Visimská přírodní rezervace
 Висимский заповедник | |
|---|---|
| IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1946 |
| Rozloha | 335,09 km² |
| Poloha | |
| Stát |  Rusko |
| Souřadnice | 57°15′0″ s. š., 59°24′0″ v. d. |
  Visimská přírodní rezervace | |
| Další informace | |
| Web | visimskiy |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Visimská přírodní rezervace (rusky Висимский заповедник, Visimskij zapovědnik; také označován jako Visimskij) je přírodní rezervace v Rusku chránící jižní oblast tajgy v oblasti Středního Uralu.
Oblast je pojmenována po starobylé obci Visim, která byla domovem ruského spisovatele Dmitrije Narkisoviče Mamina-Sibirjaka, autora knih o Uralu.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Oblast se nachází v Sverdlovské oblasti, přibližně 100 kilometrů severozápadně od Jekatěrinburgu.[1] Rezervace se rozprostírá na kontinentálním předělu mezi Asií a Evropou: voda odtéká do Kaspického (za pomocí řeky Volhy) i Karského moře (řekou Ob).
Reliéf je nízký, s nejvyšší nadmořskou výškou 699 metrů nad mořem (hora Bolšoj Sutuk).[2]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Rozprostírá se v mírném kontinentálním pásu s průměrnou roční teplotou vzduchu 1 °C. Ročně zde naprší průměrně 603,2 mm srážek. Klima rezervace se vyznačuje velkými výkyvy teploty, mírnými léty a zasněženými zimami.[3] Vegetační období je zde dlouhé asi 141 dní.
Visimská oblast se nachází v ekoregionu Uralské horské tundry a tajgy.
Flora a fauna
[editovat | editovat zdroj]
V oblasti se vyskytují převážně jehličnaté jedlovo-smrkové lesy, přičemž celkově je zalesněno 86 %. Dále zde hojně rostou borovice, břízy, osiky a sibiřské borovice. V nižších nadmořských výškách (350 až 450 m n. m.) jsou rozvinuty bažinaté smrkové a břízové lesy.
Fauna rezervace se nijak neodlišuje od jiných tajg ve středním Uralu, žije zde například los, vlk, medvěd, králík, bobr, kuna, mustela, lasice, rejsek a další hlodavci. Celkem je zde napočítáno 435 druhů cévnatých rostlin[4], 185 druhů ptáků (z toho 125 hnízdících)[4] a 48 druhů savců.[5]
Velké škody na území napáchaly velké bouře v roce 1995 a lesní požáry v letech 1998 a 2010. Ty nechaly nedotčených jen 15 čtverečních kilometrů z celkových 335.
Přístupnost
[editovat | editovat zdroj]Visimská rezervace je se svou IUCN kategorií Ia pro veřejnost většinou uzavřena. Výzkumníci si však mohou návštěvu oblasti domluvit s vedením parku. V současnosti jsou ve výstavbě tři turistické trasy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visim Nature Reserve na anglické Wikipedii.
- ↑ Висимский заповедник > Висимский Государственный Биосферный Заповедник. web.archive.org [online]. 2016-02-13 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-13.
- ↑ Nature Reserve (Zapovednik) Vishersky. www.rusnature.info [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
- ↑ World Maps of the Köppen-Geiger Climate Classification | Data Catalog. datacatalog.worldbank.org [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Висимский государственный природный биосферный заповедник ● Каталог ООПТ ● Особо Охраняемые Природные Территории (ООПТ). web.archive.org [online]. 2016-02-13 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-13.
- ↑ Commission of the Russian Federation for UNESCO. web.archive.org [online]. 2016-04-03 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-03.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Visimská přírodní rezervace na Wikimedia Commons
