tor

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte tôr, tòr, tör, tőr, tør, Tor, TOR, Tór, tor-, -tor, toor nebo torr.

afrikánština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z nizozemského tor, to ze středněnizozemského torre.

podstatné jméno

[editovat]

význam

[editovat]
  1. brouk Coleoptera

bretonština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Ze středněbretonského torr, teur, to ze starobretonského tar, to z protokeltského *torr-V-.

podstatné jméno

[editovat]

význam

[editovat]
  1. břicho

dánština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [toːr], [tˢoːˀɐ̯]

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. čas přítomný od to (mýt)

maďarština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

podstatné jméno (1)

[editovat]

význam

[editovat]
  1. potrava, jídlo, hostina

podstatné jméno (2)

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (v zoologii) hrudník

nizozemština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Ze středněnizozemského torre, to asi z onomatopoetického turren (bzučet). Srovnej se západofríským tuorre, toarre.

podstatné jméno

[editovat]

význam

[editovat]
  1. brouk Coleoptera

synonyma

[editovat]
  1. kever

související

[editovat]

okcitánština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z latinského turris, turrim

podstatné jméno

[editovat]

význam

[editovat]
  1. věž

synonyma

[editovat]
  1. torre

polština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ tor tory
genitiv toru torów
dativ torowi torom
akuzativ tor tory
instrumentál torem torami
lokál torze torach
vokativ torze tory

význam

[editovat]
  1. stezka
  2. kolej (pro vlak apod.)
  3. (atletická) dráha
  4. dráha, trajektorie
  5. thorium

žemaitština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. druhá osoba singuláru času přítomného slovesa torietė (mít - máš/vlastníš/musíš)
  2. třetí osoba singuláru času přítomného slovesa torietė (mít - /vlastní/musí)
  3. třetí osoba plurálu času přítomného slovesa torietė (mít - mají/vlastní/musejí)