Wikipedista:Herigona/Konžská krize
Hidžázský vilájet (arabsky ولاية الحجاز, Wilajat al-Ḥidžáz, osmansky ولايت حجاز, Vilâyet-i Hicaz) byla administrativní jednotka nejvyšší úrovně (vilájet) Osmanské říše v oblasti Hidžázu v Arábii od roku 1872 do roku 1916. Na začátku 20. století měl údajně rozlohu 250000 km².[1] Vilájet zahrnoval celé území od jižní hranice Syrského vilájetu, jižně od města Ma'an, po severní hranici Jemenského vilájetu, severně od města Al-Lith.[2]
Navzdory nedostatku přírodních zdrojů měl region jako kolébka islámu velký politický význam a byl zdrojem legitimity nadvlády Osmanů.[3] Hlavním zdrojem příjmů obyvatelstva dvou svatých měst byly finanční příspěvky státu a zakát, ale důležitým zdrojem příjmů byl také obchod generovaný poutí do Mekky.[3]
V Hidžázu byly dislokovány osmanské vojenské jednotky v síle jedné divize (fırka) náležející k osmanské sedmé armádě v Jemenu.[4] Mimo města byla osmanská autorita slabá.[5] Stálé posádky sídlily pouze v Medíně a Džiddě.[3]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Okolnosti
[editovat | editovat zdroj]
Sultán Selim I. porazil v roce 1517 mamlúcký sultanát a převzal Egypt. Hidžáz byl v té době pod mamlúckou suzerenitou a spoléhal na Egypt při dovozu obilí, byl také ohrožen agresivním portugalským námořnictvem v Rudém moři.[6] V důsledku toho tehdejší emír Mekky, Berekat ibn Muhammed Haseni, poslal svého 12letého syna Muhammada do Egypta a slíbil svou věrnost osmanskému sultánovi spolu s klíč k Mekce. Sultán dovolil emírovi z Mekky zůstat u moci výměnou za loajalitu vůči němu. Aby posílil svoji legitimitu v Hidžázu a v muslimském světě, přijal sultán titul ochránce dvou svatých mešit.[6] Zpočátku Osmané spravovali Hidžáz prostřednictvím egyptského ejáletu[7] a šarif z Mekky reprezentoval sultánovu moc v oblasti.[8] Správa později přešla na beje z Džiddy a džiddský ejálet byl později přeměněn na Hidžázský vilájet s válím v Mecce.[2]
Saúdská intervence
[editovat | editovat zdroj]Od 50. let 18. století začali hrozbu pro stabilitu Hidžázu představovat wahhábští muslimové, puritánská sekta z Nadždu podporovaná vlivnou rodinou Saúdů. V roce 1801, kdy byla pozornost osmanské porty odkloněna k francouzské invazi do Egypta, přemohli wahhábisté místní hidžázskou obranu a dobyli svatá města.[9] Džiddský bej dočasně získal Mekku zpět, ale nakonec byl v roce 1806 wahhábisty poražen.[10] Wahhábisté začali ve svatých městech uplatňovat své přísné náboženské doktríny; zmínka o sultánovi byla během pátečních kázání zakázána, úředníci ze čtyř madhabů (škol islámského práva) byli propuštěni a nahrazeni wahhábisty. Počátkem roku 1807 nařídil vůdce wahhábistické armády Ibn Saúd vyhnat všechny poutníky a jednotky věrné emírovi z Mekky, později následovalo plenění města. Tvrdilo se, že Ibn Saúd zakázal karavany poutníků, které byly doprovázeny trubkami a bubny, což bylo v rozporu s wahhábistickými doktrínami.[10]
Osmanská vláda nebyla s to čelit wahhábistům a v letech 1809 – 1810 přikázala mocnému Muhammadovi Alí pašovi z Egypta, aby je porazil.[11][12] Muhammad Alí paša vyslal v roce 1811 armádu pod velením svého syna Tusun paši, který v roce 1812 Medinu úspěšně dobyl a Mekku v roce 1813. Během tažení Tusun paša onemocněl a zemřel a byl nahrazen svým mladším bratrem Ibráhímem pašou. Ten pokračoval v tažení až do Nadždu, přičemž válka skončila až v září 1818, porážkou a zničením prvního saúdského státu.[12] Od roku 1818 do roku 1845 byla oblast spravována Egyptem, dokud v důsledku druhé turecko-egyptské války nebyl Muhammad Ali nucen vrátit Hidžáz pod sultánovu pravomoc.[11] Osman paša byl poté jmenován hidžázským bejem, hranice ejáletu byly lépe určeny a emirát Mekka obnoven.[13]
