouhé kolonádě, nejdelší v Česku. V zámku je galerie, v níž jsou zastoupeni evropští mistři (Anthonis van Dyck, Cranach aj.), nejdražším obrazem galerie byl Tizianův obraz Apollon trestá Marsya, údajně druhý nejdražší obraz v ČR, významná numismatická sbírka a jeden z nejcennějších světových historických knižních fondů.[6] V Kroměříži byla též biskupská sýpka, mincovna[7] a arcibiskupské vinné sklepy. Vinné sklepy fungují dodnes, v biskupské mincovně sídlí od její rekonstrukce v roce 1998 muzeum mincovnictví na Moravě.[8]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Sídlem úřadů arcibiskupství olomouckého je Arcibiskupský palác v Olomouci (od roku 2011 také přístupný veřejnosti jako prohlídkový objekt) a Arcibiskupská kurie na Biskupském náměstí. V Olomouci sídlí také Arcidiecézní muzeum Olomoucké arcidiecéze, jež shromažďuje především liturgické předměty.

Stejně jako Svatý stolec vydává Acta Apostolicae Sedis, vydává i arcibiskupství pro vnitřní potřebu jako svůj „Úřední věstník“ Acta Curiae Archiepiscopalis Olomoucensis (zkráceně ACO, hovorově „Akta“). Vychází zpravidla desetkrát do roka nebo dle potřeby a obsah tvoří mj. oficiální vyjádření arcibiskupa, směrnice, rozhodnutí, dokumenty kurie či informace a zprávy pro všechny organizační složky arcibiskupství.

V roce 2018 ve 197 farnostech sídlil duchovní přímo, zbývajících 221 farností bylo spravováno excurrendo, duchovním dojíždějícím odjinud. Olomoucká arcidiecéze v roce 2018 měla 226 kněží, z nichž 205 působilo v aktivní službě. Vedle toho zde působilo 31 kněží jiných diecézí. S duchovní správou dále vypomáhalo 92 řeholních kněží, čtyři jáhni – kandidáti kněžství a 37 trvalých jáhnů. V arcidiecézi působilo v roce 2018 celkem 29 řeholních řádů a institutů: 15 mužských a 14 ženských.[1]

Investice u Arca Capital

[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 2020 investovalo arcibiskupství 100 milionů korun u finanční skupiny Arca Capital.[9] V květnu 2021 však soud vyhlásil úpadek této firmy. Jde o největší krach od 90. let 20. století – závazky skupiny Arca dosahují asi 19 miliard korun. Arcibiskupství přitom nepatří mezi zajištěné věřitele.[10][11][12] Člověka, který s nápadem investovat peníze do Arcy přišel, už arcidiecéze propustila, uvedl její mluvčí Jiří Gračka.[9]

Symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak zobrazující šest stříbrných obrácených hrotů ve dvou řadách na červeném poli pochází z 13. století z období biskupa Bruna ze Schauenburgu.[13] Od roku 1588 do roku 1924 byl používán rozčtvrcený znak, ve kterém přibyly dvě orlice. V roce 1924 orlice byly nahrazeny českým lvem se slovenským znakem na prsou. Od roku 1996 se opět používá původní znak s šesti hroty.

  • 13. století –1588
    13. století –1588
  • 1588–1924
    1588–1924
  • 1924–1978
    1924–1978
  • 1990–1996
    1990–1996
  • 1996–
    1996–

Přehled duchovních úkonů

[editovat | editovat zdroj]
úkony 2015 2016[14]
Křty 4 634 4 689
Biřmování 959 1 057
První svaté přijímání 2 401 2 502
Sňatky 1 284 1 369
Pomazání nemocných 23 643 24 107
Pohřby 5 138 4 880

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 bylo v arcidiecézi 737 300 pokřtěných osob z celkového počtu 1 359 847 obyvatel, což představuje 54,2 %.[15]

rok populace kněží trvalí
jáhnové 		řeholníci farnosti
pokřtění celkem % celkem diecézní řeholní počet křtů muži ženy
1949 1.504.156 1.726.538 87,1 1.202 1.073 129 335 2.303 701
1970 ? ? ? 629 629 1.489 650
1980 1.740.000 2.165.000 80,4 659 548 111 111 1.825 731
1990 1.761.697 2.793.798 63,1 550 394 156 156 807 731
1999 750.000 1.410.000 53,2 351 233 118 27 165 361 437
2000 750.000 1.410.000 53,2 347 230 117 27 155 357 437
2001 750.000 1.410.000 53,2 348 227 121 27 155 423 437
2002 750.000 1.410.000 53,2 359 237 122 26 161 396 437
2003 750.000 1.410.000 53,2 366 245 121 26 157 385 437
2004 732.000 1.376.000 53,2 364 246 118 30 155 382 437
2013 745.200 1.407.000 53,0 351 248 103 33 125 253 418
2016 746.900 1.410.000 53,0 343 246 97 4.689 33 117 209 418
2019 737.300 1.359.847 54,2 333 240 93 36 108 178 418

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Profil arcidiecéze [online]. Arcidiecéze olomoucká, 2019 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Současná situace v katolické církvi na základě údajů ze sčítání návštěvníků bohoslužeb v roce 2004 [online]. Plenární sněm Katolické církve v ČR, 2004 [cit. 2015-06-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ KONFERENCE, Česká biskupská. Novým olomouckým arcibiskupem papež jmenoval Josefa Nuzíka - Církev.cz | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ http://www.vitkovice.cz/firma/historie.php Archivováno 18. 1. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  5. ↑ http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=14747 Archivováno 29. 2. 2012 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  6. ↑ https://web.archive.org/web/20070815233657/http://www.etf.cuni.cz/library/Knihovnifond.doc%7Clang_sk%26client%3Dfirefox-a Navštíveno 18. 1. 2009
  7. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/historie.htm Archivováno 11. 3. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  8. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/mincovna.htm Archivováno 9. 1. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  9. ↑ a b KOUTNÍK, Ondřej. Arcibiskupství se strachuje o 100 milionů, které svěřilo Arca Capital. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-12-19. Dostupné online. 
  10. ↑ KRSTANOV, Zdravko. 19 miliard ve vzduchu a zoufalí věřitelé. Megakrach skupiny Arca je výstrahou. Forbes [online]. 2021-05-12. Dostupné online. 
  11. ↑ NOVÁK, Daniel. Arca je v úpadku. Správcem krachu dvacetiletí bude Lee Louda z OKD. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-05-11. Dostupné online. 
  12. ↑ NOVÁK, Daniel. Krach dvacetiletí zamrzl. Věřitelé skupiny Arca bojují o utopené miliardy. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-15. Dostupné online. 
  13. ↑ S.R.O, World Media Partners. Olomouc - Historie. www.unesco-czech.cz [online]. [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ ps. Statistika olomoucké arcidiecéze za rok 2016 [online]. ado.cz [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-12. 
  15. ↑ Annuario pontificio, 2020. (italština)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In: WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 238–306.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. I. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. 
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. II. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 605 s. ISBN 80-7266-156-6. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Znak olomouckého arcibiskupství
Znak olomouckého arcibiskupství
Olomoučtí
biskupové
(1063–1776)
1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(1304–1777)
1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské
ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí
arcibiskupové
(od r. 1777)
1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(od r. 1779)
1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál
Děkanáty Arcidiecéze olomoucké
Katolická církev v Česku
Česká církevní provincie
Moravská církevní provincie
ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arcidiecéze_olomoucká&oldid=24095630“