Vejcovod

Vejcovod
	Schéma ženské pohlavní soustavy
	Schéma ženské pohlavní soustavy
Latinsky	tuba uterina
Tepny	rr. tubarii arteriae ovaricae, ramus tubarius arteriae uterinae
Lymfa	lymphoglandulæ lumbales
MeSH	A05.360.319.114.373
Gray	1257

Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx /Falloppii/) je úzká, ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny, v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je, jak už napovídá jejich jméno, dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy.^[1] Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka.

Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky.

Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký.^[2] Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.

Popis

Vejcovod se skládá ze tří částí:

Nálevka (infundibulum)
Rozšířený úsek (ampulla)
Zúžený úsek (istmus)

Nálevka se otevírá do břišní dutiny. Její okraje jsou opatřeny třásněmi (fimbriae), které přisedají na povrch vaječníku. Při ovulaci se z vaječníku uvolní vajíčko, třásně ho zachytí a přesunou do vejcovodu.

Rozšířený úsek vejcovodu je nejdelší část vejcovodu. V ampule vajíčko čeká na spermie a dochází zde k vlastnímu oplození.

Zúžený úsek je krátký úsek vejcovodu před jeho vyústěním do dělohy.

Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou, uvnitř se nachází vysoká sliznice, která zvláště v ampule tvoří podélné, členitě větvené řasy. Epitelové buňky vystýlající vejcovod jsou dvojího druhu: řasinkové buňky a sekreční buňky.

Řasinkové buňky jsou opatřené řasinkami, které neustále kmitají směrem k děloze a tak posouvají vajíčko nebo zygotu. Sekreční buňky vylučují látky, které vyživují vajíčko nebo zygotu a umožňují kapacitaci spermií, proces, kdy spermie „nabírají sílu“ k samotnému oplození.

Při nedostatečné činnosti řasinek nebo při neprůchodnosti vejcovodů se jednak nemusí vajíčko vůbec dostat do dělohy a místo odchodu dělohou a pochvou se vstřebá, což může být ženou vnímáno i dost bolestivě, jednak může dojít k zahnízdění oplodněného vajíčka do sliznice vejcovodu, tedy mimo dělohu. Mimoděložní těhotenství může vést k až prasknutí vejcovodu a k život ohrožujícímu krvácení do dutiny břišní.

Sterilizace

Mechanické přerušení vejcovodů, takzvané podvázání, bylo a je používáno také jako definitivní antikoncepční metoda pomocí drobné operace. V současnosti jde o diskutovanou problematiku vzhledem k možným zneužitím neinformovanosti žen v českých nemocnicích, především za totality. Mechanické přerušení vejcovodů mohou způsobit srůsty po zánětlivých procesech, po nastydnutích a podobně. Podvázání operatérem ani srůsty nevylučují možnost mimoděložního těhotenství, ale také je dále možné oplodnění ženy „ze zkumavky“ pomocí vlastního vajíčka.

Odkazy

Reference

↑ ROZTOČIL, Aleš a kolektiv. Moderní porodnictví. Praha: Grada, 2008. 408 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1941-2. S. 34.
↑ ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. S. 4.

Literatura

ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu vejcovod na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo vejcovod ve Wikislovníku

[1] ROZTOČIL, Aleš a kolektiv. Moderní porodnictví. Praha: Grada, 2008. 408 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1941-2. S. 34.

[2] ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. S. 4.

[1]

[2]