Období vilájetu
[editovat | editovat zdroj]Arabský poloostrov v roce 1914 Koncem 60. let 19. století byla do Hidžázu vyslána komise ke reorganizaci správy a v následujících desetiletích došlo k zavedení příslušných reforem.[14] Hidžáz byl v roce 1872 reorganizován na vilájet podle zákona z roku 1864.[14] Provincie byla rozdělena na sandžaky, kazy a nahije.[14] Správním střediskem se stala Mekka a v Medíně a Džiddě byla ustanoveny sandžaky.[14] Administrativní struktura Hidžázu byla reformována, ale některé změny přijaté ve zbytku říše zde nebyly zavedeny.[15]
Osman paša, hidžázský válí v letech 1882 až 1886 Města Mekka a Medina byla osvobozena od placení daní a ve skutečnosti jim byly z osmanské pokladny poskytovány příspěvky zvané surre, které měly být distribuovány chudým v obou městech. Oblast Hidžáz je poprvé získala za vlády abbásovského chalífy Al-Muqtadira v desátém století, poté se stalo zvykem, že tyto subvence posílali další chalífové a sultáni. Kromě obyvatel Mekky a Mediny z nich však obyvatelé jiných měst a vesnic tolik netěžili.[16] Dotace byly vypláceny také významným kočovným šejkům, kteří měli potenciál narušit průchod poutníků v regionu. Celá provincie byla také osvobozena od vojenské služby; pokusy o zrušení této výjimky byly zablokovány mekkánským šarífem.[17]
Kromě šarífovy osobní stráže, která měla 500 mužů, udržovali Osmané pod velením důstojníků v oblasti posádky o celkové síle 7000 vojáků.[17] Řádné posádky byly umístěny ve městech Mekka a Medina, zatímco kapesní posádky byly umístěny v Jeddahu, Yanbu a Ta'if – z nichž všechny byly podél strategické železnice Hejaz . Kromě těchto osad nebyly silnice a další infrastruktura pod osmanskou kontrolou - cesty do Yanbu z Mediny vyžadovaly silný doprovod a železniční trasa Mekka-Medina byla pravidelně uzavřena příslušníky kmene, kteří požadovali platbu za průchod - na těchto silnicích byly běžné dálniční loupeže a vraždy.[17]
Osmané dokončili Hejazskou železnici, spojující Damašek s Medinou, v roce 1908, ale železnice byla během první světové války vážně poškozena a později opuštěna.[18] V roce 1916 se v důsledku korespondence McMahon–Hussein Sharif Hussein ibn Ali prohlásil králem Hejaz.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Přesnou populaci Hejazů je nemožné určit, zejména kvůli mobilitě beduínů a poutníků a také kvůli neschopnosti osmanských úřadů provést v Arábii sčítání lidu.[19] Populace pro vilayet je uvedena podle osmanského sčítání z roku 1885 jako 3 500 000. [1] Podle Williama L. Ochsenwalda se skutečná populace Hejaz včetně Asir na konci 19. století pohybovala od 400 000 do 800 000. [20]
