Antisystémová strana
Antisystémová strana je politickou stranou, která stojí v opozici vůči vládnoucímu systému a chce daný systém změnit, nebo zničit.[1][2] Tento typ strany se může vymezovat proti jakémukoliv systému, tedy nejen demokratickému,[1] byť je tento termín často spojován s fašismem či komunismem.[3] Pojem antisystémové strany je také hojně spojován s populismem.[4] Antisystémovou stranu lze klasifikovat jako narušitele aktuální státní politické ideologie. V širším pojetí negace podle Sartriho zahrnuje rozsáhlé spektrum různých postojů „od ,odcizení‘ a celkového odmítání až po ,protest‘.[5]
Pojem antisystémová strana bývá zneužíván k označení politických oponentů, prosazujících jinou politiku. Mohou jimi být opoziční i vládní strany. V takovém pojetí se autor považuje za součást systému a své politické oponenty se ze systému značí psychologicky vyčlenit.
Za autora pojmu lze považovat politologa Giovanni Sartoriho, který jej zavedl ve své klasické práci Strany a stranické systémy (1976), ačkoliv pojem byl dle Hanse Daaldera užíván již na začátku 60. let 20. století.[1][6]
Příklady stran
[editovat | editovat zdroj]V Evropské unii lze mezi antisystémové strany zařadit například řeckou SYRIZU, španělskou Podemos, italské Hnutí pěti hvězd,[7] či německou Die Linke.[8] Častým důvodem existence a vzniku antisystémových stran v EU je:[9]
- nesouhlas s omezováním rozhodování jednotlivých států v rámci EU
- vytvoření politického protipólu
- získávání rozhodovací moci a utváření koalic s ideově blízkými stranami.
V rámci České republiky uvedl Bohumil Doležal v roce 2017 jako antisystémové strany hnutí ANO, Piráty a SPD.[10] Jeho stanovisko však není nestranné, neboť je Bohumil Doležal znám právě silnou podporou politckého protikladu těchto stran, a to podporou později vzniklé koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL). Dalším příkladem v ČR může být také tradiční levicová KSČM.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c KUBÁT, Michal. Teorie antisystémové strany. Politologický časopis / Czech Journal of Political Science. 2/2007, s. 111. Dostupné online.
- ↑ anti-system party. Oxford Reference [online]. [cit. 2021-01-23]. DOI: 10.1093/oi/authority.20110803095417571. Dostupné online. DOI 10.1093/oi/authority.20110803095417571. (anglicky)
- ↑ ZULIANELLO, Mattia. Anti-System Parties Revisited: Concept Formation and Guidelines for Empirical Research. Government and Opposition. 2018/10, roč. 53, čís. 4, s. 653–681. Dostupné online [cit. 2021-01-23]. ISSN 0017-257X. DOI 10.1017/gov.2017.12. (anglicky)
- ↑ NETWORK, European Data Journalism. Europe and the anti-establishment parties. European Data Journalism Network [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ RAY, L. B. STKE: Receptors on the Move. Science. 2004-12-17, roč. 306, čís. 5704, s. 2005b–2005b. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.306.5704.2005b.
- ↑ a b JINDŘICHOVÁ, Kateřina. Je KSČM antisystémová strana? [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
- ↑ SAYS, Jacob Jonker. LSE BREXIT [online]. 2020-07-13 [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
- ↑ GRILLINGEROVÁ, Irena. Role a pozice strany Die Linke ve stranickém systému Spolkové republiky Německo (analýza politické strany z hlediska teorie koalic). Plzeň: Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni, 2014. 63 s. S. 35.
- ↑ YOUNGS, Kalypso Nicolaïdis, Richard. Dealing With the Rise of Antisystem Parties. Carnegie Europe [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ANO, Piráti či SPD jsou antisystémové strany, varuje politolog Bohumil Doležal. E15.cz [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.