Vilém III. Nizozemský
| Vilém III. Nizozemský | |
|---|---|
.jpg) Portrét krále Viléma III. z roku 1856 | |
| Narození | 19. února 1817 Palác národa |
| Úmrtí | 23. listopadu 1890 (ve věku 73 let) Het Loo |
| Místo pohřbení | Nieuwe Kerk |
| Povolání | politik a soudce |
| Ocenění | velkokříž Řádu nizozemského lva (1827) Řád slona (1849) Řád sv. Mauricia a sv. Lazara Řád sv. Ondřeje Řád černé orlice … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | Reformovaná nizozemská církev |
| Choť | Žofie Württemberská (od 1839)[1] Emma Waldecko-Pyrmontská (od 1879)[1] |
| Děti | Vilém Oranžský Mořic NIzozemský Alexandr Oranžský[2] Vilemína Nizozemská |
| Rodiče | Vilém II. Nizozemský a Anna Pavlovna Ruská |
| Rod | Oranžsko-Nasavští |
| Příbuzní | Alexandr Nizozemský, Arnošt Kazimír Nizozemský, Hendrik Nizozemský a Žofie Nizozemská (sourozenci) |
| Funkce | lucemburský velkovévoda (1849–1890) nizozemský král (1849–1890) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilém III. Nizozemský (Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk, 19. února 1817 v Bruselu – 23. listopadu 1890 v Het Loo) z dynastie Oranje-Nassau byl v letech 1849 až 1890 nizozemský král, lucemburský velkovévoda a do roku 1866 také vévoda limburský. Jako následník nizozemského trůnu nesl v letech 1840–1849 titul princ Oranžský.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Původ
[editovat | editovat zdroj]Vilém III. byl synem Viléma II. Nizozemského a jeho ženy Anny Pavlovny, sestry ruského cara Alexandra I. Byl pravnukem například Kateřiny Veliké nebo pruského krále Fridricha Viléma II.
Z hlediska počítání nizozemských králů byl Vilém toho jména třetí, v oranžském rodě byl celkově Vilémem VIII. a v přímé mužské vládnoucí linii Vilémů Oranžsko-Nasavských (včetně místodržitelů) byl pátý.
První manželství
[editovat | editovat zdroj]18. července 1839 se ve Stuttgartu oženil s Žofií Württemberskou. Královský pár sídlil v paláci Noordeinde. Manželství nelze nazvat šťastným, především pro diametrální rozdíl povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a intelektuálně založená, zatímco Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, jemuž se líbil vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což ho královna Viktorie, udržující korespondenci s Žofií, nazvala „nevychovaným hulvátem“; na druhé straně stály jeho mimomanželské avantýry. Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, dalšího dne se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Zničující vliv na vztah manželů měla také smrt jejich druhého syna Mořice. Později se k Vilémovým rodinným neshodám přidaly i rozbroje se syny.
Z manželství vzešli tři synové, kteří ale všichni zemřeli předčasně a bez potomků:
- 1. Vilém (4. 9. 1840 Haag – 11. 6. 1879 Paříž), korunní princ a následník trůnu, svobodný a bezdětný[3]
- 2. Mořic (15. 9. 1843 Haag – 4. 6. 1850 tamtéž)[4], zemřel v dětství na meningitidu
- 3. Alexandr (25. 8. 1851 Haag – 21. 6. 1884 tamtéž), po smrti bratra Viléma následník trůnu, svobodný a bezdětný[5]
Druhé manželství
[editovat | editovat zdroj]
Žofie v roce 1877 zemřela a Vilém se rozhodl znovu se oženit. Kandidátkami byly mezi jinými i princezna Pavlína Waldecko-Pyrmontská z malého německého knížectví Waldeck-Pyrmont nebo princezna Thyra Dánská. Nakonec se Vilém oženil s mladší sestrou Pauliny, Emmou. Jeho rozhodnutí vyvolalo pozdvižení a námitky, neboť nevěsta byla víc než o 40 let mladší, nakonec se však volba ukázala příznivou – Emma se projevila jako žena srdečná a poddajná, zmizelo napětí jak v rodině, tak mezi parlamentem a králem. Emma měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo velmi šťastné. Závěr Vilémova života zkalila jen postupná úmrtí jeho dvou synů.