Většina populace nebyla usedlá a zahrnovala kočovníky a polokočovníky, kteří se živili chovem dobytka. [21] Beduínské kmeny ovládaly region a osmanská kontrola nad nimi byla většinou nepřímá, jmenovala guvernéry Mediny a Jeddahu, ale umožňovala místní vládu jinde. [3]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Ekonomika vilajetu se do značné míry opírala o každoroční hadždž a pouť, kdy muslimové z celého světa cestují do měst Mekka a Medina. Význam pouti byl takový, že většina obyvatel města, zejména obyvatelé Mekky a Mediny, spoléhala na každodenní obživu z neočekávaných poutí. [22] Mnoho obyvatel pracovalo jako průvodci poutníků, velbloudů, stavěli a poskytovali ubytování pro poutníky, prodávali nebo distribuovali vodu Zamzam . Jiní pracovali při údržbě mešity al-Haram a mešity al-Nabawi jako metaři, strážci dveří, sluhové, vedoucí modliteb, kazatelé nebo čističi svíček. [22] Z těchto povolání byli nejpočetnější průvodci poutí. Tito průvodci měli za úkol zajistit poutníkovo ubytování, dopravu, působit jako překladatel a obecně provázet poutníka požadovanými rituály a modlitbami. Kromě platby od poutníka by průvodce mohl také provádět jakékoli transakce jménem poutníka. [23]
Primárními exporty společnosti Hejaz byly datle, henna, kůže, mekkánský balzám, žvýkačka, perleť a zamzamská voda. Vzhledem k tomu, že v regionu je málo přírodních zdrojů, drtivá většina produktů se musela dovážet, což byla praxe, která přetrvávala až do počátku dvacátého století. [24]
Obchodním centrem regionu bylo přístavní město Jeddah, které bylo hlavním přístavem Rudého moře . Jelikož přístav ležel na obchodní cestě s kávou z Jemenu a obchodní cestě z Indie, pravidelně přístavem proplouvaly lodě z Arábie, Indie, Afriky a jižní Evropy, přičemž většina evropských obchodníků si v přístavu zřizovala kanceláře. [24] [21] Cla vybíraná v přístavu byla dalším zdrojem příjmů jak pro vilayet, tak pro emirát Mekka . Otevření Suezského průplavu v roce 1869 mělo negativní dopad na obchodování v Džiddě, protože parníky mohly zakotvit v menších přístavech, jako je Yenbo na pobřeží Rudého moře. [21]
Kvůli intenzivnímu teplu v regionu a nedostatku srážek nemohl Hejaz podporovat ekonomiku založenou na zemědělství. Zemědělství bylo možné pouze v oázách a na zavlažovaných okrajích velkých měst, přičemž primární pěstovanou plodinou byly datle. Polokočovné kmeny se také zabývaly zemědělstvím nebo pásly ovce a velbloudy. [22]
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]Mapa zobrazující administrativní rozdělení Osmanské říše v roce 1317 Hijri, 1899 Gregorian, včetně Vilayet of Hijaz a jeho Sanjaks
- Sanjak z Mekke-i-Mükerreme (Mekka)
- Sanjak z Medine-i-Münevvere (Medina); se stal nezávislým sandžakem v létě 1910. [25]
- Sanjak of Cidde (Jeddah)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Asia by [A. H. Keane A. H. Keane], page 459
- ↑ a b Numan 2005, s. 61-62.
- ↑ a b c d [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1025-7.
- ↑ Numan 2005, s. 68.
- ↑ Numan 2005, s. 22.
- ↑ a b Numan 2005, s. 33.
- ↑ Numan 2005, s. 35.
- ↑ ; James Minahan. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-313-32110-8.
- ↑ Numan 2005, s. 37.
- ↑ a b Numan 2005, s. 38.
- ↑ a b ; Nikshoy C. Chatterji. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-391-00304-0.
- ↑ a b Numan 2005, s. 39.
- ↑ Numan 2005, s. 42.
- ↑ a b c d Numan 2005, s. 71.
- ↑ Numan 2005, s. 43.
- ↑ Numan 2005, s. 18.
- ↑ a b c Hogarth 1978.
- ↑ Nabataea: Hijaz Railway: History
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780814203668.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780814203668.
- ↑ a b c Numan 2005, s. 20.
- ↑ a b c Numan 2005, s. 16.
- ↑ Numan 2005, s. 17.
- ↑ a b Numan 2005, s. 19.
- ↑ ; Timothy J. Paris. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-203-00909-3.