Pro pejsky

Už to tak bude. Těch dek, co jsem ušila pro domácí mazlíčky je asi víc, než těch člověčích :-) Jeden z důvodu je, že je to rychlá práce a pejsci dečky miluji. Naše tříčlenná smečka si myslí, že všechny deky v domě jsou jejich, včetně té pracné, co jsem šila celý rok.
Nicméně, zrovna se mi doma sešlo několik starších, směsových látek z půdy, škoda vyhodit. A my se  chystáme na návštěvu kamarádky, která provozuje psí útulek. Ušila jsem tedy pár kousku pro malá štěňátka na takové to "domácí" válení :-)

Zpátky

Sama se divím tomu, jak dlouho jsem nenašla čas napsat příspěvek do mého blogerského deníčku :-( Je to tak, že když ze života pustíte něco nefunkčního, z druhé strany se přihrne nové, lepší a báječné. A tak se stalo, že jsem v poslední době potkala spoustu báječných lidiček, kteří mi ukázali netušené možnosti. Můj svět ovládly malířský stojan, kbelíky s barvami, štětec i stará dobrá tuž. O prázdninách jsem malovala v letní škole, na podzim v keramickém ateliéru v tureckém Izmiku a největším dobrodružstvím bylo Ebru setkání v Arabských Emirátech, kde jsem měla možnost vystavovat na mezinárodní výstavě. To tedy byla jízda a moc se těším na ten kus cesty, který mám před sebou. A nemyslete, šicí stroj taky nezahálí :-) Báječné dny všem :-)

Pro dvojčátka deky z lásky

Šila jsem deky pro dvojčátka, malou Elišku a Honzíka v rámci projektu Deky z lásky. Eliška si přála deku v růžových, modrých a fialových barvičkách, Honzík má rád zelenou. Dala jsem si práci a deky dopředu nakreslila, ale obrázky si pod jehlou žijí svým životem, a tak výsledek je nakonec jiný. Spoustu let jsem se obklopovala jen barvami ve stylu tón v tónu nebo v kombinaci max. tří barev, ale poslední dobou mi jejich hravá veselost velmi sedí. Jak se říká - nikdy neříkej nikdy :-) Snad tedy přinesou trochu radosti i do života dvou malých cvrčků :-)

Kdo nezná tento projekt pro postižené děti, nechť nakoukne na web Deky z lásky :-)

Pfaf 360

Občas kouknu na aukro či jiný bazar jestli by třeba nebyl nějaký retro šicí stroj a najednou to přišlo. Byl to ON. Šedivý elegantní fešák, v rodném listě rok 1950. Vyhodnotila jsem škody, našla pana opraváře, který se podělil o náhradní díly se své sbírky, stroj byl seřízen a náležitě ošetřen.

A je tady své kráse naprosto unikátní a funkční šicí stroj. Jsem v úžasu, co vše umí a podle dochovaného německého manuálu zkouším. Má takové funkce, které očekáváme od současných strojů - navlékač jehly, přítlak, volné rameno, skládací přídavný stoleček a hlavně obrovskou paletu ozdobných stehů, které se nastavuji číselnou kombinaci na budících. A ten hlas, všechny ty kolečka pod kapotou pracují v dokonalé harmonií. No, je opravdu radost mít v rukou takovou mašinu a obávám se, že i lehce návykové. Myslím, že nezůstanu jen u toho jednoho retro kousku :-)

Pro holčičku

Sluníčko za okny láká do polí, a já bych přesto potřebovala ještě pár deštivých dnů, abych mohla v klidu šít. Mám rozdělané 2 deky pro dvojčátka - chlapečka a holčičku a práce mě velmi baví. Ta holčičí bude sladká, přesladká jako od cukráře a plná srdíček :-)

Pokud jste ulítli na srdíčka stejně jako já, ZDE najdete podrobný návod na takto šité bločky :-)
Krásný den :-)

Recy

Poslední měsíc jsem doma šila na recyklační téma, protože jsem si potřebovala připravit šicí klubovou neděli. Domluvili jsme se na tématu "Džíny" a já zrovna s tímto materiálem nikdy moc nešila, což se ovšem během toho měsíce změnilo. Trochu z džínsů jsem už ukázala v předchozích příspěvcích a tady je další várka recy šití. Zrodila se tak moje nová závislost a láska doslova džínová :-) A druhé pozitivum je, že jsem si tímto recyklačím šitím řádně uklidila šatník a jsem připravená na jaro :-)

Taškařice pro Tess

Tuhle tašku jsem šila pro mojí dceru Tess. Odletěla na pár měsíců s kufrem barev malovat do Národní galerie v Bangkoku (to si pište, že jsem pyšná, jak jen to jde). Přála jsem si, ať má sebou něco od srdce a taky, aby nezapomněla, kde je doma :-)
Do taškařice jsem zašila i kus našeho šatníků, to aby věděla, že máma s tátou na ní čekají :-)