Vilém III. měl s Emmou jediného potomka:
- Vilemína (31. 8. 1880 Haag – 28. 11. 1962 Apeldoorn), nizozemská královna v letech 1890–1948[6]
- ⚭ 1901 Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský (19. 4. 1876 Schwerin – 3. 7. 1934 Haag)[7], měli jedinou dceru Julianu
Potomci
[editovat | editovat zdroj]Z celkem čtyř Vilémových dětí se dospělosti dožily tři – synové Vilém a Alexandr z prvního manželství a dcera Vilemína z manželství druhého. I zbylí dva synové však zemřeli ještě za králova života, aniž se oženili. Starší Vilém, ačkoliv nadaný a inteligentní, propadl prostopášnému životu, působil četné skandály a nakonec zemřel v roce 1879 v Paříži na celkové selhání organismu. Nejmladší Alexandr byl zase od narození neduživý a chatrného zdraví, zemřel na tyfus v roce 1884. Následnicí nizozemského trůnu se tak neočekávaně stala ve svých čtyřech letech nejmladší Vilemína, která zdědila královský titul otcovou smrtí o šest let později. Než dosáhla zletilosti, vládla za ni jako regentka její matka Emma. Vilemína pak panovala padesát let a její potomci vládnou Nizozemskému království dodnes.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Vilém III. nesouhlasil s ústavními změnami, se kterými započal v revolučním roce 1848 jeho otec král Vilém II. a jeho první ministr Johan Rudolph Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco korunní princ je bral jako nežádoucí omezení královské moci a přál si vládnout absolutisticky jako jeho děd Vilém I. Při představě, že by měl panovat v konstituční monarchii, dokonce chtěl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princi Jindřichovi. Jeho matka ho však od tohoto kroku odvrátila, takže již o rok později, když jeho otec zemřel, se Vilém III. stal králem Nizozemska. I později, poté co jeho nejstarší syn dosáhl plnoletosti, zvažoval Vilém opakovaně svou abdikaci, nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat (a paradoxně je do současnosti posledním nizozemským monarchou, který vládl až do smrti).
Prvním činem jeho vlády byla inaugurace kabinetu premiéra Thorbecka, liberálního architekta nizozemské ústavy z roku 1848, jehož nový monarcha „zdědil“.
V roce 1867 přistoupil na návrh francouzského císaře Napoleona III. na „odkup“ Lucemburského velkovévodství, ale tento nápad málem vyvolal válku mezi Francií a Pruskem; tato situace nakonec vedla k tomu, že Lucembursko se stalo nezávislou zemí.
Přes všechny neshody s parlamentem byl Vilém III. velmi populární mezi obyčejnými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně.
V roce 1887 sedmdesátiletý král vážně onemocněl a v roce 1890 zemřel. Jeho následnice Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna-vdova Emma se tedy stala regentkou své dcery až do jejích 18. narozenin v roce 1898.
Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděno pouze v mužské linii, nizozemsko-lucemburská personální unie smrtí Viléma III. skončila a lucemburský trůn přešel na Adolfa Lucemburského, předtím vévodu z Nassau.
Vilém byl pochován v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Guillermo III de los Países Bajos na španělské Wikipedii, Wilhelm III Holenderski na polské Wikipedii a William II of the Netherlands na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel van.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Willem Frederik Maurits Alexander Henrik Karel.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Willem Alexander Karel Frederik van Oranje.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wilhelmina (1880-1962) - Find a Grave Memorial. www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Heinrich Wladimir Albrecht Ernst von.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém III. Nizozemský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Vilém VI. Oranžský |
|
Oranžský kníže 1840–1849 |
|
Nástupce: Vilém, kníže Oranžský |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský |
|
Nizozemský král 1849–1890 |
|
Nástupce: Vilemína |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský |
|
Lucemburský velkovévoda Vilém II. 1849–1890 |
|
Nástupce: Adolf Lucemburský |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský |
|
Limburský vévoda 1849–1866 |
|
Nástupce: - (zánik vévodství) |
- Oranžsko-nasavská dynastie
- Nizozemští králové
- Lucemburští velkovévodové
- Limburští vévodové
- Nizozemští princové
- Oranžsko-nasavští princové
- Rytíři Řádu černé orlice
- Rytíři španělského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu nizozemského lva
- Protestantští panovníci
- Narození v roce 1817
- Narození 19. února
- Narození v Bruselu
- Úmrtí v roce 1890
- Úmrtí 23. listopadu
- Pohřbení v Královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu