Zasvěcený svátek
Zasvěcený svátek je v katolické církvi den, v němž jsou věřící podle kanonického práva povinni se zúčastnit mše a dodržovat nedělní a sváteční klid, i když není neděle.
V římskokatolické církvi jsou podle kánonu 1246 CIC zasvěcenými svátky tyto slavnosti:
- slavnost Panny Marie, Matky Boží (1. ledna)
- slavnost Zjevení Páně (6. ledna)
- slavnost sv. Josefa (19. března)
- slavnost Nanebevstoupení Páně
- slavnost Těla a Krve Páně
- slavnost sv. Petra a Pavla (29. června)
- slavnost Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna)
- slavnost Všech svatých (1. listopadu)
- slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosince)
- slavnost Narození Páně (25. prosince)
Příslušná biskupská konference je však oprávněna po předchozím schválení Svatého stolce některé z těchto zasvěcených svátků dispensovat, nebo přeložit na neděli. Česká biskupská konference tak jejich počet upravila na dva, a to slavnost Panny Marie, Matky Boží a slavnost Narození Páně, ostatní jsou dispensované.
Z historie
[editovat | editovat zdroj]V rekatolizovaných zemích Habsburské monarchie se před rokem 1753 slavilo asi 60 zasvěcených svátků a polosvátků; v těchto dnech měli obyvatelé monarchie zakázáno pracovat. Povinnost nepracovat brzdila z ekonomického hlediska i politicko-vojenských důvodů zdárný rozvoj celé monarchie, proto se v roce 1753 Marie Terezie obrátila na papeže Benedikta XIV. s žádostí o redukci těch svátků, kdy se nepracovalo. Papež její žádosti vyhověl a 41 nepracovních svátečních dnů bylo zrušeno.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. 1. vyd. [s.l.]: Mladá Fronta, 1999. ISBN 80-204-0741-3. S. 14.