Přeskočit na obsah

Wikipedista:GeXeS/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

[1]

[2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12]

Jak číst taxoboxBourovec trávový
alternativní popis obrázku chybí
dospělec (samice)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbourovcovití (Lasiocampidae)
Rodbourovec (Euthrix)
Binomické jméno
Euthrix potatoria
Linné, 1758

Bourovec trávový (Euthrix potatoria) je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se i na území České republiky.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na loukách v okolí vodních toků a rybníků, případně v blízkosti řídkých listnatých lesů, a to spíše v nižších nadmořských výškách.
Podle literatury se jedná o vzácný druh motýla,[9][10][11] soudě podle dat AOPK ČR je nicméně v naší krajině běžnější než většina ostatních bourovců. Nezmiňuje se o něm ani Červená kniha bezobratlých ČR (2016).

Sbírkový exemplář
(samice)
Detail hlavy samce

Rozpětí předních křídel činí 45–65 mm. Přestože zbarvení motýlů může být velmi proměnlivé, jsou dobře určitelní podle charakteristických znaků. Na předních křídlech se nachází dvojice hnědých čar, z nichž zejména ta delší, směřující do předního rohu křídla, je velmi výrazná. V ploše mezi čarami jsou dvě bělavé, tmavě obroubené skvrny, z nichž větší může mít uvnitř hnědou tečku. Barva těla a křídel je shodná, jednotliví jedinci se od sebe ale mohou zbarvením lišit od šedavě žluté či okrové až po tmavě hnědou. Samci jsou obecně menší a tmavší než samice. Obě pohlaví mají hřebenitá tykadla, samci výrazněji.[9][10]

Vajíčka jsou oválná, šedá, s fialovými či zelenavými kroužky na povrchu.[9]

Housenky jsou černohnědé s hustými hnědými chlupy. Boky jsou žlutě pruhované a nad panožkami vyrůstá další řada krátkých, bělavých chloupků. Na hřbetě jsou dva výrazně delší střapce černých chlupů (na 2. a 11. článku). Dorostlá housenka měří okolo 8 cm.[9][10]

Kukla je černá, lesklá, uložená ve žlutavém zámotku.[9][10]

Během roku vytváří jednu generaci, jejíž dospělci létají od června do srpna, výjimečně až do září. Ve dne motýli odpočívají v travnatých porostech, v noci létají (často naletují také na umělé zdroje světla).[9][10]

Housenky se z nakladených vajíček líhnou ještě během léta a do příchodu prvních chladných podzimních dní stihnou prodělat přibližně polovinu svého vývoje. Zimu přečkávají pasivně v rozličných úkrytech, na jaře vylézají a dokončují žír. Živí se širokou paletou lipnicovitých, sítinovitých a šáchorovitých bylin, jmenovitě např. srhou, třtinou, bikou či rákosem. Dorostlé housenky se během června kuklí v bělavém zámotku na zemi nebo na stéblech trav.[9][10][11]

Stádium kukly netrvá dlouho, přibližně jen 3 týdny.[9][11]

  1. SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 200–201. 
  2. HEJDA, Radek; FARKAČ, Jan; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.. Praha: AOPK ČR, 2017. 612 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. S. 1–2. 
  3. PŘÍJMENÍ, Jméno. bionomické jméno – AOPK ČR. portal.nature.cz [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  4. Lymantria monacha (bekyně mniška). www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  5. Lepiforum. www.lepiforum.de [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. (německy) 
  6. Moths and Butterflies of Europe and North Africa. www.leps.it [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. MACHAČ, Ondřej. Calliteara pudibunda - štětconoš ořechový. www.naturabohemica.cz [online]. 2018-01-28 [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  8. HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. S. 1–2. 
  9. a b c d e f g h i ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  10. a b c d e f g PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. S. 1–2. 
  11. a b c d LULÁK, Milan; KRNÁČ, Jan. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. S. 1–2. 
  12. Arctornis l-nigrum (Muller, 1764). www.pyrgus.de [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]