roztříštit

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔstr̝̊iːʃcɪt]

dělení

• roz-tří-š-tit

sloveso

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	roztříštím	roztříštíš	roztříští	roztříštíme	roztříštíte	roztříští

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	roztříšti	roztříštěme	roztříštěte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	roztříštil	roztříštila	roztříštilo	roztříštili	roztříštily	roztříštila
trpné	roztříštěn	roztříštěna	roztříštěno	roztříštěni	roztříštěny	roztříštěna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	roztříštiv	roztříštivši	roztříštivše

význam

1. způsobit, že se něco (zejména něco křehkého) rozpadne na spoustu malých částí

překlady

1. způsobit, že se něco rozpadne

   • angličtina: shatter
   • němčina: zersplittern

související

• roztříštit se
• tříštit
• roztříštěný
• roztříštivší
• tříštivý
• roztříštěně
• roztříštěnost